Strach ze smrti

[samanka]

Beppe: prostě si podle svého naturelu vybereš verzi, která je ti bytostně nejbližší a dosadíš si ji do své pravdy, aby se ti líp žilo s představou, že jednou umřeš. A že vůbec nikdo doopravdy netuší, co je tam doopravdy.
Jak moc tomu věříš se prověří v okamžiku, kdy budeš postavený (a to budeme všichni) před hotovou věc. Ti šťastnější odejdou v klidu se svou vírou a ti ostatní se budou snažit držet zuby - nehty tady ve strachu co je na druhé straně.
Však se dočkáme, není kam spěchat.


šamanka

[clovek]

Ahoj všem.Blankas.To mi připadá dobré.To by mohlo tak být.Svléknu se a jdu si zaplavat do řeky.To je to,že část duše zůstane neprojevená, možná se na sebe dívá seshora a jde si jen připomenout,jaké to bylo,už zapomněla a chovala se ke zvířatům zle.
O tom kotli,víš já zase slyšel,že máme několik tzv. světů a po osvícení na tomto světě teprve postoupíme dál.Že za své skutky se vracíme do nevědomí,do pekla.Taky mne to v tu chvíli zasáhlo,ale přesně to vystihli ti,kdo píšou,kdo to ví co bude tam nahoře.
Nemyslím si,že tam nahoře zapomeneme co jsme byli.Buhda tvrdí,že né zapomenout ale na vše si vzpomenout je cesta k přijetí.A to neberu,že si vzpomenu na to,že si nic nepamatuji, a co jsme vydával za své vzpomínky, je jen ochutnávka guláše.Já jsem skeptik a co můžu se snažím osahat a pak to brát jak fakt.Jak je možné,že se stkávám v tomto životě s lidmi z minulých životů.Kdyby si pamatovali jen něco,tak bych si vzpomínal na ně,ale oni by si zákonitě musely taky vzpomenout na něco,ale je tak malá pravděpodobnost,že ty.které pokládám za své souputníky by si zrovna pamatovali to co já.Samozřejmně,jsou neprojevené duše,nic neví,ani nevěří na reinkarnaci,ale přesto jsem si vzpomněl na určitá gesta či slovní obraty,které používali tehdy a používají je i dnes.I já se opakuji.Nemyslím si,že by to byla náhoda.A co třeba můj výlet za předky.Stará šamnaská praxe,a každý předek mi řekne to,co si myslí,že je pro můj život důležitý.A jdu dozadu k prapředkům, praprapředkům a záleží na mém soustředění a přání jak daleko dojdu a kdy už to pro mme nemá význam.Už žiju moc odlišně.
A co normální výlety ke svým předkům,který mne ted chrání.A co ty hlasy ve tmě.Kdyby to byla tma kotle,ano hlasy by tam mohli znít,ale nomohli by radit.Možná by tam bylo sténání,hlaSY,ALE ČLOVĚK,DUŠE BY TRPĚLA,ČISTILA SE A BYLA BY BUD V NEVĚDOMÍ A NEBO BY SI SAMA JEŠTĚ SEBE PAMATOVALA A BYLA BY SOUSTŘEDĚNÁ NA SBE.nEMOHLA BY RADIT.Zkusme si představit,že máme problém se vzpomenutím si,kdo jsme.Nebo pomalu zapomínáme.Myslíte si,že se dokážeme soustředit na jiného,který sem nepatří,jen přišel ny výlet a ještě mu přesně a dobře odpovídat.A navíc,já tam jdu na jejich zavolání.Kam by asi tak volali,když zapomínají,že byli na zemi natož aby znali moje šamanské jméno a to si pamatovali.
Duše je naše,je nepřenosná,nedělitelná v této rovině bytí.Samozřejmně dá se dělit,ale už došlo ke spojení a bude docházet díky duchovnímu vývoji k dalším a dalším spojováním duší a vznikne vždy vyšší bytost.Pak se spojíme v jednu a skončí svět,vesmír aby mohl začít další.
To jsou mé poznané pravdy.Skutečně jsem skeptik a co jsem si nějak neosahal těžko přijímám.A toto poznání jsem přijal.Nemusí být správné,nemusí být pravdivé,pro vás ne,každý máme svou pravdu.Ale když stejné praktitky vedou ke stejným poznatkům i u jiných lidí,tak já to beru jako fakt.A to co jsem poznal já a poznávám,časem nacházím jako vzpomínky či zážitky popsané jinými lidmy,stejně zaměřených jako já.Proto tomu věřím.Jsou to třeba jen drobnosti.Třeba známí zpěv indiánských šamanů.Jen pro nás vyzpěvování ÁÁHÁ.Nebo tak nějak to zní.Ale zkuste při probouzení kundalíni uvolnit hlasivky a zpíváte starou šamanskou písen.Vybruje vám tělem,šíří se celým vesmírem kolem vás a vesmír na to reaguje změnou své energie.To není jen šamanský zpěv.Já tomu nemusím věřit,já už to vím.Asi takhle hledám odpovědi.Osahat a poznat.Šaman

