Proč pořád stůňou?

[cernoocka]

Ahojky lidičky,
jsem tu po delší době s prosbou o radu. Mám 5-ti letá dvojčata, která jsou pořád nemocná. Od září chodí do školky a od té doby měli každý 6 krát antibiotika, pro opakující se angíny. Vždy to začne horečkou, pak zarudlý krk a bílé povlaky na mandlích. Syn dostal poslední antibiotika minulý pátek a dcera dnes padla s horečkou, úplně se jí bojím zeptat, jestli jí nebolí v krku . Před třemi týdny se nám narodila ještě holčička a já už něják nemám sílu po nocích vstávat k malé a přes den ošetřovat ty dva marody. Představovala jsem si, že s nástupem jara se těch nemocí zbaví a já si budu moct užít miminka. Mám nějákej špatnej vzorec v hlavě? Nebo proč v tom pořád lítáme? Díky za rady a hezký den. Karolína

[Renata]

AHoj Černoočko.
Zkusím ti odpovědět ze svých zkušeností, ve školce učím už čtvrt století
Děti v předškolním roce nemají ještě tak dobře vyvinutý imunitní systém a realita je, že školka a dříve jesle byly a jsou největším trenažérem pro dětský organizmus. Ve většině případů s nástupem do základní školy se nemocnost podstatně snižuje.
Co jsem stihla vypozorovat za ta léta: nejvíce marodějí děti, které mají citlivé rodiče, kteří se snaží svým dětem předložit jen to nejlepší. Je zajímavé, že dost často i ti, kteří se zabývají duchovními praktikami, třeba Reiki, zdravou výživou. Teď to trochu rozškatulkuju , třeba si uděláš lepší přehled.
Ti rodiče, které znám a kteří do této výše jemnované kategorie spadají ,mají svoje děti pod drobnohledem a jakmile je nějaká výchylka od normálu, už najíždějí na detoxikaci, ty děti mají velice dobrý přehled o tom co je nezdravé a a zdravé, nebo se ptají a hledají souvislosti i s tím co se děje u nich doma. Jejich děti marodí stejně, jen s tím
rozdílem, že průběh nemocí je lehčí, nejsou zatíženy AB a onemocnění právě většinou těch horních cest dýchacích řeší homeopatickou nebo bylinnou léčbou. Když přijdou a zeptají se a nebo vím, že se s nimi dá o tom hovořit, tak většinou najdou i souvislosti s psychikou a návazanost na to co se děje doma. Například rodiče řeší nějaký problém, pohádají se, mají tichou domácnoust, cítí se ukřivdění, nevslyšení, mají pocit že nemohou říct to co si opravdu myslí a co cítí z jakéhokoli důvodu (tedy běžné pocity v našich vztazích-jsme jen lidi a učíme se ve vztahu žít a spolupracovat a ne vždy to jde idelálně). Nebo některý z nich má problémy v zaměstnání a tíží ho to, zdravotní problémy , starosti.....Děti jsou s námi rodiči velice úzce energeticky spjatí a i když my dospěláci nic neříkáme, tak oni cítí tu změnu energií a protože chtějí do systému rodiny patřit, reagují na to co cítí a všechny ty nepříjemné "cizí" energie a programy přebírají na sebe a prožívají je jako vlastní.
(pro příklad: tatínek měl pocit že si potřebuje něco dokázat a začnul si čechrat svoje peříčka před jinou paní, což samozřejmě narušilo komunikaci a vztahy mezi jím a manželkou a záíroveň maminkou jejich dítěte. Kluk začal dost zadrhávat. Když si rodiče porovnali a vyjasnili svůj vztah a tatínek si přestal dokazovat to že je fajn mužský přes další osobu, zadrhávání se porovnalo. Neboé maminka by se nejraději na něco vykašlala a kašel okamžitě dostal syn, i když byl zdráv. Rodiče se na oslavě pohádají s příbuznými, i je , dospěláky to rozhodí ale dokážou si to vysvětlit, ale jejich synka začne bolet ouško. Je to na hodně moc příkladů. )
Jedno z klíčových slov bych řekla že tady bude u všech "citlivost". Jenže někdo je citlivý a vnímavý a používá tuto schopnost jako radary, které ho upozorní jemně na potřebu nějak reagovat v nějaké situaci. Zkráta radary. A někdo je přecitlivělý a a přecitlivěle reaguje na cokoli, tím pádem je snadné jej rozhodit z rovnováhy(ucho) nedokáže a nechce a nebo má pocit že nemůže , nemá cenu říct to co opravu cítí a tak uvázne komunikace (krk - vztahy jdou většinou přes pocit odmítnutý, nemilovaný, to souvisí s ledvinami-takže šup na mandle, nebo jak jsem uvedla "nejraděj bych se na to vykašlal" - pak kašel atd.) Tohle jsem psala o rodičích. A děti jsou přece jejich genové následnictví. Takže podobná povaha, sklony a přebrané programy, které nejsou "jejich" ale které prožívají jako by jejich byly.

