Záhada úrovní

[samanka]

Tak opravdu nevím.
Pořád tu někdo máchá slovem úroveň: ten je na takové úrovni,
další na jiné a zbytek zřejmě kdesi pod úrovní.

Zajímalo by mě: co znamená úroveň, jak se pozná a kterak
se na tomto pomyslném úrovňovém žebříčku stoupá či klesá?
Jaká jsou kriteria?

Vrtá mi tahle otázka už dlouho v hlavě. Pořád se v "úrovních"
ne a ne zorientovat. Kteří jsou ti nadúrovňoví a kteří podúrovňoví?
Vždycky, když dojde na jakékoliv kontroverzní téma, najednou
jakobychom si byli všichni rovni: ega vystrčí růžky, nožičky dupou,
diskuze vře podle různých sympatií k diskutujícím i tématům.
A pak dochází na úrovně, kterými se háže jako šlehačkovými
dorty ve starých filmech. Často mi nějaký pořádný přistane
na obličeji, tak jistě chápete, že jako koumavý člověk, se zamýšlím
nad tou sladkou nadílkou.

šamanka

[Dizzy]

Tak to mas asi jako najezd na dalnici. Prosta a obycejna mimourovnova krizovatka. Vsechny jeji urovne existuji na stejnem miste a ve stejny cas a presto se nepotkavaji.

Hele ne, to, co jsem psal ber jako obycejnej a obecnej kec, protoze odpoved taky neznam a celkem rad bych ji slysel. A to i z toho duvodu, ze urovne, tak jak o nich pises, se vyskytuji naprosto vsude, nejen na jednom z milionu virtualnich for na webu, ale i v prostem zivote. Proste mi taky hlava nebere, ta vecna snaha lidi porovnavat a nasledne vyzdvihovat nebo naopak snizovat vahu jednoho vuci druhemu.

Tak uvidim. Otazku jsi polozila zajimavou a me zajima i odpoved, ktera na ni prijde...

[Narya]

Mno, ono je to vlastně jednoduché. Jak si to uděláme, takové to máme.
Takže recept:
1. Vytvoř učení - základní myšlenky, víra, představy.
2. Stanov si úrovně - prostě učení rozděl na škatulky, vytvoř způsoby posuzování způsobilosti, nároky na tu kterou úroveň.
3. Pak to lidi uč a nuť je ať učení následujou, pokud budou následovat bez odchylek s plnou vírou povyš je, svěř jim další znalosti,...
4. Všechno a všechny posuzuj podle sebe a krásně ti bude vycházet, kdo kde v rámci tvého učení je.

Každá dobrá civilizace má toto zmáklé: školy, vzdělávání knězů, stupňě jógy, barevné pásky v karate, právo, společenská pravidla, tajné společnosti (templáři, svobodní zednáři,...)

Teprve někde za tím tuším nějaký vyšší řád, který prostě funguje ať děláme co děláme, vytváří podobnosti, vytváří rozdíly, vytváří úrovně složitosti, někdo to zkouší popsat jako bůh, někdo jako evoluce, ... ale žádný popis nikdy není dost dobrý, neboť je to lidská konstrukce.

Prostě jaký brýle si nasadíme, takový to máme.

M.

Ps: A celý vtip spočívá v tom, kdo řve nejvíc, kdo prosadí svůj úhel pohledu a komu bude věřit co největší skupina lidí.

[Dzarmi]

Též mi to přijde takové.Co kus to úroveň.Pro každého z nás je jednoduše takové to,,takový ten na úrovni" trochu něco jiného.Záleží,co je pro nás hodnotné ,zajímavé,prožité.....asi neexistuje objektivní přístup.

Džarmí

[Zbultran]

Já se v úrovních nevyznám

A co když je to ještě složitější a v každé dovednosti v každé jednotlivosti můžeme stoupat či klesat po nějakých úrovních. A kterou úrověň tedy má kdo na mysli?

Proto se bojím, že to tady nevyřešíme

A stejně mám takové slabé podezření, že Šamanka to dobře ví

[Lendulka]

Nad úrovní pod úrovní nikdo nesmí stát......nebo nebudu hrát.................

Mílo zlatá, proč tě ty úrovně zajímají? Jak tě znám, tak ne kvůli tomu, že bys chtěla hodnotit druhé............ty hodotit druhé nepotřebuješ..............aspoň si to myslím.
Jestli tě zajímá, jak druzí hodnotí tebe, na jaké úrovni jsi, jak tě hodnotí, tak na to ti rovnou říkám - kašli na to. Ty nemusíš přece sama sebe hodnotit skrze oči druhých.

Je to jenom takový hraní si se slovíčkama a zbytečný zaměstnávání mysli.

Já myslím, že důležitý je, aby každej z nás jako jednotlivec rostl, duševně i duchovně, aby na té své konkrétní jedinečné životní úrovni rostl a neklesal pod SVOJÍ úroveň.



