Co je na egu špatného?

[samanka]

Nikdo neví co je to vlastně ego je, kde se skrývá, jak se má projevovat.
Jen jedno je jisté, je to něco špatného. To je tutovka.

Ale jak je špatné? Jak se člověk má zbavit toho špatného, jak odstranit ego, když se neví kde ten ego-nepřítel sídlí, jak vypadá a co se s ním dá dělat?
Je nebo není naší součástí? Jak pak odstraníme svoji součást nebo vůbec sebe sama? Už jste potkali člověka naprosto bez ega? Ano? Jak jste to poznali, že ho nemá? Opravdu, máte důkaz, že uvnitř naopak, za tou maskou se neskrývá ego mnohem větší než u ostatních? A co se to vlastně má skrývat?

Takže co je na něm špatného? A na čem vlastně?
A má vůbec někdo v sobě něco, co se dá nazvat egem?
Nebo jsme prostě bytosti zvané člověk se vším, co jsme si přinesli, všechno to dobré i tu druhou stranu osobnosti.
Má smysl se přetlačovat o to, kdo má lepší, větší, menší, rozpuštěnější...?
Jak vypadá malé, jak velké, když chybí to základní - co to ego je?
Co když je to naopak jen špatně pochopená esence lidské existence?
A za něj se zaměňuje všechno, co se momentálně nehodí do krámu, třeba různé lidské vlastnosti, chování, které se někomu nelíbí?
Kdo v té soutěži vlastně vyhrává?

šamanka

[samanka]

[toora]

[abeille]

[toora]

Abeille, ego, pokud bychom to chtěli vyjádřit krátce a jednoduše je naše falešná identita, které si nejsme vědomi. Něco jako kdyby se herec ztotožnil se svojí rolí a hraje ji do konce života a není si vědom, že to je jen role.
Prostě Matrix

To, že to neřešíš není ani špatně ani dobře, protože to není tak, že by se jeden rozhodl, že chce řešit ego. Ne, řeší se to, co je k řešen, a to sebou nese jisté možnosti pochopení. Asi jako ve třech letech neřešíme sex, neboť není proč, prostě se to vše kolem něj dozvídáme tak-nějak cestou...

[abeille]

[samanka]

Slovo EGO je zaklínadlo. Jestliže je o někom řečeno, že má ego, znamená to vždycky něco negativního, je to něco špatného, nedostatečného, ten člověk není dost dobrý, dost duchovní, dost.....

Nikdo se o sobě neodváží říct: já mám svoje ego a mám ho rád, jsem s ním v pohodě, protože nakonec není jasné, co tím vlastně o sobě říká, v každém případě nic lichotivého...

To, že existují různé teorie, co je ego, ještě neznamená, že to někdo opravdu ví nebo že tomu slovu nedávají různí lidé různé významy.

šamanka

[moi]

Ego sum, qui sum!
Som - kto som?
Som taký - aký(ako) som?
Som ten, ktorý je?

[moi]

[nel]

Id
Id neboli „ono“ (latinsky to) je podle teorie osobnosti její nejnižší složkou. Podle Freuda je u id všechno založeno na uspokojování slasti a id tento rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. Je složkou vrozenou, primární je pro něj dosahování slasti – usilování o nebo vyhledávání toho, co daného člověka uspokojuje: může jít o základní podmínky nezbytné pro přežití (čistý vzduch, teplo, jídlo, voda), intenzivní zážitky (sexuální, adrenalinové, spirituální, zábavné) až po potřeby vlastní lidem coby vyšším společenským bytostem (peníze, touha po uznání, prestiž). Funguje v oblasti podvědomí (nevědomí) a to bez výjimky iracionálně. „Idem v akci“ můžeme označit novorozence.
V moderní psychologii je id názvem pro vášně, pudy, přání, touhy, spontánnost… a jeho protivahou je ego. Pokud dojde k nějakému vážnému narušení ve vývoji osobnosti (s krátkodobým i dlouhodobým trváním) následkem může být rozpolcení osobnosti na osobnost, kde převažuje id a osobnost, kde převažuje ego.

Ego

Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.
V moderní psychologii[zdroj?] se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id.
Freudovský pojem „ego“ není zcela totožný s obecným významem slova „já“, které je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity.

