Individualita a reiki

[samanka]

Individualita v reiki

Ležím na lehátku a působí na mě z různých stran více lidí, mění se pozice a já si užívám. Ale současně je vnímám jako individuality, každého zvlášť. Znovu jsem si vybavila svou dávnou myšlenku, že metoda je jedna stránka věci, ten kdo jí dělá je druhá.
Všichni tihle lidé mají stejný start v podobě stejného zasvěcení, stejných stupňů, zhruba stejné praxe a přesto je výsledek u každého jiný. Teď nemyslím ve smyslu míst na které působí, ale v tom co se děje celkově.
Proč stejná terapie jedné metody funguje jednomu člověku naprosto mistrně a druhý se v tom plácá jako ryba ve vodě a výsledky jsou velice rozpačité? Pokud by záleželo jen na vnější formě, tak by přece bylo naprosto jedno, kdo jí používá. Téhle fixe na mém stole je jedno kdo jí má v ruce, pořád píše zeleně. Když vezmu do ruky štětec já a něco namaluji a tentýž štětec by vzal Michelangelo, tak přestože bychom měli stejný štětec i barvy, tak by náš výtvor měl dost rozdílný výsledek.
V čem to je? V talentu? Píli? Osobním rozvoji? Daru či požehnání nebes?

Já myslím, že je dobré nikdy neházet flintu do žita a vzdávat se. Vždycky je možnost se zlepšovat, vždycky je kam se posouvat. Podle mého názoru cvičit citlivost a intuici je základ všeho. Byla tu řeč o vyhledávání těch správných míst na těle, které potřebují ošetření. Samozřejmě se může postupovat podle nějakého systému a nakonec se tím nedá
nic zkazit, harmonizace se hodí snad každému vždycky. Kolik lidí nepotřebuje dobít někde v těle nebo celkově „baterky“. Ale podle mého názoru: pokud chcete dělat působení náhodně podle vyhledávání potřebných míst (slovo náhodně je myšleno pocitově, nikoliv jako
zmatené rejdění), pak bez rozvinuté citlivosti a intuice to nejde.

Nejlepší nakonec: tuším, že tyhle možnosti jsou dostupné každému z nás, jen přístup k nim máme každý jinak těžký!

šamanka

[Pandik]

Zdá se mi, že ke svému uspokojení sis potřebovala založit nové téma, nebo se snad mýlím?

[Lendulka]

Jojo, vybavuju si, že když na mě na vedlejším stole působilo 5 lidí najednou, na chvilku jsem si pomyslela, že na levou nohu je mi jinak "teplo" než na pravou, ale pak se moje mysl zaměřila na ty úžasný vize před očima a už jsem vnímala jen tu nádheru energie. A pak už jsem ani nemyslela a jenom si to užívala.....
Dokonce mě to i dojalo.............říkala jsem si pak, že ač jsme každý jiný, každý odjinud, každý vycházející z jiných podmínek, každý na určitém stupni vývoje a seberozvoje, přesto je nádherné, jak nás spojuje zájem o stejnou věc a touha po harmonii.
Kdybych se měla někdy rozhodnout, jakou drogu bych brala, tak zcela jistě dobrovolně a pravidelně chelátování..............

[toora]

[samanka]

toora: to, co mám na mysli bude patrné i s kolíčkem na nose a neoprénu.

šamanka

[kamo]

[Baldwin]

[toora]

[Roso]

Souhlasím s Kamo a Baldwinem. Šamanka zřejmě Pandíkovi šlápla na kuří oko. To jen tak na okraj....

[Baldwin]

[toora]

Ahoj Baldwine.

To přirovnání k muzice je hezký, osobně to ale vnímám v něčem odlišně.
Půvab muziky spatřuju právě v té tvořivosti, tedy čarování s notama, akordama, melodií...(na druhou stranu „matematika“ Bachovy muziky /odosobnění)/, je možná ještě blíž...).
A prově protože do všeho „promítáme“ sebe (v tvorbě i poslechu), tak cestu Reiki spatřuju právě v tom ladění se na jakousi prvotní vibraci, něco jako tón, alikvót, který vše ostatní rozezvučí sám o sobě.
Přímo tedy vyklízení pozice toho osobního, aby tak přišlo ke slovu to Vyšší. A tohle ladění, je, samo o sobě, Cestou, a to, co vše zahrnuje, není možno dohlédout.

Na druhou stranu, vím, že v jistém „čase“ „obcování“ s hudbou dochází na učitý okamžik k témuž, tedy k zapomenutí na sebe sama.
Když bych si troufla jakési srovnání, tak Reiki je to pro mne blíž „ladění se“ na Universum (neustálé - je to tedy daleko víc, než se pod pojmem „práce s Reiki“ rozumí), s postupným, dejme tomu trvalým „splynutím“...
Hudbu mám (v ideálním případě) za momentální souznění s projevem.

Tohle moje pojetí ale nechci nikomu nutit.
Vše se neustále prolíná, proměňuje a to Ticho je stejně za vším, resp. bez Něj by nebylo ničeho...a nakonec v Něm stejně vše, ve „svém“ čase, amplitudě, mizí...aby se posléze znova...

Když píšeš:
„...nechápu ty, kteří si myslí, že si Reiki můžou v té apatyce koupit bez jakéhokoliv vlastního přičinění a mají nadosmrti vystaráno.“

Ale jo, i s tím se ve Vesmíru počítá, ale když zůstaneme u těch pořekadel, tak to, které nám říká, že bez přičinění ničehož není (známé spíš jako „pracně-koláčové“), tak na to má každý svůj celý život k dispozici, aby si jím pravdivost tohohle rčení ověřil.
No, nakonec...ať hodí kamenem, kdo jest bez viny.

[samanka]

toora: právě, že tohle na mysli nemám - vnímání energie jednotlivými smysly. Ale bohužel to slovy neumím popsat. Těšila jsem se, že mi s tím ostatní pomůžou....

šamanka

[toora]

[Baldwin]