Svět beze slov

[Roso]

Jo chápu
To je jeden z důvodů proč Sunnyi mluví o nutnosti meditace.
Když se naučíme v meditaci označovat myšlenky a pocity dostaneme se mimo ně. Pak se to přenese do reálného života.
Neříkám, že to je snadné ale kdo si stanoví cíl, tak ho dosáhne. Někde se musí začít.

RoSo

[sunnyi]

Džarmí:

"Myslím,že toto bylo vědomé.,nějak to na mě nepůsobí jako přešlap."

Bylo to vědomé a nestydím se za to. Za svými slovy si stojím.

Navíc, Narya není žádná marcipánová panenka.

Narya:

"Lendulka schýza je právě díky slovům Která tvrdí, že něco neexistuje ačkoliv to nenexistuje. Říká se tomu dvojná vazba - To je takové to, když máma říká na návštěvě když dítě něco provede, Ale to nic, to náš Honzík dělá často, viď Honzíku a říká to tónem, který na jiném kanálu vysílá zprávu "jen počkej ty hajzle až budeme doma, to dostaneš takovou sodu."

Jo, takže Tvá smířlivá slova jsou jen na oko, jo? Tady na RW ta hodná, můžeme se sejít, popovídat si...

Zdá se, že stále lpíš na své utkvělé představě, žes mě namíchla. Lendulka má z toho dokonce schýzu.

Takže když jinak nedáš, tak Ti musím říct, že namíchnout mě může jen někdo, koho beru aspoň trochu vážně. Ale jak můžu brát vážně někoho, kdo neustále vede rádoby učené dišputáty, a přitom nemá ani páry o tom, o čem to vlastně mluví.

V tomto světle vidím naše setkání jako bezpředmětné. Vážně mohu brát jen někoho, kdo má vlastní hluboký prožitek. Potom se s ním mohu smysluplně bavit. Na to, abych poslouchal agitku na nějakého Davea Kinga, který je, podle příspěvků, které jsem od něj četl, Tvou mužskou kopií, opravdu nemám čas.

Má slova, která rozvířila tuto diskusi, byla prostým konstatováním faktu. Konstatováním řízným, neboť jsem doufal, že tato forma povede k hlubšímu zamyšlení, avšak prostým negativních emocí, které jsou mi tvrdošíjně podsouvány.

Nicméně, vidím, že se má snaha zcela minula účinkem.

Mirek

[Beppe]

[toora]

[Beppe]

[toora]

[Dzarmi]

[Samolibek]

Tak jsem po roce zase na netu, mrkám na webík, říkám si, že se tu nic nezměnilo - pořád se tu vedou stejné války. Joe je z toho podobně překvapený jako já tehdy. Duchovnější vyhrává... a ti, co tuto absurditu zaregistrují, cítí se hned o to duchovněji a hned je to z jejich dalších příspěvků cítit.
Pokorný mydlí Pyšného. Stydlivá utře Pokorného. Jenže Jízlivý je fakt vtipný, a když si podá Stydlivou, dá se mu to odpustit, páč už je to prča. A jak se tak cítím mít nadhled nad argumentací proti protiargumentaci, uvědomuji si svou úžasnou schopnost vidět pravou podstatu tématu, cloumá mnou záchvat moudrosti, jímá mne záblesk prozření a PAK ... pak dostanu strašnou chuť sem také napsat ... a ještě než to udělám, dojde mi, že jsem ouplně stejný. To, co mi vadí, čím opovrhuji, co je tak nízké, mě nakonec provokuje právě proto, že to se mnou děsně rezonuje.
A tak si řeknu, že jsem třeba ještě horší, protože kritizuji, zatímco dohromady nejdu říct vlastně vůbec nic. Mluvím, zatímco skutečně VIDOUCÍ by nejspíš nereagoval.
To je ode mě ale nádherně pokorné! Tak to já psát budu.
A tak si řeknu, když se ke své nízkosti přiznám sám, že mi to "právo vám to nandat" přeci jen propůjčuje.
Přiznám se dřív, než mne někdo usvědčí - tím se stanu nenapadnutelný.
S takovým brněním už se na RW může, ne?
Jsem ve své špatnosti skvělý.
Myslím to vážně nebo si dělám srandu? Mix obojího nebo ještě jinak? Je do mě vidět?

Svět beze slov - s průhlednými hlavami a srdci by nebyl tak hezký. Ztratil by se dvojsmysl, nadsázka, žert, milosrdná lež atd. Byl by možná konec legendám a příběhům. Co chudáci novináři? a co já, který jsem na slovech závislý?
Když mluvím, nutím se formulovat a to mi dovoluje se ujasňovat, nacházet. Slovo dovoluje mé myšlence dozrát. Není tedy na vině slovo ale význam, který mu dávám. Protože některé významy nedovedu od slov oddělit, visím na nich. A protože na mnohých významech a slovech visím, jsem v tom zapletený a holt trpím, ale SLOVO je nádherná svoboda. Možnost. Tvůrčí akt. Svět beze slov by byl tak smutný! Za telepatii bych byl vděčný jen proto, že bych ušetřil za telefon.
Kdybychom ovšem byli "průhlední", nerozuměli bychom si zrovna tak. A nebo vůbec. Vždyť nevidím jasně ani své vlastní myšlenky! Jak bych se mohl bát, že mi někdo přečte, co jsem chtěl skrýt? Vždyť skrývám i sám před sebou a co v sobě vidět chci, nevidím. Vždyť mívám i myšlenky, které opravdu nejsou mé.
Kdybychom si viděli na pocity, které máme předformulované v hlavě, viděli bychom jen ty staré koncepty a brzo bychom zjistili, že to tak mají úplně všichni a přestali bychom se bát. S okamžitými city srdce by to bylo stejné. Šok a strach. Druhý by viděl na můj strach a já na jeho a přestali bychom se bát, protože bychom viděli, že jsme na tom stejně. Byl-li druhý připraven ublížit, tak zase jen ze strachu, abych mu neublížil já. Možná by to nakonec bylo jinak, ale kdoví, možná bychom svůj strach ztratili. Ten konec nelze dohlédnout. Ale svět beze slov by nebyl tak krásný.

