Hladovka jako prostředek léčení

[abeille]

[sunnyi]

Deník jsem si tentokrát nepsal, až do 29. dne jsem měl pořád hodně práce a cestování a pozdě večer se mi už nic psát nechtělo. Celkově bych tento půst charakterizoval jako radostný. Nějaké menší krize samozřejmě byly, ale nic, co by mě mohlo zviklat.

Jinak, návratovka ještě probíhá a bude probíhat ještě minimálně do konce ledna. Jím hlavně zeleninové saláty a polévky, brambory, rýži, vločky... Nějaké to ovoce. Zatím přísně vegetariánská jídla, i když i tak jím maso jenom občas.

Pokud jde o váhový úbytek, tak nevím. Asi tři týdny před půstem jsem se vážil u Lenčiny tety a měl jsem 76 kg - oblečený. Blíže začátku půstu jsem se vážil na jiné váze a měl jsem rovných 80 kg bez kalhot (výška 184 cm). 34. den ráno jsem se zvážil na váze, kterou mi půjčili přátelé a měl jsem 64 kg bez kalhot. Tak ani nevím, kolik jsem vlastně shodil. Ale před začátkem půstu jsem byl docela štíhlý.

Jinak, cítím se krásně pročištěný a posílený. Jen s tou návratovkou si musím dávat pozor, protože si někdy připadám jako medvěd, který se probudil vyhublý po zimním spánku, a teď kouká, kde by co sežral .

Mirek

[abeille]

Sunnyi - děkuji.
Váhový ubytek je docela velký! To aby jsi vyměnil šatník.

[Beppe]

[Zbultran]

Teda Sunnyi, gratuluju a skláním se před tebou v úctě

Hlavně buď teď opatrný s návratem na normální stravu ... ale u tebe je to asi zbytečná rada, protože to asi nebyl tvůj zdaleka první půst

Beppe: po tak dlouhém půsty by přerušení bramborovým salátem a řízkem mohlo vést k velkým zdravotním komplikacím (např. je zastavená peristaltika), nechci ani domyslet co by se mohlo stát ....

[sunnyi]

[sunnyi]

[Zbultran]

Tak mě včera kolem druhé hodiny ranní přepadla nějaká viróza. Krkal jsem a bylo mi blbě od žaludku. Řekl jsem si, počkej, já na tě vyzraju a zahájil jsem půst. Na teplotu jsem vzal rozpustný acylpyrin. No a v poledne jsem se pozvracel, i když jsem neměl co ..... možná jsem neměl ten acylpyrin brát.

[samanka]

[Zbultran]

[Zbultran]

Odkaz na film:

https://www.youtube.com/watch?v=45NLIm4nmao

[sunnyi]

Tohle je taky moc hezký:


https://www.youtube.com/watch?v=HdZw_cyHc-4

Mirek

[Zbultran]

Nějak mi to nejde tomu věřit, když tam vykládá, že kouření je zdravé a že vadí jen ten papír v cigaretě. V doutníkách papír není a je z toho rakovina hrtanu ...

[sunnyi]

Taky jsem se nad tím pozastavil. Ale celkově ho vnímám jako opravdu osvícenou bytost a člověka, který ví, o čem mluví. Pro mě je velkou inspirací.

Už jsem tady dlouho nic nenapsal o mém vlastním snažení. Když to shrnu, tak prostě "kolotoč". Práce, práce a zase práce. Poslední dlouhý půst jsem zvládal loni zhruba od 15. června. Trval 32 dní. Po celou dobu jsem pouze pil vodu, od 25. dne odpoledne destilovanou. 34. den jsem měl jet do Prahy tlumočit obchodní jednání, práci, kterou díky dlouhodobé přátelské spolupráci bylo těžké odmítnout, + další neplánované náročné povinnosti, takže i když jsem měl původně v úmyslu udělat čtyřicítku, tak jsem to 33. den ukončil, abych tu práci nešidil.

Pro zajímavost tady zmíním jednu lehce komickou událost, k níž v průběhu toho posledního delšího půstu došlo, i když tehdy mi do smíchu nebylo. Volali mi, jestli bych nemohl zaskočit jako tlumočník na buddhistickém retreatu s kanadským učitelem, sjednaná tlumočnice prý neustála první den retreatu a hned druhý den jim utekla . Bylo to pro ni nové... Uvolil jsem se na tři dny, abych stíhal další povinnosti. 15. den půstu jsem měl přednášku na festivalu Miluj svůj život v Plzni, přespali jsme tam a 17. den jsem odjel do Jizerských hor tlumočit.

