klient vs terapeut

[Evik]

Navazuji ještě na starý RW 2.
Je tam pojednáváno o tom, že pokud člověku není pomoženo, je chyba ,, cituji "

- v klientovi
- v terapeutovi
- v metodě
- jedná se o takový problém, na který nemůže metoda ani terapeut pomoci ani kdyby se rozkrájel.

S tím posledním moc nesouhlasím. Se vším se snad dá něco dělat.

Ale zajímalo by mě, jak se zachovat, když vidím, že ten člověk žije v jakési sebelítosti, že všichni jsou na něj zlí a on potom již nemá šanci s tím bojovat.
Není tedy potom pro toho člověka lepší být v roli ublíženého , aby si tím mohl ospravedlnit různé své neúspěchy a propady ?

Jak se zachovat, když se nedokáže nebo nechce otevřít ? Protože pak je veškerá pomoc marná...

[Dzarmi]

Ahoj Eviku,
myslím si nejen já,že pokud se ,,klient'' nerozhodne vyléčit a své vyřešit,tak se opravdu můžeme stavět na hlavu horem dolem a nic.
Na semináři Vnitřní muž a žena nám bylo řečeno,že když někomu pomáháme,je důležité s danou osobou sladit záměr,protože člověk může stát pouze o pozornost a ne vyléčení či pomoc.

Též souzním s tím,že se k nám dostaví jen ti klienti,kterým můžeme pomoci,pokud chtějí.Máme pro jejich téma porozumění,většinou vlastní zkušenost,víme kudy kam,máme potřebnou znalost a dovednost.

To,že se dá se vším něco dělat bude asi pravda,ale to obsahuje dle mého nedělat právě vůbec nic a neztrácet svou energii na pomoc někde,kde o to není vlastně stáno.I to je čin v rámci situace a ten nejlepší.

Myslím,že sama dobře víš Eviku.

Zdravím tě Džarmí

[smart]

[Evik]

Ahoj Džarmí,
někdy vím naprosto přesně, kdy nemám plýtvat svojí energií. Vím, že v daný okamžik by moje snaha byla opravdu marná. A třeba poznám i to, že kdybych nakrásně ,,chtěla pomoct ", že bych neuspěla . A tím bych podřízla sama sobě větev, protože ten člověk už by mě potom nevyhledal. Ztratila bych u něj důvěru, protože jsem mu nepomohla.
V některých případech není vůbec nutné se angažovat hned. Stačí tomu prostě dát trochu času a ten člověk se uzdraví sám. Mám i nádherný konkrétní případ.

Ale někdy jsou chvíle, kdy si nejsem jistá. A jak hezky píšeš :

[Evik]

[kamo]

Občas se stane, že klient nepřijde až tak zcela o své vůli, prostě dostane to ošetření jako dárek a je mu blbé ho zahodit, anebo je k tomu tak dlouho někým dokopáván, až pro klid v rodině nakonec podlehne a přijde.
Takový člověk pak opravdu nebývá naladěn a zdálo by se, že je to beznadějné a ztráta času. Přesto mu dám vše co je třeba, neberu to jako plýtvání, zkrátka mu to nabídnu a co si z toho vezme už nechám na něm. Svou šanci dostane a já nad ním předem nelámu hůl. Třeba se drápkem zachytí, nebo to úplně zahodí - no a co, mě přece ničeho neubyde.
Nejednou se mi stalo, že téměř nepřívětivě a nepřístupně naladěný člověk už během ošetření "roztál" a odcházel udiven sám nad sebou, že cítil věci, které ještě hodinu předtím odsuzoval jako "výmysly pomatených lidí"
Tím reaguji na to, co dělat, když se někdo nechce nebo neodkáže otevřít i na to, že se k nám dostanou jen ti, kteří opravdu chtějí.

