PITNÝ REŽIM ?

[usvit]

Závislých na vodě přibývá. Je pitný režim podvod? 19. ledna 2014
Na světě je nový výraz: aquaholik. Možná se týká vás, určitě někoho z vašeho okolí. Tato závislost postihuje lidi, kteří se snaží vypít co nejvíc vody, protože věří, že to zdraví prospívá. "Je to posedlost, něco jako drogová závislost," zlobí se plastický chirurg Jan Měšťák, když slyší výraz pitný režim. Někteří lidé jsou schopni vypít i pět litrů denně .Na svých přednáškách vidí mladé lidi, jak si průběžně lokají z plastových lahví: "Jako by měli dudlíky. Ptám se jich: Proč tolik pijete? Oni: Říká se, že se to má. Já: Ale proč? Oni: No, ono se píše, že se to má." Pijte, i když nemáte žízeň. Hydratujte, budete mít krásnou pleť, zaženete pocit hladu, zhubnete, z těla se vyplaví toxické látky. Pijte pořád, co nejvíc, minimálně dva litry, ideálně tři litry denně. Tyhle rady se na nás valí z televize, časopisů, internetu. Věta "napij se" zní ve většině rodin. Dřív to bývalo jinak: děti přiběhly domů, nalily si do sklenice ovocnou šťávu z lahve, která stávala u dřezu, doplnily vodou z kohoutku, vypily a běžely ven. Nepilo se ve škole (čaj v jídelně byl nepitný), nepilo se
venku (plastové lahve s vodou či limonádami neexistovaly). "Moje maminka nepila vůbec, když tak jen kávu, a dožila se osmaosmdesáti let," říká Jan Měšťák a pokračuje: "Běžně operuju tři čtyři hodiny a nepiju při tom. Když jsem hrál vrcholově volejbal, měli jsme třífázové tréninky v tropických vedrech, žádné lahve s vodou jsme neměli. Dnes se z pití stal rituál, závislost. Kolegyně ze Švédska při návštěvě Prahy říkala, že nechápe, proč tady lidi pořád nosí lahve a pijí z nich na zastávce, v tramvaji, na ulici. Tuhle jsem četl v časopise pro maminky, že je třeba dohlédnout, aby devítileté dítě denně vypilo litr a půl. Zbláznili se?" Cesta na psychiatrii
Patřím mezi většinu lidí znejistělých z toho, že pitný režim naší rodiny za moc nestojí. Nedávno jsem po příchodu domů dokonce s hrůzou uslyšela sama sebe, jak se ptám psa: "Vypil jsi dneska dost vodičky?" Ano, doktor Měšťák by mě poslal na psychiatrii. Posedlost dodržováním takzvaného pitného režimu a léčba psychických poruch už kráčejí stejnou cestou, o čemž svědčí již zmíněný termín aquaholik. Aquaholičkou je například Nigella Lawsonová, celebrita z britské televizní kuchařské show. Hospodyňka, která vysvětluje lidem, jak dobře vařit, popsala v rozhovoru pro Daily Mail, že ji lékař Peter Wheeler mnohokrát upozorňoval, že je závislá na pití vody a že by s tím měla přestat. Denně do sebe dostala pět litrů vody, velkou část z toho večer, protože byla přesvědčená,
že tak její pleť při spaní nasaje velkou část vody do sebe, a tudíž bude svěží, mladá, krásná. Výraz aquaholik se používá také v souvislosti s běžkyní Kate Moriovou. Zkolabovala při maratonu, protože vypila tolik vody, až to její organismus odrovnalo. Lékaři jí paradoxně jako první pomoc dali sklenici vody, protože nevěděli, že předtím do sebe dostala už tři litry. Nakonec v nemocnici zjistili, že jí z toho otékal mozek. Sportovkyně teď dělá osvětu, aby to lidé s pitím nepřeháněli. Podobně je na tom britský herec Anthony Andrews, který se přiznal, že denně pil pět litrů vody v přesvědčení, že mu to dělá dobře na hlasivky. Když hrál profesora Higginse v My Fair Lady, našli ho kolegové ležet v bezvědomí v zákulisí. Příčina potíží byla stejná jako u Kate Moriové. (Čtěte: zabít vás může i moc vypité vody) Válka s pitnou mánií Vlna okouzlení vírou, že když svá těla budeme prolévat vodou, vše škodlivé