SEBELÍTOST

[Lendulka]

Ahoj lidi,

doufám, že jsem nezbyla jediná na světě, kdo ještě nemá zvládnutou sebelítost..........a kdyby ano, tak snad zapátráte v paměti a nějakou radu pro mě vylovíte.

Jak na sebe reagujete, když na vás přijde (nebo přišla) sebelítost?

Já u sebe nevím, jestli mám být na sebe tvrdá, nedovolit si se politovat, abych zas nebyla ta trpitelka....................
Nebo dělat, že se nic neděje, dělat hrdinku..................
Nebo si naopak dovolit se politovat, vyplakat se a pak se zberchat.........


Těch možností je tolik a já nevím, jak na to, aby mě ta či ta moje reakce neházela zase sto kilometrů zpátky, které jsem ušla..............


Děkuji předem za vaše zkušenosti.

[Evik]

[Damao]

[Lendulka]

Zberchat jako zvednout se, oklepat se, utřít oči a usmát se atp.

Tohle jsem našla na netu : otřepat se a postavit na nohy , uzdravit se , vzchopit, začít znovu ..

[JANAA]

Díky za rozšíření mé slovní zásoby o nové slovo, snad ho nezapomenu...
Kdysi mi má kamarádka povídala, že když na ni přijde lítost a smutek, sebelítost, má v koupelně koutek, malinký kouteček u pračky, kam si zaleze, sedne na zem a lituje se...a krásně se v tom ňahňá, ale vždycky si dá časový limit, že si v tom svém žalostném koutečku pobude dejme tomu deset minut, a pak vyleze, narovná se, "zberchne" se (snad to skloňuju dobře) a vyjde s úsměvem z koupelny. Mne napadá, před rokem se přestěhovali, kde asi v novém domečku má svůj litovací koutek? Musím se jí optat...
A já, užívám formulku "posílám svoji sebelítost pryč".
Jana

[samanka]

Lendulka: bude to znít trhle, ale já si ji někdy prostě užiju. Není vždycky posvícení a smutek i prohry k životu patří. Ňahňání v sebelítosti je ten správný termín. Poňahňám, pak toho nechám a jdu něco dělat. Prostě si řeknu, nojo (momentální litovací větička), jenže teď musíš např. do Globusu, lednice zeje prázdnotou. A sebelítost a něco dobrého na zub je, jak je známo osvědčené léčivo (viz téma závislosti) a pozornost se věnuje praktickým věcem jako co si vzít na sebe a kam jsem strčila klíče.
Smysluplná činnost rozežene litování a je to.

A poté mám osvědčené léčivo si hezky připomenout (podle toho kvůli čemu jsem se litovala) druhou stranu mince: co se mi naopak povedlo, z čeho můžu mít radost, v čem a kdy jsem byla dobrá, moje silné stránky atd.

šamanka

[smart]

Já to mám asi hodně daný výchovou - sebelítost mi nikdy k ničemu nepomohla, spíš byla kontraproduktivní, takže jsem nikdy neměla důvod se k ní uchylovat.

Obecně tyhle věci řeším selským rozumem - zeptám se: je mi to k něčemu dobrý anebo spíš špatný? Když si tohle zodpovím, tak se snažím to zkrátka dělat nebo nedělat.
Díváš-li se dopředu, tak nemáš čas na lítost. Pláč nad rozlitým mlíkem Tě jen zdržuje od toho, abys svůj neutěšený stav změnila na potěšený.
Když mi je ouvej, zjišťuji, jak jsem se do toho dostala a co příště nedělat, aby se to neopakovalo. Myslím na nějaký krásný cíl, ke kterému směřuju. Sebelítost je jen oddálení zářných zítřků.

Pokud potřebuji dávku nějakého sebeukájení, tak si dám něco dobrého k jídlu a ukájím se tím .

Samozřejmě jsou zranění, která "rozjíst" nejdou a která má člověk vryta hluboce do srdce. Ale ani ty - i když nás už nadosmrti ovlivňují - by podle mě neměly být důvodem proplakat zbytek života.

Zejména teď, když jsem dospěla k názoru, že všechno, co mám, jsem si vytvořila sama, tak proč se za to litovat? To bych si spíš mohla vynadat. Když se mi něco nepovede, tak si to vždy takhle rozeberu a příště si dám pozor.