Dalším dost častým důvodem, kdy děti marodí je fakt, že maminka je s jejich mladším sourozencem doma a ony maj pocit, že tím že jsou ve školce nebo i jinde na hlídání, tak že jsou odstrčené a mají pcoit, že mladší sourozenec má víc pozornosti, tedy v jejich chápání vztahů i více lásky. Takže ty děti, které sjou velmi citově na maminku vázané, a najednou musejí so školky a přitom jejich maldší sourozenec si je doma, tak to těžko nesou.
Tady trochu odbočím podle toho jak děti sourozence snášejí .Někdo zlobí, upozoňuje na sebe a začne dělat lotroviny , které dřív vůbec nedělal. Rodiče se chytají za hlavu, protže mnohdy jde o obrat o 180 stupňů. Tenhle človíček pro svoji schopnost prosadit se ve světě koná asi nejoptimálněji. Protože se naučí, že pokud chce něco dostat, ať pozornost a nebo věc, musí se přihlasit a najít způsob, jak svého záměru dosáhnout. Další jsou ti, kteří začnou být přemrštěně hodní, poslušní, úslužní, z pohledu ustarané maminky jsou zlatíčka, protože se postarají o mladšího sourozence, tolerují v klidu (podle maminky) že jim mladší sourozenec narušuje jejich teritorium,sebral dřívější pozornost, bere hračky, boří a ničí co mu přijde pod ruku. Tyhle děti se domnívají, že tím že budou všechno snášet a budou hodné, budou ticho a vzdají se svého práva říct svůj názor a nebo vyjádřit otevřeně svůj nepříéjemný pocit a emoce(protože vědí, že dostanou odpověĎ že sourozenec nemá rozum, že to musejí vydržet a tp.), že je jejch maminka bude mít radši, budou mít z jejich pohledu víc lásky. Tyhle děti pak tenhle způsob používají i v dospělosti a pak jsou zklamané, že se obětují pro druhé a že o to je to horší, bývají ti, kteří mlčí, ustupují, padají do pocitu křivdy a bezmoci. Taky udělají pro druhé první poslední ale sami budou na ocase, až ti poslední, až když něco zbyde a i to ještě vezmou s pocitem viny. Tím si vysloužejí, že tak s nimi všichni okolo nich zacházejí, že je využívají.
A ruku na srdce - komu jako rodiče věnujeme víc pozornosti: Tomu kdo začne vyvádět a nabo tomu kdo je ticho a hodňoučký?
Jako rodiče můžeme svým dětem vysvětlovat horme dolem, že je máme rádi s tejně jako to malé mrně, co nám přibylo do rodiny, ale jejich chápání lásky je prostě jinačí.

Tohle co jsem popsala výše se týká dětí zpravidla do 4,5 -5 let. Pak záleží na tom, jak si školku užívají, kolik tam mají kamarádů a jak se jim ve školce líbí. To se stává dost podstatným faktorem který ovlivňuje jejich nemocnost a nebo rychlost uzdravování. Pokud jsou i v tomhle věku raději doma u maminky, pak i v takovém věku raději volí nemoc jako způsob dosažení pozornosti, tedy lásky. Jsou se svou milovanou osobou.

