Láska a zrození

toora · Zaslal: čt březen 08, 2012 12:55 pm Předmět:

Všeobecně považuji toto téma a diskusi (tj. terapie a osobní prožitky, závěry, či otázky s nimi spojené), za důležité. Aby nedošlo k omylu, nevyjadřuji se zde o práci nějakého konkrétního terapeuta, natož Damaa, se kteroužto nemám žádnou osobní zkušenost. Mohu mluvit jen o tom, s čím se sama prakticky setkávám.

Znám dosti lidí, a další přicházejí, kteří prošli různými terápkami a mají potřebu něco sdělit.
Několik z nich absolvovalo např. pár tzv. „prožitkových seminářů“ apod., po každém z nich přikvačili se svítivejma očíčkama, jako to bylo bautiful, jak se jim to, či ono otevřelo, cosi prožili, a nevím co ještě. Po nějakém čase, někdy dříve, jindy později, se ocitli ve stejných sr.... jako před tím, jen ještě o něco frustrovanější o ztrátu pár tisícovek. Když je potom v životě potkalo něco opravdu bolestného, prožívali to a nesli stejně, jako kterýkoli jiný člověk, který o nějaké duchovno dosud ani nezakopnul, a možná že jestě o něco hůře, protože mají za to, že by na tom po tom všem absolvovaném měli být nějak jinak, než na tom zrovna jsou.

Další okruh, jsou lidé, kteří přicházejí z podobných aktivit s tím, že „kde nic tu nic“, jen se ostýchali o tom mluvit, protože si připadali nějací vadní, když se všichni okolo vznášeli na vlnách důvěry a lásky, ale dotyčný necítil vůbec nic.

Z těchto důvodů tedy nevidím nic špatného na tom, když se o jistých otázkách na podobných fórech, jako je např. toto, hovoří, spíše naopak.

Smile

samanka · Zaslal: čt březen 08, 2012 3:34 pm Předmět: x

V tomhle bylo pro mě velkou školou setkání s konstelacemi Evičky Hruškové i různé moje role. Vidíte a cítíte jak ti, jichž se konstelace týká, čekají na ten pozitivní výsledek, objímání, happy end a všichni ostatní jim v tom ohromně fandí. Pochopitelně můžete ten konec "přehrát", z mnoha důvodů a třeba máte dobrý pocit, že jste dotyčnému pomohli, ale ryzí je ta pravdivost i když chce trochu odvahy... Laughing

A ten kdo vede poznat, kdy už se konstelace dál nepohne.

Ony prožitkové semináře nejsou úplně pro každého. Někomu víc sedí spíš přednášky a povídání, protože do prožitku je potřeba se uvolnit a být upřimní, třeba i v kolektivu neznámých lidí a toho není každý schopen, nebo přijede někam, kde mu nesedí ten, kdo to vede nebo lidi, kteří tam přijeli a celý prožitek je o ničem. Ještě hodně záleží na dojezdu, jestli to, co se prožije je nějak ukončeno, vysvětleno, jestli je tam prostor
na dotazování, případně dovysvětlení později. Byla jsem na "prožitkových" seminářích různého typu a každý byl výborná zkušenost. Ovšem vždycky jsem si pečlivě vybírala, jednou nebo dvakrát se pořádně sekla, ale to je život.

šamanka

toora · Zaslal: čt březen 08, 2012 5:26 pm Předmět:

Možná by nebylo od věci, kdyby ten, kdo má o tomto co říct, mohl napsat, v čem přesně-konkrétně někomu v jeho dalším životě prožitkový seminář pomohl.

Mne samotnou by zajímalo, co takovýto prožitkový seminář komu přinesl právě a jen vzhledem k promítnutí tohoto přínosu do praxe všedního dne.
Jak a v čem ulehčil absolventovi jeho život. S nějakým tím odstupem času by jistě neměl být problém tento aspekt zhodnotit.

