Život je jako škola

[Roso]

Učíme se a procházime mnoha zkouškama. Ty zkoušky se jeví jako překážky v našem životě. Zvládáme naše zkoušky tak dobře jak dobře se učíme ve škole. Někdo se učí průběžně a zvládá lehce všechny zkoušky, někdo se učí na poslední chvíli a zvládá zkoušky s odřenýma ušima a někdo propadá a opakuje ročník. Každý máme svou cestu. Každá překážka je naše zkouška. Někdy nám naše překážka říká, že jdeme špatnou cestou a je čas se vydat jinou trasou. Někdy nám ale překážka říká, že je čas se konečně začít pořádně učit. Je potřeba se naučit tyto dvě věci rozlišovat.

RoSo

[Damao]

Nevím, sice mi také někdy napadá, zda nás někdo zkouší a kdo to vlastně je (???!!!), ale naučil jsem se tyto "překážky" a "zkoušky" vidět jako své příležitosti. Analogicky k tomu, jak vychováváme své děti, což je podle mne proces přirozený. Svým dětem neklademe žádné překážky a většinou ani nemáme přirozený záměr je "zkoušet".
Spíše je pozorujeme a čas od času jim vytváříme příležitosti k tomu, aby si mohly rozvíjet své schopnosti.
Tak nějak si nedovedu představit Vesmír, nebo jinou Autoritu v roli pedagoga či zkušebního komisaře, více mi sedí představa moudré "rodičovské" autority.

[toora]

[arikiran]

petra nezkouší petr...
petra zkouší jeho božská Úroveň...

tak to chápu já
.....................

[moi]

[tacit]

[toora]

[arikiran]

chtěl sem jen trochu rozvést tu lapidární odpověd:my sami..
....................

[tacit]

[moi]

...a umožnilo zažiť skúsenosť duality v oddelení sa od JEDNOTY ...

[toora]

[tacit]

[toora]

[moi]

[toora]

Ano Moi, je to jistý způsob vnímání (smlouvy) na základě kterého tady diskutujeme, a na základě jehož existence vůbec diskutovat lze.
A pokud by tu již tento „způsob“ nebyl, potom diskuse není potřebná.

Iluze je sen, existence iluze je však skutečnost.