Hodně velkým faktorem je také maminka sama. Pokud ona cítí pocit viny, že děti dá doškolky . je jedno z jakého důvodu, tak děti na to reagují a aby maminka nemusela mít pocit viny, tak se rozhodnout podvědomě držet basu a být s ní doma. Trochu rozdíl je, když maminka nastupuje do zaměstnání, to má v sobě informace pro dítě, že sice by s ním možná raději byla doma ale že do práce s emusí a přes to vlak nejede, takže dítě reaguje maximálně pouze vstupním divadlem, pláčem a visením na krku a odmítáním. Když za maminkou s uslzenýma očima a velkou vinou v srdci zapadnou dveře, v tu ránu přeladí na jiný program a na maminku si nevzpomenou, počáteční reakce se opakuje až zas když se objeví maminka ve dveřích, když si pro dítě jde. Mnohdy nevěřící maminky zůstávají za dveřmi třídy a poslouchají jak se situace vyvíjí a nebo pak nepozorovaně při příchodu vlezou do třídy a vidí jak si jejich ratolest hraje a a jak rychle přeladí, když ji zahlédnou. Pak se teprve zklidní a jejich pocity viny postupně mizí protože vidí, že jejich díte je opravdu spokojené a jen zkouší nervovou soustavu maminky.

Jiná věc je, když maminka je doma s mladším dítětem a má pocit viny, že to starší musí dát do školky. rozumově si sice řekne že potřebuje kamarády a že se ve školce něco nového naučí ale na druhou stranu má zíroveň dobrý pocit, že její děti jsou na ní závislé, že je pro ně potřebná, že se děti bez ní neobjedou atp. Zkrátka že u ní je dětem opravdu nejlépe. Na jednu stranu je od sebe posílá pryč a na druhou stranu je k sobě citově silně váže. Je to zvláštní, že my mámy si potřebujeme dokazovat svou cenu jako člověka a nebo ženy zrovna tímhle, že nechtě budujeme velkou závislost okolí na nás. pak když jsou děti větší a okolí si zvykne, tka pod tíhou pocinností padáme na hubu, nestíháme a nemáme čas na svoje radosti, koníčky, protože druzí jsou přednější, co by si bez nás počali, že? Pěkný bič si tak chystáme. Ten ale rozpoznáme až když je našim drobečkům -náct a výš. A to nemluvím o tom, že hrozí riziko, že pro samou péči o děti, které postavíme na první místo se nám energeticky a pak i skutečně začne vzdalovat náš pratner. Což nejprve nevnímáme, jelikož máme strosti o dti, ale poznáme to, až o nás děti přestanou mít zájem a my budeme ty opuštěné , kterým děti vylétly z hnízda a manžel nerozumí.

Nejméně marodí ty děti, a to už i ve věku kolem 3 let, které si to ve školce užijí víc než doma, kde navážou s některou z učitelek takový kontakt, že ji považují za hodně blízkého člověka a citově ve školce nestrádají. Vědí, že máma a táta musejí do práce, tak to je a hotovo.
A v tom starším věku, kdy mají svou partičku kamarádů a do školky se vyloženě těší a rodiče , hlavně maminka je k sobě citově nepřitahují víc než je zdrávo.

Je potřeba si uvědomit, že školka byla , je a bude vždy místem, kde je riziko přenosu nemocí veliké. Nedoléčené rýmy, kašel, občas dětské nemoci. Nejcitlivější jsou děti během odpočinku, v kombinaci s nedokonalým a nebo hodně oslabeným imunitním systémem a k tomu citlivostí až přecitlivělostí je to pak "normální" že děti marodí. Jakmile se nasadí jednou AB, tak pak je to kolečko, že kterého se nedá po dlouhou dobu vystoupit. Maminky, které se po zkušenostech s AB rozhodly že obyčejnou angínu nechají děti vyležet v klidu bez AB, jen s bylinami a pak že dítě nechají ještě u dědy a babičky aby se imunita posílila (na to stačí rekonvalescence 14 dní), tak konstatují, že měly na hodně dlouhou dobu klid. Imunitní systém zas naskočil a pokud bylo rodinné zázemí v pohodě, tak nebylo nic, co by dítě vyhodilo do nemoci z jistoty a klidu , kterou potřebuje z rodičů cítit aby se samo cítilo jisté a v klidu a bezpečí.

Jsme propojené nádoby, celek, který nějak šlape, každý jsme součástí toho celku a tudíž chtě nechtě se ovlivňujeme, víc či míň.
Pro děti je důležité, aby cítily (snad ani ne tolik slyšely anebo viděly), že my , jejich rodiče jsme v klidu, že dokážeme komunikovat, že i když nastanou problémy, že je řešíme. Úměrně tomu, jak dokážeme komunikovat a spolupracovat ve vztahu s partnerem, tedy druhým rodičem dítěte, jak s v tom vztahu cítíme, tak se cítí naše dítě v klidu a bezepčí. Protože i my dospělí se cítíme v klidu a jistí. Dítě ví, že bez rodičů se neobjede, že je potřebuje. Jakmile jakákoli negativní energie rozbouří hladinu pohdy a klidu v systému rodiny, dítě to okamžitě přehraje.

