OSVOBOZENÍ

[toora]

Když se Nisargadatty Maharadže ptali „Máte myšlenky?“
Řekl: „Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou. Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují.“ Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností. Jednou z Maharadžových vlastností byla
netrpělivost a toto byl příznak netrpělivosti.
Nicméně byl podmíněný tak, že vás pravidelně očekával patnáct minut před začátkem.
Byli tam čekající návštěvníci. A tak se projevila netrpělivost, jak to odpovídalo jeho povaze. Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to. I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.
*
KAUZALITA
Existují v džňánim příčiny a následky i tehdy, kdy už v něm neexistuje žádná osobnost?
Působí na džňániho i nadále zákon kauzality?
Ale ano, celé to drama je založeno na kauzalitě. Dojde k určitému jednání a to má své následky. Tyto následky se stanou jednáním, které má za následek další následky. Neustále dochází k opakování příčin a jejich následků. To je podmiňování, což představuje evoluci.
Nicméně pokud jde o džňániho…
Džňáni se do tohoto podmiňování nezaplétá. Dochází k podmiňování a džňáni to pouze pozoruje. Všechno, co probíhá, se jen pozoruje, včetně jeho vlastní role.
Ale dochází v psycho-fyzickém organismu džňániho i nadále k podmiňování?
Jistě, psycho-fyzický organismus džňániho je součástí kauzality a fungování. Všechno, co se děje skrze jeho psycho-fyzický organismus, se děje naprosto stejně, jako když probíhá jednání a jeho následky v jakémkoliv jiném psycho-fyzickém mechanismu.
Takže i spontánní jednání, které skrze džňániho probíhá, vede k následkům, které se mu mohou vrátit.
„Které se mu mohou vrátit.“ Kdo je ten „někdo“? Jednání, ke kterému i po osvícení prostřednictvím psycho-fyzického organismu džňániho dochází, bude jistě mít pro tělo následky.
Pokud džňáni mluví a ostatní lidé mu naslouchají, pak akce mluvení/naslouchání bude zcela jistě mít následky, doufejme, že blahodárné! Takové rozhovory mohou nepochybně mít za následek tělesnou vyčerpanost. Ale džňáni se tím neznepokojuje.
*
MYŠLENKY, TOUHY A EMOCE
Když vás přepadne hněv, co s ním uděláte?
Objeví se ve mně; nejprve to ale proberme u vás. Když řeknete, že jste rozhněvaný, co se vlastně děje? Povězte, co tím v podstatě míníte, když řeknete, že jste se rozhněval?
Řekl bych, že mi na něčem záleží, nebo jsem něco nesprávně pochopil…
Ne, ne, ne, já nemluvím o příčině hněvu. Neptám se vás na důvod, proč jste se rozhněval.
Když říkáte, že jste rozzlobený, může to být jedině v současném okamžiku, chápete?
Předtím tu žádný hněv nebyl. Hněv vznikne v současném okamžiku, je to tak?
Ano.
Když říkáte, že se hněváte, chcete tím ve skutečnosti říci, že je tu hněv, mám pravdu?
Ano.
Takže to, co vznikne, je pocit hněvu, ať už je jeho příčina jakákoliv. V současném okamžiku vznikne prožitek hněvu. Potom, když dodávku tohoto hněvu převezmete a řeknete si „hněvám se“, dojde k tomu, že se dostanete do horizontálně probíhajícího hněvu. Samotné
vyvstání hněvu je vertikální záležitost. Nad tím nemáte žádnou moc. Vyvstání určité myšlenky nebo pocitu je něco, co nemůžete nijak ovlivnit. Je to vnější dění. Může to být cokoliv. Bez jakéhokoliv důvodu může vyvstat pocit radosti! Objeví se pocit strachu a začnete to zkoumat: „Proč jsem se lekl?“ Ta myšlenka nebo pocit hněvu je něco, co se