[Annaka]

Telo tvori mysl.
Proto zvirata vetsinou nejsou tak vyspela a proto clovek s nedovyvinutym mozkem bude na stupni velmi nizkeho uvedomovani si sebe sama.
Duse se nemeni a je porad stejne zariva.
Jak u lidi, tak u zvirat, tak a rostlin a jinych bytosti.
Ale telo vytvari individualni mysl a proto, pokud je duse pritazena kamickymi silami do delohy dejme tomu fenky, bude mit v te inkarnaci mysl pejska.
Takhle jednoduche a nebezpecne to je.

[samanka]

A nebo je to všechno nakonec úplně jinak...

šamanka

[mrtvybrouk]

Annaka, já to vnímám trochu jinak. V podstatě duch (vědomí, mysl) má k dispozici duši, která je už individualizovaná a ta nese emoční složku. A duše má zase k dispozici tělo k tomu, aby se jeho prostřednictvím dostávala ke zkušenostem, tj. vývoji. V ideálním případě tyhle složky mezi sebou "komunikují", ale běžně je tomu spíše naopak.

K těm vtělením do zvířat... Kdesi (asi ve Walshovi, možná i jinde) jsem četla, že jedna duše může mít více různých paralelních inkarnací (odtud asi to přeskakování ze člověka na zvíře), ale na druhou stranu, že každá tato inkarnace si udržuje vlastní "posloupnost" inkarnací, takže by neměla skákat o úroveň vědomí níže. Ovšem, kde je pravda, to ví Bůh

[blankas]

[Narya]

Budhismus má velmi propracovanou koncepci umírání, přechodu do jiné existence a jak to celé mysl ovlivňuje. New age koncepty jsou velmi zjednodušené. Zkus si přečíst knihu Cesta ke svobodě od Dalajlamy, nebo ještě lépe od Naráda Maha Thera - Buddha a jeho učení. Ta druhá kniha i když obsahově celkově náročnější nabízí velmi dobré zpracování témat karmy, reinkarnace, toho co se děje s myslí po smrti. Kniha vyšla před nějakou dobou v levných knihách a předtím ji vydala Votobia, mam ji doma.
Dalajláma mluví o tématu jinak, to je pro mě osobně hůř stravitelnější, ale také se dá (je vidět že tibetský buddhismus je smíšený z více vlivů).

Celkově se mluví o důležitosti stavu mysli před smrtí, když tělo zanikne, tak ten stav ovlivní to, kam se "zbylé karmické činy" vrhnou. Vůbec nemluví o nějaké duši nebo mysli, já prostě zanikne, ale dál se předá to, co je učiněno, podle zákonu příčina - následek. A v další existenci si nové Já, může rozpomenout na minulé činy. No v knize je to vysvětleno lépe. Prostě současná Martina něco provede, pak sice ona zanikne, ale energie činů žije dál a v nové existenci si na to nové já může vzpomenout.