Superego

Superego, neboli „nadjá“, je podle Freuda nejvyšší ze tří složek osobnosti.
Řídí se principem dokonalosti: „chce“ být dokonalé z hlediska společnosti a působí vědomě i nevědomě. Vzniká působením výchovy, neboli okolí, které na nás má vliv a snaží se nás civilizovat do standardů společnosti, ve které vyrůstáme. Prahne po ideálech a nutí osobnost snažit se jich dosáhnout. Je naší zažitou vnitřní morálkou, neboli svědomím.
V dnešní moderní psychologii se již pojem superego nepoužívá a nahradilo ho prostě ego, které však podle Freuda existuje také a má vlastní význam.
Příklad

Karavanu, ve které se přes poušť vypravil mocný šáh, stihla písečná bouře, která umořila všechny kromě šáha samotného. Ten se nakonec, zbídačený a otrhaný, po několika dnech strádání dostal do nejbližší vesnice na trh, kde vidí prodavače s mlékem.
Jeho id mu velí na nic se neohlížet, vrhnout se ke kádi s mlékem a pít, dokud neuhasí žízeň a neřeší, že prodavač asi bude odporovat a dožadovat se toho, aby mu za mléko zaplatil.
Jeho ego ho uklidňuje v tom, že z nejhoršího je venku, a radí mu ovládnout se, pokusit se využít své sociální inteligence a zkusit dát na zažité konvence ve společnosti (jako třeba pomoc bližnímu) – snad pokud vysvětlí, co se mu stalo, je pravděpodobné, že se mu dostane pomoci.
Jeho superego ho i přes urputnou potřebu okamžitě ukojit žízeň odrazuje vůbec ukázat se před ostatními lidmi v takto zuboženém stavu – něco takového je pro šáha jeho postavení naprosto nevhodné.

citace z wikipedie

[Psychedelic]