a ošklivé se z nich vyplaví, právě kulminuje, takže se jí dá předpovědět sešup. Přibývá lékařů a vědců, kteří podobně jako chirurg Měšťák vyhlašují válku přehnané pitné mánii. Nejradikálnější jsou profesoři Stanley Goldfarb a Dan Negoianu z Univerzity of Pennsylvania ve Filadelfii. Podle jejich studie neexistuje žádný vědou podložený důvod, aby se zdravý člověk v mírném klimatickém pásmu nutil vypít denně dva a víc litrů tekutin. Vyznavači pitného režimu tvrdí, že nejméně dva litry vody denně mají pro organismus čtyři blahodárné účinky: vylučování toxických látek z těla, zlepšení pleti, omezení chuti k jídlu, snížení bolesti hlavy. Autoři studie tvrdí, že nic z toho se nepodařilo prokázat. Ne všichni jsou takhle radikální, naopak mnozí výživoví poradci tvrdí, že se často setkávají s lidmi, kteří mají zdravotní problémy právě proto, že pijí málo. V nemocnicích a domovech pro seniory lékaři řeší, že starší generace pije málo a je dehydrovaná, mladší ročníky do sebe naopak lijí vody přespříliš. "Mnoho lidí podlehlo pocitu, že čím víc budou pít, tím pro sebe dělají líp, ale tak to není," říká výživový poradce Petr Havlíček. "Nadbytek vody přetěžuje ledviny, stejně jako její nedostatek. Navíc si tělo dokáže vytěžit vodu i ze stravy, například z vařených příloh, ze zeleniny, z polévek, ale i z kávy. Každý by si měl potřebu tekutin řídit podle své tělesné hmotnosti a podle namáhavosti práce, pohybu, podle toho, kolik energie vydává. Když někdo váží sto kilo a denně vypije maximálně litr, je to málo. Ale jestliže se někdo prolévá vodou a myslí si, že tím zhubne, je to obrovský nesmysl. Využívají toho, že žaludek zaplavený vodou vysílá signál, že je plný, a tudíž pak mají menší chuť k jídlu. Se zdravým způsobem hubnutí to nemá nic
společného." Moč musí být světlá Padá i mýtus, že čím víc budeme pít, tím hezčí bude naše pleť. Šťavnatá, svěží jako broskvička po dešti. "Neznám zatím studii, která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti," říká Jana Hercogová, přednostka Dermatovenerologické kliniky pražské Nemocnice Na Bulovce. "Tím neříkám, že člověk nemá pít, pití je samozřejmě důležité. Ale různé návody z časopisů, které nám namlouvají, že když budeme pít hodně vody, zlepší se nám pleť, se nezakládají na žádném výzkumu. Kvalitu pleti můžeme ovlivnit tím, že ji budeme šetrně čistit a potřebnou hydrataci a tuk dodávat krémy. Voda se do ní dostává tím,
co na ni nanášíme." Jistá profesorka z Ostravy se nedávno dostala do sporu s rodiči studentů střední školy, protože je odmítala v hodině pouštět na záchod. "Většina děvčat má na lavici litrovou petku a pořád
Fakta o vodě Ročně se ve světě plní do plastových lahví a dál prodává 89 miliard litrů vody. Na výrobu plastových lahví se pro balenou vodu ročně spotřebuje 50 milionů barelů ropy. Češi ročně kupují 672 milionů litrů balené vody.Za loňský rok klesl prodej
balených vod v Česku o 2 procenta, lidé zase začínají pít vodu z vodovodů. Každý Američan průměrně spotřebuje týdně 4 lahve balené
vody.
pak chtějí na toaletu. Ruší tím výuku, pořád někdo někam courá. Když jsem je odmítla uvolnit z hodiny, stěžovali si rodiče u ředitele a měla jsem problém. Ale nechápu, že někdo nevydrží bez pití hodinu a nenapije se až o přestávce." Ve Velké Británii jsou vidět reklamní plochy s nápisem Keep it light, což se dá přeložit jako "udržuj ji světlou". Opravdoví aquaholici si totiž nejen dělají mapky nejbližších veřejných toalet, ale také si tam kontrolují, co z nich vytéká. Když je moč světlá, skoro bílá, jsou spokojeni, znamená to, že se prolévají dostatečně. Ale běda, když je tmavá, hustá, pozor, je třeba rychle koupit další petku. Lékaři se na kontrolování moči dívají s pochopením. "Je to dobré měřítko, zda je náš příjem tekutin v pořádku," říká Ondřej Nývlt, předseda lékařské rady společnosti Svět zdraví, která
