Příběh odpuštění

[martasek]

Zdravím všechny, toto téma je velice zajímavé.Odpuštění potřebuje ten, kdo má subjektivní pocit viny.Takže se ptám proč někdo nedokáže mít rád sám sebe?Pocity méněcennosti a zbytečnosti,čekala jsem, že když půjdu cestou reiki bude to všechno snažší,tak proč není?Chci pomáhat lidem kolem sebe ale jak se člověk naučí pomoct sama sobě?Když si udělám 2.st. poradí mi vyšší já co je smyslem mého života a kterým směrem se dát?Já vím moc otázek ale nějak mě to všechno mate máte někdo nějaké nápady na řešení mé životní cesty a poznání sebe sama?

[smart]

[sanmoon]

[clovek]

Ahoj Toroo.Můj rozum,mozek,je to,co si uvědomuje sám sebe.Stále mi to tvrdí,podporuje mé ego...Teprve až na něj,na rozum,mozek, zapomenu, přestanu používat,zapomenu na vše,co mne naučili,co kdy mi bylo řečeno, a vzpomenu si na vše,co jsem cítil a vnímal duší,srdcem, co jsem sám přijal za pravdu svou,kterou jsem pochopil, pak teprve dosáhnu duchovního vrholu.Teprve,když vystoupím z vědomí sama sebe,a uvidím sám sebe jako někoho,kdo je,uvidím svou bezduchou schránku,která existuje,ale já ji vidím,né mozek.Pak pochopím,že vidím i svůj muzek.A rozum je jen produkt mozku.Je to jen jeho výrobek,který si denně kupujeme a platíme mu za to svou samolibostí,svým egem a jeho velikostí.
Mozek je schopen přijmout jen tuto realitu,ve které existuje.Jsme uvlivněni prostorem kolem nás.Je konečný,kam dohlédnu a nejsem schopen pochopit,co je za obzorem.Nedukáži si představit nekonečno.Pochopit nekonečno.Mozek funguje v obrazech,ale obraz je jen fáma,mlha,sen,který sním...
Vše už bylo zodpovězeno,vše už bylo vyřčeno,na vše už bylo tázáno...
Ale rozum to nepřijme.Proto ano,pouze ho použít k tomu,aby nás dovedl k bráně věčnosti.Rozum je berlička,o kterou se opírám,než pochopím,co vlastně je a že ji nepotřebuji.Co takhle žít bez myšlenek,ted a tady.Ve stavu klidu mysli.A pak,proč neumřu.Jak je možné,když vystoupím z těla,tělo dále funguje i bez mého vědomí.Vědomí není závislé na mozku.Vědomí je v duši.Co je pak mozek a rozum.Jen další naše představa,kterou nás naučili brát jako pravdu?
Toroo,vím jak jsi to myslel.Toto jsem napsal pro všechny návštěvníky fora,doufám že srozumitelně.Nepřijímejte to za své,co jsem napsal,ale přemýšlejte.Toora má pravdu.Používejte mozek aby jste pochopili sami sebe.Šaman

[martasek]

Děkuji za odpovědi,ano určitě na tom všem něco je.Někdy je můj život plný radosti a pohody.Jen mám pocit že se mi daří jen v práci,pořád se mi nedaří mít soulad i v domácích sférách.Chtěla bych mít spokojenou a milující rodinu,jen prostě nedokážu být ta kdo tu pohodu vytváří.jsem neustále neklidná a nespokojená snad se vším.Organizačně nic nestíhám domácnost,dítě(Elišce jsou 4 roky),partner já jsem unavená a podrážděná přitom se vlastně nemám vůbec špatně jak se můžu zbavit své negativní energie a proměnit ji v pozitivní pohled na svůj život proč se mi pořád zdá že nic nedělám dobře když mi nikdo nic takového vlastně neřekl.Moje holčička je to nejhodnější dítě na světě.Nějak mi dělá problémy dávat najevo své city byla jsem i na kinezce a stejně výsledek je nakonec skoro mizivý.Já vím co chci jen nevím jak se tomu přiblížit co nejlépe.Jen chci aby na mě byl někdo pyšný za to čeho jsem dosáhla aby po mě taky něco zůstalo a abych mohla své dovednosti předat další generaci.Že mě někdo chápete jak to všechno myslím?

