Negativí emoce

[samanka]

Inspirována Evíkem zkouším otevřít téma negativní emoce.

Co si vlastně všechno pod pojmem negativní emoce představujete?
Je nezbytné se jich všech zbavit? Může být normální člověk opravdu jen
pozitivista? Kam se ty negativní emoce ztrácí - nevyvalí se časem znovu
koncentrované jako prasklý vřed?
Chcete - vy osobně - všechny svoje negativní emoce vyzmizíkovat?
A co pak zbude?

Tolik pár ošemetných otázek pro hloubavce.

šamanka

[samanka]

Na rozproudění: viděli jste někdy naštvané-nenaštvané Kršnovce nebo Jehovisty, jak se zuby nehty snaží být pozitivní i když se tam negativní emoce snaží prodrat?
Já ano.

šamanka

[Beppe]

Zajímavé téma, tohle by mě taky zajímalo. Já jsem zatím schopen nanejvýš "kontrolovaného" vybíjení vzteku apod. ale aby ten vztek a napětí vůbec nevznikaly, toho schopen nejsem.

[kamo]

[blankas]

Jako introš a vychována v prostředí, kde se city nedávaly najevo a emoce se zametaly pod koberec, jsem se zpracování emocí opravdu dlouho učila.

Neg.emoce, které se mě zmocní, dnes pokud to jde/mohu si to dovolit/ už si dovolím dát najevo, zároveň si uvědomím, že lítám v něčem, co nejsem já, a tak začnu popisovat, co se se mnou děje-co cítím, jak se cítím.

Druhá též rozlícená/uražená/ukřivděná strana to kupodivu "slyší" a začne pomalu ubírat páru a v ideálním případě začne rovněž popisovat co a jak cítí přitom ona.

Takže pak se jde vrátit k meritu věci, a znovu o tom mluvit. Někdy se dohodneme již "bez emocí", někdy "věc" odložíme(obvykle v zaměstnání, v osobních vztazích není dobré odkládat).

Často to končí humorem/to je to nejlepší zakončení, ale musí to být to opravdové-sakra, to byla ale ........ a málem jsme se sežrali apod. Někdy to končí "nerozhodně" tj. nějaké řešení jsme přijali, nadšený z toho není ani jeden, ale nemáme potřebu být na sebe dál "nas...í". A ideálně to končí tak, že najednou máme k sobě "blíž" než předtím...

Mezi tím, když se emoce blíží a než mě "sežere" a začne se mnou mávat, tak je taková mezera v cítění, a když ji vystihnu a uvědomím si ji, tak to je super:
Položím si dlaň na solar a tím dotykem "vím" že nejsem jen fyz.tělo, že nejsem jen ego, které se právě teď urazilo/naštvalo/cítí se ukřivděné-nedoceněné/chce druhému dokázat že je lepší/ Začínala jsem uvědomováním si svého dechu, teď mě stačí tento dotyk dlaně na solar.

Má pozornost se rozdělí na to, že jsem v nadhledu nad situací/a hlavně sama nad sebou /. Uvědomím si tedy znovu-zaměřím svoji pozornost na to, že mi nikdo nemůže dát větší moc, než kterou si dám sobě sama, a zdroj této skutečné mé moci je uvnitř mě, je tedy naprosto nezávislý na vnějším světě/okolí, na jeho hodnocení, manipulaci...

A v té chvíli zároveň pocítím úlevu(fyzicky, jde to cítit tělem) a stále jsem v rozdělené pozornosti. Energeticky to na toho druhého působí, to cítím, a komunikace se začne ubírat jiným směrem než předtím. Tedy k nějakému způsobu řešení, dohody, kompromisu či konstatování toho, že oba jsme protikladného názoru a ani jeden ho nezmění , někdy k tomu humoru, či přiblížení se navzájem...

V každém případě nás emoce vyučují, jsou velmi důležitým pomocníkem v našem sebepoznávání.
Už jsem se naučila poděkovat za každou, která přijde. Žádná tak vlastně není negativní, protože od těch tzv. negativních se paradoxně učím sama o sobě nejvíc.