Stejně tak mohou být i věci, které při sebevětší snaze zůstanou nevyřešeny. Důvodů neúspěchu může být hromada, ale např. může to být i právě ta velká, až přílišná snaha. Některé věci asi mají zůstat ještě nějaký čas, nebo navždy nedotknuty, věřím na to, že vše má nějaký svůj řád a proto si ten neúspěch vysvětluji např. i tak, že je třeba pořád ještě menším zlem, než kdyby se ho i násilím podařilo vyřešit a tím se otevřelo ještě něco mnohem horšího. To je jen jedno z vysvětlení, další je např., že si zkrátka nesednou osobnosti klienta a terapeuta, ačkoli jsou si sympatičtí atd, prostě mají v aurách zakódováno něco, co jim nedovolí vnitřní kontakt a šmytec.
Nesnažil bych se tyto neúspěchy lámat přes koleno za každou cenu a nasadit cokoli co zabere, protože pak už může jít spíš o mé ego než o pomoc potřebnému, pak už může jít o mou hloupou ješitnost. Nemám sebemenší problém přesměrovat takové lidi na některého z kolegů. Stejně tak činí i oni v případě potřeby. Takže s čím nehnu já, to třeba o to snadněji vyřeší někdo jiný.

Dovolil bych si i mírně nesouhlasit s tím, že je třeba čekat až někdo sám přijde. Když dlouho sleduji někoho v mém okolí jak se trápí a mám silný pocit, že bych mu dokázal pomoct, nepůjdu za ním a nezačnu do něj hustit že ho spasím, ale nadhodím mu, že s jeho problémem by se snad dalo něco dělat a že vím o možném řešení. Víc říkat netřeba, zbytek opět nechám na něm. Dělám to opravdu jen velmi výjimečně a moc dobře si to vždycky rozmýšlím, musím si být jistý, že ze mě nehovoří mé ego, které si chce udělat další zářez na pažbu, ale že ze mě hovoří někdo, kdo skutečně nabízí pomoc.

[smart]

jestli to dobře chápu, jedná se o osobu Tobě hodně blízkou/partnera...?

[Dzarmi]

[Dzarmi]

[samanka]

Taky vidím, že jsou věci se kterýma není možné hnout - z mnoha důvodů.
Jedním z nich je tvůj bod jedna, klient. Není podstatné jestli obchází všechny léčitele v celém kraji, mluví, jak chce být vyléčený, ale uvnitř nechce, tak nic nenaděláš, však víš. Prostě to tak je. Viděla jsem i lidi, kteří sice začali, ale když se něco začalo hýbat, tak se lekli a už nechtěli pokračovat, vždyť jim před tím bylo táááák dobře, změny se jim nelíbí
a za jejich nepohodu může terapeut nebo metoda, zlobí se a obviňují.

Pokud se týká lidí, kteří se neumí otevřít. Jednak už je to vlastně cosi, co vypovídá o jejich osobnosti, vlastně symptom. A pak je tady možnost jít
s léčením pomalu po tom, co nám dotyčná osoba dovolí, klienta následujeme kam nás vede, nemusíme nic páčit, pracujeme s tím, kam nás pustí. Je možné, že po odléčení jedné části se nám otevře další
a příště bude sdílnější nebo ne, ale to je jeho rozhodnutí.
Dokonce nám může předvádět divadelní představení typu: já chudáček
malý, nikdo mě nechápe nebo cokoliv jiného. A snažit se dát
z pohledu reality naprosto mylné nebo zkreslené informace.
Třeba ne úmyslně, oni to tak vidí.
Každý případ je naše velká škola.
Jo a hlavně nečekat vděk a ocenění.
Např. v homeopatii je známé, že za zlepšení obvykle může počasí, nasazení vitamínů, konečně zabraly antibiotika, které klient bral před 5 lety, kdo ví co všechno, hlavně ne ty kuličky...

šamanka

[Narya]

Milton Erickson se ohromně proslavil tím, že "uměl léčit" neléčitelné, těžké případy, letité návštěvy různých terapeutů, náboženské potíže. Pracoval s otevřenými lidmi, s uzavřenými lidmi, s dělníky i vysokoškolskými profesory, s lidmi po úrazech, s chronickými bolestmi...
Spousta lidí se ptalo jak to dokázal, spousta lidí se ho snažila zkoumat, napodobovat (např. NLP hodně těží z Ericksonovy práce) a on jen tvrdil, že pracuje a využívá to, s čím klienti přijdou a umoňuje jim nové učení se a změnu. Zlí jazykové říkají, že s lidmi prostě jen manipuloval, ti kteří si více všimnou, tak dělal to, že ty lidi prostě nachytal na štvestkách...