MOje rada? jako léčbu bvych zkusila homeo a posilovala imunitu a pak se podívala na to další. A upravila to, co je upravit třeba aby byli spokojeni všichni v systému vaší rodiny. Tedy i ty.

Ještě jsem si vzpomněla. Jeden moc podle mě moudrý člověk vypravoval o tom, že přírodní kmeny mají systém při společném jídle tenhle: První dostává táta, protože on se postaral o ulovenou zvěř, když by byl hladový, byl by salbý a neulovil by příště nic. Jako druhá dostává máma, protože ona se stará o děti a další a kdyby nebyla, nebyl by kdo by se postaral o domácí "ohniště". Nakonec dostávají děti.
Možná to zní tvrdě, ale má to něco do sebe. Myslím si, že potřeba udržet tuhle hierarchii se objevuje i v systému rodinných konstelací.

[smart]

Milá Karolíno,

vykašli se na psychosomatiku a vzorce v hlavě a popřemýšlej, co je špatně ve stravě a životosrpávě. To jsou - kromě vrozených dispozic - nejsilnější páky, které máme.
Dostatek spánku, rovnováha mezi prací a odpočinkem a hlavně strava (vůbec neříkám, že makrobiotika!!!). Nejsou uniformní návody, neplatí, že jedna nemoc = jeden druh léčby. Každý máme rovnováhu (zdraví) někde trochu jinde, proto i návrat ke zdraví vede pro každého po jiné cestě. Čím podle mě dneska děti trpí nejčastěji je přílišná konzumace mléčných výrobků a cukru, málo spánku a málo pohybu. Tyhle obecný kecy ti ale nepomůžou. Najdi si dobrého lékaře čínské medicíny a uvidíš, že relativně brzo bude po problému. Čínská medicína zdaleka nedokáže všechno, ale tuším, že právě to co popisuješ, je touhle cestou velmi dobře zvládnutelné.

Nevěřím že sebehlubší pochopení psychosomatiky nás vyléčí, když budeme na druhé straně negativně myslet, špatně jíst, málo spát a jinak porušovat rovnováhu našeho těla.

Držím palce a přeji hodně sil, určitě to zvládneš

Hanka

[cernoocka]

Ahoj Renatko,
moc děkuji za odpověď, je v tom hodně pravdy a v dost věcech se poznávám, hlavně v tom, mít dětičky pod kontrolou .
Děti chodí do školky rádi, synek se tedy rád "flinkne", když je příležitost, ale dcerka byla upřímně smutná, že tam zase nemůže.
Snažila jsem se předejít tomu, aby si museli vymáhat pozornost , až se mimi narodí. Slíbila jsem jim, že s námi budou doma a že budeme chodit na procházky s kočárkem a že mi budou pomáhat, ale zatím jsme ještě venku nebyli a od miminka je držím daleko, aby se nenakazilo.
Dnes odpoledne jsem si připadala fakt zoufale, mimi vycítilo, že nejsem v pohodě a pořád plakalo, dcera ležela v horečce a synátor zlobil, protože už mu otrnulo.
A s tou hierarchií, to je taky přesný, u nás jsou to napřed děti, pak táta, pak dlouho nic a pak máma...díky za to zjištění.

[cernoocka]

Ahoj Hani,
čínskou medicínu bych klidně vyzkoušela, nemáš tip na někoho šikovného Praha a okolí?
Stravu se snažím hlídat a spánek....chodí spát v 19 30 a vstávají kolem sedmé. Přes den mi neusnou

[smart]

tady jich je víc, mám zkušenost, že se snaží pracovat poctivě a hlavně pacienta vyléčit a ne si ho hýčkat a udržovat

http://www.tcmclinic.cz/

[Renata]

jo.ještě jsem zapomněla uvést tu skupinu dětí, které jsou v situaci, kde se rodiče rozvádějí, to je hukot vůbec, obrat k horšímu taky o 180 stupňů celkově , jak zdravotně tak v chování.

