Fórum - Zobrazit téma - Měl bych ? - Reikiwebík

Vítej človíčku na Reikiwebík!
  Vítej   Anonyme

     Menu
· Domů
· akce
· Akce_Reiki
· Archív článků
· Diskuzní fórum
· Hledání
· Ke stažení
· Témata článků
· Top 10
· Kalendář akcí

· Reiki Seznam
· Reiki kluby
· Kalendář Reiki kurzů


· ReikiWeb - starý 1
· ReikiWeb - starý 2

     Návštěvnost

Statistiky pro Reikiwebík


Diskuzní fórum

Reikiwebík :: Zobrazit téma - Měl bych ?
 FAQFAQ   HledatHledat   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   Osobní nastaveníOsobní nastavení   PřihlášeníPřihlášení 

Měl bych ?
Přejít na stránku 1, 2  Další
 
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Duchovno všeobecně
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
usvit
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 10.12. 2013
Příspěvky: 201

PříspěvekZaslal: čt květen 22, 2014 7:00 pm    Předmět: Měl bych ? Citovat

Nedávno jsem tu i něco málo napsal. Ale jen tak si tu zafylozofuji a vypíšu se vám, jak já vydívám věci kolem sebe a jak mi zapadají do mozaiky. Já to vidím pod tímto uhlem, někdo možná jinak. Jsem trochu nejistý a možná mi toto pomuže. Před několika měsíci, možná ještě v loni, jsem odváděl zde v sudetech, z domu duchy. Bývala tam babička, s dcerou a vnučkou a zetákem. Shodl jsem se na tom s majiteli domku, i oni je více méně stejně vnímali(podle slov její maminky,která mi dala adresu) Umřeli v německu, ale babička vyrustala a žila zde a zde se narodila její dcera i zeták. Pak je odsunuli...trochu odbočím, já osobně naplno zažil soužití s němci v pohraničí, když se opili a vykřikovali na celou hospodu, že s hlavami čechu vydláždí silnici z karlových varu do plzně, když procházející cigán se večer stavil na pivo v hospodě a utekl od tud a šel na policii aby nahlásil, že tam sedí v koutku u stolu s ostatními nemeckými občany gestapák, který ho hlídal v koncentračním táboře.Tam mu řekli, že si po válce za to odseděl 10 let a ted už je to v pořádku, Teda před tím ho chtěl napadnout ale mi je roztrhli. Kdy se směli brát jen mezi sebou, dceři našli německé národnodnosti ženicha a když řekla že si ho nevezme, otec ji dost brutálně zbil a v 16 letech ji vyhodil na ulici. Nesměla mu na oči, jinak by ji zabil. Asi to uměl, po válce si odseděl 15 let za zločiny na ukrajině...proto jsem neměl vyřešený vztah k této národnosti. Necítil jsem přímo nic, ale nechtělů jsem se učit německy atd.. A ta stará paní, ten duch v tom baráku, nechtěla odejít. Dcera s manželem i holčičkou ano, ale ona odmítala. Když jsem se druhý den na ni napojil, cítil jsem, že čeká na návrat svého syna z východní fronty. Kde jinde by ji hledal, než tam, kde byli doma. Den předtím i druhý den mne pozdravila německy a já si uvědomil, že k této řeči mám averzi. V noci jsem si to probíral, ona jako osoba byla mimo, šlo to ze mne a druhý den už jsem byl plně otevřený. Dokonce jsem na uvítanou německy odpověděl na pozdrav. Tehdy jsem získal její duvěru, veděla, že už to nehraju. Oni to poznají a díky její duvěře jsem se mohl napojit přez ní na jejího syna, který padl na východní frontě, a když se spolu setkali, dovolili mi je odvézt. Majitelé domku byli spkojení, měli klid, trvalo to celkem 4 dny. Díky mé otevřenosti, jsem byl schopen se poučit a proto se mi před pár měsici podařil vhled, spíše mi bylo dovoleno uvidět sebe jako ... od začátku. Jednou jsem na internetu narazil na dokument o zapomenutých informacích o vyhlazovacím táboře osvětim. Padla tam zmínka o pobočce tohoto tábora, birkenau. Zde pracovali vězni pro německou firmu ib farben(tak nějak se jmenovala), její představitel, po norimberku odseděl 5 let za spolupúráci...napsal v r. 33 knihu o uspořádání evropy pod jedinou nadvládou německa...uplně stejné principi pak použil a byl spoluzakladatel eu...a pak najednou jsem už nechtěl nic nového vědět. Za pár dní večer, když se utiším, mi to došlo. byl jsem vězen v birkenau u plynových pecí a přivezli mi tam s mnoha dalšími i moje dcerku ester...necítil jsem už nic kromě smutku a lítosti nad smrtí své dcery. Mluvil jsem o tom s přítelkyní a řekl jsem ji, že já už necítím zášt či něco jiného,kromě smutku nad ztrátou, ale že oni jsou na tom daleko huře. Člověk dokáže odpustit celému světu, ale sobě, sobě ty nejtežší hříchy těžko odpouští. A pustil jsem to z hlavy. Jen už vím, že ještě mne asi budou přezkušovat, zda skutečně už to mám zpracovaný...A ted jsem odváděl ze stejného domku dalšího ducha. Po tolika měsících nevěděl jsem co si o tom mám myslet, ale šel jsem do toho. Byl to starý frontový voják z východní fronty. Hledal svého kmarádá z fronty, frice, toho, co jsem přivedl zpátky k matce a soplu je pak odvedl. Víte, kdo pracuje z duchy, ví, že mohou procházet zdí, ale tak jak byli zvykli za života, odchází otvory, dveřmi či okny.. A stejně i on, přišel pešky až zdaleké rusi sem k nám na západ. Za kamarádem. Mnohdy ani neví, že jsou mrtví, bylo to moc rychlé ta smrt, a mebo jako on, nechtějí odejít, stydí se za své činy. Páchal zvěrstva, běžně to nedělám, ale poprvé jsem požádal ducha aby i on se se mnou pomodlil. Vnuknutí intuice, ale on nemohl, styděl se, copak muže za ta zvěrstva co usdělal v rusku(cítil jsem to z něj a proto to vím) modlit se k někomu tak (nedá se přesně vyjádřít tu úctu co k němu cítil). Ale přesto( po mém vysvětlení) to udělal. Řekl jsem mu, že muže k bohu, do světla..a věděl jsem v tu chvíli, že je z mnichova, a přišli si pro něj maminka, sestřička a fric (syn té babičky z domku na začátku). Proto vím, že se jmenuje fric, on ho tak oslovil. Tady by normálně jako vždy skončil muj příběh, moje učast, ale on už nahoře a možná proto, už druhý den ho vnímám, cítím jeho prosbu. Nevyslovil ji, zpočátku jsem ani nevěděl co po mne chce. Má tam ještě kamarády,kteří jsou na tom stejně jako on. Leží v cizí zemi a nemají klid, dokud je někdo neodvede. A tu je má mozaika. asi před 8 lety jsem se setkla s indiánským šamanem, který dost let po sobě objížděl hřbytovy a hřbytuvky v itálii, všude tam, kde byli pohřbeni vojáci americké armády a vude tam odváděl duše svého lidu, indiánu, kteří zde bojovali a padli za druhé světové války v řadách americké armády. Už mi to nepřipadá tak vzdálené realitě. Ted už né. Ještě nevím, jak a co udělám, ale kdo ví, pro co se narodil...
PS: Pro nevěřící, majitelé domku mi po oznámen, že jsem toho ducha odvedl, že to byl frontový voják, tak manželka řekla svému muži, vidíš, já ti furt říkala, že cítím chlapa.Před tím jsem akorát znal její maminku, která mi opětovně pouze dala adresu místa.
Víte pro mne to je reálný svět a je na čase, aby i vi jste ho přijali a otevřeli se mu. Vidíme tak daleko, jak daleko jde naše představivost. usvit
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2756

