SEBELÍTOST

[toora]

Děkuji za odpověď Samolíbku.

[Samolibek]

Není nečisté, co do člověka vchází, ale co z něj vychází


Myslím, že mám-li (si) toto zodpovědět, musíme uvažovat minimálně dvě sebelítosti:
- jedna sebelítost, která je pouhým prožíváním sebe sama - ta která je tak přirozená, že je podle mě docela normálně zdravá, neboť je prostým přijímáním sebe sama namísto potlačování, uhýbání atd. Myslím, že takové vyplakání se z "plna hrdla", je-li tzv. "zdravé", vede k proplakání se třeba až do úsměvu.
- sebelítost druhá, která se do sebeprožívání uchyluje na základě úniku před nutností něco si připustit a řešit a nebo prostě jen proto, že na příjemném sebepolitováníčku může vznikat i závislost stejně jako na endorfinech při bunjee jumpingu

Toto rozdělení je jistě velmi amatérské. Řekl bych, že sebelítost se vždy nějak vztahuje k minulosti. Přítomnost svou konkrétní hodnotou rozvibruje staré bolístky. Jde o to, zda rezonují jen tyto bolesti samé jako jednotlivá vzpomínka nebo celé programy, jichž se taková bolest účastnila a nebo dokonce do sebe zacyklené bloky, na nichž jsou přímo takové programy postavené. no a to jistě moc zdravé není

Takže: Ano, i sebelítost může být útěkem před realitou, ostatně jako cokoli - včetně vědomé reflexe reality.
Ale šlo mi původně jen o rozlišení sebelítosti a zoufalství...

[toora]

[hanulka]

Ahojky všichni milí lidé na tomto webu,
předně bych Vám ráda řekla,že jsem dostala kontakt na tyto stránky od kamarádky a tak mě zaujaly,že jsem se rozhodla registrovat,abych si s Vámi mohla povídat...

První moje zkušenost byla se článkem od samanky "NOVÝ PARTNER",mimochodem samanko velmi mě těší!A velmi jsi mě oslovila a moc mi pomohlo,co jsem si přečetla...ale to až jindy.

Ale k tématu sebelítost.Ráda bych se s Vámi podělila o svou zkušenost.Jeden čas jsem si myslela,že abych byla v "pořádku" musím být stále happy.To ale časem přestalo fungovat a já jsem byla stále vnitřně smutnější a stále víc jen předstírala,že jsem happy,až jsem se jednoho dne dostala do stavu,kdy to bouchlo...a to bych Vám přála vidět
Brečela jsem úplně nahlas,jak malý dítě...plakala jsem,štkala,z nosu mi tekl sopílek,matlala jsem si to kapesníčkem po obličeji,potom jsem bušila do polštáře a nadávala a bylo to tak děsný,že jsem se sama sobě musela začít smát.Naprosto hysterickým smíchem,kterej přecházel zpět do pláče...

Ale pomohlo to,ten šílenej přetlak zmizel,emoce odtekla a energie v mém těle a hlavně mysli začala zase proudit.Chvíli jsem měla úplně vygumováno,pak jsem začala mumlat 4 větičky z ho´oponopono a až jsem se zklidnila úplně,zjistila jsem příčinu toho všeho...nedokázala jsem přijmout věci takové jaké jsou.Tak jsem na tom začala pracovat a hodně se mi ulevilo.

A tak příjímám věci takové jaké jsou a děkuji za ně,vždyť někdy sami nevíme co je pro nás dobré a co ne a bojem se nikdy nic nevyřešilo.Je to vlastně určitý druh agrese a ta plodí zase jen agresi...někdy je to pravda trošičku těžší,ale já jsem holka šikovná a tak to zvládám

A Tobě Lendulko přeji,ať máš důvodů k lítosti co nejméně a pokud T i můžu poradit...až přijdou,chvíli si je ponechej,pomazlinkej se s nimi,poděkuj jim a nech je s láskou v srdci odejít.Co měli to Ti daly a už je dál nepotřebuješ. Přeji hodně štěstí!!!!!! Pá Hanka

[samanka]

hanulka: ahojky, konečně zase někdo nový, kdo se nebojí říct nahlas svoje názory, moc mě těší. Jen se neboj a nenech odradit, když s tebou třeba někdo nebude souhlasit, člověk se tím docela otrká.