lidem pomáhá hubnout. Správný stav popisuje téměř básnicky: "Ideální je, když je světle žlutá a jemně jiskří jako hladina jezera, když na ni zasvítí sluníčko. Správný pitný režim poznáme i podle toho, jak často na toaletu chodíme. V pořádku je pětkrát až sedmkrát denně a nejvýš jednou v noci. Pití je správná součást čistění organismu, ale nedá se řídit žádnými univerzálními pravidly. Když někdo
sedí celý den v kanceláři a je chladno, klidně mu může stačit litr vody. Snaha pít co nejvíc je móda a nemusí být vhodná pro každého."
Došlo i na nás Jak se to stalo? Jak se taková móda, trend či jak to nazvat vlastně objeví? Když začneme pátrat, připravme se, že nás
zanedlouho zaplaví naprosto přízemní, ba přímo odporný pocit.
Závist.Veřejně se tímto přiznávám: Závidím těm, kteří dokázali lidstvo přesvědčit, aby kupovali to, co je možné mít zdarma. Vodu.
Protože vydělávat peníze tímto způsobem je prostě geniální. Však taky Richard Wheatley z reklamní agentury Leo Burnett, jeden z otců tohoto nápadu, teď na přednáškách s uspokojením shrnuje svůj životní úspěch slovy: Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit.
Byla sedmdesátá léta a šéfové firmy Perrier, která prodávala vodu v lahvích, dumali, jak zvýšit zisky. Rozhodli se vytvořit
kampaň založenou na tom, že francouzská voda je kvalitnější než třeba anglická či americká, že vše, co je francouzské, je chic,
tak proč ne i voda. Výsledkem bylo, že zatímco v roce 1980 prodávali dvanáct milionů lahví, o deset let později přes sto padesát milionů. Vypočítejte si svůj body mass index Mít na stole v práci nebo v restauraci lahev vody Perrier se stalo značkou všech, kteří se chtěli cítit takzvaně "in". Pili ji modelky, herečky, byznysmeni, což znamená, že ji za chvíli chtěli pít všichni. Zavětřil i výrobce vody Evian, rozjel mohutnou reklamní kampaň, takže v osmdesátých letech měl každý v západní Evropě a ve Spojených státech pocit, že když si bude všude nosit lahev Evian, bude krásný, štíhlý a mladý. Trendu se chytily i firmy jako CocaCola, Nestlé a další. Vznikla větší
balení vody, dostala různé názvy. "Myslím, že balená voda je karikaturou světové ekonomiky, protože lidé kupují desítky druhů produktu, který je v podstatě naprosto stejný. Ve skutečnosti kupují obal známý pod zkratkou PET, tedy produkt ropného průmyslu," píše Charles Fishman, autor knihy Velká žízeň, který proti posedlosti zavodňováním také ostře vystupuje. V devadesátých letech jsme začali prožívat to, co Západ už znal. Žádoucí bylo lopotit se s přetěžkými balíky vod, ideálně kupovat šest najednou. Každý člověk, který je moderní a dbá o své zdraví, přece pije vodu balenou, která je lepší než voda z kohoutku. Proč je lepší? Ale tak hloupou otázku si snad nikdo nepokládal, prostě je lepší, taková nová. A aby náhodou někdo nezačal přemýšlet nad tím, jestli není divné platit šedesát a víc korun za šest lahví vody a ještě se s nimi tahat z obchodu, reklamy v časopisech tuhle případnou nejistotu předem rozháněly tvrzením, že kdo téhle vody nevypije minimálně dva litry, hazarduje se zdravím, ba i životem. A je to. Tak jsme se i my Češi seznámili s výrazem pitný režim, zaimplantovali jsme si ho do svých hlav a teď si s ním pěkně žijeme.

