neschopnost cítit reiki

[Alisarrian]

ahoj všichni. Před spoustou let jsem se nechal zasvětit do 1 stupně Usui reiki a při samotném zasvěcení jsem cítil výraznou změnu -byl jsem uvolněnější a spokojenější a kdykoli jsem na něco přiložil ruce tak jsem jasně cítil jak skrz ně proudí energie. Po pár týdnech jsem si na ten pocit ale zvyknul(nebo začal ustupovat) a já se reiki postupně přestal zabývat. Nedavno mě to ale k reiki znovu přitáhlo a po pár zkouškách jestli ještě dokážu použít 1stupeň reiki jsem se nechal na dálku zasvětit do 2.stupně a poté do 3stupňů kundalini reiki. Problém je následující -navzdory tomu že první zasvěcení jsem kdysi docela jasně cítil a hlavně jsem pak pořádně cítil i samotné reiki tak tentokrát necítim téměř nic -ani při zasvěcení ani to jak mi proudí skrz ruce ani nějaké teplo či cokoli jiného v místě na které působím, zkoušel jsem i poslat sám sobě na dálku a taky to nepomohlo(ačkoli při odesílání na dálku dokážu cítit obrovký pulsování energie mezi rukama, jen netušim zda se někam odesílá...). Nějaké malé pocity (a nepatrné zlepšení zdraví) by sem tam byly, ale je to stěží dost na to abych poznal že reiki vůbec mám Je to docela nepříjemné protože se jeho pomocí pokoušim vyléčit a takhle ani nepoznám na jaké místo a jak dlouho mám působit -prostě často nevím jestli energie vůbec proudí nebo ne...

Docela by mě zajímal váš názor na takovýhle problém -a případně bych i požádal jestli by mi někdo na určitou hodinu neposlal reiki -jednak by to určitě přispělo k mému vyléčení a hlavně mě zajímá jestli to posícim nebo ne

[samanka]

Milý zlatý chlapče,
právě jsi objasnil (a jsem moc ráda za tvůj příspěvek), proč je dobré si udělat čas a jít na osobní zasvěcení.

šamanka

[Alisarrian]

osobní zasvěcení neni vždy tak lehké zařídit, ale uznávám že minimálně první je už kvůli pocitu lepší řešit osobně, jenže já první už měl -kromě toho jsem četl všude možně jak je zasvěcení na dálku intenzivnější.

-navíc nějak nerozumim tomu proč je zasvěcení na dálku špatné kromě toho že člověk může narazit na podvodníka -a u mě zasvěcení proběhlo takže v tom problém nebyl

[kamo]

Nechci rýpat, ale zasvěcení na dálku nepovažuji za nejlepší řešení. Koho to k reiki opravdu táhne, ten si čas vždycky najde a kus cesty k mistrovi dojde třeba i pěšky.

Zasvěcení na dálku je použitelné spíš jako nouzovka a nenahradí osobní kontakt. A že se to píše všude možně? Dnes je možné úplně všechno...

Je otázkou, kdy se v noci na Primě budou střídat vědmy s televizním kursem reiki (a jiných energií) i se zasvěcením.

[Alisarrian]

to mi ale pořád neodpovědělo na otázu co je na zasvěcení na dálku špatného. To je pak zasvěcení nějak slabší nebo znehodnocený? Jak jsem to pochopil já tak zasvěcení je zasvěcení -reiki přece působí bez ohledu na prostor a mělo by být naprosto jedno jestli mi někdo posílá reiki ze 2cm nebo z druhý strany světa. Vzhledem k tomu že se necítim v přítomnosti cizých lidí dobře tak bych spíš čekal že pro mě bude mnohem lepší když budu doma a uvolněnej ve chvíly kdy to proběhne než abych se stresoval u mistra doma...

[Psychedelic]

Jsa ospalý, ale přeci mi to nedá...
Chtěl jsem odpovědět něčím podobný jako: "zasvěcení na dálku je OK, nebo zasvěcení na dálku není OK".


