Probuzení

[Gorodeckyj]

NENÍ ŽÁDNÉ JÁ.

To, čemu říkáme já, je jen sbírka myšlenek, které o „já“ referují. To však neznamená, že to, o čem referují, opravdu existuje. Čemu říkáme „já“ je jen koncept. Je to soubor myšlenek, které si o sobě myslíme. Myšlenky jsou opravdové, „já“ o kterém referují však nikoli. Je to jako když přemýšlíte o Santa Clausovi. Myšlenky na něj jsou opravdové, ale Santa neexistuje.

Když není „já“, co zbývá? Myšlenky, pocity, tělo a mysl. Nejsou to ale VAŠE myšlenky, pocity, tělo, nebo mysl.

Fajn, říkáte si teď. I kdyby „já“ byl jenom koncept, i kdyby to ve skutečnosti neexistovalo, co z toho? Co mi to dá, to vidět?

Jednoduše řečeno – dá vám to svobodu. Tenhle koncept, skrz který lidé žijí je totiž velmi svazující. Skrz něj vnímáte celý svět, skrz něj na něj reagujete. Cokoli se stane, nejprve se podíváte na tenhle koncept a říkáte si, co by na tohle řeklo „já“? Líbí se mi to? Souhlasím s tím? Můžu se tomuhle zasmát? Mám tohohle člověka rád? Ohrožuje něco z toho, co se děje to jaký jsem „já“?

Je velmi těžké to vysvětlit. Použiju tedy příměr.

Je herec Viggo Mortensen, jedna z jeho rolí byla Aragorn (v pánu prstenů). Viggo dostal scénář a měl za úkol naučit se vše o postavě, kterou bude hrát. Řekněme, že ve scénáři byl popis, jaký Aragorn je. Byla tam spousta věcí, jak je odvážný, jak se nesměje blbejm vtipům, jak chodí, mluví, jak nesnáší příkoří, jak v kterých situacích reaguje, při jakých příležitostech se naštve, do koho se zamiluje.

Viggo si to všechno nastudoval. Pak se pustila kamera, režisér řekl akce! a Viggo začal hrát jak o život. Hrál v mnoho situacích, ve kterých se vždy choval, jak by se choval Aragorn. Viggo by se asi choval jinak, možná ani Aragorna nemá rád, nebo si říká, že je pěkně otravnej. Každopádně to trvalo dlouho a bylo to náročný, takže se Viggo těšil, až bude konec. Když konečně zaznělo Konec!, byla to pro Vigga velká úleva. Už sebou nemusel tahat meč a chovat se jako Aragorn. Nemusel už skřetům sekat hlavy a táhnout s sebou společenstvo prstenu. Prostě šel do šatny a byl rád, že je zase Viggo. Mohl jít domů a dát si oraz.

A s náma je to dost podobné. Akorát ta postava v tom scénáři se nejmenuje Aragorn, ale třeba Honza Novák. A popis té postavy nepíše scénárista, ale herec sám. Do toho popisu, kterému říká „Já“ si píše všechno, co si o sobě myslí, co zaslechne, že si o něm myslí ostatní, čeho se bojí, co se mu líbí a jak se chová v jakých situacích. Tenhle popis se pořád mění, jak se do něj zapisují nové a nové věci a některé staré se škrtají. Když překonáte strach z pavouků, prostě ho škrtnete a napíšete tam – hrdina co dokáže překonat strach z pavouků. Všechno to probíhá více méně podvědomě, ale občas se snažíme psát tam taky vědomě. Zvyšovat si sebevědomí, nebo naopak ze sebe dělat chudinku. Když skočíte bungee z mostu, zvednete si své vnímání sebe jako nebojácného apod. Velmi důležité pro udržování tohohle popisu je také neustálé porovnávání s ostatními. Každopádně se dle tohoto popisu snažíte celý život chovat.

Když vidíte, že „já“ je jen koncept, že ve skutečnosti nic takového neexistuje, tohle všechno můžete prostě pustit a po dlouhé, velmi dlouhé době se svobodně nadechnout.

[Evik]

Moc hezké téma.

Nesnáze přicházejí, protože všichni pátráte po Tom, zapomínajíce,
že To je tím, co jste.
Vy, jako subjekt se hledáte jako objekt.
Jste tím, co hledáte.