Taky bych řekla, že kde se maminky o děti bojí víc než by bylo zdrávo (maminky neobviňuji, vždy jednají s láskou ) tak tam i děti jsou bojácnější, citlivější a náchylnější k nemocem, k sebepozorovánía sebelítosti.
Pokud je v rodině tatínek s nohama na zemi a zdravým způsobem řešení problémů, tak jeho osobnost to pak dost vyrovnává a i na dtěech to je znát, jsou jistější a lépe zvládají problémové situace, prohry si tak neberou a v tomto ohledu toho, co přichází z vnějšku rodiny jsou v pohodě.

[Evik]

[Roso]

Moje známá pravidelně svého kluka od miminka reikovala a když něco ve školce chytil, tak se velmi brzo zázračně uzdravil (doktorka vždy zírala a nechápala). Pokud vím tak snad antibiotika nebral (je mu 5 let). Když byl doma ale se svým tatínkem, který reiki nedělá, tak se kurýrování vždy táhlo déééle.

Takže moje rada. Reikovat, reikovat, reikovat....

RoSo

[smart]

[Narya]

Napadlo někoho, že to může být také vlek neustálého podávání antibiotik? Sice se vymlátili i ti jiní bacilové, ale s nima taky komplet mikroflora.
Dodávala jsi dětem např. pangamin s bifi kulturami, nebo v menším množství kefíry a podobně? Nechala tu nemoc občas projít bez antibiotik (s kontrolou horečky, ošetřováním, bylinnou desinfekční léčbou ...)?
Zkoušeli jste někdy otužování, nebo je máš pořád nabalená, aby se náhodou nenachladila? Prostě jak v bavlnce a imunita se kromě školky nemá na čem jiném školit...

Psychosomatiku má smysl řešit jen v tom smyslu, že když je doma pohoda, jsou v pohodě i děti. Požádej o pomoc muže, malé ti teď zabírá více zdrojů a nenech se dotlačit do pozice - dyť máš teď dost času, můžeš být s nima doma.

[Renata]

Černoočko,
víš, ono nikdy prakticky nebudeme řešit různé situace ideálně. Důležité je, že ta tvoje zlatíčka tě mají rády a , tebe i tátu, nevyměnily by tě za nic na světě a jen reagují na to, co si z tebe a táty "naskenují". Pokud jsi unavená, zoufalá, máš málo energie a do toho svoje pocity viny že nestíháš, že jim nemůžeš dát stoprocentní servis, zlobíš se sama na sebe na svoje tělo že tě takhle zrazuje, tak ti to jen "přehrají".Přesně to co ty cítíš sama k sobě. Tak zazlobí ať si to užiješ. A dělají naschvály. Vždycky když nejvíc spěcháš, tak zrovna potřebujou ještě tohle a támhle to a vlečou se jak šneci. Sama to znám, kdyý moje děti byly malé a prostě si tímhle projde skoro každá máma bežné civilizované společnosti.