Píšeš, že první zasvěcení, kdy jsi byl u mistra osobně jsi cítil a reiki se poté vystavoval.
Poté jsi se nechal zasvětit 1x do druhého stupně Usuiho reiki a poté do dalších tří stupňů kundalini reiki.
Pokud jsem to dobře pochopil, už jsi žádné zasvěcení necítil.
A od té doby máš pocit, že Ti přestala fungovat i ta jednička?
Nebo to prostě nefičí tak jak sis představoval a je to stejné jako jednička?
Já to pochopil tak, že máš pocit, že Ti reiki po těch zasvěceních přestalo proudit zcela, nebo se případně omezilo na něco velmi nicotného. Tedy po čtyřech dalších zasvěceních to je horší než po jednom.
Já mám takovou zkušenost, že někdy jsem se do reiki příliš tlačil. Měl jsem v tom spoustu očekávání, jakobych tu reiki z těch ruk tlačil či co.
A tak jsem se na to třeba na chvilku vykašlal. Ono když jsem se tím stresoval: "teď to teče víc, teď míň, teď vůbec - jeto nějaký zablokovaný, teď to má takovou jakost, teď makovou, teď si to sugeruju, teď do toho dávám zas to a teď fantaziii apod." A nakonec jsem z toho byl úplně naprášky, nevěděl jsem co se děje, připadal jsem si jako nějakej neurotickej blázen... a tak jsem to nechal být. A šel ven za kámošema (třeba). Vypustil jsem to, uvolnil se a myslel na něco jinýho.... V mém případě to potom bylo vždycky tak trochu legrační, protože jsem se většinou brzy dostal do nějakýho negativního psychickýho stavu a "sáhl jsem po reiki", protože jsem potřeboval pomoc a pomoc přišla. Najednou šlo o život, byl jsem v troskách a neměl jsem vůbec myšlenky řešit tok reiki - zda teče nebo jsem blokovanej. Tak trošku mi to přišlo, jako tonoucí se stébla chytá a nevídá se vůbec na to, jaké to stéblo je, nebo zda vůbec je.
Jelikož mě orákulum za moji odpověď příliš nepochválilo, zkusím psát dál, třeba se trefím.
Řekl jsem to, co si myslím, že je hlavní problém: "je tam příliš chtění, příliš touhy a málo oddání se". Je to příliš křečovité.
Dobré je se uvolnit. Ale je to těžké, já to chápu... chtít se uvolnit může vést ke křeči.
Jak jsem si všiml, píšeš o rukách. Cítil jsi v nich jak v nich proudí energie. Nyní tok energie v nich necítíš. Jak se cítí Tvé tělo? Jak se cítí Tvé nohy? Jaké máš pocity v lýtkách? Kolenech? Je krásné to pozorovat. Já to třeba rád dělám tak, že položím ruku na dejme tomu ono lýtko a jakobych lýtku naslouchal. Pozoruhodné je, že už jenom tím, že "nasloucháme" jak se cítí lýtko, dochází k léčení. Tím, že mu věnujeme pozonornost - tedy energii. Naše pozornost je v podstatě koncencentrace duchovní energie - Ducha. Koncentruje se Duch (Bůh). Mám položenou ruku a naslouchám lýtku. Položená ruka mi může pomáhat lýtko pocítit a procítit.
Takto tedy mohu dosahovat mimořádných výsledků. Dramatických okamžitých změn v psychice. Tím, že věnuji pozornost lýtku. Je důlěžité neomezit se jen na lýtko. Poté jít na koleno, stehno atd. Naslouchat poustpně celému tělu, procítit ho a tím ho oživit.
Touto velice jednoduchou metodou pozorného naslouchání, prociťování svého těla (metoda zcela přirozená každému) se s tělem více sžijeme a jak jsem už řekl, tělo zároveň pročistíme, oživíme, uvolníme, produchovníme a zcitlivíme. Staneme se časem (nic není hned, ale ... může to být dost rychle) citlivějšími a vnímavějšími.
Přemýšlel jsem jak navázat na stravu. Vzpomínám jak jsem minulé léto byl s rodiči v restauraci a dal si jakýsi flák masa se sýrem a vejcem a tuším že k tomu jsem měl ještě smažené brambory. V té době jsem jedl víceméně jen obilí a zeleninu. Pro mě to byla taková bomba, že jsem měl pocit, že se z mého těla stal temný kámen. Pamatuji si, jak jsem jel šalinou a byl z toho úplně rozčarovanej - a překvapenej. Kde jsou ty jemné vibrace? Na jak vysoké úrovni jsem byl, když mě srazil blbej řízek? Věděl jsem však jediné - už to nechci, protože chci zas cítit světlo a lehkost.
Možná by stálo zato snížit spotřebu masa, sýrů a vajec. A mastnosty (pamatuji si, jak jsem jedl jednou Burek s jakousi mastnou náplní. Přišlo mi, jakoby mi někdo lil olej do vědomí. Měl jsem pocit, jakoby se mi na jakési úrovni mlžilo myšlení. Experiment jsem pro jistotu několikrát zopakoval ) Člověk nejenomže zcitliví, ale i se uvolní, je otevřenější.
Takže podle mého je dobré: odpočnout si a vypnout. Nechtít na sobě žádné reiki. Nestresovat se. A vrátit se k tomu později. Čas léčí. Mezi tím si hrát a zkoumat tělo. Jak se cítí? Jak se cítím? Je to podivuhodné
Sám víš jak na tom jsi s jídelníčkem. Můžeš zkusit zaexperimentovat. Myslím, že je zbytečné dělat nějaké mimořádné revoluce v jídle, ale uvidíš. Třeba budeš mít chuť revoluci vyzkoušet. Třeba ne. Každopádně je zajímavé vyzkoušet tuhle potravinu a prožívat to. Cítím se nabitý energií. Nebo naopak tupý. Veselý, nebo trošku zmatený. Po některých potravinách člověk může být třeba víc zimouhřivý - jako například po tropickém ovoci (je pro tropy a ochalzuje). Je to fajn pozorovat své reakce.
Člověk se může pomalinku stávat čímdál víc všímavým. Ke svému tělu, jak se cítí. Uvolněně ho vnímat.
I přesto se může stát, že jakmile přijde řeč na reiki, člověk se zablokuje a ztvrdne. Protože nyní je zde zas ten oprus, který mi nejde. Reiki člověku nemůže jít a to je neuvěřitelně uvolňující. Reiki je reiki.

