Vyzkoušejte si odpuštění láskou s Reiki

[kamo]

Arohoji,

máš pravdu s tím "Právě dnes", já jsem to tam nepsal, protože mi to přijde naprosto automatické, ale neuškodí to připomenout.
Ten překlad těch pěti vět se mi líbí, v podstatě vyjadřuje to samé, ale jinými slovy.

Ale nějak mi pořád nejde pod nos to dělení na 2D a 5D reiki...protože nemůžu dokázat, že nic takového neexistuje, tak se mi třeba jednou dostane důkazu, že to naopak existuje a pak Ti to rád potvrdím.
A hlavně mi nevoní to sdělení, že ve 2D je reiki silová a teprve v 5D je to láska.
Pokud v tom 2D je něco silového - jak píšeš "bez láskyplného podkladu" - nebo snad dokonce něco násilného, tak to rozhodně není Reiki.


.

[zeto]

bylo by asi vhodné, aby ten kdo hovoří o nějakých dimenzích 2D, 3D, 4D a 5D je jednoduše definoval, abychom rozuměli i Ti, kteří si pod tím představují třeba úplně něco jiného.

[Aika]

Okénko - Míšo ... vyrazila jsi mi dech... děkujuuu

Ano, i já u toho odpuštění vnímám i to puštění.... ale Caroline mi to vysvětlila tak do hloubky - že to cítím i s tím vším..

[Aika]

možná to bude znít drze nebo přiblble.... ale víte co...
ve světě je tolik nesrovnalostí ... a ten svět začíná vkaždém jednom z nás... .a já cítím, že když si přestaneme hrát hry na složitosti, vrátíme se zpátky k jednoduché přirozené podstatě člověka - a tím je láska.... tak to bude bohatě dostačující....

To jsou pořád miliardy pouček a složitostí - měl snad Bůh na mysli, že bez čtení stohů knih se člověk nikam nedostane? že potřebuje xy dimenzí a já nevím čeho? Matka Tereza toho moc nenamluvila, ale její skutky mluví za ni.... byla v tom srdcem a to tak, že kompletně... u Mikaa cítím - když se na něj naladím, to samé..... velmi ráda si prohlížím jeho fotku. Je mi úplně jedno, jak je okecávaná jeho historie - ale v jeho pohledu cítím sílu lásky a přijetí - a mně osobně to k otevření srdce stačí.. )

Možná bude znít dětinsky můj malý příběh s naším psem. Je nevychovatelný. Pořád dělá potřebu v bytě. AŤ s ním jdeme ven nebo ne... prostě to tak dělá. Zlobila jsem se na něj. A pak mi to došlo... když jsme stáli venku a já venčila sebe, páč mladý pán seděl a hleděl. Nadávala jsem mu - a v tom mi cinklo do hlavy: miluju tě. Říkala jsem si docela s odporem - ne, toho bohdá nebude! jenomže během vteřiny mi kolesa v hlavě udělala cvak a cvak a já mu řekla miluju tě. A tehdá jsem si uvědomila, o čem to je. Nejsme dobrý spolek - my a náš pes. Nesedíme si. A proč si nadávat, zazlívat, trestat sebe i jeho, když to může být i jinak? Miluju tě, psíku, ale s námi žít nemůžeš. Dám lásku sobě, dám lásku tobě a předám tě někomu, kdo tě bude umět milovat naplno tak, jak to ty potřebuješ. Nemá smysl se trápit....

Tohle břinknutí do hlavy mi otevřelo bránu pochopení. Pro mě je tohle počin osvícení - a říkám, může to znít dětinsky. Síla vůle osvobodit se od role oběti, očistit se od chutě pomsty (trestu) a vymyslet cestu schůdnou pro nás oba. Psíka jsme dali do útulku a celou dobu jsem se modlila a modlím za něj, aby našel páníčky, kteří mu dají to, co on potřebuje. Věřím, že se tak stane. Protože v ten moment, se emoce rozplynuly a v duši a srdci mi zůstal klid. Tak já vnímám sílu lásky a odpuštění. Sama osobně za sebe nepotřebuju ani 2D ani 5D rozměr...
myslím, že když zvládneme lásku v sobě - na rozměru nám záležet nebude.. .láska totiž rozměry nepotřebuje a nezná...


PS: předem i zadem se omlouvám - já osobně ten rozměr nepotřebuju.... ale pokud vy ano - je to v pořádku - proti tomu jsem tu nepsala.. díky za pochopení

[abeille]

[toora]

[Lendulka]

Aiko, rozumím tomu...

Tooro, ne každého psa (nebo jiné zvíře) jde vychovat k čistotě, i kdyby ses rozkrájela na čtverečky. A navíc jsem z toho pochopila, že to rozhodnutí, dát psa do útulku nebylo pro Aiku jednoduché. Proto potřebovala odpustit tomu psovi i sobě. BYL to akt lásky. K sobě i k psovi.

[toora]

No, to je hezké Lendulko, že Aice rozumíš, ale já bych ráda slyšela samotnou Aiku, vím proč se jí na to ptám, mj. jsem se dost zajímala o to, co je a není ve výchově výchově psa možné a jakým způsobem ho v jeho jistých zlozvycích "převychovat".

Prostě existují jisté důvody, proč se Aiky na toto ptám, které Ti nejsou známy.

Tedy Lendulko jaké konkrétní zkušenosti s převýchovou psů a nápravou jistých jejich špatných návyků máš Ty?

[Aika]

Já to cítím takto: s manželem jsme spolu byli dvacet let a přesto jsme zjistili, že jsme se posunuli někam, kde si už nedokážeme vyhovět a rozumět. Rozvedli jsme se. Já chci být šťastná taková, jaká jsem a to samé přeju i jemu. Nehodlám ho přesvědčovat o svých pravdách a měnit jeho k obrazu svému - ale ani sebe k jeho obrazu, který by mu vyhovoval.