ASi nejlepší je podle toho jak to dokážeš vykašlat se na nedůležité "prioity" kvůli kterým se stejně svět nezboří a naladit se na děti. A když tobě není dobře, tak jim to říct a navrhnout jim, s čím by ti mohly pomoci. Naučí se tak brát ohled na druhé, nebýt jen sám středobodem vesmíru a zapojit se do pomoci doma. Tím získají velice důležitou zkušenost, objeví, jaký je to pocit být opravdu důležitým v rodině, spolupracovat, tvoři tým. A určitě si popovídat s manželem, s čím by ti mohl pomoci. Nebát se toho, že bude vymrzovat a nebo protahovat obličej. Jestli na tenhle systém nebyl zvyklý doma, tak se ho holt musí naučit v nové rodině. Je dobře to zavést co nejdřív, to je nejjednodušší. Rodina,s tejně jako kolektiv v zaměstnání je tým. A v týmu semusíme naučit komunikovat opravdově, otevřeně a spolupracovat, doplňovat se. Tady nejde o to že každý jedinec bude táhnut sám za sebe nejlíp podle sebe ale o to, jak se vzájemně doplnit a rozdělit si svoje úkoly tak, aby ten náš tým postupoval kupředu nejlépe a nejplynuleji jak to jde, aby poznal že největší sílu má, když budou všichni spolurpacovat a hlavně že jsou si rovni v tom, že jsou každý nějak potřebný, důležitý a nenahraditelný. Děti potřebují mít jasná pravidla a hranice, cítit pltnou hierarchii-že táta a máma jsou ti, kdo určují pravdila , jinak vládne chaos. Pak se dokáží lépe orientovat jak v čase tak v situaci. Pokud je jako rodiče dokážeme zapojit nejen do her a příjemných záležitostí ale i do povinností, trablů, žijí v tom, a nasají do sebe jako houby svou osobní zkušeností, že sice problémy můžou omezit a nebo úplně pozměnit plány a náladu, ale že se dají řešit . A nemají problém se přizpůsobit. Nejdřív jako děti a později jako dospělí.
To, že děti mají svoje období vzdoru kdy si ověřují jak pevné ty mantinely jsou a co si mohou dovolit, s tím je třeba počítat a myslím, že je docela fajn postup, když s přibývajícími roky se dětem přiděluje nějaké další právo ale zároveň dítě získá nějakou povinnost. Například - asi není z nejinteligentnějších ale je to pro orienaci- spát můžeš jít o půlhodiny dýl, chvilku si pohrát nebo s tátou něco opravovat v dílně a dostaneš na starosti otírání prachu,...apod. Taky podle věku umožnovat dětem přiměřenou možnost volby, například oblečení. Nebo při nákupu oblečení a bot , při navrhování toho jak společně srávíme čas. Na jednu stranu dostanou možnost volby a na druhou stranu pak mají i odpovědnost za svou volbu. To je asi takový poznatek po tom, co naše děti dosáhly dospělosti a člověk vyhodnocuje co dělal dobře a co mohlo být jinačí. Nojo, po vojně je každá generál))))))

Vím, ono se to hezky píše. Ale každý jsme plni různých programů, přesvědčení a holt nám někdy nejde a neumíme reagovat tak jak by to bylo ideální. Ale líp to neumíme. Pokud nejsme natvrdlí a neukazujeme prstem na okolí, že za to může ono a že my nic, tak se postupně učíme reagovat lépe, mít s víc rádi, respektovat se. Nejen pusou ale opravdu. Jakmile máme k sobě lepší vztah, zlepší se i reakce lidí vůči nám.

Pocity viny, Černoočko, by měly být jen jakýmsi nositelem informace, kde se můžeš sama sebe zeptat, když přijde, co pro danou situaci můžeš udělat ty sama abys nepadala zpátky v energiích. A to ostatní, to jsou jen prográmky, které tě vedou k tomu nemít se ráda. Stejně tak strach. Myslím si, že největší strach nastoupí, když se nám narodí děti a máme partnera. Ani se nebojíme o sebe, ale o ně. Ale i tady je potřeba se naučit postupně jak to jen půjde brát strach jako informaci. Do jaké míry se jedná o ukazatel, že někde hrozí nebezpečí a co s ním můžeme udělat a do jaké míry se jedná o paniku, která je taky vysavačem energie. Vždy totiž platí - na co se díváme , čemu věnujeme pozornost, to roste. Pokud tedy nezvládneme strach, tak si vytváříme další a další katastrofické scénáře a opravdu do té paniky spadneme. O tom, kolik tím ztratíme energie, nemluvě. A to čeho se bojíme to přitahujeme. My maminky si myslíme, že je přece normální se o děti bát. Ale když začneme ten strach pozorovat, jak funguje a opravdu přitáhne do života to co nechceme, tak propadáme zoufalství. I tady může reiki hodně pomoci. Když jsem začla posílat do svých strachů o děti-ať malé a nebo teď dospělé reiki a žádala o pročištění těch energií které si ani nedovedu uvědomit, dos tjsem se zklidnila. Praktikuju to neustále, a je nám lépe všem. Děti se necítí být omezované mým strachem, jsou otevřenější a nehrnou se do toho dělat naschvály a dokazovat kdovíco. Jsou zodpovědnější samy za sebe a já se naučila jim víc věřit a důvěřovat. A taky jsem si uvědomila jak mě samotnou svazovala energie strachu mojí mamky, když jsem se opozdila, nebo se rozhodla jinak, než si myslela ona že bybylo bývalo pro mne nejlepší. Tatínek se o mne taky bál, ale po svém, tam to bylo o komunikaci a nebo nekomunikaci a hádkách a vlastně mě to spíš vyhánělo z domu pryč, dokázat sobě samotné a i jim, že přece nejsem takové nemehlo a nekňuba, které by se nedovedlo o sebe postarat. Když to vyhodnotím ze trany pohledu dítěte, tak mi dalo moc roků práce na tom, pochopit všechny ty souvislosti v našich vztazích , rozkrýt energie a porozumět jim, to jak se navzájem ovlivňujeme a abych přijala v sobě svoje rodiče takové jací jsou.
Tehdy , skoro těsně před mou čtyřicítkou a těsně před svou smrtí mi táta řekl, že to co dělám, dělám dobře a že je rád že to v životě zvládám. Až tehdy jsem si uvědomila, jak moc mi tohle tátovo požehnání v životě chybělo. Škoda, že nepřišlo dřív, mohli jsme si ušetřit spoustu nepříjemných situací a hádek, truců z obou stran. Ale díky že přišlo.


