Co všechno může být za ukradenou svačinou

[samanka]

Uvedu takový vymyšlený příklad (chytřejší mě momentálně nenapadl):

Byl nebyl na základce jeden zlý chlapec, který šikanoval svého menšího spolužáka a kradl mu svačinu.
Později se dotyčnému spolužákovi situace vybavila a hezky si na ní
popracoval, odpustil atd.
Jenže ouha, pořád tam něco nehrálo...

Tenhle modelový příklad slouží k vysvětlení mé myšlenky, jak je důležité se vracet do událostí, které se nám znovu vynořují jako traumata,
nezaplácnout je jen jakýmisi afirmacemi - odpouštím, protože to mám udělat.
Nejlepším testem, jak to je doopravdy, je vrátit se mentálně do této situace znovu a "ošahat si" svoje emoce s tím spojené. Skutečně se tam ještě neschovává cosi okolo - pocit vzteku, ponížení, strachu, atd.?
Pokud je čisto, pak nás ta situace už neoslovuje, ale pokud něco zbývá, pak je dobré se ještě vrátit a upřimně si svoje pocity přiznat a popracovat na nich.

Sami sebe neošálíte.

šamanka

[Evik]

Ahoj šamanko. Před 3 dny tu běžela diskuze ve vlákně o hubnutí. V podstatě jsem psala to samé, co Ty.

Zbultran napsal:

[Narya]

Důležité je, aby to byl opravdu jen pohled do minulosti, snaha najít nepovšimnuté, přehlížené, které nám NYNÍ pomáhá k BUDOUCÍ změně.

Dost psychologů a jiných poradců končí na neustálém přehrabování minulosti a pořád se něco hledá, aniž by pracovalo na tom co se děje teď a kam se směřuje do budoucnosti.

Není nutné vědět o všem, změna může proběhnout i bez přímé účasti vědomí. Tedy nemusíme nutně chápat co měníme, ale musíme tu změnu prožít a realizovat v životě - to jsou pak ony AHA zážitky, prostě se to stane a najednou vědomě víme.


Evi, možná bych spíš používala JÁ JSEM TEN KDO SI PROBLÉM STÁLE NESE V SOBĚ. Spousta zátěží, které neseme v sobě je vždy kombinace více vlivů, vnitřních a vnějších - to v nás jsou hlavně vzpomínky a naučené programy fungování - takže jsme i nejsme to my:)

[Evik]

Ano ano , Naryo, děkuji za upřesnění toho mého výroku. To je důležité a vystihla jsi to přesně