[smart]

[samanka]

Milý Martásku,
je sice pěkné myslet na budoucí generace a smysl života a jiné krásné ideály, ale oči upřené k nim ti trochu brání v tom vidět to, co máš kolem sebe a přímo pod nohama.
Není možné začít od zdolávání Everestu, když jsi ještě nevylezla ani na kopec za vedlejší dědinou, obrazně řečeno.

Třeba začni tím, základním - svým každodenním životem. S čím nejsi spokojená? Ptej se a přemýšlej proč? Nic nestíháš. Proč? Máš práci špatně zorganizovanou? Věnuješ moc zbytečného času rozjímání o smyslu života nebo něčemu, kvůli čemu ti pak čas chybí? Neumíš požádat o pomoc manžela? Jak by se tvůj problém dal vyřešit nebo s ním aspoň pohnout? Jaké jsou příčiny a jaké možnosti řešení?

Co by tě v životě dál bavilo, co by ho obohatilo? Stanovit si malé cíle, třeba se něčemu víc věnovat a studovat. Hlavně nic tak světoborného jako je pomáhat lidstvu ke štěstí. Máš malou dceru - i to je pořádná výzva, jak z ni udělat dobrého člověka, objevit a rozvinout její schopnosti a udělat jí spokojené dětství a pěkný domov.

Popřemýšlet o svém životě hlavně tady a teď, co můžeš zlepšit, co změnit a kam směřovat z hlediska toho, co tě baví. Třeba i to jaká bys chtěla být - nebo i nechtěla. To je tak velké moře nelehké práce na dlouhá léta! Třeba je možné hned popracovat na té nespokojenosti - proč? Že neznáš smysl života? Mám pocit, že je nejen ten celkový, na který nakonec ani přijít nemusíme, ale třeba i takový dílčí, jako vychovat svoje děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Udělat někoho šťastného, tím někým myslím i sám sebe....
A to není zrovna málo.

šamanka

[martasek]

Šamanka:

Děkuji to je odpověď zkušeného člověka a určitě se nad tím zamyslím.Já se snažím být dobrou matkou a určité pokroky už jsou i vidět co se výchovy týče.Jen jí chci být dobrým příkladem.Každý člověk na sobě musí pracovat ani já nejsem výjimkou.Asi se jen neumím smířit se svými nedostatky asi mám moc vysoké cíle a opravdu bych měla začít od těch menších. Potřebuju najít svoje vnitřní já pořád je ode mě daleko a proto nemám klid chci být v souladu s přírodou.Teď když jsem na paragrafu mám spoustu času na přemýšlení.A hlavně na realizaci výchovy své dcery v poklidu domova bez rušivých elementů velkoměsta.Díky moc tyto diskuze mi rozhodně pomůžou posunout se dál.

[samanka]

Martasek:

to je moc fajn. S těmi malými se pohne mnohem lehčeji a pak se ti to stejně začne pomalu skládat dohromady, často ani nepostřehneš jak.
Kdysi jsem taky mockrát čekala, že se stane něco ohromně významného, podle čeho poznám tu změnu, ale všechno prošlo bez fanfár.

Taky mám několikrát osvědčenou, dobrou zkušenost v tom, že se nashromáždí právě ta drobná osobní práce a pak mi náhoda přihraje (třeba právě kamarádku s kinezkou), která ty nachystané věci jen doťukne - naláme přes koleno, jen doladí, dodá kostičku do nachystané mozaiky.