Tvoje rodina není na tobě závislá v tom, že všechno musíš zvládnout perfektně ty sama, ale jak si rozdělíte v různých obdobích různé kompetence, abyste všichni měli nějakou práci a nějaké radosti, určitý čas trávili společně a zároveň měl každý z vás čas a prostor pro sebe. Nejen manžel ale i ty. A děti. Stojí za to naučit se překonávat svoje strachy a nepříjemné pocity z toho jak bude okolí reagovat na změny, které jim navrhneš a i to, že nebudou nadšení. Ale zvyknou si. Je blbost očekávat po někom, kdo se odhodlá ti pomáhat třeba s mytím nádobí, že to nádobí bude mýt rád. To platí pro všechno. I na to, že když ti není dobře, že potřebuješ odpočinek a čas na zotavenou a pomoc z okolí. Ale je třeba to právě proto ocenit. I to je totiž dar z lásky, že pro někoho udělám i to, co bych normálně ze své vůle svobodně nedělal. To někdy , my ženy neumíme. BuĎ si říct o pomoc a nebo uznat, že hlavně mužská část naší rodiny udělá něco nedokonale a nebo z našeho pohledu ne tak jak jsme zvyklé a hned to předhodíme, a nebo požadujeme aby to bylo vykonáno bez brblání, s úsměvem a ještě se slovy "To je pro mne maličkost a nevadí mi to".
Když budete mít všichni prostor nejen pro povinnosti ale i pro svoje radosti, budete spokojenější , budete mít víc energie a bude lepší i komunikace, nálada, líp se všechno řeší . Ve vašm spojenectví se necítíte svázaní ale volní, uvědomujete sei, že v tom vztahu jste rádi a že v něm být chcete, nemáte potřebu utíkat. COž je dost důležité pro soudržnost.

A ještě k tomu reikování nemocných dětí. Ano, vykurýrují se díky reikování celkem rychle a opravdu doktoři koukají. Sama jsem reiki používala a používám a je to nádherný nástroj. Ale znám případ, tedy jen jeden, kdy ani reiki nepomáhá. Babička reikuje a přesto je dítě neustále nemocné, hlavně s krkem, kašlem, velkými sklony k nemocem. Něco je silnější. Energie rodičů.

[cernoocka]

Ahoj všem,
mockrát děkuji za Vaše zkušenosti a názory. Naryo, bolení v krku jsme jednou zkoušeli přežít bez podání atb., vydržela jsem 4 dny s kontrolou teploty, ale pořád se to motalo kolem 38, 5 a bolest v krku se stupňovala, takže jsem po 4 dnech vyměkla a šli jsme k doktorce.
Laktobacily podáváme, jak v tabletkách, tak aktivii a kefír. Dceru bolelo v krku před třemi dny, viděla jsem to zase černě, ale vydržela jsem bez doktorky a tentokrát to ustoupilo .
Synek dobírá atb. v úterý, jsem na rozpacích, protože mají zrovna v úterý besídku a on tam má 2 hlavní role a učitelka ho chce v neděli a v pondělí ma zkoušku. Do telefonu mi říkala, že tam budou všechny děti, i ty,co nejsou zdravotně úplně v poho, protože chtějí být všichni na besídce.
Říkám si, že to asi risknu a pošlu tam i ty svoje dětičky a vyženu si z hlavy myšlenku, že by tam něco chytly, protože jestli něco chytit mají, tak to bude teď, nebo za týden.
Teď něco ke mně, jsem z porodnice 3 týdny a celé 3 týdny jsem zavřená doma s dětma a řeším jejich nemoci. Už jsem na ně chvílema "hustá", sice se strašně snažím, ale někdy to fakt nejde. Mám výčitky, že se nestíhám věnovat dvojčatům a pořádně ani miminku, jen lítám mezi nima a nestíhám. Já vím, že nejde stihnout všechno, budu muset zvolit priority a dělat jen věci důležité, jinak mi fakt hrábne
Hezký deštivý dena díky.
Karolína