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 1:41 am    Předmět: Citovat

Mám podobné zkušenosti - ostatně také ze Sudet.
Znám více lidí, kteří "odvádí" duše zemřelých - jsou to především vojáci nebo ti, kdo byli zabiti náhle - třeba oběti vražd atp.
Naučil jsem se před mnoha lety techniku "duhového mostu", kterou pro tyto účely používám, ale....!
Vždycky je tu nějaké ale - to co Ti teď napíšu je moje zkušenost a rozvažování těchto dějů:
1. Když odejde "duše" uvězněná v důsledku překvapivé smrti, nebo zmatená, s touhou vrátit se domů... k mamince - zůstává tu ta zkušenost, kterou jsem já při odvádění duší získal - neztrácí se úvazek, vasán - ten děj, který ke smrti vedl...
2. Je možné, že se rozhodnu z nějakého silného důvodu toto dělat pro své bližní - to je případ toho indiánského šamana, o které píšeš, mohou to být i jiní lidé nějakým způsobem se mnou spříznění... tím pomáhám rodu (například) - v podstatě jde z mé strany o obětování své jedinečnosti, pokud ovšem není ono odvádění "duší" mojí cestou, kterou svoji jedinečnost realizuju. Může to tak být.
3. Pokud v tom je jiná motivace, pak bych si měl uvědomit, že mým závazkem vůči Jedinému je realizace mne samotného v mé jedinečnosti a úsilí po spojení s Ním. Pokud není součástí mé jedinečnosti odvádět "duše" zemřelých, pak bych se měl tomu věnovat jen vyjímečně, "neodbíhat" od realizace své jedinečnosti, třebaže k tomu budu sváděn - například žádostmi o "vyčištění domu" atp.
Tak - to mi pomohlo najít si v tom "svoji" cestu. svoji jedinečnost, sám sebe. Píšu Ti to, protože jsem cítil, že by Ti to mohlo pomoci taky.
Mír s Tebou!
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
usvit
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 10.12. 2013
Příspěvky: 201