Uměl využít cokoliv. Přišel sebelítostný člověk, tak s ním šel do té sebelítosti, přes to jeho téma sebelítosti se na něj napojil a pak společně našli cestu ke spokojenějšímu životu. Sebelítost, pocit ublížení je pro toho člověka téma, tam je potřeba začít, od toho se pak odvíjí co dál. Je to těžké, bo dokud nejsi v té spolupráci s tím člověkem, nejí vidět, kudy ta jeho jedinečná cesta povede, hledáte ji ve chvíli terapeutického setkání a učíte se. Pravda Milton uměl vynikajícím způsobem pracovat s tranzovými stavy, takže pomáhal lidem ke změně i na té nevědomé úrovni.

Později v na řešení orientovaném přístupu vzniklo dělení návštěvník - stěžovatel - zákazník. Trochu typologie, ale správně využitá je dobrý nástroj.

Návštěvník se přijde podívat co vlastně děláte, chce si něco zažít užít, v životě mu asi něco vadí, ale tak hrozné to vlastně není, chce takovou ochutnávku ale ještě neví co s ní udělá.

Stěžovatel žije v problému, žije problémem. Nenajdete v okolí člověka jehož problém by dosahoval takového rozsahu jako ten jeho. Chodí od terapeuta k terapeutovi a chce zázraky, ale jak tak chodí ví, že s tím nikdo nemůže hnout, takže jeho problém je skutečně jedinečný. Vědomí dokonale fixované na potíž.

Zákazník ví že má problém, problém mu vadí a udělá cokoliv, aby se ho zbavil. S důvěrou jde k vám jako k odborníkovi a je ochoten ohromným způsobem zamakat, když mu někdo trochu napoví jak.

A moje osobní zkušenost? Sama se pořád učím a v současné době hlavně bojuju s tendencí, všecko za klienta řešit, poradit napovědět, co má přesně dělat, diagnostikovat obtíž, navrhnout "léčbu". Pravda pohybuji se v poradenství ... lidi chodí a rady chtějí (protože to přeci poradny dělají ne?), ale já se snažím se učit vnímat, napojovat, respektovat cestu klienta a s pokorou mu tam nabídnout kacířskou myšlenku řešení, které je možné, když se pro něj rozhodne. Odborně se toulám někde mezi Ericksonovým přístupem, systemickým přístupem (to nejsou konstelace:), komunikační terapií (konstruktivismus, narativní přístupy), duchovně-symbolickou úrovní a v poslední době i buddhismem.

Malá poznámka na závěr (Juraj Barbaričů by mě za to možná pochválil) pro úspěch terapie není nutné, aby se nám klient otvíral, šel do hloubky, prožíval zasutá traumata, objevoval skryté rodinné vlivy, krom případů, kdy ze spolupráce vyplyne, že chce pořešit nějaký minulý nepříjemný zážitek, kdy si chce vyjasnit jak je na tom ze svojí rodinou, kdy chce zažít hloubky svých prožitků. My bychom nikdy neměli být ti první, kdo na základě jakéholiv dojmu, vnímání intuice násilně otvíráme témata (jo jo tohle se stále učím), to musí vyplynout v čase a ve spolupráci. Začneme prostě tím, že zajistíme, aby tomu člověku u nás bylo dobře:)

M.
Ps: Co takhle na toto téma dát dokupy nějakou čajovnu? Já osobně ho vnímám jako velmi důležité, vidím, že zajímá i ostatní a mám z toho pocit velmi kvalitní diskuze.
PS2: Neobvyklá terapie M.H. Ericksona je moc čtivá kniha plná příběhů z Ericksonovy práce, sepsal to J. Haley a dá se stále koupit nebo určitě i pujčit. Kdyby nějaká zodpovědná osoba co vrací pujčené knihy měla zájem, mohu svoji knihu zapůjčit.

[Lendulka]

[Dzarmi]

Hehe Leničko,jenom jsem nastavila zrcadlo,to mi jde dobře hehe.
Ty jsi byla ochotná se v něm vidět a to je to.Jsi vnímavá šikula.

Gratuluji Ti k novému potencionálu energie !

Krásný den Džarmí

[Dzarmi]

[Evik]

Díky za všechny příspěvky. Je to těžké, protože by bylo potřeba znát ten případ do hloubky a z etických důvodů to prostě psát nejde. Jsem ráda, že nebudeme slovíčkařit , protože někdy něco vyzní úplně jinak, když je to napsané, než když bychom měli možnost o tom mluvit.

Napsala jsem, že vím přesně, kdy nemám plýtvat energií. Ale to je spíš u lidí, které znám dobře a se kterými se vídám.