Objímám tě na dálku se slovy: Mě připadáš báječná........... (já vím, že si to protiřečí s mým doporučením, ať na hodocení ostatích kašleš....chichichi)

[toora]

[Roso]

Vnímám to podobně jako toora. Úrovně můžeme vnímat pouze relativně pokud si stanovíme hodnotící kritéria. Vzpomínám si, že vykládal Sunnyi, že v Barmě mezi sebou soutěží kláštery, který vyprodukuje více osvícenců. Zřejmě na to mají nějaká kritérie. Ale jak každý cítí i tady není něco v pořádku.

Já sobně to vnímám tak, že každému se otevírá postupně vědomí a podle toho vnímá okolí. Takže teoreticky si můžeš přiřadit úroveň k tomu jak moc máš otevřené vědomí. Dal bych to do spojitosti s tím jak moc máme silné 3. oko a jsme schopni prohlédnout iluze.

RoSo

[kamo]

Já to vnímám tak, že když už, tak o pomyslných úrovních se můžu bavit maximálně sám se sebou - třeba tak, že cítím co mi jde lépe a kde mám naopak ještě mezery.
A mé cítění mojí úrovně je natolik individuální, že je nelze ani kloudně sdělit, natož tak to porovnávat s někým jiným.

Toora to napsala hezky.
Dosažení vytýčené osobní úrovně/cíle se nemá stát zdrojem pýchy, ale základem pro další postup. Jenže to platí asi spíš jen v začátcích, kdy jsou změny nejznatelnější. S přibývajícími zkušenostmi a poznatky slábne potřeba určování cílů, protože není proč.
.

[Dizzy]

Narya napsala:

[Annaka]

mazané téma.

Spousta lidí dělí lidské bytosti na dvě úrovně-
na ty, co "to mají", tedy ty, jejichž mysl se odpojila od těla a propojila se vším.(s Bohem) (ač jsme samozřejmě ve skutečnosti nikdy nebyli odpojení!)
A na ty, co prostě jenom čekají, meditují, doufají a musejí si vystačit jen s vhledem.
(pokud mají aspoň ten)
Jenže vhled je velkem na houby a není ani moc potřeba,
jen možná k tomu, aby se nanadělaly další chyby..k tomu je ale VELMI užitečný.

Pak jeden musí počkat na Boží Milost.

Po ní si mnoho meditujících myslí, že je dokonáno,
ale to je velký omyl, tehdy to teprve začíná-
podle učení východních cest, jako jsou Buddhismus nebo Hinduismus.

Podle Buddhismu po probuzení je dalších 10 kroků k plnému osvícení.
Každý ten krok je další úroveň.

[Narya]

[harmonik]

Zdarec koumáci

Ono to skutečně bude nejvíc záležet na těch našich "škatulích, co nosíme na krku". Dobře to vystihovala Narya. Co chceš porovnávat? Tvořit nějaké stupně? No klasik by řek, každá cesta začíná prvním krůčkem.....

Ještě tak, když můžeš porovnávat a hodnotit podle jasných kritérií, to je dobře. Zas vzpomenu můj život dvojčecí a situace, kdy druzí zkrátka nevěděli kterej zas něco.... a napřed museli vyzvídat, zjistit kdo je kdo, pak už měli u každého svoji nálepku z předchozích zkušeností /nebo domněnek/ a pak mohli podle toho soudit a hodnotit.
No ale nejlíp to dělala stejnak mamka: za průšvih byl világoš u obou najednou vinen nevinen a co kdyby jsme si třebas záviděli. Měla u toho průpovídku: "To je jedno, kdo to byl, tys to udělal dnes a ty to provedeš zítra... " Nejhorší na tom bylo, že měla svatou pravdu....
No dobře, to jsou lidi, ale co takový počítač, když hodnotí a zařazuje, vybírá, měl by být nestranný a stejnak kope naše podobizny nepravdivě? Jak ten rozhoduje?

Máme hodnoty hmotné, morální..... vzpomínám si, jak študovali synka předškoláka, kolik měří a váží a zda se jim vejde do tabulek- podle toho vyhodnotí.....

Ale jedno je mi též záhadou

Z L A T O ---

Přicestovali naši hokejoví hoši zlatí / před týdnem kousek od vyřazení jenom- latí /

A ruští bohatýři? Tak si byli jistí výhrou, že stříbrné medaile ihned schovávali z hrudi- i vztekem byli rudí. Co by za ten lesknoucí kov dalí druzí....

Zlato měli Inkové, v Egyptě, platidlo byla zlatka, zlatá horečka na západě... dnes je zajímavé, že čím horší ekonomika a doba, tím zlato získává na ceně, zhodnocuje se. Státní peníze jsou kryty zlatem....
No a doma máme všichni "zlatíčka"

Jinak hodnocení a kritéria máme my panenky takřka v popisu práce, proto já se snažím ze všech sil se tomu vyhýbat. Nevím, kolik je tu dalších Panen / znamení/ , co bymi potvrdily již dané vlohy.

Jinak máte můj obdiv, zejména srazíkáři. Bylo tady téma o působení na druhé pomocí reiki. Mé sympatie má i Šamanka, protože od srazíku má jenom parádní příspěvky. Že by Vyšehrad? /Jestli jo, musím se vydat též/. ....

Čau všichni, Harmonik.

[Zbultran]

[harmonik]