Tak nevím kam jsem s tím mým textem došel Je pět hodin ráno a napadá mě, že by bylo dobré ještě zdůraznit, že reiki je mylně chápáno jako pouze léčení rukama, nebo léčení na dálku. Že vlastně reiki je schopnost Ducha. A tak bych se na ruce až tak nefixoval. Rád dělám takové cvičení (hehe, směji se tomu, jak to zní odborně - to slovo cvičení). Jakoby vydechnu, uvolním se a s takovou jemnou prosbou o reiki, spíš relaxuji, ale v podstatě se do reiki nořím. A ruce jsou na klávesnici. Ta reiki přichází s myšlenkou, s pouhým záměrem, jako když člověk chce hýbnout třeba rukou. Je to zcela přirozené, lépe ani nepřemýšlet. To že si reiki chci dát, stačí. Tím je můj úkol splněn a poté už je to práce její.
Nevím zda něco z toho všeho Tě trošku osloví. Třeba jo

[kamo]

OK, tak přímo k věci:
máš pravdu v tom všem co píšeš o působení na dálku. Ale:
- při zasvěcení na dálku nemáš možnost hned a zatepla s mistrem konzultovat své pocity, dojmy a položit otázky, které třeba mají být vyřčeny hned v tom okamžiku a na tom místě.
- pokud máš problém s přítomností cizích lidí tak i kurs a přímé zasvěcování je jeden z velmi dobrých způsobů jak s tím něco dělat - což bys asi měl. Chceš se doma zavírat navždy? Nebo čekáš na nějakou zázračnou energii, která Tě toho ostychu zbaví? Se načekáš...

Nejsi jediný, kdo argumentuje tím, že si to zasvěcění prožije raději v klidu sám doma, nestresován ostatními žáky na běžném kursu.
Je to útěk sám před sebou, strčení hlavy do písku a předčasné vyjádření nedůvěry lidem, které jsi ani neviděl - pokud se takhle zavíráš, není divu, že nic necítíš.
Když už Ti tak moc vadí ostatní, tak snad není problém si domluvit kurs a zasvěcení jen sám pro sebe a třeba to změní i tu Tvou nervozitu z cizích lidí.

[samanka]

Co vidím na dálkovém zasvěcení jako špatně? Právě to „sedím sám doma a někdo mi něco pošle“. Možná toho člověka ani neznáš, možná jediné, co jste měli kdy společné bylo „něco za něco“ – ty pošleš, já pošlu.

