chrám pro dítě

[Bara]

ahoj všem, opět přicházím se svým oblíbeným tématem a předem se omlouvám za příliš specifický dotaz. Věříte tomu, že dítě si nás - rodiče "najde"? tzn. mé tělo musí nejdřív "poznat", že je na případné těhotenství připraveno? Nemyslím to vůbec negativně, ale v okolí žije dívka, prakticky na ulici, obecně se ví, že užívá drogy a dle toho vypadá. Otěhotněla, i když o to s největší pravděpodobností nestála. Dítě donosila, vždycky se za nima otáčím, jak je ten chlapeček nádherný. Přemýšlím, co mi schází k úspěšnému početí... Myslíte, že je třeba být i nějakým způsobem nad věcí? Neupínat se? Co vlastně znamená být pro dítě tím chrámem se vším všudy, co je tou mírou, kdy mu mohu poskytnout, co bude potřebovat? Je k tomu potřeba nějaká dokonalá vnitřní - i vnější harmonie? Ale v té přece spousta maminek není, když otěhotní... Děkuji vám moc za vaše pohledy.

[niki]

Ahoj Barunko,

myslím, že sis ve svém povídání možná sama odpověděla.
Domnívám se taky, že pokud je žena i muž po lékařské stránce tělestně v pořádku, tedy otěhotnění nebrání žádná překážka nebo nedostatek, tak právě ta veliká touha po miminku a neschopnost představit si život bez vlastního potomka může být tím blokem...
To se mi ale lehko řekne, že, když se mě to netýká,že... ?
Souhlasím, ale přesto jsou páry, které, když se vnitřně smířily s tím, že vlastní mimi mít prostě nebudou - život tím přece nekončí a hodily to za hlavu a "vrhly" se třeba na adopci - tak žena otěhotněla...
Přeju Ti hodně štěstíčka.

[Baldwin]

Moji známí také dlouhou dobu nemohli mít dítě. Pak jim kdosi poradil, aby si pořídili pejska. Tak si tedy pořídili jorkšíra a dneska mají nejen pejska, ale i dvě vlastní krásné a zdravé děti.

[Damao]

Z toho, co znám z terapií jsem si udělal takovou vizi, že si dítě "vybírá" svoje rodiče tím, co (jaké téma) si duše přichází v životě zažít. Zpravidla si potřebujeme duchovně přinášené vlastnosti v hmotné úrovni "převzít" od svých rodičů a předků v rodu jako genetickopu výbavu. Nepochyboval bych o tom, že dítě té ženy si přichází zažít téma týkající se změněných stavů vědomí - velkou potřebu spojení s Bohem; a především dosažení vlastní celistvosti.
Ze zkušeností také vím, že se stává, že nemůže otěhotnět žena tam, kde "zrození" stojí v cestě nějaká překážka - například přesvědčení, že mít děti je příliš zavazující, strach že při porodu může matka zemřít atp.
Také dítě jakoby čekalo na vhodný okamžik - svědčí o tom i samovolné potraty nebo zastavení srdíčka plodu v prvních 3 - 4 lunárních měsících po početí. Například proto, že nejsou vyřešeny hmotné podmínky - chybí jistota přežití atp.
Otěhotní-li žena v takové situaci, jak popisuješ, je dobře se na to dívat jako na záměr života samého - záměr Boží, Vesmíru, nebo jak to kdo cítí ...

[kamo]

Dodal bych, že je dobré mít v pořádku i tělo, mám na mysli zejména oblast pánve.
Pokud mozek svou podvědomou strukturou vidí, že je povadlé pánevní dno a břicho a naopak postahované svalstvo kolem stydké kosti neumožňující řádné roztažení při porodu a další libůstky, tak holt taky třeba nepodepíše "povolení k početí".
Podobně to ale platí i pro partnera, když se nehýbe vůbec, nebo naopak až moc. Hodně dnešních sportovních aktivit je v jistém směru likvidačních.

[Lendulka]

Ahoj Baru, těch možných důvodů, proč se ti nedaří otěhotnět je jistě celá řada.
Já ti z vlastní zkušenosti mohu předat toto: Když mému synovi byl asi rok, začali jsme se snažit o druhé dítě. A právě - začali jsme se snažit.... Takže to nebylo milování jako projev lásky mezi dvěma lidma, ale jako akt oplodnění... Celou dobu jsem totiž myslela jen na to, jestli se to tentokrát podaří... A takhle to šlo rok a půl. Měsíc co měsíc stejné zklamání. A pak jsme s mým tehdejším manželem řešili jeden důležitý problém a když se vyřešil, tak jsem při milování nemyslela na to, jestli otěhotním, ale na to, že jsem šťastná. A otěhotněla jsem hned první večer "po problému". Bylo to v úterý kolem 20. hodiny koncem listopadu před 14,5 lety..............koncem srpna se nám narodila krásná, úžasná a zdravá holčička. Na ten večer, kdy jsem otěhotněla nikdy nezapomenu.

