Svět beze slov

[klofi]

Z knihy Škola malého stromu (Forrest Carter):

"Takhle jednou se dědeček zastavil a díval se, jak sbírám ostružiny. Měl zrovna jedno ze svých období, kdy se rozčiloval kvůli slovům a kvůli tomu, jak se jimi lidé nechávají oklamat. Povídá: 'Malej strome, víš to, že dyž sou tyhle vostružiny červený, tak se říká, že jsou sou zelený?'
Úplně mě to zmátlo a dědeček se smál: 'Voni ty vostružiny sou vlastně černý, ale dyž lidi říkaj, že sou zelený, chtěj říct, že nejsou zralý, jenže dyž nejsou zralý, sou vlastně červený.' Což je pravda.
Dědeček pokračoval: 'Todle zatraceně bláznivý matení slov dokáže s lidma pořádně zamíchat. Až někdy uslyšís, že se někdo pustí do druhýho slovama, nevšímej si slov. Sleduj tón hlasu, a hned poznáš, esli je doopravdy rozezlenej nebo jen lže.' Dědečkovi vždycky vadilo, že se užívá příliš mnoho slov. Což je dost pochopitelné."

Znáte knížku Pohádky po telefonu od Rodari Gianniho? Pohádka O průhledném Giacomovi vypráví o chlapci, jehož všechny myšlenky a pocity byly vidět, takže se nemohl přetvařovat, ani lhát, ale v jeho přítomnosti se každý stal laskavějším a poctivějším. Pak byl v zemi ale nastolen diktátorský režim. Lidé se báli a mlčeli. Jediný, kdo mlčet nemohl, byl Giacomo. Lidem jeho myšlenky dodávaly naději a sílu. Diktátor dal však Giacoma uvěznit, zdi věznice se však změnily v křišťálové sklo a lidé, kteří hodili kolem, mohli dále číst jeho myšlenky a držet si naději. Před září z paláce se nedalo utéct, nepomohlo ani když si diktátor pořídil těžké závěsy, stejně nemohl spát. Giacomo, byť v okovech, byl silnější než on. Protože pravda vždy vše prozáří.

Jednou jsme tak s kamarádem filozofovali, jak by vypadal svět, kdyby lidé najednou věděli, co si ostatní myslí a co cítí. Kdyby slova už byla zbytečná, protože stejně nikdy přesně nevystihnou pocit. Myslím, že nejprve by docházelo k velikým bojům, jelikož se bereme děsně vážně a vše se nás hned "dotýká". Jak by to vypadalo s naší bezpodmínečnou láskou? Je skutečně tak bezpodmínečná? Představme si tu situaci - víte, co si o nás myslí ostatní, ale ať už říkáme nebo píšeme cokoli, ostatní ví, jak to doopravdy cítíme.

[sunnyi]

klofi:

"Jednou jsme tak s kamarádem filozofovali, jak by vypadal svět, kdyby lidé najednou věděli, co si ostatní myslí a co cítí. Kdyby slova už byla zbytečná, protože stejně nikdy přesně nevystihnou pocit."

Před několika lety jsme dělali s Kalyáni (Pavlou Maškovou) terapii na dálku pro autistickou holčičku. Ve třech letech ještě nemluvila...

Pavla se na ni naladila a já jsem si přes ni s tou holčičkou povídal. Říkala mi, že tam, odkud sem na Zemi přišla, ty bytosti k sobě mluví hudbou, a že když spolu mluvíme, tak že nereaguje na moje slova, ale na to, co vyzařuji.

Tady na Zemi to pro ni byl dost velký šok, ničemu tady nerozuměla a uzavírala se do sebe.

Tak to jen pro zajímavost. Že někde ve vesmíru jsou Tvé a kamarádovy úvahy skutečností.

Mirek

[klofi]

Věřím, že ano, Mirku, a věřím, že i tady to jednou bude. Jen by mě zajímalo, jak bychom reagovali, kdyby to bylo hned. Kdybychom se jednou ráno vzbudili a všem viděli do hlav. Moc kdyby, vím... Ale mám jiného kamaráda, se kterým jsme bůhvíproč na sebe tak naladění, že opravdu vnímáme své pocity. Ne natolik, aby vůbec nebylo třeba slov...