Když máme s partnerkou nějakou bolestivou krizi, chytáme se slov jako záchranných kruhů a ony jsou často těžké a táhnou ke dnu místo aby nadlehčily. Není to ale vina slov. Váhu jim dává náš strach z bolesti, kterou jimi jen maskujeme. Kdyby tento strach byl vidět, jaký by byl pak náš svět? Násobil by se náš strach k zešílení nebo bychom byli svobodní, srdeční a bezstarostní?

Poučen vlastními slovy o slovech, zkouším kašlat na svůj strach, že můj příspěvek bude zavržen a nebo k ničemu. Připojuji se k bojům, které jsem tu zkritizoval a s celou svou nízkostí nastavuji lačně hruď. Jen do mě a zamrhejme si časem a energií. Vždyť i to je druh oslavy života, protože nás to prostě baví. Jen si to přiznat. A tak zdvihněme své certifikáty reiki a esoterická osvědčení a vzhůru za radostnými půtkami! Jen kdybych se nebral tak vážně. Ne svět beze slov, ale jaký by byl SVĚT BEZE STRACHU?

[sunnyi]

Beppe:

"Přečti si reakci sunnyiho, která je těmi jak píšeš "animistickými reflexy" přímo nabitá..."

Mýlíš se Pepo. Naprosto přesně a výstižně Ti to napsala Katka.

Už jsem si ale uvědomil, že ať napíšu co napíšu, v mých slovech se, jako v zrcadle, zašklebí na některé lidi jejich vlastní opice.

Ale rozumím Ti, chápu Tvoje pocity. Navenek to opravdu moc hezky nevypadá.

Měj se pěkně

Mirek

[zeto]

Zdravím diskutující))

[toora]

[Beppe]

Samolibek: Pěkný fejeton

sunnyi: Moje opice se nikde odrážet nepotřebuje, já se za to že jsem člověk nestydím. A k tomu patří i moje lidsko-opičí vlastnosti.

[Narya]

Samolibku, díky.

Beppe Zbyněk Vybíral - Psychologie komunikace. Je to ale víceméně přehledová, učebnicovitá kniha i když s vynikajícími a názornými příklady co je tím či oním míněno. To asi není tak uplně to co bys teď chtěl ale jako náročnější čtení k večernímu čaji doporučuju. "Problém s mluvením" může být lecos, jestli se vám něco nezdá a je to dlouhodobější skočte si do poradny, jestli je to spíš o "komunikaci" než technice mluvení, výslovnosti, slovní zásobě se tam taky můžete dovědět. Jen nebrat moc vážně "odborná slova a diagnozy".
Není horší případ než když se z něčeho co je "relativně ne ok, ale pořád v pohodě" udělá nějaká "diagnostická a superproblémová nálepka", která pro chudáky rodiče doteď neexistovala, ale najednou je problém o kterém si honem něco musím nastudovat ať to s dítětem honem vyřešíme... velká moc slov.

Kdo vládne slovům a myšlenkám, my jim nebo oni nám. Když na chvíli odložím svoje myšlenky a budu jen pozorovat, co bude? A jde to v dnešním světě vůbec?

[Beppe]

Narya: Děkuji za tip na knihu. Problém s mluvením už řešíme s různými odborníky, na pilu netlačíme, panice zatím nepodléháme ale jednoduché to není. Diagnóza je "vývojová dysfázie", to znamená že je v některých směrech opožděný, ve vývoji řeči je to nejvýraznější, v ostatních směrech je to celkem v pořádku. Syn komunikovat chce a taky neustále komunikuje a to i ústy (nezavře pusu) ale tvořit slova se mu příliš nedaří. Takže převládají stále stejná slova (mami, tati ...) a k tomu různé zvuky a pár dalších slov.

[samanka]

Beppe: dvě myšlenky k tématu.
- nevím, jestli je ve hře nový sourozenec, ale je to možnost jak získávat pozornost rodičů. Když nemluví dobře, musí se mu věnovat víc pozornosti s cvičením mluvení, víc se snažit, když chcete zjistit co chtěl říct a co potřebuje...
- lenost mluvit. Zní to trhle, ale může to vypadat jako v tom prapravtipu:
Mladý lord se nenaučil mluvit. Až když mu bylo 20 jednou u večeře pronesl větu: Ta polévka je přesolená.
Všichni zůstali zírat a někdo povídá:
Lorde, jak to, že jste dosud nemluvil?
Lord odvětil: Dosud nebyl důvod ke stížnostem.
Je to jako ve škole: co nám jde a baví nás, tak tomu se věnujeme víc, třeba kreslení, tělocviku a matematice se snažíme vyhnout. Nechce se nám do toho, protože nám to nejde a věnujeme se víc tomu, co nám jde.
Třeba hraní, lezení atd. Není to žádná zaostalost, ale to, co děláme
i my dospělí. To s lordem není jen vtip, stává se to.

šamanka