Mám stále větší dojem a zkušenost, že kdyby bylo reiki taková prvoplánová záležitost, jak je v obchodní síti občas prezentována, tak by se prostě ve Varech čepovala do pet flašek, každý by si
za poplatek načepoval a pak si sám doma popíjel nebo se tím poléval.
Kupte si tohle a támhleto zasvěcení a stupně, ale jakoby se čím dál víc vytrácela dimenze sdílení, komunikace, osobní zkušenosti, učení, růstu a něčeho co bych obrazně nazvala „lidským teplem“ – osobním kontaktem. Když mám prožitek kurzu je v tom víc než zasvěcení. Je to osobní zkušenost s velmi intimním kontaktem, možnost se ptát a odpovídat,
možnost rovnou vyzkoušet, poznat kdo co a jak dělá a vzít si z toho svoje.

Vidím všude, že trend doby je izolace a osamělost. Sám se svým počítačem, sám se svým životem. Se vším, co z toho plyne. Je to pohodlné a bezpečné. Jenže tomu chybí šťáva
i toho rizika i společné radosti a vzájemného kontaktu.
I toho starého dobrého: věnuji se tomu druhému, dávám mu čas, pozornost, svoje těžce získané zkušenosti, láskyplnou péči.

Tohle vidím jako špatně.

šamanka

[slunecnice02]

jsem zasvěcená do Reiki I a Reiki II, obě zasvěcení proběhla v kontaktu s mistrem, tudíž nemám se zasvěcením na dálku žádnou zkušenost.
Jen bych chtěla upozornit, že někdy má skutečně člověk potíže při kontaktu s ostatními lidmi. Nejedná se Kamo o to, že vyslovuje nedůvěru lidem, které ještě ani neviděl, nebo že strká hlavu do písku. Má prostě nemocnou dušičku a možná chce použít reiki také k tomu, aby se mu podařilo s tímto vyrovnat.
Já sama jsem ráda, že jsem byla zasvěcena kontaktně, poznala jsem člověka, od kterého jsem se zasvětit nechala a tudíž se mohla rozhodnout, zda mu dám svoji plnou důvěru a nebo taky ne. Poznala jsem skvělého člověka a bylo to víc než super

[kamo]

Slunečnice,
pokud se někdo necítí dobře v přítomnosti cizích lidí, tak je to strachem z toho, že by mu mohli nějak ublížit, ponížit, zesměšnit atd. Má před nimi pocit méněcennosti. Třeba už jen to, že se na něj dívají, mu připadá jako ohrožení.
JE to svým způsobem vyslovení nedůvěry, protože kdyby věřil spíš v jejich dobré stránky, nepodezříval by je z výše zmíněných úmyslů. Pokud tento odstup v sobě někdo pěstuje a uzavírá, tak je to cesta do ústavu.

Reiki je přece láska, je nesmírně vstřícná, ale první krok musíme udělat my. Nemocná duše se jen tak nevyléčí sama doma. A proto bych Alisarrianovi doporučil sebrat se, začít úpně znovu, vykašlat se prozatím na kundalini, zopakovat si jedničku R asi u jiného mistra, protože kdyby kápnul na toho pravého, tak by na dvojku rád šel zase k němu a nezůstal doma v obýváku. Sama víš jaké je osobní zasvěcení.

Všecko se dá řešit, nebo aspoň zmírnit

[Evik]

[Alisarrian]

koukám že jsem se asi trochu špatně vyjádřil. Můj problém s reiki nenastal po zasvěceních na dálku, problém byl že po 1reiki se po pár týdnech začaly všechny pocity z reiki jakoby otupovat až skoro úplně vymizely -po dalších zasvěceních se to zlepšilo jen nepatrně(spíš ve smyslu že se ty nepatrný pocity pozměnily než zesílily)

ad psychedelic -díky, myslim ža na tom něco bude.

ad ostatní -nevim jak u vás, ale mě ani při osobním zasvěcení ani při zasvěcení na dálku nenapadly žádné otázky ani jsem neměl potřebu to nějak konzultovat... Každopádně velice dobře chápu význam podobných "rituálů" na lidskou mysl a podvědomí, ale nemyslim že by u mě byl problém právě v tomhle.

Každopádně díky všem za názory, myslim že se zařídím podle rady Psychedelica a časem uvidím jak se to vyvine

[Psychedelic]

problém byl že po 1reiki se po pár týdnech začaly všechny pocity z reiki jakoby otupovat až skoro úplně vymizely -po dalších zasvěceních se to zlepšilo jen nepatrně(spíš ve smyslu že se ty nepatrný pocity pozměnily než zesílily)

Tuším, že jsem svůj příběh sem už psal, ale napíši ho sem znouvu, protože nevím, kde se již skrývá.