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 3:49 am    Předmět: Citovat

Děkuji, budu přemýšlet.Myslel jsem si, tak nějak jsem to bral normálně, z dřívější doby jsem byl zvyklí na ,,normální chování " , to znamená pomáhat i druhým a nepřemýšlet o tom. Ale máš pravdu. nezapomínat na svouji zodpovědnost a neschovávat se za určitou společenskou normu. Nevím jak lépe to napsat. co ted cítím. Děkuji.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 947

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 7:28 am    Předmět: Citovat

Přítelkyně je přesvědčena, ze pomnicky u silnic, kde zemrel řidič, tyto
duchy privolavaji. Jak to vnimate?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
toora
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 9.7. 2005
Příspěvky: 3774

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 11:19 am    Předmět: Citovat

Neřekla bych Míšo, že přitahují, ale mám za to, že prostě na určitém místě může setrvávat, ve "smyčce" vlastní mysli (stále dokola prožívá totéž), jakoby "nevidí-neslyší", protože vlastně ani neví, že již nemá k dispozci svoje dasavadní tělo.

Pěkně o tom vypovídá Larsen v knize Kámen mudrců (mimochodem krásná knížka), a několik pak ještě filmů se tohohle myslím docela dobře zhostilo.

Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2756

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 6:25 pm    Předmět: Citovat

Pokud přijde okamžik smrti náhle, řekl bych, že se vědomí "duše" ocitne v prostoru "bez času" a bez souvislostí. Každá myšlenka těch, co žijí, spojující živé a mrtvé (třeba díky pomníčku) vytváří záchytný bod, jakousi smyčku, která může držet toho, kdo má odejít.
Jiné je, když na pomníčku "spi sladce", nebo "stále vzpomínáme", ovšem berte to jen jako podnět k procítění, nelze to absolutizovat.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
sunnyi
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 15.12. 2004
Příspěvky: 1031

