Peníze

[zeto]

Okénko:
Nejsem si jistý zda plně rozumím tomu co píšeš. Chápu to správně, že bys ráda zavedla výuku nějaké "duchovní výuky" na kterou může pak člověk navázat v dospělosti?

[samanka]

zetíku, ještě žes neviděl tu paní, která bude zřejmě první žalovaná "ezoterička", co z lidí pod záminkou přivtělených duší vylákala miliony!

Mám ověřeno, že lkát nad špatností světa je marnost nad marnost.
Tak to klidně dělej jinak, jak to cítiš ty. Vybírej si jen kvalitní semináře,
za cenu, která se ti zdá přiměřená. Klidně se rozčil a zanadávej, bohužel na ostatní to stejně nebude mít žádný vliv, ale tobě se hezky uleví.

Duchovní místa:
Další ověřená zkušenost je, že záleží na mě, jak se budu cítit. Můžou mě štvát mraky turistů (a oni dokážou opravdu hodně zkazit náladu), ale taky se na ně můžu "vykašlat". Před několika dny jsem byla ve Vídni v chrámu sv. Štěpána - snad nejnarvanější a nejkomerčnější místo v celém městě.
Minule jsem z toho byla dost otrávená, ale tentokrát jsem si to rozhodla užít jinak (navíc jsem tam tentokrát nebyla s nikým, kdo by mě za chvíli tahal pryč, protože se tam nudí...).
Přesto, když si člověk zapálí svíčku, sedne do lavice nebo postaví někam bokem a v klidu vžije do atmosféry a energie místa, soustředí se jen na to krásné, pak jakoby všichni ti lidi okolo zmizeli... Otázka pohledu a rozhodnutí. Pak jsem úplným omylem objevila kostel, sice menší, ale snad ještě krásnější než Štěpán a tam jsme byli samotní cca 4 zabloudilci...Krása.
V Paříži jsem ještě nebyla, ale jednou jsem tohle udělala v Praze. Obvykle ji probíhám poklusem. Přiznávám, že ji zas tak moc neprožívám. Pak jsem jeden den měla čas a zkusila jsem si ji prohlížet jako bych byla turista, co tam přijel poprvé. A kupodivu to město bylo moc krásné

šamanka

[toora]

Morální kodex, který nevychází z mravní etiky celé společnosti by byl jen takový koncept pro koncept. Pokud se by se ve škole učilo něco jiného, než co bude vyznávat rodina, potažmo většina lidí žijící v dané společnosti, zajde jakýkoli takový kodex, dříve, či později, na úbytě.

Co bych ale viděla jako nadějné, jsou jednoduché základy psychologie, které by odpovídali tomu, co se v nás v průběhu dospívání děje, tedy ke každému věku jakési odpovídající „minimum“, které by bylo možno vždy rozvinout s daným pedagogem i mimo školní lavice,
tedy individuálně, což by samo sebou předpokládalo člověka, který v dětech budí především důvěru, nejen jakýsi respekt.
Žádná vysoká, ale prosté základy, aby děcko dokázalo porozumět tomu, kdy, co a proč se v něm zrovna odehrává, a k tomu taky znal principy, co kam vede, tj. když už tedy něco dělá, co není dvakrát v pořádku, nemůže pak říct, že nevěděl, jaký to může mít důsledky, a kam takové jednání vede. Samozřejmě to neznamená, že by se dalo jakémukoli sklonu k asociálnímu, či kriminálnímu chování zabránit jen tímto (pocházíme z různých prostředí, ani naše dispozice a tendence nejsou stejné), ale pokud by už dítě, či student, věděl, co se v něm děje a proč, ubylo by těch průšvihů u kterých jsou na vině mindráky a frustrace, které se u dítěte neustále uytváří z toho, že se dostává do situací se kterými si neví rady, do kofliktu mezi svým vnitřním světem a tím "venku", až z toho ani nakonec samo neví čí je.

Zetí, Tebe jsem se ptala, co máš v úmyslu, resp. čím Tě tenhle jev zaujal, tedy jestli jsi pojal nějaký vážný úmysl se do něčeho pustit, nebo koukáš okolo a lámeš si hlavu s odpovídající finanční odměnou za duchovní práci u někoho jiného.
Jakási lehké teoretizování má smysl opravdu jen v případě, že se do něčeho takového hodláš sám v dohledné době pustit. Nikdo z těch, kdo něco takového dělá, se nedá napasovat na nějaké univerzální kopyto. A proto jsem Ti taky napsala, že všechno, co děláme vždy odrazem naší celkové zralosti, např. takový ťulda, kterej si myslí, že má na to, aby spasil svět, a při tom jaksi nevidí sopla u vlastního nosu, si dříve, či později, bude někde v koutě lízat rány, nebo začne nadávat na celý svět. Na druhý straně takovej nějakej vyčůránek, kterej si myslí, že udělá na nemocného šaryvary-karlovyvary a svět ho zahrne přízní a zlaťáky, taky za chvíli pohoří. No, a pro ty ostatní ve stejném oboru se to stane cestou jejich růstu a zrání, místy bolestnější, jindy radostnější, až se sami vlastní praxí doberou nějakého zlatého středu a jejich odměna bude zcela adekvátní tomu, co uměj a co jsou ochotní sami ze sebe vydat.

Protože vždycky všechno začíná a končí u nás samotných, Zeto.

Ještě něco bychom měli, k tomuhle tématu, Zeto?

[zeto]

[toora]

[Zbultran]

[Beppe]

Hezké leč nerealistické. Všechny tyhle teorie jež předpokládají, že je člověk lepší než ve skutečnosti je, že je schopen například společně vlastnit a nezneužívat toho, bohužel často končívají tragicky (viz třeba komunismus).

[samanka]

Beppe: a proto je to jen pověst.


šamanka

[okenko]

Zbultrane, má to mnoho rovin. Nikdo si nevzal víc než bylo správné. Je i možno, že bylo vnímáno vše tak, že i kdyby si někdo vzal víc - je to správné.
Díky za připomenutí. M.

[zeto]

[okenko]

Zeto, zbytek peněz rozdal chudým. V koši byla hojnost pro všechny bez posouzení toho, co je správné si vzít za svoji práci. Protože - bylo-li by to určeno, mohli též v klášteře peníze vyplácet dle stanovených tax.

Je tam rovina roviny - každý si vzal tolik, kolik bylo správné. Zbytek šel pro chudé. Všichni si vzali odpovídající částku a možná si někdo vzal méně než odpovídající částku a možná si někdo vzal více než odpovídající částku a možná si někdo nevzal nic za svoji práci a možná si všichni vzali stejně.

[zeto]

okenko: Nevím zda jsme četli stejný příběh, ale pokud jsi četla tento:

[Zbultran]

Já to sem dal jako hezkou legendu, přišlo mi to inspirující.

Třeba ten světec měl na ty lidi takový vliv, že byli poctiví

Bylo by to hezké .......

[zeto]

[polgara1]