Přesně. Ono je problém samo pojetí. Freud píše něco, někdo jinej zase něco jiného.
Pokud jde o to, jak se zbavit iluze (ega) o sobě a dojít k prozření (osvícení), pak je zde důležité si pojem ega vysvětlit. Hlavně v případě, že ten pojem užívá filosofie, kterou se řídí a jež si klade za cíl osvícení. Ono totiž je to dle mého tak. Pokud existuje pojem osvícení, existuje něco co musí být jeho protikladem a to je ego. Neexistuje osvícení a zároveň ego. Mluvit o egu jako o dobrém, by znamenalo, že na osvícení musí být něco zlého. Mluvit o užitečnosti ega, by znamenalo, že je na osvícení něco diskvalifikujícího. Ego z hlediska duchovní praxe, jenž směřuje k "osvobození", znamená nesvobodu. Osvícení se také říká osvobození. Celý problém je v tom, pochopit intelektuálně co ego je a pak pomocí nějaké techniky to zažít. Ono se totiž může stát, že to zažijeme, ale nevíme, že to bylo vůbec ono. Na druhou stranu, je někdy velmi těžké to intelektuálně pochopit, protože nechápeme co který pojem co znamená. Já dlouho nechápal pojem Vědomí. Četl jsem návody pořád dokola. Měl jsem ponětí, co tím myslí... ale nebylo to zcela jasné. Tohle je moc důležité téma. Pochopit co je osvícení a co je jeho protiklad, to jest - ego. Nikdo nemůže dojít osvícení s egem, to je vyloučené. Ten kdo říká, že ho má rád, buď vychází z nějaké psychologické školy, nebo neví o čem je vůbec z hlediska osvícení a ega řeč. Ego je nevědomost. Tady je důležité se zastavit. Nevědomost čeho a koho. A kde je teda ten problém. Mluvit o tom, že mám rád své ego, nebo že ho mám silné či slabé, to z hlediska osvícení nemá významu. Intelektuál jenž celý život svou pozornost upíná na proud myšlenek je stejný egoista, jako ten kdo poutá pozorbost na cokoli jiného hmotného. Pořád ale zde není vysvětleno, co ego je. Celý problém je zde ve fenoménu Vědomí. My - každý z nás - jsme něco jako vědomý vzduch. Nemáme konce. Tím že jsme vědomým vzduchem, nemáme omezení a rozpínáme se po celém vesmíru, nekoneční, vědomí si scé vlastní vzdušnosti, všeproniknutelnosti. Nevím, zda příměr pomohl, snad ano. Správně se tomu říká Vědomí. Tento vědomý vzduch má schopnost (říká se tomu upřít pozornost) uvědomit si cokoli. A zde začíná celá ta otázka ega a osvícení. Naše pravá podstata je nekonečný vědomý vzduch. Všude se rozpínáme ve své přirozenosti, vědomí se neomezeně rozpíná do všech koutů. Jakmile toto vědomí, tento vědomí vzduch, v Bibli Bůh či Duch, zaměří na něco pozornost okamžitě to oživí a uvědomí si to. Tak nyní spátky k nám. Jsme nekonečné vědomí, pro pomůcku "vědomý inteligentní vzduch", jenž nemá hranic. Toto vědomí, tento duch, je spojen s tělem a ho oživuje. Když se díváme z hlediska nejvyššího, to jest ze své vlastní podstaty, můžeme říct, duch proudí do těla. Tělo žije. Když zaměříme svou pozornost do určité části těla, přivedeme tam ještě více energie, to proto, že jsme duchem, samým životem, oným "vědomým vzduchem, duchem...", vlastně příklonem pozornosti vlejeme do těla jakoby víc sebe -ducha, života, vědomí.
Vrátíme se zpět. Aby to nebylo zmatené. Jsme nekonečné rozpínající se vědomí, nekonečný duch, jenž si uvědomuje sama sebe jako Vědomí uvědomující si vědomí. Je to nekonečná smyčka, alfa a omega, poslední Svědek... ale zůstaňme u názorného příkladu. Jsme vědomí vzduch, jenž se rozpíná ve vesmíru. Uvědomuje si sama sebe. Je to sebe si vědomý duch. Tomu se říká osvícení. Když Esence sama si uvědomuje sebe sama. Vědomí si uvědomuje vědomí. Když zde není objekt. Ale je zde subjekt v subjektu, to jest nezávislost.... ale ještě jednou. Je zde duch, vědomí, nekonečný vzduch jímž jsme. A ten jak jsme si řekli, může vést svou pozornost kam chce. Ego nastává tehdy, kdy pozornost subjektu (nekokečného vědomí, nás samých, nespoutaného svobodného vědomí) je pohlcena v objektu natolik, že nastává iluze, že je samo objektem. A to je EGO. Je to tedy katastrofa. Je to stejné, jako když světlo jenž dopadá na hrnek si myslí, že je hrnkem a ještě k tomu říká, že své ego (tento omyl - jsem na co dopadá má pozornost), potřebuje k životu. A lpí na něm zuby nehty. A říká: já jsem hrnek a hrnek mi dodává stabilitu, potřebuji ho, jinak zešílím. Za pár dní se iluze prohloubí a hrnek začne začne lpět na svých vlnkách.... musím jít přišel kámoš....

[toora]

[nel]

Psychedelic - díky za vysvětlení

Abych pravdu řekla, tak můj pohled na EGO je trošku jiný. Řeším spíš život a jeho problémy a ráda bych každý den šla spát s čistým svědomím a neměla pocity viny, křivdy, prostě byla volná .
(promiň blankas, že jsem si vypůjčíla tvoje slova,ale odpovídají tomu co bych tak nějak pro sebe chtěla a čeho bych chtěla dosáhnout)
Já v svém světě , když se tak nad tím zamyslím, bych EGO přirovnala asi nejblíže k sebevědomí.
Z mého pohledu a v mém světě je to tedy spíše vlastnost, která je potřebná, ale je dobré jí "krotit" , ale také "podporovat", prostě člověk by nějaké sebevědomí mít měl, ale takové to vyvážené.

Tak že, já se k pojmu EGO asi přidávám spíš v obsahu Freuda.