Na retreatu se většinou vstává v pět hodin a v šest hodin začíná společná ranní meditace, s příslušnými obřady. A přestože jsem se den předtím při cestování přes půl republiky cítil docela silný, při ranní meditaci jsem najednou pocítil slabost a cítil jsem pulsování krve v hlavě. A další, co si pamatuji je, jak mě učitel drží za rameno a ptá se mě: "Mirek, are you alright?" Jednoduše jsem se tam složil. Sklouznul jsem z meditační lavičky a ležel tam na boku s pocitem, jako bych se někam propadal. Když mě z toho pan učitel vytrhnul, tak jsem se opět posadil, ale nechtěl jsem se svou momentální slabostí přítomné obtěžovat, tak jsem řekl, že se půjdu projít. Vstal jsem a vyrazil ke dveřím. Jenomže mezi futry jsem znovu ztratil vědomí a znovu jsem se složil. Při tom jsem se praštil hlavou o futra a udělal si pořádnou bouli. Probudil mě opět dotek pana učitele na rameni a jeho slova, zda jsem v pořádku, a že zavolá doktora. Probral jsem se hned a protestoval, že to nic není, že jsem v pořádku, a že žádného doktora nechci. Pan učitel mě vyzval, abychom se šli posadit. Dověděl jsem se, že jsem hubený a šedý. Samozřejmě jsem oponoval, že když člověk nejí, tak bývá hubený. A když sebou sekne, tak i šedý. Ptal se mě na moji motivaci. Řekl jsem, že se chci osvobodit od závislosti na jídle. Nakonec to přijal.

Musím ale říct, že mě tahle zkušenost dost zaskočila. Prostě jsem něco takového nečekal a dlouhé minuty jsem se utápěl v pochybnostech, jestli to zvládám. Přiznám se, že jsem z toho byl docela rozhozený. Nakonec se ale ve mně probudil vzdor, že to přece ne a vyrazil jsem natruc všemu na tůru. Ušel jsem celkem cca 10 kilometrů, z nichž část tvořil docela náročný terén lesem do mírného stoupání k tamním vodopádům. To mi vrátilo sebedůvěru a při následné rekapitulaci jsem si uvědomil, že se ráno vlastně nestalo vůbec nic zvláštního. Při minulých delších půstech mi ráno docela běžně trvalo nějakou chvíli, než jsem se nastartoval k tomu, abych mohl fungovat ve stoje. Obvykle to probíhalo tak, že když jsem vstal, tak jsem několik minut zůstal klečet se skloněnou hlavou, a potom jsem se přemístil na pohovku v obýváku, protože se mi často zatmělo před očima a do koupelny bych možná ani nedošel. Až potom jsem byl schopen se jít osprchovat a vyrazit na cestu. Takže naprosto běžná věc. To mi potvrdila i bývalá lékařka - aktuálně cvičitelka jógy, která se retreatu účastnila a přišla mi sdělit, že moje "číslo" bylo praktickou demonstrací nízkého krevního tlaku a snížené hladiny cukru v krvi. A poradila mi přesně to, co jsem již intuitivně dělal - tedy hlavu dolů, nohy pokud možno nahoru.

19. den jsem pro nedostatek času vykonal jen kratší (cca 5 kilometrovou) cestu a 21. den půstu jsem odjel domů. Větší slabost jsem pocítil zase 25. den. No, a ten 33. jsem skončil.

Od té doby jsem nebyl pouze o vodě déle než osm dní, ale těším se na léto, kdy snad budu mít volněji a opět se pokusím o delší půst. V každém případě schopnost půstařit se posiluje tréninkem, podobně jako svaly při sportu. To mám vyzkoušené.

Tak snad i tohle může být někomu alespoň malou inspirací . Jinak se můžete obracet i k opravdovým Mistrům, jako jen pan Starec.

Mirek

[Zbultran]

Dík za popsanou zkušenost.

Tak mě napadá, že to omdlení zrovna u těch mnichů asi mělo být. Nevím, jestli sis tu otázku, proč to (půst) děláš, dříve položil. Možná právě měla být položena ...

Přiznám mi, že mi přijde divné, když jsem zde v hmotném světě, kde se energie získává hrubohmotně, trávením z potravy, snažím získávat ji jinak.

Moje půsty jsou takové půstíky, max. 4 dny. Nemusím se bát, že udělám nějakou chybu při návratovce. Cítím, že bych mohl půstovat déle, ale nevidím zatím pro to žádný zásadní důvod. Navíc, když nejím, začne mi prý po 3 dnech strašně smrdět z pusy, že to okolí obtěžuje.

Moje motivace je čistě zdravotní. Nechávám žaludek a tělo odpočinout od trávení, někdy přejídání a dávám pak tělu možnost věnovat se preventivně léčebným procesům. Zárověň používám půst k regulaci váhy a tedy i kondice. Takže cílem je, abych se po půstu cítil lépe, ne hůře.

K panu Starecovi. Zajímavé je, že přestože nedokážu moc naslouchat intuici, nikdy jsem to netrénoval a navíc si ani nejsem jist, že to je intuice a ne někde v pozadí skrytý rozum, tak na panu Starcovi mi něco nesedí. Více se mi pozdával ten, kdo s ním to interwiev dělal. Na něm mi zase vadilo, že byl až příliš pokorný, asi jako ty .