Jak to ženy mají

[samanka]

Nemusím se rozepisovat o tom, že se kolem děje cosi podivného pokud se týká vztahů mužů a žen. Spousta lidí je raději samo. Mám trochu podezření, že je to někdy z neochoty pracovat na vztahu nebo díky vícenásobným špatným zkušenostem s druhým pohlavím.

Ono je to trochu zamotané i s tím "pohlavím". Ženy se staly samostatnými, soběstačnými a nezávislými, zatímco muži jsou naopak směřováni k zženštilosti. Prostě takové zmatené hranice, kdo je kdo
a za jaký tým vlastně kope. Muži svádí nedobré vztahy na ženy a naopak. Všichni svorně tvrdí, že najít a udržet kvalitní vztah, kde to klape, je skoro nemožné (mimo vyjimky, kterých taky znám dost, ale ty teď nechci rozebírat), protože chybí kvalitní partneři na druhé straně hřiště.
Internet s obrovským množstvím příležitostí ke všemu co vás v téhle oblasti napadne, v tom taky udělal svůj díl neplechy.

Nevím, jestli se to, co chci napsat, se týká hlavně měst nebo myšlenka jde napříč ženskou populací, ale tohle téma se mi doneslo několikrát
z více stran, nezávisle na sobě. Téma soužití dvou žen.
Je zvláštní, že žen, které se nadají označit jako lesbičky a intimní část soužití je tam krapet ve vzduchu, ale v těch ostatních oblastech života by si mohly rozumět: umění naslouchat, pečovat, žádné prkýnko na záchodě nahoře a další mužské nešvary atd. Když jsem nad tím přemýšlela, napadlo mě kromě jiného, že by v tom mohlo být i téma a touha po pocitu bezpečí. Ve smyslu zranění duše, opuštění. Po pravdě řečeno, tomu všemu ještě dávají korunu psychologové, kteří v tisku posvěcují všechno, co se vztahů a chování v nich týká, jako "normální" a nikdo se nad tím nemá vzrušovat, natož se trápit. Přesto se mnozí trápí a hledají opravdu nezvyklá řešení.

Zajímal by mě k tomu názor těch z vás, kteří nelítají kdesi v imaginárních světech a ještě dokáží vnímat co se děje mezi námi pozemšťany.

Díky

šamanka

[zeto]

Připomnělo mi to k pročtení toto: http://www.herba-magica.cz/index.php/autorske-texty/obdenik/133-o-porozumni-a-nedorozumni.html

[arikiran]

jak to mají ženy,nevím
ale trochu vím,jak to mám já:

mám to tak,jaxi to udělám!
i když přiznávám,
že někdy je mi to uděláno...
@
.................

[jitkaz]

Tohle téma se mi líbí
No, být sám je podle mne hlavně jistota. Jistota, že se nestane nic nepředpokládaného. Ale fakt je, že je za tím schovaný strach, obavy z celého širokého spektra poznání a i komplikací, které partnerství nabízí. Někdy je partnerství procházka růžovým sadem a někdy je to jako těžká práce horníků. Někde dolovat, hrabat se a doufat, že nalezli už to správné uhlí
Podle mne ani homosexuální pár nezajišťuje pohodu. Poznala jsem jich několik, ať ženské nebo mužské páry a co vím, tak řešili hodně podobné věci jako ti ostatní "hetero" páry.
I když to někdy může vypadat, že už to není, co to "bývalo", tak podle mne je stejně zachovaná rovnováha partnerství, zrcadlení se a i to, že ten partner je prostě ten "správný", pokud si to přiznáme a dovolíme. A možná proto potřebujeme více o sobě o tom druhém přemýšlet, povídat si, sdílet a být spolu.
Je to někdy fuška...

[Damao]

Samozřejmě nebudu teď rozumovat, jak to mají ženy, ale chci se obecně vyjádřit k problematice partnertsví.
Je neoddiskutovatelným faktem, že partnerství prožívá období krize, která je provázena snahou o nalezení nového obsahu - smyslu?!
Žít v partnerství je nepochybně složitějším a nebojím se dodat, že přímo duchovním úkolem, než život v osamnění (nikoliv s pocit osamělosti!).
Když je člověk sám, je to především otázka udržení určitých pravidel, určitého režimu tak, aby se nevytratily atributy "domova". Prostě, je důležité dbát o to, aby se člověk nestal bezdomovcem - což nechápu pouze jako ztrátu bydliště. Domov znamená nepochybně více než mít kde hlavu složit.
Žít v partnerství přináší nové často každodenní příležitosti uvědomění si sebe sama ve vztahu s člověkem, s nímž sdílím "domov". Jde o dosahování koncenzu, jaká pravidla, jaký režim a jaké záruky pokud jde o soukromí i pocit osobní svobody, budou přijímány v dohodě s partnerem (partnerkou). Určitě to není jednoduché a tak mnoho lidí na takovou příležitost raději rezignuje a vytvoří si "něco jednoduchého" s pocitem, že na "to" vyzráli. Cítím (nemohu to tvrdit) že tomu tak není.
Jsem přesvědčen, že člověku je vlastní vytvářet společenství a ze všech možných existujících vzorů má partnerství význam největší. Všechny důležité věci, jak vycházet s lidmi i sám se sebou jsem se naučil právě v partnerství.
Paradoxem doby je, že o partnerství ostatbí nejvíce poučují (na seminářích či v terapiích) ti, kdo žijí buď sami, nebo v partnerství nefungujíácím. Jakoby vlastní příležitost žít v partnerství nedokázali zužitkovat. Všimněte si toho. Možná proto se vytváří ono zdání, že žít v partnerství je přežitek.

[Krabas]

[samanka]

Damao, to, že terapie nedělají ideální lidi s ideálním životem není nic nového: MUDr. Plzák byl několikrát rozvedený, sám velký Freud trpěl hned několika různými fóbiemi atd. Každá, dobře zužitkovaná
a zpracovaná zkušenost může být naopak, podle mého názoru,
v terapiích přínosem. Člověk ty druhé může víc a líp pochopit.

šamanka

[Zbultran]

Šamanko: Když mi bude někdo vykládat nějaké teorie o partnerství (platí i obecně) a já uvidím, že sám nežije ve fungujícím partnerství, budu k jeho teoriím velmi, velmi skeptický.

[Krabas]

[lenap]

No to je přesně téma, které teď řeším: má lékař právo mě léčit, když je sám nemocný? Nebo poučovat, jak se léčit má?

[Krabas]

Pokud má problém s cholesterolem a ty máš zlomenou nohu, tak v tom takový protimluv nevidím.

Divnější však bylo, když značně tlustá doktorka poučovala mého otce, že by měl zhubnout a držet dietu.

[kamo]

Ideální je, když lékař, nebo terapeut, je chodící reklamou svého oboru.

.

[Krabas]

[Beppe]

[jitkaz]

Leni - lékař má právo léčit, pokud má adekvátní vzdělání a atestace