Ale proč to píšu.
Četla jsem tu pár posledních vláken a při té příležitosti mne napadlo, že EGO tu je nejspíš vnímáno každým člověkem jinak . Napadla mne jedna moudrost od Františka Bardona

Pravda závisí na poznání každého jednotlivce. A jelikož nemáme všichni jedno a totéž poznání, nemůžeme také problém pravdy zevšeobecnit. Každý má dle své zralosti a poznání ze svého hlediska svou vlastní pravdu. O absolutní pravdě může hovořit jen člověk, jenž zná a ovládá absolutní zákony makro- i mikrokosmu. Žádný zasvěcenec proto nebude nikomu, kdo není dostatečně zralý vnucovat svou pravdu. (konec citátu)
Myslím, že toto by se dalo aplikovat i na EGO, z mého pohledu je každý dle svých zkušeností, zralosti a poznání vnímáme jinak. A proto si myslím, že tu v poslední době vznikly ty "třenice" nebo jak to nazvat.

Člověku, který EGO vnímá jako já, jsou odpovědi Toory, která je vnímá spíše jako Psychedelic (alespoň z tvých příspěvků Tooro mám ten dojem), tedy pro člověka jako já nemají odpovědi od Toory žádný význam. Né proto, že bych je odsuzovala, ale zkrátka proto, že řeším EGO z úplně jiného pohledu a také proto, že prostě na ten její pohled nemám potřebné zkušenosti a nemohu s ní o tom diskutovat, jelikož tomu jejímu pohledu nerozumím a z hlediska mého současného vnímání pro mne nemají význam.
Uznávám však její právo na rozebírání EGA z jejího pohledu a myslím si, že Dominika a i jiní s ní v tomto dokáží tak říkajíc držet krok.
Co si ale myslím zase na druhou stranu je to, že pokud chce někdo rozebírat EGO také z jiného hlediska, má na to také právo a jistě je zde na reikiwebíku dostatek prostoru, aby se tyto dva pohledy na jeden problém mohly probírat bez vzájemného zasahování do "protivníkova" písečku.

Můj dojem je, že se tu už hodně z vás vzájemně zná a už po prvním příspěvku tak víte, jak to ten dotyčný pisatel co vnímá a že není potřeba do jednotlivých témat za každou cenu zasazovat ten "svůj" náhled na EGO, když cítím, že ta druhá strana jej se mnou nesdílí a její pohled je jiný.

Je to ale jen můj subjektivní názor, možná to vnímáte jinak

[toora]

Ahoj Nel.
To, co píšeš je pro mne srozumitelné, díky za to.
Jen jedno mi není moc jasné a to je obsah tohoto: „zasahování do "protivníkova" písečku.“

Diskutujícího, který má jiný názor, jako protivníka nevnímám. Protivníci jsou v boji, ale nedá se vyloučit, že to tak někdo z diskutujících pojme a pak tedy holt bojuje…
Předem nevím, co z toho, co napíšu, může kdo přijmout a kdo bude mít diametrálně odlišný pohled. Vlákno nečte jen ten, kdo ho založil, a kdyby snad očekával jen názory, které může on sám akceptovat, proč by s takovým postojem psal na fórum jako je Reikiwebík?

Je tu řeč o egu, když jsme tu s Dominikou na toto téma diskutovali, týkalo se moje sdělení možnosti nahlednutí toho, co to ego je, skrzevá vlastní práci s myslí, což není totéž co definice. V některých otázkách ke shodě v definici sice dojít lze, to ale jen tehdy, když oba absolvují totéž, ne, že by ta možnost neexistovala, ale nemusí k ní být vždy vůle, ale i bez toho se dá na čemsi z psaného shodnout.

A pokud například Abeille nemůže přijmout to, co píšu o falešné identitě (skoro to vypadá jako by snad i ji to něčím i urazilo), pak prostě nemůže.
Nejsem takový optimista, abych se domnívala, že obsah konkrétního pojmu budou, či mohou, různí lidé nahlížet stejně.

Chuck Spezzano napsal knihu „Pokud to bolí, není to láska“.
A ego je to, co působí bolest, v první řadě nám, potažmo i bližnímu našemu.
Čím méně ega, tím méně bolesti, neboli - tím více Lásky.
Počítám s tím, že např. ti, kteří mají za to, že osobnost je potřeba „rozvíjet“, tohle přijmout nemohou, jen doufám, že kvůli tomu nebudou troubit do zbroje.

[abeille]