[Kwisatz_Haderach]

[riki]

Ano Klofi, taky to s tou komunikací tak vidím a cítím. Když neberu váhu slov tak vážně a soustředím se na intonaci a vyzařování lidí, tak stejná slova u každého vyzní jinak. Jeden se vyjádří rozčileně, druhý s pousmáním. S tímto postojem pak lépe člověk pochopí lidi, jejich úmysly, jejich momentální duševní stav.

[Roso]

Zrovna mám rozečtenou knížku Poselství od protinožců. Je to o jednom australském kmeni, který se dorozumívá telepaticky.

RoSo

[samanka]

Určitě znáte film "Po čem ženy touží" a máte tady odpověď jak by to dopadlo...

šamanka

[Dzarmi]

[sunnyi]

Kwisatz Haderach:

"A já blbec se inkarnuju na Zemi, jeee. Taková krásná komunikace "

Před chvílí jsem přijal zasvěcení do Kabbala reiki a Lenka při něm měla překrásnou vizi žhavého jádra Země v podobě žhnoucí koule, která vystoupila z hlubin Země. Po chvíli začala v horní části praskat a během okamžiku z ní vyrašila, vyrostla a rozkvetla nádherná květina.

A uslyšela při tom slova: "Země je tu proto, aby ti umožnila vyrůst. Měl bys jí poděkovat a požehnat jí."

Mirek

[Narya]

[sunnyi]

Narya:

"Budu se opakovat - motiv, záměr. Jsme egoistické o sebe se starající opice, které k tomu velmi dobře umí využívat druhé a spolupráci s nimi. To není tvrdé prohlášení, to je konstatování našeho způsobu fungování. S tímhle nepohne žádná bezpodmínečná láska, která je podle mě často zaměňována za "přátelský, pomáhající na druhé lidi orientovaný přístup"."

Jen jestli to není přesně podle toho pořekadla: "Podle sebe soudím tebe."


"Ten mít můžeme, ukáže-li nám ho někdo, ale "vědomý respekt a úcta kdruhým, ať si myslí, kdo si co myslí" je věcí celoživotního návyku - buddhistická etika je přesně o tomto."

Je to o stupni probuzení, o žádném návyku. Buddhistická etika, a nejen ona, nám to "jen" připomíná, abychom zbytečně nesklouzávali a proces, k němuž Buddhovo učení, a zdaleka nejen jeho, přirozeně směřuje, podporuje.


Moje celoživotní zkušenost potvrzuje, že s tím, jak člověk roste, rozvíjí se, probouzí se..., tím více se přirozeně stává Řádem. Řádem myslím především srdce Řádu - Bezpodmínečnou Lásku, jejíž podstatou je Pravda, Integrita, spravedlnost, soucítění. Kde je ta opice

Mirek

[sunnyi]

A o tom Naryo, je meditace. Ne o nějakém mudrování. Ty tady nevynecháš jedinou příležitost, aby ses pochlubila, co všechno víš o reiki a jak se Ti v tom téměř nikdo nevyrovná. Mluvíš tady rádobyzasvěceně o meditaci. A přitom - celá podstata toho všeho Ti naprosto uniká. Já Ti to řeknu otevřeně: Víš kulový!

Mirek

[Narya]

Ano máš pravdu, neměla bych o tom povídat, ale dělat to a ukazovat to každému kdo bude mít zájem, pak se ukáže co jsou prázdná slova a co je to, co může druhým pomoci. I to je v plánu...

Prostě mám jiný úhel pohledu se kterým ty nesouhlasíš a používám jiný slovník než ty.

Opice v nás je naše tělo, naše ego, naše snaha mít se v životě dobře a vyhnout se bolesti a i to je v pořádku. Sám Dalajlama mluví o výcviku mysli, to je pro mě návyk a učení. Zralost musíme vytvářet, nepřijde sama a pokud ano, je to následek předešlé práce a vyžaduje i práci další... Ora et labora.

[Dzarmi]

[Mystic_Unicorn]