[Evik]

[Lightworker]

[toora]

[Lightworker]

Tooro asi jsem to špatně napsal, nemyslím metodu RUŠ na kterou musíme jít k terapeutovi. To, co učím a co dělám, je jednoduché a hlavně to dělám já sám, kdy a kde chci a nikdo jiný to za mě ani nemůže udělat. Je to vše jen o nás a s pomocí této metody, která se jmenuje RUŠ, (ale je to jen pro rozlišení, že to není třeba EFT ) - naučím se tu jen správné přijímání, nemusím už určité věci pořád dokola zažívat, jednoduše je přijmu a je to. To je celý proces za metodou RUŠ - přijmout a tím pádem transmutovat negativní emoce a to mohu stejně jen sám.

Tootro ty píšeš asi o regresní terapii s metodou RUŠ, která se taky jmenuje metoda RUŠ. S touto metodou nemusíme do minulých životů a ani to není účelem tam chodit. Vše se aktivovalo v tomto životě a tak se i tento život řeší. I s touto metodou si to řeším sám, jen mne terapeut při tom navádí a lépe se může ptát a tím pádem vést problémem, který právě řeším. Některé věci je lepší řešit s terapeutem, protože hodně lidí má určité bolavé emoce, které sám nechce rozjitřit. Ono to bolí, ale když poznáme, jak hluboce nám to pomůže, tak je lepší krátká bolest, kterou stejně pořád dokola zažíváme a hlavně známe, než se v tom věky plácat pořád dokola.

Možná by stálo za to, se s touto metodou RUŠ seznámit, než něco začnu zavrhovat, že to ta metoda neumí nebo že ti to dá zadarmo. Je to jen pojmenování pro metodu, abychom věděli o kterou metodu se jedná, co se s ní dá dělat a jak na to. Když se jí naučíš, už víš, že si s ní pomůžeš stejně jen sama a nikdo jiný. A hlavně tu musíš zamakat sama, nikdo tu nemluví o tom, že je to zadarmo.

Mám zkušenost, že si mohu všechno odprogramovat, co jsem za ty roky nasbíral, protože jsem si tím prošel a stále ještě procházím. Neříkám něco, co bych jen vyčetl z knih, což mnozí z vás pořád ještě děláte a zde citujete. Zažil jsem to a proto vím, jak na to

[Renata]

já osobně mám také zkušenosti s prací na odstraňování blokovaných emocí ztěla ven.Ne metodou RUŠ aale metodami jinými. Postupně podle toho jak jsem schopná pochopit vědomě souvislosti a tudíž se vědomě rozhodnout ke změně. Opakuji-vědomé změně. To co mi někdo pročistí pomocí SRT nebo LSVJ aniž bych pochopila o co jde, tak se většinou vrací. Jako když použijeme nablink Reiki na čištění emocí, nebo bolavých míst. Pokud nepochopíme příčinu, proč jsme je dovolili mít a neprožít a nechápeme souvislosti, nejsme schopni ani vědomého rozhodnutí ke změně. Mozek totiž určí, co bude tělo dělat Zda sebude dál trápit a nebo uzdravovat. Zda některé záležitosti bude brát s nadhledem a v klidu a u kterých se bude řídti podle najetých a mnohdy z velké části získaných programů, prohlášení, zkrátka podle cizího pindání.
Ale nesouhlasím s Toorou, že se nelze těchto programů zbavit. Jde to. Pokud ale někdo čeká že mu na to stačí jedno dvě sezení s terapeutem, tak má smůlu. Podle síly programu a podle míry ochoty a na problému pracovat-převzít osobní zodpovědnost za zlepšení a podle míry schopnosti pochopit souvislosti se daří čistit jednotlivé slupky z programů. Ono nakonec se to všechno stáčí na jediný hlavní program - "Nemám, nedokážu se mít rád takový jaký jsem". V míře jak naše programy pochopíme v tom jak jsou pro nás opravdu neužitečné a destrukční, v takové míře jsme ochotni je vědomě pozměnit.
Jen blbec bude vědomě dělat sebedestrukční postupy. V období, kdy jsme pod nátlakem, unavení, ve stresu nebo v nějaké nepříjemné situaci nám ubývá naše vlastní energie, klesají vibrace, tudíž klesá i nadhled a v tu dobu tíhneme právě konat podle programů a prohlášení získaných zvenčí a ne podle našich vlastních, které jsou nám dány naší podstatou, originalitou. Jednáme tak proti sobě samým a nedokážeme jinak, nejde to. Když pochopíme které programy jsou naše a které ty získané, rozhodneme se vědomě pro to co si do našeho Zákoníku života vložíme jako funkční a co vyšktneme (a víme proč to škrtáme), jednáme tak vědomě a tvoříme nový funkční program, náš vlastní. Samozřejmě, ze začátku se jedná o částečné novelizace a postupně prací na rozmotávání se dostáváme hloub a hloub a chápeme a nacházíme další souvislosti s nefunkčními sebedestrukčními programy a postupně je měníme. S tím, jak se postupěn stáváme sami sebou, získáváme i víc síly, víc sebeuvědomění, víc sebejistoty, uvědomujeme si svou sílu atím pádem se máme i víc rádi. Podle toho jednáme i s okolím. A díky tomu, že se dokážeme čím dál tím víc udržet v těch vyšších vibracích radosti, přijetí, tím víc topíme pod srdeční čakrou a tím víc ovlivňujeme kladně okolí. Když z nás září radost a klid, rozezníváme to v okolí. Radost a klid získáme navíc tam, kde se zbavíme potřeby dívat se na něco z negativního úhlu pohledu.