objeví a co člověk nemůže nijak ovlivnit, ať už je osvícený, nebo není. A tak když vyvstane pocit hněvu, začnete se jím horizontálně zabývat a říkáte: „Jsem rozhněvaný. Proč se hněvám? Neměl bych se rozhněvat, ať už to má jakoukoliv příčinu.“ Ale všechno to probíhá horizontálně, v čase. Původní vyvstání hněvu bylo vertikální, objevilo se v současném
okamžiku. Džňáni se do horizontálního, časového dění vtáhnout nenechá. Když se rozhněváte a něco vám vadí, tak jde-li o vás, rozhodnete se, že se pokusíte zjistit, z čeho ten hněv pochází a jak se ho zbavit,1) co byste mohl udělat, abyste se pomstil, a tak podobně.
(se smíchem) To je horizontální rozvíjení emoce.
A to vy nedoporučujete.
Doporučovat to? Pokud jste s tím spokojený, tak si toho užívejte podle libosti. A teď se vrátím k tomu, co se stane, když vyvstane hněv u mě. Podstatné je, že „já“ nejsem rozhněvaný.
Nad vznikem nějaké myšlenky nebo nad vyvstáním strachu nebo čehokoliv jiného nemám žádnou moc. Vyvstání jakékoliv myšlenky, emoce nebo pocitu je na organismu nezávislé. Otázka zní: „Co se děje tomuto organismu, když v současném okamžiku vytryskne
hněv?“ Zapletete se do něho. V mém případě tomu tak není. Pocit hněvu se objevit musí, protože to nemůžete nijak ovlivnit. Pak se pocit hněvu pozoruje. Není tu žádné zaujetí hněvem. Hněv vyvstane vertikálně, pozoruje se a ustane. Není tu horizontální zabývání se hněvem.
Míníte tím, že ho pozorujete a necháte ho být?
Ne. Nenechám ho být já. To je to celé.
Přijmete ho?
Ne, já ho nepřijmu. Ten hněv nepřijímá ani neodmítá já, protože to by znamenalo...
Rozpoznáte ho okamžitě?
Pozoruje se. Bez jakéhokoliv zprostředkujícího svědka.
*
Řekl byste, že osvícení je jakýsi druh hry, v němž není žádné utrpení ani frustrace?
Ne. Je tu na příklad zármutek a vy to vidíte, hrajete tu hru, ale nereagujete na to. Dojde-li k osvícení, neznamená to, že by se v psycho-fyzickém organismu už neobjevovaly žádné myšlenky nebo emoce. Tak tomu není. Psycho-fyzický organismus je i po osvícení stále ještě organismem a ten na vnější událost nebo myšlenku zareaguje podle svých vrozených vlastností. Ale v tom okamžiku, kdy reakce vznikne, se tato reakce zpozoruje a odpojí. Nedojde k žádnému horizontálnímu zaplétání se do hněvu.
Vezměme si jako příklad pocit potěšení. Jednou jsem dostal otázku : „Když zjistíte, že někdo skutečně chápe, a vidíte, jak se mění, potěší vás to?“ Pocit potěšení vznikne. Musí vzniknout. V každém organismu musí vznikat nějaké myšlenky, pocity či emoce. Ale pozoruje
se to a pak to ustane. Zemře-li někdo z rodiny, objeví se smutek, ale netrvá dál a dál. S takovýmto smutkem psycho-fyzický organismus žít nemůže. Může vyvstat zdrcující smutek – a pak si organismus počíná stejně jako předtím.
Platí to i o strachu?
Jistěže ano, platí to i o strachu. A zejména o negativních emocích, jako je tato.
Stále ještě uvažuji o takovémto pojetí fungování a tužeb. Bylo by správné říci, že touha pokračuje na nějaké neosobní rovině i potom, co se „já“ rozplyne? Myšlenky, touhy a emoce vyvstat mohou. Maharadž obvykle používal výraz „Nikdy se nepřevezme jejich dodávka“, což znamená, že se dál horizontálně nerozvíjejí. Vzniknou, jsou pozorovány, odpojí se.