(Šrí Nisargadatta Maharadž)

[Renata]

Zákon o zachování energie nám říká, že energii nemůžeme zničit, jen změnit její kvalitu.
Takže podle toho i ta sbírka myšlenek je energie o určité kvalitě, kterou nelze odhodit, jen změnit její kvalitu. Protože když si budu myslet, že něco odhodím, pořád to ještě neznamená, že to odhodím, jen budu dělat že to není a budu to těžce ignorovat. Když ta energie ale tvoří mne, jsem její majitel a nesu za ni odpovědnost . Můžu se postarat o změnu její kvality - vědomě- a v jakém sěmru budu kvalitu myšlenek měnit, tak se budu cítit. Je jedno jak někdo tělo nazve, jestli souhrn molekul , nebo fikce, energii o nějaké hustotě,...pořád má schopnost cítit, to nelze popřít. Ta hmota, které říkáme tělo reaguje na to co se děje v hlavě. myslím na něco příjemného - a hned to pocítím. Vzpomenu si na něco nepříjemného a okamžitě se pocity změní. Není to naopak.
Když budu dělat že něco není a přitom to bude moje, to co odmítám řídit, uchopovat, tak se bude ta mnou odmítaná část chovat podle momentální kvality, která jí ovládá místo mne.

To co jsi popsal moc dobře, je to že každý si dělá scénář sám. Jenže budˇsi scénář budu psát odpovědně a nebo nechám herce aby mi přehrávali to, čím se nechci zabývat a přitom je to o mně.

Myslím si, a je to můj názor -tak ho jen nabízím, že jeviště je zpsůob, kde něco můžeme vidět o sobě. Takže si budeme podle toho co vidíme přepisovat scénář a nebo budeme chodit do divadla a budem nadávat, co to zase je a nebo budeme dělat , že jeviště nemáme. To všechno můžeme.

Tělo od hlavy nelez oddělit. Když se totiž napíše výraz "pustit", lze to velice dobře zaměnit za to - budu to ignorovat a dělat , namlouvat si že to není.

Hodně informací o nás je uložené v nevědomí a když si myslíš že jsi konečně něco kvalitově poměnil jak v hlavě a tělo na to reaguje taky dobře, pak dojdeš k něčemu, nějakému okamžiku, kdy ti pocity řeknou - hele, zas je něco na pořadu dne.

Teorie je hodně pěkná, ale naivně si myslet že pustím - přeměním všechno naráz je daleko složitěji proveditelná. Neznám nikoho osobně, kdo by to uměl a praktikoval.


Tělo nám vždycky řekne, jak na tom opravdu jsme. Jestli si na klid jen hrajeme a nebo ho žijeme.
Pokud tělo ignorujeme, je to taky cesta, ale pouze poloviční. Pokud někdo ignoruje hlavu, je to to samé.

Dokud budeme mít hlavu, budeme mít vždy nějaký koncept. Pocity na těle a emoce nám okamžitě řeknou, zda je to ve shodě s naší podstatou a nebo není. Od toho nám Pámbu dal pocity jsem Milován, Miluji, Radost, Klid, Důvěřuji, Celistvost, Patřím někam, jsem v Bezpečí, ......Všechno z kategorie" Spokojenost", no přeci nic nepříjemného:)

Žiju v nějakém prostředí a to prostředí mne ovlivňuje. Nemám na mysli jen prostředí, jako místo bydliště, společnost, podnebí,lidi kteří patří do mého života ale i všechno další, co ke mně patří v dalších úrovních. Co jsem žila v minulých životech a jakou to neslo emocionální pečeť, kvality a energie rodů, atd. To všechno mám v sobě uložené .

Nedomnívám se, že by bylo proto pro běžného smrtelníka tady na Zemi v této úrovni a též i pro hodně zdatného duchovního pracanta proveditelné se naráz zbavit jednou provždy toho co způsobuje bolest a pocit oddělení od Jednoty a přeměnit to naráz do kladného pólu.

I duchovní Mistři jako Ježíš, Buddha, a nebo ti, co žijí a předávají svoje učení a moudrost k tomu co znají nedošli najednou ale postupně tím, že si "jen" všímali toho co se s nimi děje v závislosti na vnějšku , že byli bdělí a zodpovědní. A že se jim dostalo vzdělání.

Buď se postarám, abych pocity Jednoty, Lásky, Klidu, Radosti zažívala neustále a nebo co nejčastěji tím jak žiju a vnímám svět a uvědomí si co je Pravda a co si nalhávám a nechám nalhávat a nebo tyto pocity budu chtít prožívat díky něčemu zvenčí - u sebe je nebudu chít hledat a nebo uvěřím tomu že je nedovedu najít a tak budu čekat až si vynucovat od druhých že se postarají,nebo od čehokoli - od alkoholu, drog, po práci, sport, sex, jídlo, ale i meditací, hledání nových a nových zasvěcení, naslouchání cizích libých učení,....cokoli co se z vnějšku postará o to abych se alespoň chvilku cítila dobře. Pak nastává problém, když takový člověk zůstává sám se sebou a není kam utéct.....