PříspěvekZaslal: so květen 24, 2014 8:25 pm    Předmět: Re: Měl bych ? Citovat

usvit napsal:
Nedávno jsem tu i něco málo napsal. Ale jen tak si tu zafylozofuji a vypíšu se vám, jak já vydívám věci kolem sebe a jak mi zapadají do mozaiky. Já to vidím pod tímto uhlem, někdo možná jinak. Jsem trochu nejistý a možná mi toto pomuže. Před několika měsíci, možná ještě v loni, jsem odváděl zde v sudetech, z domu duchy. Bývala tam babička, s dcerou a vnučkou a zetákem. Shodl jsem se na tom s majiteli domku, i oni je více méně stejně vnímali(podle slov její maminky,která mi dala adresu) Umřeli v německu, ale babička vyrustala a žila zde a zde se narodila její dcera i zeták. Pak je odsunuli...trochu odbočím, já osobně naplno zažil soužití s němci v pohraničí, když se opili a vykřikovali na celou hospodu, že s hlavami čechu vydláždí silnici z karlových varu do plzně, když procházející cigán se večer stavil na pivo v hospodě a utekl od tud a šel na policii aby nahlásil, že tam sedí v koutku u stolu s ostatními nemeckými občany gestapák, který ho hlídal v koncentračním táboře.Tam mu řekli, že si po válce za to odseděl 10 let a ted už je to v pořádku, Teda před tím ho chtěl napadnout ale mi je roztrhli. Kdy se směli brát jen mezi sebou, dceři našli německé národnodnosti ženicha a když řekla že si ho nevezme, otec ji dost brutálně zbil a v 16 letech ji vyhodil na ulici. Nesměla mu na oči, jinak by ji zabil. Asi to uměl, po válce si odseděl 15 let za zločiny na ukrajině...proto jsem neměl vyřešený vztah k této národnosti. Necítil jsem přímo nic, ale nechtělů jsem se učit německy atd.. A ta stará paní, ten duch v tom baráku, nechtěla odejít. Dcera s manželem i holčičkou ano, ale ona odmítala. Když jsem se druhý den na ni napojil, cítil jsem, že čeká na návrat svého syna z východní fronty. Kde jinde by ji hledal, než tam, kde byli doma. Den předtím i druhý den mne pozdravila německy a já si uvědomil, že k této řeči mám averzi. V noci jsem si to probíral, ona jako osoba byla mimo, šlo to ze mne a druhý den už jsem byl plně otevřený. Dokonce jsem na uvítanou německy odpověděl na pozdrav. Tehdy jsem získal její duvěru, veděla, že už to nehraju. Oni to poznají a díky její duvěře jsem se mohl napojit přez ní na jejího syna, který padl na východní frontě, a když se spolu setkali, dovolili mi je odvézt. Majitelé domku byli spkojení, měli klid, trvalo to celkem 4 dny. Díky mé otevřenosti, jsem byl schopen se poučit a proto se mi před pár měsici podařil vhled, spíše mi bylo dovoleno uvidět sebe jako ... od začátku. Jednou jsem na internetu narazil na dokument o zapomenutých informacích o vyhlazovacím táboře osvětim. Padla tam zmínka o pobočce tohoto tábora, birkenau. Zde pracovali vězni pro německou firmu ib farben(tak nějak se jmenovala), její představitel, po norimberku odseděl 5 let za spolupúráci...napsal v r. 33 knihu o uspořádání evropy pod jedinou nadvládou německa...uplně stejné principi pak použil a byl spoluzakladatel eu...a pak najednou jsem už nechtěl nic nového vědět. Za pár dní večer, když se utiším, mi to došlo. byl jsem vězen v birkenau u plynových pecí a přivezli mi tam s mnoha dalšími i moje dcerku ester...necítil jsem už nic kromě smutku a lítosti nad smrtí své dcery. Mluvil jsem o tom s přítelkyní a řekl jsem ji, že já už necítím zášt či něco jiného,kromě smutku nad ztrátou, ale že oni jsou na tom daleko huře. Člověk dokáže odpustit celému světu, ale sobě, sobě ty nejtežší hříchy těžko odpouští. A pustil jsem to z hlavy. Jen už vím, že ještě mne asi budou přezkušovat, zda skutečně už to mám zpracovaný...A ted jsem odváděl ze stejného domku dalšího ducha. Po tolika měsících nevěděl jsem co si o tom mám myslet, ale šel jsem do toho. Byl to starý frontový voják z východní fronty. Hledal svého kmarádá z fronty, frice, toho, co jsem přivedl zpátky k matce a soplu je pak odvedl. Víte, kdo pracuje z duchy, ví, že mohou procházet zdí, ale tak jak byli zvykli za života, odchází otvory, dveřmi či okny.. A stejně i on, přišel pešky až zdaleké rusi sem k nám na západ. Za kamarádem. Mnohdy ani neví, že jsou mrtví, bylo to moc rychlé ta smrt, a mebo jako on, nechtějí odejít, stydí se za své činy. Páchal zvěrstva, běžně to nedělám, ale poprvé jsem požádal ducha aby i on se se mnou pomodlil. Vnuknutí intuice, ale on nemohl, styděl se, copak muže za ta zvěrstva co usdělal v rusku(cítil jsem to z něj a proto to vím) modlit se k někomu tak (nedá se přesně vyjádřít tu úctu co k němu cítil). Ale přesto( po mém vysvětlení) to udělal. Řekl jsem mu, že muže k bohu, do světla..a věděl jsem v tu chvíli, že je z mnichova, a přišli si pro něj maminka, sestřička a fric (syn té babičky z domku na začátku). Proto vím, že se jmenuje fric, on ho tak oslovil. Tady by normálně jako vždy skončil muj příběh, moje učast, ale on už nahoře a možná proto, už druhý den ho vnímám, cítím jeho prosbu. Nevyslovil ji, zpočátku jsem ani nevěděl co po mne chce. Má tam ještě kamarády,kteří jsou na tom stejně jako on. Leží v cizí zemi a nemají klid, dokud je někdo neodvede. A tu je má mozaika. asi před 8 lety jsem se setkla s indiánským šamanem, který dost let po sobě objížděl hřbytovy a hřbytuvky v itálii, všude tam, kde byli pohřbeni vojáci americké armády a vude tam odváděl duše svého lidu, indiánu, kteří zde bojovali a padli za druhé světové války v řadách americké armády. Už mi to nepřipadá tak vzdálené realitě. Ted už né. Ještě nevím, jak a co udělám, ale kdo ví, pro co se narodil...
PS: Pro nevěřící, majitelé domku mi po oznámen, že jsem toho ducha odvedl, že to byl frontový voják, tak manželka řekla svému muži, vidíš, já ti furt říkala, že cítím chlapa.Před tím jsem akorát znal její maminku, která mi opětovně pouze dala adresu místa.
Víte pro mne to je reálný svět a je na čase, aby i vi jste ho přijali a otevřeli se mu. Vidíme tak daleko, jak daleko jde naše představivost. usvit


"Měl bych"... Co? Na začátku příspěvku vyjadřuješ jakousi nejistotu a nakonec sebevědomě prohlašuješ, že pro Tebe je to normální svět a poučuješ, že je na čase, aby to přijali i ostatní tady. Jako bys byl jediný... Jaký byl vlastně smysl Tvého příspěvku? Chvástat se?