[samanka]

To hezky navazuje na moji myšlenku - téma ovčího syndromu.
Každý by se měl naučit rozhodovat sám za sebe, jestli to, co mu vnucuje reklama přijme nebo ne a (jak se pořád dokola říká) vzít si za svoje rozhodnutí odpovědnost. Mám zkušenosti s lidma, kteří málem kolabují, protože si na více než hodinovou vycházku zapomněli vzít vodu, někteří
i svačinu
Já si v tom udělala jasno hned. Moje tělo má omezenou kapacitu
na příjem těkutin, tak to respektuju a nesnažím se ho utopit "doporučenými"
litry...

Vůbec nejlepší co pro svůj zdravý rozum může člověk udělat, je nečíst
a nedívat se na žádnou reklamu. Jak je někde u článku nenápadný nápis
o komerčním sdělení nebo inzerci, tak pryč od toho.

šamanka

[Evik]

Pro mě je pitný režim důležitý. Vypiji denně 2 litry vody ( bylinkového čaje, ovocného čaje, obyčejné vody nebo s citronem ) a nemusím se do toho nijak nutit. Sklenici si dám hned ráno na lačný žaludek. Zvykla jsem si pít tekutinu vlažnou nebo teplou, a to i v létě. Tuto svou ,,dávku" mám v sobě nejpozději ve 14 hodin.
Když se stane, že nemohu pít, jak jsem zvyklá, projeví se to na mém fyzickém těle, např. oteklými kotníky.
Paradoxně, čím méně pijeme, tím více tělo zadržuje vodu

Ještě jsem se nesetkala s takovým extrémem, jak je popisovaný v článku.
Ale každý má jiné potřeby.
Kdybych vědomě nedodržovala svůj pitný režim, vypila bych denně sotva 1/2 litru a vím, že bych tím svému tělu moc neposloužila.

Šamanka píše:

[Kwisatz_Haderach]

Jsem pitíholik a nestydím se za to. Tak jako si někdo rád čte, zpívá, prochází se, tak já rád piju. Zelený čaj, bílý čaj, bylinkové čaje, obyčejná voda. Všechno pro mě představuje nějaký požitek a prožitek. Nechci někoho pobouřit, ale dokonce i několikrát denně jím. Ale popisováním tohoto se raději nebudu dále zabývat, vím, že je to citlivé téma.

[usvit]

Já si libuji v jídle, někdy nejím maso, někdy ho mám i třikrát deně. V létě piju cca litr vody už desetiletí. Jde tu skutečně o idividuální přístup. Problém je spíš v tom, že neumíme poslouchat své tělo a při nadměrné konzumaci tekutin dochází k opotřebení ledvin. Jsou to jen orgány, a každé trvalé namáhání ledvin celý den,pijte v pruběhu celýho dne, co to udělá se svalem, přece víme.A hlavně balená voda zabije slimáka, nás ne. Jsme větší, jen nás přiotráví, ale to je o jiném. Hlavně že se sypou, na zdraví nezáleží.

[MILKA1981]

To je asi jak u koho.Všeobecně málo piju tak se mi v ledvinách začli tvořit kamínky a ve velkém stresu se ledviny projeví bolestí.A nedávno se ozval močák tak se snažím víc pít,u mně to ale není žádná přeháňka.Když zvládnu vypít 2 litry tak jsem ráda.Miluji mléko,může to něco znamenat?Někdy jsem vypila i litr za den.Já raději mléko než čistou vodu.

[Evik]

Mléko bohužel v žádném případě nelze počítat do pitného režimu. Je to potravina.

V souvislosti s ledvinami bych ho doporučila nahradit bylinkovým čajem. A asi by nebylo od věci se zamyslet nad jídelníčkem, trochu ho upravit, protože i strava má vliv na funkci ledvin.

[toora]

[usvit]

Jen pro doplnění. Co nám pomuže se orientovat je barva moče. Máš- li ji světlou až bílou, moc piješ. Je-li krásně žlutá, čistě jiskřivě zbarvená, krásná od pohledu, je to optimum. To že jsem na něco zvyklý, něco mi vyhovuje. Komu, mně a nebo tělu. Při očistce lymfy musíte vipít 4 litry po hrnkách cca za 4 hod. A bez problému vypijete. Zkuste to, každou pul hodku vypít hrnek. Dělejte to nějakou dobu a taky si zvyknete. Ale sami víte, že je to nesmysl. Poslouchejte své tělo, tedy barvu moče. Né vše co se nám líbí je to pravé ořechové.

