SEBELÍTOST

[Futetka]

Mrkni se do svého textu: co tam nejvíc vyčnívá?
Já pro ně udělala všechno a oni to neocení.
Já se pro ně obětovala a oni mi za to neděkují, naopak.


Jéje. To jsem uvedla jako příklad. Toto konkrétně nejsou moje vlastní zkušenosti. Jen příklady a úvahy.

[Futetka]

Shamanko:
nemyslela jsem sebemrskačství. Jen prostě přijmout a poučit se.

[Evik]

[smart]

Ještě bych to rozdělila na lítost, kterou prostě občas pociťujeme a sebelítost, ze které už cítím dlouhodobější pofňukávání nad rozlitým mlékem.
To, že nás občas píchne u srdce je ok, tenhle prožitek má určitě smysl a něčemu nás učí a neměli bychom se mu proto vyhýbat, naopak bychom ho měli vědomě prožít, projít jím... a pak už se zbytečně neohlížet.

[blankas]

[Aika]

tak to je silný a krásný příběh. to si taky budu pamatovat, díky za jeho sdílení
Alena

[Lendulka]

[Lendulka]

Včera se mi na chvilku dostala do ruky knížka o duchovních příčinách některých onemocnění a dočetla jsem se tam velmi zajímavé věci o sobě. Když to člověk připustí, (je to drsný), ale že by to opravdu mohlo být tak, tak myslím, že je to velký posun k uvědomění si a možnosti s tím něco dělat.

Něco jsem si stihla opsat a uvažuju o tom, že po výplatě si koupím "dárek"........

[toora]

Ano, dovídat se lze.
Jeden vhodný materiál k tématu vlákna se dá nalézt také zde:

http://www.cestyksobe.cz/clanky/ego-jeho-projevy-a-jak-s-nim-vedome-pracovat.html

[Edy]

[clovek]

Děkujme za vše co přijde.I za sebelítost.Je to taková zastávka na duchovní cestě,abychom si uvědomili,co ještě nám vadí.Za co se máme litovat,co ještě nemáme zpracovaný.
Všichni jsme a žijeme v Boží hojnosti.To bychom si měli uvědomit na konci každé sebelítosti.Potkal jsem chlapce s bílou hůlkou,jak stoupá po schodech výš a výš a můj kříž byl hned o poznání lehčí...Kdo z vás slyšel přání 12 letého chlapce,který říká,že bych chtěl znovu vidět.Já ano.
Sebelítost je vlastně hledání svých skrytých rezerv.Uveřit,že i tohle zvládnu,jen se musím o tom přesvědčit,vyplakat se a najít klid,abych tomu uvěřil.Je to silně pozitivní cit..když má správný konec

[Samolibek]

Někdo tu napsal: Díváš-li se dopředu, tak nemáš čas na lítost.

Takový pocit člověka zaplaví a NEDOVOLÍ dívat se dopředu.

Asi budou minimálně 2 druhy sebelítosti. Z jedné se vybrečet lze a z druhé ne. Jistě je zdravé dovolit si slzy, nechat se na chvíli přemoci, umět svůj pocit přijmout celý, nechat cosi vyplavit a odplavit. Přiznat si i úplnou slabost - dovolit si být křehký a cítit se zranitelně. Ona sebelítost nakonec tak nějak hezky chlácholí, že
Rozhodně ale existuje i taková latentní sebelítost, co se přímo vtírá a přichází někdy až bezdůvodně a přináší poselství: "JSI OBĚŤ !!!" A pak nejde o momentální pocit, ale pozvolné vytváření životního postoje. Sebelítost jako pocit teď a tady je neškodná, ale jako životní postoj se řešit musí. To pak má člověk pocit sebelítosti neustále pod kůží, taková sebelítost se podílí nejen na filtru vnímaného ale klidně i na rozhodování. "To přeci nemá vůbec smysl. Nikam to nevede, vždyť je to k ničemu" A mezi sebelítostí a zoufalstvím žádná ostrá, pevná a viditelná hranice není...

[toora]

[Samolibek]

Tooro, já tu hranici právě nevnímám, alespoň ne tak jasně, abych dokázal říci, co jí je nebo co jí je v mé představě. Ale jistě cítím rozdíl mezi sebelítostí a zoufalstvím, čímž představa hranice snadno vzniká. Snad se dá říci, že vůbec ve vesmíru hranice ve skutečnosti ani žádné nejsou. Jedno přechází v druhé plynule, byť se to může omezeným lidským smyslům jevit jinak. Takže:

1 - Hranice není,
proto nelze říci, co jí je
2 - Sebelítost tady a teď
je přirozená a zdravá a netřeba se jí bát
3 - Sebelítost jako trvalý, byť nevědomý postoj
už zkresluje vnímání reality, vede ke vzdálení se od svého já
4 - Zoufalství
je v porovnání se sebelítostí nepřijetí reality, vede ke ztrátě -
vzdání se svého já

[Lendulka]

No já nestačím koukat, kde on to ten Samolibek v tý svý hlavě vždycky "vyštrachá".
Nějak mi to dává smysl.


Děkuju za vaše příspěvky. Teď jsem ve fázi, kdy po sebelítosti přišla depka, přesně jak psala Evik a teď jsem po depce a celkem v klidu, až si říkám, že proč se člověk vždycky tak trýzní.
Na mé situaci, kvůli které jsem se litovala se celkem nic nezměnilo, ale změnil se můj postoj k ní.
No a to bude ta klíčová odpověď....................asi.................