Jinak, moje zkušenost je taková, že když tuto službu pojmeš jako modlitbu a výsledek odevzdáš Jemu, tak se nemusíš ptát žádného člověka na světě "Měl bych?" (cokoliv to znamená) a pociťovat nejistotu. Pak ani nemusíš řešit věci, jaké tady rozebírá Damao, natož nějaké techniky.

Mirek
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
usvit
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 10.12. 2013
Příspěvky: 201

PříspěvekZaslal: ne květen 25, 2014 5:42 am    Předmět: Citovat

To není jen nějaký dum se dvěma duchy, měl bych do toho jít. Jde o to, přesně jak píšeš. Odevzdat to bohu a vykašlat se na ně, nebo jim pomoci a k bohu je odvést. Vím jak to myslíš, jenže když někdo neumí násobilku, mohu o to požádat boha a on to zařídí. Byt se spožděním ale vyslyší moji prosbu. A nebo ho to hned naučit, nebo se o to aspon pokusit. A co když já jsem ten jeho posel, co má v tomto životě jim vysvětlit, co sám už chápu. Že né on ale oni sami to mají ve svých rukou. Jejich vule je zatím dána jejich poslední zkušenosti, jejich nepochopením kde jsou, nebo jejich vlastním odsouzením za to, co spáchali. Buh ctí jejich svobodnou vuli a stejně jako mne, když si něco myslím, nepřemlouvá mne, i kdybych se tisíckrát mýlil. On i já už vím, že pravda mne stejně dožene. Ale kdy? Za třista let. Ale co když už nastala doba podat právě ted pomocnou ruku, aby ti co pochopí a přijmou se, byli odvedeni a nemuseli při transformaci této země odejít na jinou planetu. Nezeptám se měl bych, ale jinak, babo rad.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 947

PříspěvekZaslal: ne květen 25, 2014 8:15 am    Předmět: Citovat

Tooro a Karle,

z konstelací je znám akt odvádění duší.
Jedná-li se o vzpomínky, buněčnou paměť rodu a její
"Dědění" či je to opravdu entita z energie typu ami filmů,
toť otázka, kterou jsem si kladla vícekrát. Důležitý je akt
propuštění, odpuštění, někdy i vysvětlení - jsi mrtvý. Následný odchod
do světla. Je to důležité pro osobu, jež takzvaně nese tuto -teď použiji
vašeho výrazu smyčku -nese. I pro celý rod, jde-li tam o prokletí, znásilnění
či sirotka, atd.

U pomníčků mrtvých chodců, motorkářů a řidičů je to jinak. Nejedná se o klasický hrob. Jedná se o vzpomínku na smrtelnou událost. Při řízení se ptám -
na co mě ten pomníček upozorňuje - dej pozor na dopravu nebo na smrt?
Je to ´´divná´´ energie - memento "zbytečné" smrti. Umí-li upozornit řidiče na potřebu pozornosti či spíš přivádějí myšlenky smrti do provozu, či je to nepřijetí pozůstalých situace?

Jak je vnímáte - pozitivně či opačně ? To, zda se tam shromažďují entity, jak je přesvědčena přítelka, to si raději nepředstavuji ... Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
usvit
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 10.12. 2013
Příspěvky: 201