...možná za tím vším je jen to, že jsem se dlouho cítila být hodně zraněnou obětí a teď to už něchci opakovat.... takže to raději přijmu takové, jaké to je - už vím, že stojí za to se o to aspoň pokusit

[smart]

Když to řeknu extrémně:
Spousta lidí se lituje, jakýma nemocema chudáci trpí. Neměli by se ale spíš stydět, že své tělo nechali dojít až do této situace?

Nechci tím nikoho odsoudit - taková je dnes doba, že těšit se pevnému zdraví je méně zajímvé než plakat nad bolístkama.
Některýma lidma mám chuť doslova zatřást nebo je nakopat a říct jim: lidi vzpamatuje se, zjistěte příčiny a začněte s tím něco dělat. Spravte, co ještě spravit jde! Jenomže často by potom měli prázdný život.

Všichni jsme autory svého života - jsme autory toho dobrého ale i špatného. Dobrým se nechlubíme, aby nám lidi nezáviděli, tak nám zbývá to špatné a je to až nečekaně oblíbené téma.

[Aika]

tak.. a stejnou otázku jsem si mockrát - hlavně u R3, pokládala taky. Do té doby jsem spíš vnímala, že je mi ubližováno. Já byla hodně zdatná trpitelka....

Nu... víš ty co, Lendulko? já si to teď už řeším tak, že když narazím na něco opravdu bolavého, skutečně si dovolím prožít si tu bolest, poplakat si. Dovolím tomu, aby to mnou "proluftovalo", proteklo.... Pak se oklepu a říkám si: tak... a teď holka přemýšlej, k čemu ti ta situace byla dobrá, co s tím můžeš udělat...
Když jsou to takové "lehčí" případy a přistihnu se při sebelítosti, tak se oklepávám snáz. Pokaždé se ale snažím přijít na to, co je za tím. Netlačím na pilu, řešení včas přijde..
Alena

[Lendulka]

Moc děkuju všem za odpovědi..........
Záměrně jsem sem hned nenapsala o jakou sebelítost šlo, protože každého z nás při vyslovení tohoto slova napadne "jeho téma", které si třeba prožívá nebo prožil a já myslím, že i tam, kde by se to jindy nehledalo, lze najít spojitosti - souvislosti.

Takže VŠEM moc děkuji.

[Futetka]

Milá Lendulko, to slovo....ten nadpis...téma.....magické. Hned mě to zaujalo. To je moje téma. Lituji se jak jen to jde. Proto jsem se trochu nad tím zamyslela a dokonce jsem se rozhodla tady to napsat, tak moc mě to oslovilo. Děkuji ti moc za toto téma.
Když se zamyslím nad tím... co je to vlastně lítost?
- když nachystám překvapení pro manžela a on příjde až pozdě v noci a nemá už energii si moje překvapení užít. Sotva se pousměje a v momentě usne? A já jsem se tak snažila!
- když pomůžu vyřešit problém kamarádce a následně ona se mým problémem nechce zabývat? A já jsem toho tolik pro ni udělala!
- když se obětuji a jdu na návštěvu ke své tchyni, a ona pak místo radosti jen vyčítá, že jsem u ní už tak dlouho nebyla? A já jsem se přemohla a šla k ní!
- když jsem vychovala svoje děti a oni teď pro mě nemají ani slůvko? A já jsem jim dala všechno!
atd.........
Vypadá to, že ačkoli lítost se může zdát oprávněná, a tím také získává jakýsi punc vznešenosti,omluvitelnosti, je to ve skutečnosti jen touha po jistém ohodnocení mého chování.....mých činů....myšlenek.
Dokonce i na tom pohřbu páčeme ne proto, že ten zesnulý už je v pánu, ale proto, že litujeme! Že nám bude chybět, nebo že nám nesplatil dluhy)))).
Z lítostí je nejvíce rakovin. Lítost ještě nevyřešila žádný problém.
Lítost je návrat zpátky.
Já s lítostí končím!!
Tak.
Právě jsem se rozhodla.
Držte mi palce, abych to dokázala)))))

[toora]

[samanka]

[quote="toora"]

[Futetka]

Zkusím si říct, že každý je svého štěstí strůjce, a co jsem si uvařila, to taky sním. A jsem si skoro jistá, že mi to nebude chutnat, ale to je dobře. Aspoň si pro příště vezmu z toho ponaučení. Ne snad brát to jako nějaký druh trestu, ale pocit nelibosti mě pozastaví, kdežto ten příjemný mě málokdy donutí k zamyšlení. Asi tak.

[samanka]

Furetka: sebemrskačství a sebelítost jsem svým příspěvkem právě nemyslela.

šamanka