Ale samotné fungování… Je pro mě obtížné pochopit fungování bez přání.
Přání vznikat mohou, nemusí ale nutně vést k zapletenosti. U běžného člověka touha často k zapletenosti vede.
Maharadž byl na příklad závislý na kouření. Když dostal chuť na cigaretu, zapálil si.
Jeho psycho-fyzický mechanismus byl na tom závislý.
Když dostal hlad, najedl se, když se mu zachtělo vyjít si na procházku, šel se projít.
Ale není taková závislost totéž co touha?
Přesně tak. Touha se objeví, protože je součástí vědomí. Ale po osvícení či poznání, říkejme tomu jakkoliv, individuální organismus touhy pouze pozoruje. Jejich dodávka se nepřevezme.
Nicméně vedou ale k jednání.
Je-li ta touha něco jako hlad nebo žízeň, myšlenka se zrealizuje v jednání.
Bez účasti intelektu?
Správně.
*
Odpusťte, bude-li to znít poněkud osobně. Když jste nám minule četl, všiml jsem si, že ke konci se u vás objevilo něco, co by se dalo nazvat emocionální reakcí. Objevily se slzy, zadrhával vám hlas a vaše chování bylo viditelně jiné než obvykle. Mohu se zeptat, jaké to bylo pohnutí?
Objevuje se to zas! Byl to pohyb ve Vědomí, nad kterým nemám žádnou moc.
Byla s tím spojená nějaká myšlenka nebo představa?
Psycho-fyzický organismus, v němž došlo k osvícení, nezačne být apatický. Vznikají myšlenky. Objevují se emoce. Ale tyto myšlenky nebo emoce či přání nejsou při doručení převzaty. Jen prostě proběhnou. Nenastane žádná osobní reakce, jako na příklad rozpaky.
Ani jsem neměl pocit „Podívejte, jak jsem senzitivní.“
A co bolest? Tělesná bolest. Existuje na nějaké rovině nějaký druh utrpení?
Ale, vy myslíte toto tělo? Ovšemže existuje. Jistě.
Ale protože „vy“ neexistujete, nemáte s tím vůbec nic společného?
Správně.
Raméši, řekl jste, že džňáni, člověk, který poznává Sám Sebe, se s tělem identifikuje i nadále, ale ne jako jednající já. Platí totéž i o emocích a myšlenkách?
Ano! Přesně tak. Neztotožňuje se s ničím, co vyvstává. Jen se to pozoruje. A ještě jedna věc: džňáni si nikdy není vědom toho, že je džňáni. Není tu žádná potřeba být džňáninem?
Přesně o to jde. Není tu žádná potřeba. Prostě to je! Ať se děje cokoliv, jen se to děje.
To je věc, která se často nechápe správně. Když dojde k osvícení, není nutné stále si uvědomovat, že k osvícení došlo. Pokud tu taková potřeba je, k osvícení nedošlo.
Ledaže bych se vás optal, jaký je to stav, ve kterém jste.
Ach ano. Potom by šlo o otázku a odpověď; ale v běžném životě nikdy není nutné ptát se sám sebe „Dělám to dobře, nebo ne? Považují mě za džňániho, nepředpokládají, že bych tohle udělal.“
Když se nějaký jedinec považuje za džňániho, vyčleňuje se tím z ostatních, a právě to džňáni nedělá. Je to tak?
Je to tak.
Raméši, když to nastalo u vás, cítil jste, že jste ztratil zájem o světské věci?
Ne, jediný rozdíl byl v tom, že zmizel pocit jednajícího já. Odjakživa tu byl totiž pocit, že tento organismus není někdo, kdo jedná, a že ať se stane cokoliv, je to součást chodu Celku, že je to osud tohoto organismu. A tak transformace nebyla něco tak zásadního, jak byste si mohl myslet. Alespoň v tomto psycho-fyzickém mechanismu to nebyla nijak závažná