PříspěvekZaslal: ne květen 25, 2014 1:49 pm    Předmět: Citovat

Pomníček u silnice je potřeba živých.Ukázat světu,nebo tomu mrtvému, že jsme nezapomněli.Nebo si myslím,že to tak musí být.Je to nepochopení situace. Žádný pomník i seběvětší mi v srdci nevyvolá pocit, který tam není. Když jsem mrtvýho nemiloval, pomník to vyvolat nedikáže, pouze si vykupuji svědomí. Mám- li tam lásku, budu v tichu a pokud možno jen s těmi co ho také skutečně milovali vzpomínat. Ale nebudu svou lásku dávat na odiv, stavěním kde coho. Skutečná láska je skromná.Muj názor.
Už párkrát se mi stalo, že při jízdě autobusem jsem u pomníčku ucítil...a odvedl. Jsou né u pomníčku, ale tam kde zemřeli. Někdy je to vázáno na to místo skonu. Pak tam jsou skutečně, proto se nevrátili domu z války, ale jsou tam, kde padli. Určitě jste už viděli pár dokumentu, kdy lidé cítili, že na válečném poli někteří slyší zvuky boju a sténání mrtvých, cítí je taam. Ale přece tam nebyli pohřbení. Někdy odejdou s tělem, ale někdy to tělo odnesou v době, kdy duch bloudili, hledal, nebo jen odešl...Znáte to i za života, stane se někdy, že při autonehodě odvezou pacienta, ale on byl v hlubokém bezvědomí, bez vědo-mí, bez ducha, byl bezduchý, a pak v nemocnici padne do komatu. Je to tělo bez ducha, je v bez-vědomí. Nebo při astrálním cestování by jste neměli být prudce vzbuzeni, aby se nestalo, že se vám ,,přetrhne pupeční šnura" kterou je spojen duch z tělem a ten člověk muže padnou do komatu. ted jde o to, zda duch své tělo nalezne či né. U mrtvého nemá co najít, proto někdy zustává tam, kde zemřel. Znám to ze vzpomínek z regresivní terapie a také muj kaamarád, po 2 pivech jel domu z hospody na kole. Po pul hodině ho našli v příkopě cca 30 cm hlubokém. V nemocnici nic nenalezli, jen oděrky. Ctčko nic neukázalo, vyšetření eeg taktéž a přece byl 10 dní v komatu. Pak pul roku marodil, viděl dvojitě, každé oko vidělo zvlášt a mozek to nedokázal spojit. Dodnes nikdo neví, proč. Možná proto, že duch byl mimo, tam moc se uvolnil, že ho duch opustil a oni ho odvedli. Měl štěstí, vrátil se mu do těla. Někdy ano. Asi tolik okénko. Je to podlé mých dosavadních zkušeností. Víš pomník at chceme či nechceme je negativní, ukazuje nám jak je smrt zlá, připomínka té zlé smrti. Pro mne je smrt nádherná, pujdu domů,ke svým, k těm co mne mají rádi. Tady jsem jen na výletě, tam je věčnost. Proto za sebe pomníky né, změnte i názor na smrt.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2756

PříspěvekZaslal: ne květen 25, 2014 11:54 pm    Předmět: Citovat

okenko napsal:
Tooro a Karle,

z konstelací je znám akt odvádění duší.
Jedná-li se o vzpomínky, buněčnou paměť rodu a její
"Dědění" či je to opravdu entita z energie typu ami filmů,
toť otázka, kterou jsem si kladla vícekrát. Důležitý je akt
propuštění, odpuštění, někdy i vysvětlení - jsi mrtvý. Následný odchod
do světla. Je to důležité pro osobu, jež takzvaně nese tuto -teď použiji
vašeho výrazu smyčku -nese. I pro celý rod, jde-li tam o prokletí, znásilnění
či sirotka, atd.

U pomníčků mrtvých chodců, motorkářů a řidičů je to jinak. Nejedná se o klasický hrob. Jedná se o vzpomínku na smrtelnou událost. Při řízení se ptám -
na co mě ten pomníček upozorňuje - dej pozor na dopravu nebo na smrt?
Je to ´´divná´´ energie - memento "zbytečné" smrti. Umí-li upozornit řidiče na potřebu pozornosti či spíš přivádějí myšlenky smrti do provozu, či je to nepřijetí pozůstalých situace?

Jak je vnímáte - pozitivně či opačně ? To, zda se tam shromažďují entity, jak je přesvědčena přítelka, to si raději nepředstavuji ... Smile