[Evik]

Ondřej Nývlt, předseda lékařské rady společnosti Svět zdraví, stav popisuje téměř básnicky: "Ideální je, když je světle žlutá a jemně jiskří jako hladina jezera, když na ni zasvítí sluníčko.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/je-pitny-rezim-podvod-0tw-/dieta.aspx?c=A140117_104832_dieta_

[toora]

No tak to tady máme už dvakrát (tohle ocitované)↑, viď Evi, no tak jsi alespoň uvedla autora, což Úsvitovi nějak nestálo za to.

[Evik]

Úsvit nikoho necitoval, ale vyjádřil to svými slovy.

Mě se ovšem líbil tento poetický popis, připomněl mi trošku milé vyjadřování Miroslava Hrabici ve své knize CO NÁM TĚLO ŘÍKÁ. Proto jsem to uvedla. Pro nic jiného. Přišlo mi to milé

Jo aha, už to vidím, myslela jsi celý článek....no jo, no

[toora]

No jo no...

[Beppe]

Já piju tehdy, když mám žízeň .... je to banální, leč účinné a přirozené. Zkoumat barvu moči apod. mi přijde nadbytečné. Tělo si řekne samo co potřebuje. Jinak jsem z těch co pijí poměrně hodně a i na procházku si beru pití. Ne proto, že bych to snad měl z reklamy, jak si myslí Dr. Měšťák, ale proto, že mám často žízeň, zejména při tělesné zátěži. Když se nenapiju, tak pociťuji postupně ztrátu energie a rozladěnost.
Co se týče toho článku, tak mě zklamal přístup doktora Měšťáka, který zcela antivědecky posuzuje podle svých subjektiních potřeb všechny ostatní tj. když on nemá přes den žízeň, tak jí podle něj nemá nikdo. Alespoň to tak hloupě vyznívá. Mimochodem, ten doktor je tuším plastický chirurg, takže s problematikou pitného režimu nemá odborně až tak moc společného.

[toora]

Kéž by to bylo tak jednoduché….
Bohužel jsou naše přirozené instinkty natolik zdeformované, že pravidlo „piju, když mám žízeň“ je stejně zavádějící stejně jako „jím když mám hlad“. Zřejmý rozdíl bude v tom, když to prohlásí někdo , kdo žije celý život v souladu s přírodou, jako je člověk z amazonského kmene vyrostlý a žijící stranou všech zhůvěřilostí tzv. západního životního stylu, a nebo člověk, který se narodil a žije v centru americké metropole, nebo takový běžný našinec užívající všech výhod civilizace, tj. především žijícího nadbytku. Samozřejmě nemám namysli ty, kteří pečují o svoje zdraví, naslouchají svému tělu a rozlišují mezi potřebami těla prospěšnými a těmi neprospěšnými.
Kolik jen znám mužských, co nejen že vodu a čaj, skoro nepijí, a k tomu nechávají močení na poslední chvíli, následky těchto návyků se pak projevují až s určitým věkem, tedy časem.
A taky pár žen, které nepijí, aby nemusely někde ve městě na toaletu, atd.

I když neexistuje jedno pravidlo a jedna míra pro všechny, ještě to neznamená, že pijeme a jíme ve zdraví prospívající míře. Ne nadarmo se objevilo tzv. „léčení vodou“ (pití vody v pravidelných denních intervalech za účelem ozdravění organismu) , proč asi? Postě se často zdravému pití (co do skladby i míry) zpronevěřujeme, a pak tedy, když tělo dostane takovýto nenásilný přísun životodárné tekutiny, tak je z toho potom tak na větvi, že postupně obnovuje i ty časem spečené tělesné spoje.

Známým faktem je, že s věkem ubývá i pocit žízně (nehledě na samotné zapomínání, na to, že jsem se chtěl napít), buňky nemají palivo, a ve spoustě případů různých neduhů by skutečně stačilo, se prostě malinko rozpít, aby se tak mohla dostat ta potřeba, tj. zdravá míra tekutin ke slovu, tj. aby se do těla vůbec měla šanci dostat.

A to, že to někteří lidé zase přehánějí? Ano, takhle holt to taky občas, u některých jedinců, chodí, asi jako to my lidé, co do míry, „umíme“ úplně se vším…

Otázkou tedy je, co je doopravdy tou zdravou mírou pro mne (ať už jde o cokoliv), a co je jen naše lenost a výmluva, která mně má zajistit moje (pochopitelně dočasné) pohodlíčko.