šamanka

[martasek]

jo tak no to já mám mladšího bráchu má kinezku a mentální techniky a reiki to mě vlastně pomohl on na tuhle cestu duchovna sama bych to asi nikde neobjevila.zrovna gruntujem pokoj to je děsnej binec ty babičky bych zastřelila milion hraček na jedno dítě to je něco děsnýho

jo myslím, že reiki mi hodně pomohlo najít cestu ke své dceři bylo to dost zlý nedostatek respektu tchyně a tak ale už je to ok.Někdy se člověk musí překonat.Jsem rádá že jsem potkala lidičky,kteří dokážou podpořit ono se říká sdílené trápení poloviční bolest nebo tak nějak.A hlavně problémy se řeší líp s nezávislými a cizími než s vlastní rodinou.Já věděla že čekání na zázrak nestačí jen jsem potřebovala jak se říká lidově nakoupnout abych věděla z jakého konce začít.

Potřebuji jen vůdce a osobního poradce Díky moc tohle město je pro mě hrozně cizí a neosobní bude trvat ještě dlouho než mu přijdu na chuť malá s tím naštěstí takové starosti nemá.Školka super,práce kde mi vyšli vstříct se stálou ranní.Já se vlastně nemám špatně jen musím doladit ty detaily.

[clovek]

martasku,je to běh na dlouhou trat.Nic nejde hned.Hodně věcí máme jako program vložený do hlavy a to nejde mávnout kouzelným proutkem a nebo reiki.Stokrát říkám,že chci toto,ale co chci doopravdy.Nas řídí naše programy a podvědomí.Co si teda skutečně přeji,to mi reiki dá.A né co říkám.Je několik metod na čištění programů.Každý ale dostáváme co zrovna potřebujeme.Šaman

[martasek]

Ano každý dostane co potřebuje jen to někdy vypadá že to nedává smysl na to každý přijde až postupem času.Když něco ztratíš teprve pochopíš jak moc to potřebuješ ke svému životu.Proč lidi berou vše jako samozřejmost a neumějí dát najevo své city?Každý na sobě musí trochu pracovat už to tak prostě chodí.

[Aika]

a kdo ti nastavil ty vysoké cíle? Jsou pro tebe reálné? A co se stane, když se tak vysoko prostě nedostaneš? Což byli doma rodiče naprosto ideální? Nejsme ideální - ani jako děti, ani jako rodičové... nedostali jsme při narození (lépe ještě před ním) návod na použití člověka.... a o tom to je....

na chvíli se zastav a zabádej - kdo mi nastavuje moje priority? A doporučila bych se podívat na své kontinuality - tzn., co jsi zažívala doma - a co z toho napodobuješ? Když děláš to, co tě neuspokojuje - kde jsi k tomu přišla? Co cítíš a proč? Co dobrého ti to dává a naopak, co ti to bere?
Já vím, je to mnoho otázek.... ale nějak jsme za život nasbírali programy, které už třeba nejsou funkční - a proto nás Reiki tak úžasně vede cestou poznání...

[martasek]

Vysoké cíle jsem si stanovila sama asi proto že jsem doma nikdy neměla pocit,že něco dělám dobře.Jako dítě jsem toužila po uznání odmaturovala jsem a stále jsem bylo to nezajímavé dítě.Měla jsem na starosti bráchu naštěstí z něj dobrý pocit mám je indigové dítě a myslím že jsem ho zvládla celkem dobře taky to neměl lehký když se naši rozvedli zůstal sám ve 12 letech já se sebrala a vdala. Utekla jsem jen po letech přišlo zklamání ani tento vztah se nezdařil a já musela začít znovu a jinde s dvouletým dítětem.Rozhodně jsem se dost poučila vysoké cíle jsou lepší než příliš malé když je nemáš jen pro sebe.Ještě si se ptala co mi to dává a co bere:Mám nízké sebevědomí ale už na tom pracuji pomáhat lidem mi dává dobrý pocit zadostiučinění a moje dcera je skvělá už to nejhorší máme za sebou už bude jenom líp.S některými cíli to jde pomaleji ale vypadá to že se splnit dají postupně všechny.


Když něco chceš moc,dle vesmírných zákonů to dostaneš a na to já právě spoléhám,není to moc dětinské?