Kdy se dovedeme ale hodně svobodně nadechnout je okamžik, kdy si uvědomíme, jak necháváme zasahovat druhé energie do vlastního plánu a ještě jim věříme, že to je tak správně. To, že jim bez pocitu viny a bez křivd přenecháme zodpovědnost za to co je jejich a že se zodpovědně starám o to co mám v konceptu já, to je odlehčení úžasné.
Zrovna jsem ho přede 2 dny mohla prožít.




[/b]

[Roso]

[Renata]

Jo, to je ten správný výraz, RoSo, děkuji za poopravení

[Gorodeckyj]

[toora]

[samanka]

Vždycky mě zajímalo, jak vypadá tato filozofie v běžném, praktickém životě, mám na mysli např. tady v ČR, v této hektické době. Znám moře lidí, kteří čtou, meditují, filozofují, touží po "osvícení", ale neznám nikoho, kdo to skutečně žije. Nikoho, kdo by byl "probuzený".

šamanka

[Psychedelic]

Šamanka:
Já takové lidi znám. Tvrdí to o sobě a já jim věřím. V jejich přítomnosti jsem dosahoval mimořádných stavů vědomí, zažíval jsem jak se mi poté doma lehčeji meditovalo, nebo poté jak jsem šel domů jsem buď prožíval pocit mentální čistoty, celkového osvěžení atd.
Mám na mysli pana Jiřího Vacka, má žáky, kteří tvrdí, že dosáhly rovněž Probuzení...
Před mnoha lety jsem na internetu potkal člověka, který mi řekl, že rovněž dosáhl vysokého meditačního stupně, radil mi atd.
V Brně například Pavla Mašková o sobě také tvrdí, že dosáhla "Sebe-uvědomění".
Životopis Jiřího Vacka je pro mě velice působivý (až na jeho poslední životopisná díla, minimálně tedy prvních 10 knih), kde popisuje jak své dětství, to jak začal s mystickými cvičeními, jak postupoval až jak dosáhl stavu Sebe-Vědomí. A jak u toho žil normální pracovní režim,staral se o děti, prožíval problémy s ženou atd.
Míla Tomášová také u toho pracovala apod.
Květoslav Minařík také dosáhl Probuzení, pracoval v pekárně atd.
Takže myslím, že to není nemožné. A takových lidí je v ČR určitě mnohem více, akorát na sebe neupozorňují...

[rendyy]

Šamanka: Tady máš ještě jednu takovou inspiraci...

www.raghudas.org

[toora]

[Gorodeckyj]

[Gorodeckyj]

[toora]

[samanka]

To, na co tady často narážíme je jak se domluvit - jako lidské bytosti používáme slova. Jestliže přistoupíme na kategorii - tohle to není, tamto to není, všechno je iluze a nic neexistuje, pak se vlastně není o čem bavit, protože vlastně ani tato diskuze neexistuje a je zbytečné se tedy namáhat. Vzhledem k tomu, že tu sedíme a diskutujeme, tak pro nás tahle chvíle, tahle diskuze, tenhle život a dokonce naše já existuje. A holt si s tou existencí nějak musíme poradit, jaksi nám chybí jiná možnost, snad kromě ulítnutí na chemii nebo sebevraždy.

Vždycky mě fascinovalo, jak pan Tomáš dokázal spojit duchovno s tím normálním životem, nedělal ze sebe něco extra.
Poslední roky jsou tu tendence jakého zbožštění a uctívání různých lidí. To, co o sobě lidi prohlašují je hezké a často působivé, ale to jsem
na mysli neměla. Dokonce ani to, když se někdo zavře do ašrámu, kde je jakási izolace od běžného života, tam člověk nepřichází moc do kontaktu s běžnou realitou. Sama to mám vyzkoušené: v takovém chraněném prostředí se časem lidé začnou chovat jinak než když odsud odejdou
a projeví se, jak je to doopravdy s teorií a praxí. Nebo než zjistí, že ani v ašrámu není všechno tak růžové jak to na první pohled vypadalo a žijí
i tam jen lidi z masa a kostí se vším co k tomu patří. To je prostě život.

Proto se ptám a zajímají mě vaše zkušenosti z praxe. Lidí, kteří něco učí nebo pořádají různé akce je opravdu hodně. Ve všech směrech.

šamanka
PS: rendyy: ty tam jezdíš, znáš to z vlastní zkušenosti? Vida ROSo na fotečkách...