transformace, proběhla více méně spontánně. Vždycky jsem byl přesvědčený o dvou věcech: za prvé, že toto všechno je iluze, že nic není důležité, a za druhé, že ať se děje cokoliv, děje se to samo od sebe a já to nemůžu změnit.
Zjistil jste, že jste ztratil všechny touhy?
Ne ne, přání nezmizela. Přání se objevují dál, ale jsou to jen nápady. Emoce jsou jen nápady. Emoce, přání, myšlenky, všechno to jen vyvstane, ale nedojde k jejich doručení.
Když se pozoruje to, co vyvstává, prostě to mizí. Ale vznik myšlenky, emoce nebo přání je něco, co organismus nemůže nijak ovlivnit. Mysl to podle své povahy buď „převezme“ a nechá se do toho vtáhnout, anebo, není-li tu „já“, vyvstání se pozoruje a to, co vyvstalo, se rozplyne.
A někdy se podle toho jedná, má-li to být, ale bez zapletenosti, že? Někdy jednáte podle svého přání a někdy se na něj díváte a ono se prostě rozplyne?
Myšlenka vyvstane a běžná mysl se do toho nechá vtáhnout: to je dobré, to je špatné, a tak podobně, a pak se rozhodne jednat. Ale ve všech případech bude jednat stále stejným způsobem. Jedinec se domnívá, že se rozhodl, ale toto jednání bylo už rozhodnuto v Celku.
V případě džňániho nemůže dojít ke vměšování přemítající mysli. Objeví se myšlenka jako „mám hlad“ a když je nutné podle této myšlenky jednat, jdu a najím se.
A rozhněval byste se, kdyby nebylo nic k jídlu?
To se stalo jen velmi zřídka, že bych neměl nic k jídlu (se smíchem). To je ta nejlepší odpověď.
Je to ta nejlepší možná odpověď. Řeknu vám, proč. Ptal jste se mě jako jedinec jedince, co by tento jedinec za určitých okolností udělal. Říkám jen, že nevím, co se za určitých okolností, za jistých hypotetických okolností stane. Půjde-li o někoho, kdo je aktivní a jehož základním naturelem je sehnat si něco, v tom případě by dotyčný organismus možná
sebral jídlo někomu, kdo ho má, osvícení neosvícení. Ale je-li organismus svou povahou pasívnější, patrně by se tím nevzrušoval.
A tak vy byste se mohl rozhněvat?
Ano, hněv by mohl vyvstat. Maharadže se jednou zeptali „Proč jste se rozhněval?“ On odpověděl „Kdo se rozhněval?“ Nehrál si se slovy. Hněv vzplane a je pryč. Neplane dál a dál.
Mohl byste nejednat hněvivě?
Říkám tolik, že hněv by mohl vyústit v jednání, jistě. Hněv by mohl vyústit v jednání, které by mohlo vést k tomu, že by tento psycho-fyzický organismus byl potrestán. Určitě.
I v případě džňániho?
Ano. Ve skutečnosti tu žádný džňáni není. Ať dojde po osvícení k čemukoliv, ať nastane jakákoliv událost, vyvstání hněvu, ústící v jednání, které je potrestáno, to všechno se pozoruje. Ne jako moje jednání, ale jako součást chodu Celku.
Takže osvícenou bytostí se může ve skutečnosti stát každý, i když je nedokonalý, i když má touhy, i když jedná nesprávně, pokud si uvědomuje, že on není tím, kdo jedná, že je pouze nástrojem?
Organismus nezačne být po osvícení dokonalý. Je celistvý a celistvost zahrnuje oba protiklady. Tou základní, primární pošetilostí je hledání dokonalosti a džňáni to chápe. To je to základní poznání. Cokoliv se stane, je součástí dění v Celku.
A to přináší vnitřní mír?
Vnitřní vyrovnanost nebo mír, je to jen jiné pojmenování.
****
Rozhovor Wayna Liquorma s Nisargadattou Maharadžem z knihy "Vědomí mluví".