CHce to taky práci s tělem a úctu k němu, protože hlava sice může leccos vymyslet ale tělo nám to pomáhá realizovat. Když nebudeme hodní na svoje tělo, ukazujeme že se někde nějak nemáme rádi. Části těla, tkeré bolí jsou části nás , které pláčou. Můžeme je léčit, masírovat, cokoli-pokud to děláme s podvědomým naštváním že díky tomu omezení nestíháme v práci, něco nemůžeme, jsme slabí, tak je to jako když nám marodí dítě a my se na něj za to ještě zlobíme ačkoli mu dáváme obklady a sedíme u postele. A můžeme se těla zeptat proč to místo pláče a uvědomit si co to je za emoce, uvolnit je a konejšit, přijmout, mít rád, přesvědčit to místo, že je potřebné, důležité a že mu s láskou věnujeme čas na zotavenou, protože si to zaslouží....jako když dítě uklidníme, že je vše v pořádku, že nevadí že marodí a že nechámě tělo odpočívat, aby nabralo sil. Bez naštvání. Pak je to o přístupu s láskou a s tím, že se mám rád. Když dva dělají totéž, není to totéž. Možná by stálo za to zamyslet se, s jakým postojem vnitřním hledíme na svoje handicapy, omezení a možná budete překvapeni, jak moc se mnohdy na sebe kvůli tomu zlobíte.

Zní to moc hezky, dát se dokupy a zbavit se těchto prográmků, dá to velkou, moc velkou fušku a vždycky dostene ego a ješitné Já kopanec do zadku. Ego se totiž naučilo díky těm programům velet nám. Místo abychom veleli egu my. Nerado se vzdává vlády a zkouší všemožně co dokáže a je velice vynalézavé, vysírá se strachy, negativními emocemi. Tím, že je neprožijeme , nejsme lepší. Možná si to myslíme, ale okolí neočůráme, ani svoje tělo. Jen ubližujeme sami sobě a ještě si myslíme že to je dobře.

A jinak, neprožité negativní emoce blokují v těle energie. Buď je vypustíte ven tím že je prožijete a nebo je spolknete. Když si představíte sílu, s jakou byste někdy s něčím práskli a neprásknete, jen to spolknete, no tak se bavte.....Když se to pak člověk díky získaným programům naučí jako běžnou záležitost, protože jak by přece vypadal, kdyby..., protože to se nedělá a to či ono, tak se pak může divit jak má vysoký TK, žaludeční vředy, ledvinové kameny, žlučníkové záchvaty, ekzémy,...to je fuk co. Tělo nám to říká, co děláme proti sobě a buĎ to pochopíme a nebo ne. To je na každém z nás. Nikdo nás nenutí.[/b]

[toora]

Mílo,
celé tedy je to v rozdílném chápání pojmu.
Kdybys napsal hned něco konkrétnějšího, tak bys mi ušetřil pár řádek z předchozího komentáře.

Píšeš:

[toora]

[Evik]

[Lightworker]

[toora]