To samé ale cítím i u zvířat. Nemyslím si, že zvíře a člověk je něco jiného. Určitě ne na energetické úrovni. A to je to, co jsem cítila. My dva jsme si nesedli. On měl své nároky, já své. Víš, nemyslím si, že je správné - a já to tak cítím - chtít psa změnit k obrazu svému kompletně. I on má to své.

Cítila jsem to na té srdeční i energetické úrovni takto. To víš, že jsme se snažili ho to naučit - ale ta míra rostla. Já se naopak domnívám, že dát někomu lásku - znamená dát mu svobodu a nechat mu to, co je jeho. A to jsem udělala i s tím psíkem. Cítila jsem, že my bychom se vedle sebe jen a pouze přeli. A já o to nestojím.

Pokud věřím, že když si lidé nesednou - tak si zachovají důstojnost tím, že se nechají takovými, jací jsou a najdou si každý to své někde jinde - potom jsem si jista, že se zvířaty je to jedno a totéž.... Tak to cítím já. Tohle mi říká moje srdce.

[Aika]

[quote="toora"]

[toora]

[Aika]

ale při vší úctě k tobě - a sobě - mám pocit, že mě teď posuzuješ a já nějak netuším, k čemu je to dobré?

Napsala jsem to, jako svou zkušenost, svůj zážitek a zlob se na mě nebo ne - zkušenost je nepřenosná. Ty máš pocit, že to, co jsem prožila a jak jsem si to zařídila je K. O. - já cítím, že je to O.K.

Mám pocit -že partnerství je partnerství a v čem je jiný přístup já versus člověk a já versus pes? V čem je jiné partnerství - já versus sousedi? Já versus kolegové z práce? Nerozumím tomu...

Ano, neseme si zodpovědnost za vše, co jsme si do života přitáhli - ale se vším nějak pracujeme.

Nemusíš, Katko, souhlasit s mým postojem ani s mými názory. A myslím, že je to tak v pořádku. Udělala jsem to, co jsem cítila, že je v tuto chvíli to nejlepší možné řešení. Ano, považuji za akt lásky dát svobodu sobě a dát svobodu psovi. Nepovažuji ale za svobodu to, že tu sdílím, co jsem prožila a namísto toho přijdeš ty a chceš mě tu rozebrat do šroubečku a zjišťovat, zda to, co jsem udělala - bylo správné- podle tvých představ. To pardon.

[toora]

Vnímáš Aiko rozdíl mezi tím, když Tě někdo někoho soudí (odsuzuje), nebo se Tě ptá, protože se ho snaží pochopit? Z toho co píšeš mi nepřipadá, že tenhle rozdíl vnímáš.

Nějakou takovouto vyhýbavou odpověď jsem asi měla čekat, mea culpa.
Ptala jsem se Tě na to jen proto, že mi takovéto jednání a zdůvodnění k Tobě prostě nějak nešlo, a mám pocit, že si v tomto sama sobě cosi nalháváš. Píšeš o nepřenosnosti zkušenosti. Na tohle jsem se ale neptala, to na co jsem se Tě dovolila zeptat Aiko, jsou pouhá čirá fakta, což je podstatný rozdíl.

Takže, dokud nevím co odložení předcházelo, tak to vidím přesně jako rodič, co odloží dítě do dětského domova, protože se nemíní přizpůsobit jeho potřebám, a protože by to dítě takto „omezoval v jeho svobodě“.
Nevidím v tom rozdíl. Pokud nějaký je, jistě mi to tady někdo možná rád osvětlí.

A mám za to, že takovéto důvody těžko obstojí u té instance Vyšší, toto zase moje (nepřenosná) zkušenost. Avšak chápu Aiko, že to co píšu Ti není pochuti, tudíž to vnímáš jako projev nepochopení a nelásky.

Ať už se v člověku děje cokoliv, vždy platí a bude platit ono: „Po ovoci poznáte je“. A to co děláme před tím, než se k něčemu rozhodeme, považuji za stejně důležité, určující, jako to, jakým způsobem to samotné rozhodnutí realizujeme.

Tahle doba je vskutku přelomová a staví nás před jistá hraniční rozhodnutí, kterými se rozhoduje o nás samotných.

Proto tedy z celého srdce přeji, jak sobě, tak úplně všem, aby naše rozhodnutí byla ve skutečnosti taková, jaké si myslíme, že jsou.

Ahoj.
Katka

[Aika]

ty se sice ptáš a pokládáš otázky - ale - domníváš se ty, že jsem si já tyhle otázky nepoložila?

Já jsem tě přeci neprosila, abys můj počin pochopila. Já jsem napsala, jak to cítím já. To je celé.

Nemám pocit, že bych ti něčím uhýbala, ani to, že to beru jako počin nelásky. Ne. Já to vnímám jako posudek z tvé strany - ty se snažíš pochopit, proč já jsem k tomu došla - ale to se mi nelíbí. To je to, proč se ohrazuji.

Já v tomto počinu mám naprosto jasno. Cítím, že pokud si s někým nesednu, udělám co můžu, abych přišla na to proč... ale nemůžu nést zodpovědnost za přístup druhé strany. To při vší úctě ke všemu živému nejde.

Katko -mohla jsem čekat různé reakce, pochopitelně. A taky jsem je čekala. A taky na ně mohu reagovat. A jediné, co zopakuji zas a znova a tím ze své strany v tomto případě končím je: nežádala jsem, abys pochopila můj čin.

Děkuji za přání a přeji ti totéž

[toora]