Míšo, mrtvé máme propustit, aby jejich duše mohla pokračovat na své cestě - a nemáme na ně zapomenout - máme na ně vzpomínat s láskou - k tomu existuje velmi významný rituál "památky zesnulých". V tento den osobně vzpomínám na blízké, kteří zemřeli - s láskou... i připomínám si svoji bolest, když odcházeli ve srovnání s mírem, který jsem zažíval, když "odešli". Nejvíce za dítě, které jsme s manželkou s láskou čekali a nenarodilo se živé.... Je to jen v tento jeden den - s velkou láskou. V tento den se modlím za ty, co odešli. Pokud patřili do rodu, opravdu by neměli být zapomenuti.
Není třeba si vytvářet "pomníčky"! Proč? Kdybych náhodou ve shonu dne zapomínal? Proto je tu ten rituál - dnes možná opomíjený, ale důležitý rituál.
Jak je to s tím odváděním?
Přenesní odpovědnosti na Boha, jak je tu v příspěvcích navrhováno, je sice osvobozující, ale má významnou podmínku, která by měla být připomenuta - tou podmínkou je dovršené spojení s Bohem, jóga.
Ta má tři možné projevy - Bhakti - láska k Bohu, která mě s Ním může spojit;
- džnánu - vhled - který mi pomáhá pochopit svoji jedinečnost, kterou bych měl realizovat, usiluji-li se s Bohem spojit....
- karmu - karmajógu - konání ve prospěch druhých, aniž bych toto konání stavěl na odiv.
Všechny tyto cesty jsou stejně hodnotné, každá z nich mě má dovést také k těm dalším dvěma. Pak je vše v pořádku.
Jakmile jsem spojen s Bohem (a není to jen moje zbožné přání), je jedno, jestli udělám to či ono, protože ne má vůle, ale Jeho je realizována... Tak to je.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
toora
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 9.7. 2005
Příspěvky: 3774

PříspěvekZaslal: po květen 26, 2014 8:46 am    Předmět: Citovat

okenko napsal:
, odpuštění, někdy i vysvětlení - jsi mrtvý. Následný odchod do světla. Je to důležité pro osobu, jež takzvaně nese tuto -teď použiji vašeho výrazu smyčku -nese. I pro celý rod, jde-li tam o prokletí, znásilnění či sirotka, atd.

Toto jsem Míšo na mysli neměla, tedy jsem nepsala o tom, jestli někdo něco "nese", ale o zcela běžném nevědomém fungování naší mysli, která žije v domnění, že tento svět je realitou, nikoli snem. Je to tedy naše současná existence v zapomenutí, v nevědomosti, což se projevuje v zacyklení mysli, ulpívání, lpění a pohyb ve vlastním myšlenkovém kruhu. A toto se děje i po smrti, i když k tomu nemáme tělo, prostě je tento způsob našeho vnímání tak "zažraný", že pokud odejdeme náhle a nečekaně, potom je pravděpodobnost nepovšimnutí si, že již nemáme tělo, ještě větší, a tohle je ta "smyčka", je to smyčka naší vlastní mysli, máji.
Ale i bez náhlého úmrtí většinou bloudíme, ti, kdož se tímto stavem zabývali do hloubky (a proto své mrtvé bardem provádějí), jsou tibetští lámové, je to umění a tradice tibetského buddhismu, a těžko kdo mohl v tomto dojít dále, nežli právě oni.
Cosi na toto téma jsem již psala zde:
http://www1.reiki-cz.com/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=535&highlight=bardo

okenko napsal:
U pomníčků mrtvých chodců, motorkářů a řidičů je to jinak. Nejedná se o klasický hrob. Jedná se o vzpomínku na smrtelnou událost.

Pomníček je mysím pro projíždějící především "memento mori", pravdou asi ale bude, že ti kdož žijí jako by byli nesmrtelní, tak takovýto pomníček míjí stejně bez povšimnutí, prostě si mají za to, že jich se to netýká.


okenko napsal:
Jak je vnímáte - pozitivně či opačně ?

Zmařené životy na silnicích jsou zmařené životy, co jiného z toho vnímat, co by na to mohlo být pozitivního?
Osobně je mi líto, že, zvláště mladí lidé, dnes tolik se svými životy hazardují, a to jen kvůli chvilkovému adrenalinu, tahle neúcta ke svému životu (potažmo životům druhých), to je to, co mi trochu husí kůži nahání, je mi z toho smutno, když to vidím, to tedy jo. Sad


Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 947

PříspěvekZaslal: po květen 26, 2014 11:30 am    Předmět: Citovat

Damao napsal:

...
Jak je to s tím odváděním?
Přenesní odpovědnosti na Boha, jak je tu v příspěvcích navrhováno, je sice osvobozující, ale má významnou podmínku, která by měla být připomenuta - tou podmínkou je dovršené spojení s Bohem, jóga.
Ta má tři možné projevy - Bhakti - láska k Bohu, která mě s Ním může spojit;
- džnánu - vhled - který mi pomáhá pochopit svoji jedinečnost, kterou bych měl realizovat, usiluji-li se s Bohem spojit....
- karmu - karmajógu - konání ve prospěch druhých, aniž bych toto konání stavěl na odiv.
Všechny tyto cesty jsou stejně hodnotné, každá z nich mě má dovést také k těm dalším dvěma. Pak je vše v pořádku.
Jakmile jsem spojen s Bohem (a není to jen moje zbožné přání), je jedno, jestli udělám to či ono, protože ne má vůle, ale Jeho je realizována... Tak to je.