Smile

clovek · Zaslal: čt březen 08, 2012 6:33 pm Předmět:

Každýmu dá to co momentálně unese. Znám dost lidí, kteří na semináři chápají souvislosti a s odtupem něklika týdnů se vrátí do vyjetých kolejí a to co pochopili pohřbí na dno své duše. Ale je to tam, semínko začalo klíčit. A k čemu jsou. Ukážou zpravidla člověku pohled na sebe sama z jiného, pro dotyčného neznámého, úhlu pohledu. Pochopí, co dříve nechápal. Pozná svoje místo v příběhu života a kde a jak k němu stojí jeho blízcí.
Např. pozná, kde je jeho místo v rodině a ostatních, pochopí rodové vazby či prokletí a může je rozetnout, blízcí mu můžou dát odpověd na mnoho otázek...Kolikrát s někým žiju a pak jednou...spadnou klapky z očí...a o tom jsou i semináře. Záleží na každém, jestli chce i nadále přivírat oči před skutečností..
Tooro, máš pravdu. Mnoho lidí po seminářích zažívá první duchovní procitnutí nebo jak bych to nazval, ale zapomněli jim říct, že nám se vše urychluje. Náhody či jak já to nazývám zkoušky jsou pak častější a častější a na plno a né po kapkách.Pak je samozřejmé, že mohou bolet víc než před tím. Ale je to v pořádku. Ten člověk už procitá a každá koruna investovaná do sebe se mnohonásobně vrátí. Ted či za pár životů.

toora · Zaslal: čt březen 08, 2012 7:08 pm Předmět:

Obecně to je Jožko myslím celkem jasný, ptala jsem na osobní, tj. konkrétní přínos.

Smile

clovek · Zaslal: čt březen 08, 2012 9:13 pm Předmět:

konkrétně, naučil jsem se zpracovávat své, jak to nazýváte stíny a tím jsem se zbavil omezení.Třeba fobie z výšek, strach ze smrti, strachu z lidí...a to jsou dost velká omezení.
Ke všem. Šamanko, když to tak cítíš, je to správné pro tebe a drž se toho.
Zkuste se na to podívat z nadhledu a né jen z pohledu materiálního, pozemského, ale duchovního. Jestli že mi něco vadí, znervoznuje mne, tak je tu prostor pro učení. Mám se tím něco naučit. Je jedno jestli odpustit násilníkovi, nebo přijmout, že to tak mělo být, nebo (a dopln si sám).Důležité je, že na to reaguji. A není důležité, jestli se mnou někdo souhlasí. Jde o mě. Ale je důležité si uvědomovat, co mi vadí. Násilí je špatné ( bum, a mám o čem přemýšlet, proč mi to vadí) pasovat na to lásku? (bum, a mám o čem přemýšlet, proč mi to vadí). Nechci tu polemizovat, jen předkládám svůj názor, že nejvyšší silou a nejčistší energií je láska. Dokáže odpustit, dokáže vyčistit. Když mi něco vadí, tak mně tam chybí láska, která dokáže odpustit, a já to nedokážu odpustit, proto mi to vadí. Tak že je to jen nedostatek lásky pro daný případ. Někdy přeháním, proto jsem napsal, že každý koho odsuzuji je horší než já, a proto jsem já v pozici rasisty, ale skutečně, násilník je horší než já. Všichni to tak cítíme. Ale potrestat dítě, není násilí, pohádat se není jiný druh násilí a co psychické týrání a co(dopln si sám) A když jsme v tom fatalismu, kdo z nás je bez viny, hodte kamenem. Možná když se zamyslíte, přijdete na to, že..Možná, možná připustíte, že Damao má pravdu. Lhostejnost je jen nedotatek lásky.

toora · Zaslal: čt březen 08, 2012 10:34 pm Předmět:

Jožko, to co píšeš v tomto posledním příspěvku je jakýsi rádobyduchovní kočkopes.
Nikdo z diskutujících není lhostejný a nikoho tady nikoho za nic neodsuzuje, lidé se baví o tom, co je zajímá. Jestli v tom vidíš jakési odsouzení, máš problém především ty sám, nikoli diskutující.

Z toho, co jsi napsal by vyplývalo, že absolutně všechny vztahy jsou stejně hodnotné, stejně láskyplné, tj. naprosto rovnocenné.
Vidíš-li v naprosto každém projevu k tobě jen to, že tě ten člověk miluje, potom i to, jak se k tobě kdo chová, je ti šumafuk, protože jakékoli násilí, a vůbec všechno, láskou rozpustíš, tedy nevím, proč ti taky není jedno s kým a jak žiješ.

Smile