Přeju ti hodně štěstí a lásky.........a radost ze života.

Lenka

[Bara]

Dobrý den. Vy jste mě neuvěřitelně nakopli, jen v tom dobrém slova smyslu. Děkuji vám všem...
Je tedy možné, že i když se na dítě těším, ale v hlavě mám permanentní - "co když to nezvládnu", tak může být udržení miminka problém? Můžete mi prosím poradit, kterou čakru nutno posilovat, když mi v hlavě ze všeho rostou obrovští bubáci? Pochyby, strachy, nejistota z budoucna i vlastních výsledků, až obsesivní pocit, že to nutně dopadne blbě. Jak vykořenit ten strach, aby ke mně mohlo přijít na návštěvu dítě? .
Srdečné díky.

[Baldwin]

Báro:

1. Dítě k tobě nepřijde na žádnou návštěvu. Napřed se stane součástí tebe samé a pak součástí celého tvého života.

2. Proč máš strach, že to nezvládneš? Zvládl to kdekdo a zvládli to všichni tví předkové. Jen si to představ: nepřetržitá řada milionů generací tvých předků to zvládla a díky tomu jsi dnes na světě.

3. Trochu to odlehčím. Sára Saudková kdesi řekla: "Po porodu jsem zjistila, že dítě je poměrně nerozbitné a snadno omyvatelné". Naprosto s ní souhlasím.

4. Zbytečně nepřemýšlej, to k ničemu nevede. Až se ti dítě narodí, nebudeš mít na nějaké zbytečné přemýšlení naštěstí vůbec čas.

[Bara]

ahoj Baldwine,
děkuju ti za odpověď. regovala jsem jen na text, který jsem četla před pár roky, když se nám narodil první syn, že dítě nám "nepatří", je nám jakýmsi způsobem svěřeno a my se takto k němu chováme. Neosobujeme si ho pro své plány s ním, ale vnímáme ho jako návštěvu, která formuje i nás, respektujeme ho a učíme se díky němu. Samozřejmě ale, se všemi hranicemi, dodávám já , jinak bychom jako rodiči brzy vyplivli .
Jinak ten výrok Sáry Saudkové obdivuju, stejně jako ji samotnou, protože jsem právě přesný opak. mamina, která je úzkostlivá a bohužel už i zažila, že dítě křehké a rozbitné občas je.
To, cos napsal, ať zbytečně nepřemýšlím, je přesně můj problém - nedokážu to, nepřemýšlet. Jasně že to k ničemu nevede a spíše to vyčerpává mě i mé okolí, ale prostě to nedokážu. Domnívám se, že i to je důkaz, že si musím víc popovídat se svýma čakrama, ale zatím jsem nenašla tu bolavou.
Děkuju ti a přeju pěkný večer .

[Baldwin]

Báro:

1. Vyzkoušej techniku Tanden Chiryo. Je velice jednoduchá a popsaná je buď tady česky, nebo tady slovensky. Pokud ji spojíš s nějakou pozitivní afirmací, je to docela síla. Co se týče trvání ("Necháváme energii Reiki proudit tak dlouho, dokud se ruce samy neodpojí"), mě by ruce asi dřív upadly, než by se odpojily, takže cvičím 10-15 minut a když ruce bolí (hlavně ta vzadu), v polovině je vystřídám. Jinak kdykoliv a jakkoliv dlouho, když je čas a chuť.

2. V čakrálním systému bych Reiki působil hlavně na Manipúru (3. čakra, Sluneční, anatomicky solar plexus).

3. Určitě by prospěly i jógové techniky, které působí na pánevní a břišní orgány a svaly včetně bránice (Múlabandha, Ašviní Mudra, Uddijána Bandha, Naulí) a úplný jógový dech. Tyto techniky samozřejmě působí zároveň i na čakrální systém (1.-3. čakru).

[samanka]

Bara: nevím, jestli jsi už byla u nějakého terapeuta, ale nebylo by od věci to s někým probrat a najít příčinu tvých strachů a co za nimi vězí.
Jestliže už jsi dítě měla, tak sis vyzkoušela jaké to je "mít dítě".
Nevím, jestli si něco z té doby vyčítáš nebo se stalo něco později ve tvém životě (třeba i partnerském), co nastartovalo tyhle pocity.
Někdy je mnohem, mnohem účinnější vyhledat pomoc než se snažit
být sám sobě psychologem a léčitelem.

šamanka