Sebelítost mi připadá jako náš vnitřní chudáček. Když se něco semele, tak vyskočí a začne se svou litovací aktivitou: oni mě ublížili, oni mě nemají rádi, já jsem takový chudáček... A je velice lákavé se stáhnout, hladit chudáčka po hlavičce: ano máš prvavdu, ONI jsou zlí, ONI ti ubližují,... Proč ne, každý potřebujeme aspoň občas konejšit. Potíž je spíš v tom nezůstat. Chce to hodně odvahy a síly se tomu postavit: ano - mají ti zlí pravdu v tom a tom - neviděla jsem to a chci to změnit. Ano ten a ten mi ubližuje, ale já jsem mu to dovolila a teď se to pokusím změnit, ano mám takové a makové potíže, ale pokusím se s nimi něco udělat.

šamanka

[Beppe]

[Lendulka]

[Lendulka]

[samanka]

Lendulka: ano, těch variant, proč jsem chudáček je vícero i svět může být nespravedlivý a já jsem chudáček sáma o sobě, protože navzdory mé snaze se mi nic nedaří, nic nevím, nic neznám, nic neumím atd. Přesně jak jsi psala - zrovna včera se mi to tak nějak hezky večer sešlo, takže jsme si s mým chudáčkem hezky užili litováníčka.
Ale proc ne - nemůžeme být pořád jen silní a stateční. Nebo možná nás ty slabosti zase zvednou, abychom mohli pokračovat a máme tu dvojí volbu zůstat nebo něco dělat.

S tím "pořád něco dělám a stejně". Teď pár dní se potkávám s tématem, kdy je potřeba a čas přestat něco dělat a začít spíš rozvíjet. Spousta z nás v jendom kuse investuje do novinek: knih, kurzů atd. a pořád máme pocit, že ještě nám v knihovně a ve vzdělání něco chybí. Což je sice pravda, ale pak, pro samé novinky, není moc času na rozvíjení. Všechno je čím dál dražší a času je pořád míň. Neříkám, že není potřeba jít dál, ale taky není špatné si udělat čas na pauzu, čas investovat do sebe ve smyslu relaxu a vstřebání, hraní si s tím co mám. Nabídka je tak obrovská a pcoit, že ještě, ještě mi něco chybí v knihovně nebo ještě bych se mohla znovu a znovu uskrovnit a dopřát si tenhle pekelně drahý kurz a potom další, honí nejen mě, ale jak tak slyším svoje známé, tak v tom nejsem sama. Jakoby pocit duchovní nedostatečnosti nebo komerčního způsobu naruby: supermarkety víc jídla, víc požitků, druhá mince víc "duchovna", víc energií, víc kurzů, víc zážitků (boj za to, co je dost a co je málo povolených psychotropních látek).

To už jsem se dostala jinam.

šamanka

[Zbultran]

[clovek]

Ahoj.Souhlas se všemi.Jen mne tak napadlo.I budha odešel z lesa od asketů a vrátil se mezi lidi.Pravda je v tom,že i my se musíme vrátit k přirozenosti duše.Nechtít se předělat nebo být jako někdo proti naší přirozenosti.Když to nejsem já,je mi to proti srsti, tak to neudělám.
A je úplně jedno,jestli budu vagabund,nebo světec.Kdo ví,co mám být.Vratme se k sobě.Když mám velkou potřebu něco udělat,pak to udělám... Bůh se mnou...Kolika lidem ještě za den podávám svůj názor na zlatém podnosu...chtěl bych se naučit poslouchat ..a.. mlčet...Šaman
PS: Samozřejmně to platí i o tomto fůru.Dělám to pro své uspokojení a víru,že to možná má někdo číst.I zde svádím osobní boj.Ano či ne.

[Zbultran]

[hanulka]

Hanulko, děkuju ti........... [/quote]




Není zač,jen jsem Ti chtěla říct,že v tom nejsi sama.... i já díky!Hezký večer Leni