Když vědomí bude vykazovat příliš mnoho vlastností, které se blíží chování určitého např. zvířete, bude po smrti zbytek existence přitahován k této oblasti živých bytostí. Dává to mnohem větší smysl než populární Ezo teorie, ale každopádně ... měli bychom umírat s klidem, buď se nic nestane a zaniknem, nebo si tím klidem alespon zajistíme příjemnější zrození.

M.

[blankas]

[Narya]

Když pomineš obřady, jiné hábity, jiný způsob života, tak ti zůstane určitý pohled na život, určitý způsob přemýšlení a prožívání lidské existence.

Buddha byl bohatý muž, měl ženu, měl děti, pak se poučil o životě v askezi a sebepotlačování a teprve pak našel stezku vedoucí k zániku strasti. Původní Buddhovo učení je o životě, ne o víře a ty principy se dají aplikovat kdekoliv.

Ta Náradova kniha je sympatická tím, že i hodně komentuje vysvětluje, používá znalosti moderní doby a západní civilizace a přitom je tam hodně dobře vidět, co tedy je to původní buddhovo učení. Tibetský buddhismus je jiný... Je to kniha na více večerů. Čemu nebudeš uplně rozumět s klidem projdi, mnoho z toho se ti připomene v pozdějších částech knihy a bude to lépe pochopitelné.

[Renata]

ad strach ze smrti - bylo to moje velké téma. Hodně jsem četla dost dobrých knih a přesto, ačkoli se strach zmenšil, někde byl ukrytý. Projevoval se později ani ne že bych se bála sama o svůj život ale ve strachu o děti. Když jsem byla na pohřbu mladýho kluka od sousedů a viděla tam jeho maminku, uvědomila jsem si tu situaci, jaká je to tvrdá lekce o tom, když rodiče pohřbívají svoje dítě. Pak jdou veškeré moudrosti a duchovní knihy stranou. Asi proto, že ten strach je možná vymazán z hlavy ale ne ze srdíčka. Co mi pomohlo to vidět trochu jinak? Regrese. Tam jsem velice pokojně prožila svou smrt a stav po smrti. Možná proto, že jsem na to téma hodně pracovla sama se sebou, tak ta regrese byla nádherná záležitost, jak ve snu . Nejvíc mě tam uklidnilo, že kromě těla bylo všechno jako teď. Moje vnímání reality, myšlení. Uklidnilo mě to, že jsem se neztratila, že jsem neztratila pocit své identity, či jak to nazvat. Musela jsem to "prožít" a vidět, a pak jsem to dostala do srdce. O hodně se tím taky přirozeně zmenšil strach o děti. Tak to mám já a na tom prožitku a poznání stavím.
Taky mi později dala hodně knížka od Paola Coelho Poutník- Mágův deník . Takže možná to není tak "na úrovni" jako filozofické texty a duchovní naukya knihy, knihy mrtvých a pod., ale já potřebovala prožitek. Ono něco jiného je, když v takové víře a filozofii vyrůstáme a je to tím pádem někde v nás a nebo patříme spíš k těm, co nevěří a nebo mají pochybnosti.S nimi pak taky narůstá i ten strach.

[Lendulka]

Jsem ráda za tohle vlákno.................

Jsem ráda, že jsem si tady přečetla vaše názory.......

Jsem ráda, že jsem si tady sformulovala i ten můj............

Nic není náhoda.................

Včera večer mi zemřel tatínek.................

[Beppe]

Lendulko, upřímnou soustrast a hodně síly. Přimlouvám se k ostatním co to umí, aby ti nějákou tu sílu poslali.

[riki]

Připojuji se, vyjadřuji upřímnou soustrast a též přeji hodně síly.

Mirek.

[Lendulka]

Díky za účast všem tady i v soukr. zprávách
Taky díky za přání síly. Je potřeba.

Ani jsem si nemyslela, že budu tak bulit.

Mísí se ve mě pocity klidu i neklidu. Střídá se to jak na houpačce.

Ještěže vím, že tatínkovi je dobře......................

Děkuju
Lenka

[clovek]

Lendulko,jsme s tebou?
Kdykoliv napiš,budu tu pro tebe.Jožka