Menhiry

[Evik]

Zajímalo by mě, jakou energií na vás působí menhiry ?

[abeille]

Nedávno jsme navštívili megalitický kruh z obřích kamenů v Holašovích.
Jakmile jsme "vlezli" do kruhu, tak jak mně, tak manželovi se začala točit hlava,ale to trvalo jen chvíli.
Pak to uprosřed menhirů bylo příjemné, taková pohoda - vůbec se mi nechtělo pryč. A cítila jsem mírné brnění v rukách.

Ještě intenzivnější pocity jsem měla v Panenském Týnci - tam snad cítí nějaké energie každý, i ti kteří jsou jinak k těmhle věcem skeptičtí.

[Evik]

No to je krásné....

Kamarád říkal, že měl jeden oblíbený, konkrétně ,,Kamenného pastýře", který mu dával ohromné množství energie. Až do té doby, než mu někdo řekl, že v sobě má ten menhir negativní energie.

Měla jsem za to, že menhiry jsou vždy takovými ,,zesilovači" pozitivních energií. Vždyť sloužily jako nějaký oltář nebo modla. Tak by mě ještě zajímalo, jestli má někdo i opačné zkušenosti než abeille. A nebo jestli je to všechno jenom v našich myslích...???

P.S.
Na svých toulkách se Zbultranem jsme na několik menhirů narazili, ale jenom jsme je tuším míjeli...jinak o tom poznatky nemám.

[toora]

[abeille]

[Evik]

Děkuji za krásné postřehy a sdílení. Je to moc a moc zajímavé. No to očekávání je prevít a dokáže všechno úúúúplně přejinačit

Teď jsem se dočetla, že tyto kameny měly sloužit k přitažení kosmické energie a spojení s energií zemskou. A kde nebyly přírodní energeticky silná místa, musel se vztyčit kámen.

Hmmm, jak jsem se teď různě začetla, mám tady i vysvětlení pro švagra abeille. Našla jsem toto:

Extrémně silnou pozitivní energií se totiž citlivý člověk může přebudit, přeenergetizovat a po několika minutách začne mít nepříjemné pocity („třeští mu hlava“) a raději sám z takového místa odejde. Stává se tak například v místě vyústění zemské čakry. Silné pozitivní energie by mu však neměly ublížit.

Moc zajímavé...možná i tip na prázdninový výlet

ahoj

[Evik]

Ještě jsem zapomněla uvést zdroj citace:
http://www.novaduchovnicesta.cz/informace/a24-puvod-a-poslani-menhiru-a-dalsich-megalitickych-staveb/


Jsou tam hodně zajímavé věci.

[abeille]

[Narya]

Každé místo působí jinak. Asi bych to viděla jako shodu/naladění s konkrétním člověkem a neberu to je na kameny. Někdy je příznivé pobýt na vysokém skalnatém kopci, někdy u malé skalky v údolí, někdy na kameni uprostřed řeky nebo ve stínu starého dubu. Kapitolou sama pro sebe jsou uměle vytvořená místa - tam by mě zajímal záměr tvůrce a víra lidí navštěvujícíh to místo. Pokud to nebude silný přírodní zdroj bude hrát přítomnost lidí velkou roli. Samožřejmě, jak bylo řečeno výše, očekávání vnímajícího je klíčové. Uvědomit si ho, zbavit se ho a nechat na sebe působit jen kvality místa - to je jinší kapitola
Dám 3 své příklady z nedávné doby. Nejde sice o "megality", ale jde mi o poukázání na principy, které za tím tuším.

1. Chodím cvičit na Špilberk. Dírou v plotě šplhám do kopce skrze starou a zanedbanou zahradu. V jednom místě stávala nějaká asi zahradní chata, okolo se válelo hodně kamenů. Jednoho dne je kdosi sestavit do kruhu nebo spíše spirály s centrálním místem. Malé kameny na velkých, spusta malých pyramidek. Místo najednou získalo naprosto nový rozměr. Přitáhlo mě to, cítila jsem se posvátně. Tak jsem zkoumala víc. Našla jsem nějakou kost, kousek tabáku, šišky. Celé mi to přišlo, že tam někdo provedl nějaký šamanský obřad. Po pár týdnech kouslo vyprchalo, kruh přitahoval méně. Dokonce i některé pyramidky byly pobořené, objevilo se pár odpadků. Dech mi ale vyrazilo, když jsem tam našla prázdnou lahev od šampaňského, 2 skleničky s ulomenými stojánky - sestavené a zasazené do kruhu - někdo jiný rozvíjel původní myšlenku. Sama už jsem pár pyramidek opravila a pohrávám si z myšlenkou že s tam zastavím a poupravím to tam celé... Co je kouzlo místa, co vůle lidí a co užitečná a prospěšná kombinace obojího?

