Nástěnka vizí aneb plnění přání

[samanka]

Změna je život:

Mám novou nástěnku vizí

Něčím se pořádné změny začít musí!
Pak hned následuje konec otročiny

šamanka

[kamo]

[Beppe]

Zajímavá debata. Asi ta Merklovic Anděla opravdu zoufale touží po nějákém silném muži, ale že jich musí být stovky tisíc, ba miliony, to už trochu přehání. Mohl by jí stačit jeden.

Ukazuje se, jak se Německo dosud nevyrovnalo s vinou za 2. sv.v. Zatímco před 70 lety páchali genocidu na jiných národech a poškodili půlku Zeměkoule, tak teď si zase hrají na mesiáše a chtějí minimálně půlku Zeměkoule zachraňovat. Ode zdi ke zdi. Smutné je, že tohle jejich odčiňování viny odnášíme i my ostatní, co nikomu nic nedlužíme.

Mimochodem, slyšel jsem nedávno rozhovor s Benjaminem Kurasem, který spatřuje naději Evropy vůči imigrantům právě v těch sebevědomých evropských ženách, které v jednu chvíli řeknou dost. Protože pochopí, že nástup islámu by pro ně znamenal zotročení. A pošlou své muže bojovat se zbraní v ruce.

[blankas]

[Zbultran]

Dík Blanko za odkaz.

[samanka]

Je opravdu pecka pozorovat, jak po SKUTEČNÉM rozhodnutí a AKCI, následuje "proudění".

Pro hodně lidí, včetně mě, jsou velká rozhodnutí teoreticky snadná, ale
velké skoky se mi nedaří.
Je mnohem lepší a produktivnější i úspěšnější dělat maličké krůčky
každý den. Ale - pokud to myslíte opravdově, bez ohledu na to, jak cíl
vypadá rozmazaně, ba skoro nepravděpodobně - pokud vytrváte
ve snaze a odhodlání, podpora se vám dostane. V podobě těch našich oblíbených náhod ve formě, která je pro nás v tomto okamžiku zvládnutelná.

Ty maličké krůčky zkouší naši trpělivost a to, jak pevné je naše rozhodnutí. Dostáváme lék po kapkách a vidíme stejně drobné kapky úspěchu našeho konání. Pak je potřeba být za ně vděční, ne brblat, že to nejde tak rychle, jak bychom si představovali. Nakonec našim velkým vítězstvím jsou i ty každodenní krůčky. A když se ohlédnete, uvidíte ten kus cesty, který jste tímto způsobem nechali za sebou.

Dobrá práce - můžete si sami poklepat po rameni!

šamanka

[arikiran]

jo, taky sem to řešil
malé krůčky sou fajn
akorát je dobré počítat s nárůstem
čímž myslím, jesliže prvníma deseti malýma krůčkama udělám 50 jednotek úkolu, pak dalšíma deseti malýma krůčkama už to bude ne 100, ale 1000 jednotek úkolu...neboli narůstá to exponenciálně
a druhá poznámka...propast malýma krůčkama nepřekonám
zdarec
...x...

[samanka]

Pokud se skok neosvědčí, pak jsou krůčky mnohem snadnější. Rozložit velký cíl na malé je mnohem inspirativnější a reálnější. Ale pokud ti fungují velké kroky, tak to není nic proti ničemu.

O jaké propasti je řeč?

šamanka

[arikiran]

třeba např smrt...se asi po malých krůčcích nedá zvládnout...
vlastně je veliké štěstí, když si můžeme něco sami regulovat
neb někdy...a to bývá hlavní
to spíš reguluje mě... krůčky nekrůčky
...

[samanka]

Hmmm tady je ovšem řeč o životě.
A tomu je potřeba pomoct vlastním přičiněním a odměna se
dostaví. Netvrdím, že vždycky přesně podle našich představ,
ale snaha se cení. Často i rada, jak dál i v případě "jak jinak".
Jen musí být člověk pozorný ke "znamením" i vlastní intuici.

šamanka

[arikiran]

Kazde riskovani je skokem
Ja osobne nerad riskuji, kdyz je v sazce mnoho...tady vidim svou rezervu a moznost poposkocit
...x...

[okenko]

A obojí je jeví býti pravdou.

[samanka]

Bráno takhle do extrému je riziko celý život a cokoliv tě napadne, protože nic není jisté. Jenže žít pořád ve strachu z rizika nikam nevede, leda
k totální paralýze.

V tom je to dobrodružství a osobní statečnost - pouštět se do věcí
bez ohledu na jistotu výsledku. A třeba znovu a znovu a znovu...

Všichni máme někdy strach. Rozdíl je v tom, co s tím zrovna uděláme.
Vzdáme se? Budeme dělat jakože jsme vlastně tohle vůbec nechtěli?
Překonáme ho? Upadneme do deprese a malomyslnosti? Potvrdíme si
přesvědčení, že za nic nestojíme, jak to říkal kdysi kdosi?
Je to na nás a je není to snadný.

šamanka

[okenko]

Jsem-li v propojení duše ducha a těla či ve svém stredu nebo propojena se svou vnitřní moudrosti, přijde aha a věci plynou. Vůli či snahou půjdu cestou ega. Takže když mi věci plynou, je adrenalin ne vyjádřením strachu, ale aktivační motorek.

[samanka]

To je otázka, co je za tím pouhým plynutím. Vidím kolem sebe hodně nespokojených lidí, kteří takhle plynou a jsou nešťastní, jen brblou, nadávají, ale nechce se jim nic s tím dělat. Protože akce je riziko a přechod
ze známého smrádku a teplíčka do neznáma. Pokud vnitřní hlas nabádá, ba přímo křičí po akci, tak v tom nevidím nic špatného. Navíc pokud se
k tomu už přidávají zdravotní problémy. Pak je snaha a vůle naprosto
nezbytná.

Myslím si, že způsob života a zašmodrchaná doba vyžaduje adekvátní prostředky pro léčení našich bolístek a nespokojenosti. Denně mi přistávají
do mailu nebo na FB desítky rad jak být v pohodě a šťastný, dojemné obrázky, dojemné texty a přesto znám velmi, velmi málo lidí, o kterých můžu říct, že je žijí v praxi nebo mají tak úžasný život. A ti co mají, pro to nejdřív museli něco udělat a dělají dodnes.

Ale ano, spojení se svým středem, nalezení sebe sama, kdo jsem,
co chci, uchopení a uznání vlastní hodnoty, je zásadní.
I když to na první pohled vypadá docela egoisticky.

Pochopitelně, každý svého života strojvůdce. Nic proti plynutí.
Tady byla ovšem řeč o nástěnkách vizí a životních snech, přáních
a touze po změně. Osobně nevidím na snaze a vůli nic špatného.
O tématu co je a není ego, jestli je nebo není špatné (vyznělo to
jako chyba nebo jsem to jen špatně pochopila?), jestli je nebo
není naší normální součástí či jen nějaká nástavba, které je potřeba
se zbavit, aby byl člověk vyhodnocen kladně - tady bylo popsáno tolik
příspěvků až zrak přechází a stejně nebyl vyřešen.
Jakou ty, okénko, máš radu na zlepšení života bez vůle a snahy něco změnit? Co tobě a jak pomáhá?


šamanka