[clovek]

Ahoj.POZOR.Děti si vydobívají svým chováním,nemocí,naši pozornost, naši lásku. Kolikrát jsme jim řekli v horečkách, neboj se jsem s tebou, já tě nikdy neopustím, já tě nenechám a doplnte si to sami, co říkáváte. Jednou dospějí a vkrizi utečou zase k mamince, aby byla s nima, onemocní a můžou umřít(nejčatěji cca kolem 20 let ). TO JE UŽ DÁVNO VYPOZOROVANÝ A OVĚŘENÝ MODEL. Další omyl, děti chápou stejně jako dospělý člověk,jen mají omezenější zkušenosti a srovnávání. Klidně jim říkéj, a hlavně je při tom hlad a třeb i chovej na rukou,jak je máš ráda, stejne jako to mrně, ale ono by bez tvé ochrany a pomoci umřelo. A že i oni ho musí chránit. Nech je, at ho pohladí a řekni jim, jak se mu to líbí a uč je ho milovat a starat se o něj.To je nejdůležitější,když ho má chránit,tak mu neublíží,ale máme vrozený instinkt ochranovat rod a milovat ho.. Kdykoliv ho vezmeš na ruce, snaž se mluvit na dvojčata a dotýkat se jich a utvrzovat je v om, že jsi tady pro všechy.a pomožte mi,podéj mi tohle, utři mu bradičku,no ty už je zapřáhneš do starostí o něj.
NEZAPOMÍNEJ NA NĚ. JEDNOU TI TO VRÁTÍ.
Imunita začíná a končí ve střevech, antibiotika je sterilizují a pak je osadí patogení bacili místo správných. Kždopádně po antibiotikách kup v lékárně laktobacilus v tabletách. Máš li finance, doporučuji homeopatka ale hlavněvyšetení na příčinu nemocí přístrojem AEV homeopatický přístroj.... Souvisí to s pocitem nelásky a odstrčení.Vyřadil bych nějakou dobu všechno ovoce co neroste u nás, mléčné výrobky omezit na minimum, homeopatika na pdporu imunity ( existuje angínstop nebo tak nějak se jmenuje).sřeva nemusíš čistit,to udělají antibiotika, ale skusil bych lymfatický masáže jak je doporučuje Janča,knížku ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA si puč v knihovně a ta popisuje masáž rukou a nohou na rozproudění lymfy ale jak říkám, je to o lásce a jejich pocitu opuštění. TRPÍ STRESEM Z NELÁSKY, protože jim nikdo nevysvětlil ale musíš stejně jako by jsi to vysvětlovala dospělému ale nezkušenému člověku, proč musíš dávat svoji pozorost na mrně ne na ně. Jinak pánové, to platí i o mužích,kteří najednou mají pocit,že manželka je nemá toli ráda jako dříve.Nepoznáváte se v tom? A uvažoval bych za pár let a nebo i dřív o terapii dětí,aby se zbavili programu v hlavě,že nemocí přivolají lásku a bezpečí okolí.To je smrtelný program.
A samozřejmě reiki. Držím palce.

[cernoocka]

Ahoj Člověče,
s tím, co píšeš, naprosto souhlasím. Ale já jim právě pořád říkám, jak je mám ráda a že jsem tady pro všechny a že jsou pro mně důležití. A miminko si taky chovají a hladí ho a pořád ho pusinkujou . Doktorka mě řekla, že to od nich nemůže chytit.
Kdybychom v tom nejeli od října, tak bych také viděla tu souvislost s bojem o přízeň, i když, jak říkám, snažím se jim tu lásku dávat co nejvíce na jevo.
Ve středu jdeme všichni na výtěry, jestli to nepřenášíme my.