2. Divoká Orlice u mostu kousek za Potštejnem. Nedávno jsme tam zastavili a objevili krásný zákrut se skálou a placatými kameny. Poprvé jsem měla velkou potřebu jít do vody, stoupnout si na kámen uprostřed řeky. Hluboko tam nebylo, ale proud silný a divoký. Posílilo mě to, oživilo. Podruhé jsem ale do vody nechtěla vůbec, jen jsem si tiše sedla a pozorovala okolí, nálada se měnila pomalu, všímala jsem si všech živlů a vedla k nim svoji pozornost spojenou s dechem. Nedá se říct, že bych se "nabíjela" spíše jsem se přelaďovala na to místo. Po chvíli jsem měla dost, ztratila jsem o místo zájem. Takže opět vysoce subjektivní prožívání. Místo asi bude mít své málo se měnící kvality, ale naše reakce pokaždé bude jiná.

3. Santiniho kostel v Kladrubech. (http://www.santini.cz/kladruby.html)
Mistrovská práce s energií prostoru. Někdo říká, že dal Santini hvězdice na podlahu, kde byla pozitivní energie. Po včerejší návštěvě tvrdím, že aktivně pracovat s prostorem tak, aby tato místa vytvořil. Záměr byl pravděpodobně posílit a povznést lidského ducha z běžného do posvátného. Někoho to může nabít, někomu bude nepříjemně. Opět dle vlastních představ.

Tak a co teď s tím. Jde o nějaké nabíjení se nebo o naladění se na místo? Jde o stopování silových míst a jejich označování nebo o aktivní vytváření, dle našich představ a víry? Co máme na zajímavém místě dělat aby nám bylo k užitku a co naopak nedělat?

Osobně teď dávám přednost všímání si sebe a svých pocitů na konkrétním místě a především vnímání změny v mé náladě, pocitu energie/vyčerpání. Je-li mi někde dobře nebo zajímavě a chci ty pocity dál zkoumat - zdržím se tam déle a otvírám se místu tak dlouho dokud necítím že stačilo.

M.

[Evik]

Krásné sdílení, Martino !!!

Mám z mládí několik míst, kde jsem se cítila ,,jinak", než kdekoliv jinde. Ale nevěděla jsem nic o energiích ani o tom, k čemu to využít, jak to využít pro sebe.

Občas se na ta místa vracím aspoň v meditaci. Možná, že ta pozitivní energie přetrvala proto tak dlouho, že jsem nic neočekávala. Žádný zázrak, žádné zjevení....prostě mi jen bylo dobře.

Ta oblast je v Jižních Čechách, nedaleko Bechyně.

[kamo]

No mě osobně je asi nejlíp v ložnici, protože si tam sebou beru jen to co chci a zbytek nechám za dveřmi a řeším to až ráno

Pravdu má Toora v tom, že jsme ovlivnitelní tím co nám kdo řekne a že místo, které nás má nabíjet se rázem může změnit v Petrovy kameny. Každý jsme jiný, tudíž nejlepší je vlastní zkušenost a nehledět na řeči, ať je pronáší kdokoli. Např. tolik jsem slýchal o energetické výživnosti Vyšehradu, že jsem pak byl zklamán tím, jak to na mě nijak nepůsobí. Pak si zajedu na neškodnou výstavu o Romanovcích a málem to se mnou mlátilo o ty skleněné vitríny. Známá Tišnovská výstava drahých kamenů se mnou nehne a pak nosím v kapse kamínek nalezený na cestě a když ho nemám, tak mi něco chybí.

Co se přímo menhirů týče: Holasovice jsou úžasné, pocit stát v tom kruhu je velmi zajímavý a inspirativní, ale zase - očekávaný energetický orgasmus se nedostavil. Stačilo ujít pár kroků a postavit se do té kamenné brány, co je kousek od kamenného kruhu a měl jsem pocit, že když vylezu druhou stranou, tak se octnu v jiné dimenzi.

Můj závěr je z toho ten, že když se podaří potlačit všelijaká předprogramovaná očekávání a dokážeme přijmout překvapení z případné "neúčinnosti" různých energeticky vyhlášených míst, tak se nám otevřou nové obzory a vnímání a dokážeme si to své místo najít i třeba doma v obýváku, nebo na obyčejné lesní cestě.
A když už je řeč o menhirech, potažmo o kameni jako takovém, zkusili jste někdy posedět u zrušeného kamenolomu či dolu? Tam se taky někdy otevírají zajímavé věci


.

[Evik]

[kamo]

[toora]

[okenko]

krásné jsou vyšehradské menhiry.