Karle,

snažím se naladit na Tvé sdělení vůči příspěvku , který jsem uváděla - tedy konstelacím. Vnímám Tvoje sdělení takto:

Konstelace uvolňuje vzpomínky osoby, která si na podvědomé úrovni při konstelaci uvědomuje, co přenáší z minulosti do vědomé úrovně. Pochopením, rozloučením, odpuštěním uvolňuje tato již nefunkční pouta, která nejsou spojením láskyplné vzpomínky, jak uvádíš, ale lpěním. Druhá strana - tedy entita, vzpomínka, duch - jak už pojmenujeme - po někdy i dlouhých pochopeních ,může odejít do světla. Tam upozorňuješ , jestli jsem správně pochopila, že ego a nepokora může vnímat tento proces jako hraní si na Boha...
Proto vždy před konstelací prosím , aby prošlo pod jeho vedením a v jeho lásce vše to, co projít má a může...

jo jo, ne já, ale skrze mě On.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 947

PříspěvekZaslal: po květen 26, 2014 11:43 am    Předmět: Citovat

toora napsal:

Toto jsem Míšo na mysli neměla, tedy jsem nepsala o tom, jestli někdo něco "nese", ale o zcela běžném nevědomém fungování naší mysli, která žije v domnění, že tento svět je realitou, nikoli snem. Je to tedy naše současná existence v zapomenutí, v nevědomosti, což se projevuje v zacyklení mysli, ulpívání, lpění a pohyb ve vlastním myšlenkovém kruhu. A toto se děje i po smrti, i když k tomu nemáme tělo, prostě je tento způsob našeho vnímání tak "zažraný", že pokud odejdeme náhle a nečekaně, potom je pravděpodobnost nepovšimnutí si, že již nemáme tělo, ještě větší, a tohle je ta "smyčka", je to smyčka naší vlastní mysli, máji.
Ale i bez náhlého úmrtí většinou bloudíme, ti, kdož se tímto stavem zabývali do hloubky (a proto své mrtvé bardem provádějí), jsou tibetští lámové, je to umění a tradice tibetského buddhismu, a těžko kdo mohl v tomto dojít dále, nežli právě oni.
Cosi na toto téma jsem již psala zde:
http://www1.reiki-cz.com/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=535&highlight=bardo
...


Tooro, to je vysoká škola...
z bloudění může napomoci rozloučení příbuzných a přátel, kdy se tato informace předává i zemřelému, ale někdy to zacyklení nedovolí... Čas neexistuje a je ho dost...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2756

PříspěvekZaslal: po květen 26, 2014 11:24 pm    Předmět: Citovat

okenko napsal:

Karle,

snažím se naladit na Tvé sdělení vůči příspěvku , který jsem uváděla - tedy konstelacím. Vnímám Tvoje sdělení takto:

Konstelace uvolňuje vzpomínky osoby, která si na podvědomé úrovni při konstelaci uvědomuje, co přenáší z minulosti do vědomé úrovně. Pochopením, rozloučením, odpuštěním uvolňuje tato již nefunkční pouta, která nejsou spojením láskyplné vzpomínky, jak uvádíš, ale lpěním. Druhá strana - tedy entita, vzpomínka, duch - jak už pojmenujeme - po někdy i dlouhých pochopeních ,může odejít do světla. Tam upozorňuješ , jestli jsem správně pochopila, že ego a nepokora může vnímat tento proces jako hraní si na Boha...
Proto vždy před konstelací prosím , aby prošlo pod jeho vedením a v jeho lásce vše to, co projít má a může...

jo jo, ne já, ale skrze mě On.


To se Míšo netýká jen konstelací.
Pokud jde o spojení s Bohem, můžeme být nadáni Boží milostí, ano, jakmile jsme realizovali spojení s Ním, je to všechno docela jiné. Pak opravdu ne já, ale On....! Já ostatně zmizelo, všechno je On. Proto "já" nic nečiní - pokud je to tak, že "já" činí v Jeho jménu, cítím to jako zneužívání Božího jména nadarmo.
Řešením je modlitba provázená pokorou, to znamená uvědomování si motivace svého konání. O tom jsem psal jako o třech cestách jógy.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Duchovno všeobecně Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku 1, 2  Další
Strana 1 z 2

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001-2003 phpBB Group
phpBB port v2.0.7 based on Tom Nitzschner's phpbb2.0.6 upgraded to phpBB 2.0.7 standalone was developed and tested by:
ChatServ, mikem,
and Paul Laudanski (aka Zhen-Xjell).

Version 2.0.7 by Nuke Cops © 2004 http://www.nukecops.com




Web pohání Copyright © Redakční systém UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.14 sekund