[toora]

"Po uvědomění si skutečné přirozenosti Reality Mudrc poznal, že vzájemná propojenost tvoří základní strukturu všeho, co je v dualitě projevené. Poznal, že rozhodnutí přijímat jen jeden aspekt a vylučovat opačný aspekt života je přesně to, co v každodenním životě plodí konflikty, a toto poznání přináší mudrci přirozenou vnitřní vyrovnanost.

Jako okamžitá reakce se může objevit hněv, strach, příjemný pocit, smutek, odpor, soucit nebo něco dalšího. Ať se objeví cokoliv, vyvstane to podle naprogramování psychosomatického organismu a nijak to nesouvisí s tím, jestli k pochopení došlo či nedošlo, jestli dotyčný je mudrc, anebo obyčejný člověk. Co se bude dít dál, závisí do určité míry na hloubce nebo nepřítomnosti pochopení.

Dál to může probíhat následovně: a) myšlenka nebo pocit se spontánně promění v jednání; nebo b) operující mysl si udělá představu o situaci a stává se držitelem myšlenky či pocitu, v závislosti na stupni a hloubce pochopení. Anebo pokud chybí pochopení, přemítající mysl si vytvoří představu a stane se egem, které se v horizontálně probíhajícím čase plně zaplétá do myšlenek či pocitů; a v okamžiku, kdy nastane jasné uvědomění si, že nastala zapletenost, se zapletenost odpojí. Anebo pokud myšlení a pocity nevyústily v určité konkrétní jednání, mudrc nebo člověk s pochopením dotyčnou myšlenku či pocit jen pozoruje, sleduje, jak mizí z vědomí; přesněji řečeno pochopení navodí neosobní pozorování, jak myšlenka mizí, bez jakéhokoliv zaplétání se. Tento proces odhaluje vyvstání myšlenky či pocitu a jeho přirozený průběh až do konce.

Advaita (a+dvaita = ne-dualita) prostě znamená, že Zdroj, ať už je známý pod jakýmkoliv jménem – prvotní Energie, Vědomí, Uvědomování si, Plnost, Bůh – je Unicita, Jednota, Ne-dvojnost. Projevení, které se ze Zdroje vynoří nebo rozvine, vychází z duality, z nutnosti existence protikladů, vzájemně propojených: ženství a mužství, krása a ošklivost, dobro a zlo. V každém okamžiku tu neuniknutelně musí existovat vzájemně spojené protiklady. Dualitu, která je základem života, mudrc přijímá a je zakotvený v míru a klidu, zatím co se vyrovnává s radostmi a trápením života úplně stejně, jako každý běžný člověk. Běžný člověk odmítá dualitu, existenci vzájemně propojených protikladů, existujících v každém okamžiku života; vybírá si jen jeden z nich a je nespokojený. Mudrc ´dualitu´ života přijímá; běžný člověk si volí jeden ze vzájemně propojených protikladů a žije v nespokojenosti ´dualismu´."

Raméš Balsekar, kniha: "PEACE AND HARMONY I DAILY LIVING" (Mír a harmonie v každodenním

[sunnyi]

[toora]

[sunnyi]

[toora]

[sunnyi]

Taky Ti děkuji Katko za povídání.

Měj se hezky

Mirek

[AROHOJ]

Příspěvky ma tema OSVOBOZENÍ jsou převážně vedeny po duchovně-meditační stránce a přece je známé,že tyto stavy jsou v těle a dají se
změřít kyvadlem.
V těle je tento stav určován počtem spirál DNA a počtem zapojených článků DNA v každé buňce těla.
Podle tohoto hodnocení je čtyřstupňový
1/stav Krista má 2 -12 spirál DNA
2/stav odpoutání má 13 - 48 spirál DNA
3/stav OSVOBOZENÍ má 49 - 1024 spirál DNA
4/stav božství má 1025 -5024 spirál DNA
Zvyšování stavu spirál má mimo meditačních vlivů /požádáním o OSVOBOZENÍ/také tyto praktické akce
--osluněním těla je běhen hodiny zasaženo asi 40 milionů buněk geometrickými útvary světla,které jsou iniciací dalších spirál DNA
-pitím pramenité vody se dostává nejlepší strava pro iniciaci
--Duchovním cvičením projevované tělem/na př.:tai-či/ se zvyšuje počet zapojených článků v každé buňce těla
-nezapomenout vždy poděkovat za možnost si stavy spirál zvýšit.

Podle něření byli dříve-před 10 lety stav DNA všeobecně 2 --8 spirál
Vlivem zvyšujícího času osluněním se nyní,kdo toto OSVOBOZENÍ praktikují dostávají až ke stavu božství,Trvalé oslunění bude od roku2013

[toora]

A víš co je po této "stránce" nejjednodušší měření, Arohoji?

[samanka]

toora:
Představ si, že ti najednou Arohoj naměří špatný sklon tvých meditací
a dvacet let práce je v čoudu! Budeš to muset odmeditovat a přečíst tu hromadu knih znovu - po správném směru šroubovice!!!

To byl vtip. Ale slyšela jsem, že tahle metoda je super lék na zvyšování sebevědomí. Dávkování bez omezení.

šamanka

[toora]

Jj, vtip jsem pochopila

[Krabas]

Nikdy jsem se o počet svých spirál DNA nestaral. Spíš mi to připadalo jako závádějící.

Občas jsem se dočetl, že zasvěcením do nějaké energie se mi zvýší počet aktivovaných spirál, ale nikdy jsem nic takového nevypozoroval, ani nepocítil. Z čehož jsem si tedy vyvodil, že to nemá žádnou vypovídací hodnotu.

Spíš mě udivují lidé, kteří s těmito údaji pracují, něco si z toho vyvozují. Není podstatné co si o tom myslím. Podstatné je to, že když tomu někdo začne věřit, že si aktivoval něco nového, tak možná to zvýší jeho vibrace a možná mu to přinese více zdraví a víc lásky a štěstí.

Pokud však nic z toho nezpozoruje, nezavalí ho příliv nebeského klidu, pak je podle mě zbytečné se tím jakkoli zabývat a nechat naší cestu, aby nám něco z toho aktivovala pokud to bude potřeba, což se stejně nedozvíme.

Vycházím z toho, že v přírodě se nic neděje skokově, ale postupně. Jak tak všechno přechází pomalu a plynule v něco jiného, těžko člověk vnímá nějaké zásadní změny. Většinou má pocit, že je téměř vše při starém. To ale proto, že už si mezitím stačil zvyknout.
Je to jako s malým dítětem, když vedle tebe vyrůstá. Ty si ničeho nevšimneš, ale když po nějaké době přijde návštěva, která ho delší dobu neviděla, tak řekne: "ježíš, ten tolik vyrostl" .

[Krabas]

[Annaka]

Pokaždé, když se sem podívám, je Toora lepší a lepší.

Lidi, tady se více a více probouzí mistr!
...Annaka se klaní...

[clovek]

Nějak jsem posledních pár let přestal studovat duchovní literaturu a nechodím na další nové kurzy.Chci se naučit věřit tak,že nezapochybuji.Byt jen v jediné věci nezapochybuji,třeba v tom,že jsem muž . . .a v tom okamžiku se stanu Budhou...dá-li Bůh.. ale to není nic nového,ani nový směr či léčení..ale cítím to tak...