Byl jsem na zasvěcení u Broňka (správce tohoto webíku). Když jsem přicházel na zasvěcení, moc jsem toho o reiki nevěděl a byl spíš zvědavej, cose bude dít... Když došlo na rituál, zasvěcení zcela překročilo všechny mé představy. Připadal jsem si, jakobych právě snědl taneční drogu Extázi, která navozuje intenzivní pocity lásky a mírné transcedence. Bylo to neuvěřitelné a já byl přesvědčen, že svět se od té doby pro mě zcela změnil. "Nyní mám svoji pilulku extáze stále při sobě" říkal jsem si... ale abych pravdu řekl, neužíval jsem ji (reiki ) denně. Přišlo mi, že zasvěcení neustále intenzivně podbarvuje můj život a práce s reiki byla spíš taková jako, že jsem něco sem tam zkusil. A řekl si "hm" - zajímavý. Nepotřeboval jsem to. Cítil jsem se i tak stále plný lásky, všímal jsem si, jak jinak komunikuji, jinak cítím, jak u mě probíhají očistné procesy. Dělo se toho samo i tak dost.... Poté jsem jednou měl nějaký konflikt v práci a zcela mě to rozhodilo. Byl jsem smutný, seděl jsem v šatně a nějak mě napadlo položit ruku na hruď. A přišel výsledek. Klid, změna. A tehdy jsem ucítil, že reiki je pomocnice, již lze denně používat. Jak běžel čas, už se tolik očistných věcí nedělo, už jsem neměl takové pocity změn a proměn. A tak jsem začal si dávat reiki na tělo. Bylo to slabé, to jo. Mírné. Pamatuji si, jak jsem si říkal: "tady by měla být pátá čakra, jak ji mám sakra pocítit, jak ji mám prozářit? Harmonizuje ji reiki nebo ne?" atd. Bylo to vše takové neurčité... jednoho večera jsem si řekl, že mám čas a tak zkusím celkovou terapii. Lehl jsem si a prostě si dával reiki, pět minut na jedno místo, pět na další a tak postupně jsem hodinu ležel a dával si reiki. Pamatuji si, že jsem pak vstal a cítil se jinak. Mnohem více jinak než když jsem si dával jen dvě minuty reiki na krk. A tak jsem začal dělat postupně reiki každý den hodinu. Aby se něco dělo....
Takže u mě to bylo tak, že zasvěcení byl velkej rozběh, kterej se poté uklidnil a aby člověk udržoval "zrychlení" musel reiki věnovat čas - víc času než pár minut denně.
Někdy mě připadalo, že zasvěcení je jako když k Tobě přijde Bůh a práce s reiki je poté to, že ty už chodíš k Bohu.

[slunecnice02]

to Kamo:
Kamo, nemůžu ti oponovat v tom smyslu, že tak, jak o strachu z ostatních lidí píšeš ty, to není. Já sama jsem se s tím, že člověk, který se například panicky bojí styku s ostatními lidmi z důvodu, že sám bude zesměšněn, že se cítí méněcenný a podobně nesetkala. To ale neznamená, že to tak nemůže u někoho být.
Mám zkušenosti s tím, že takový člověk se spíš bojí svých reakcí, reakcí svého těla, které při určitých podnětech reaguje nepřiměřeně (např. právě při kontaktu s ostatními, jemu neznámými lidmi), pak nastoupí strach z toho, že ten strach právě přijde.
Teď nevím, jestli to píšu srozumitelně
Jedná se o strach ze strachu, který se nedá odbourat pouze tím, že si řeknu, že jednám iracionálně, tak ať už toho nechám. Je to mnohem složitější a s ostatními to většinou nemá co dělat. Člověk, který toto prožívá se dle mých zkušeností ani necítí méněcenný než ostatní.
Něco jako když má člověk fobický strach z pavouků, těžko mu jednoduše vysvětlíš, že ten pavouk je přece krásný a neškodný. Je to běh na trošku delší trať.
Je mi jasné, že to už ale není k danému tématu ...

[kamo]

Slunečnice,
oba píšeme o tom samém, akorát jinými slovy.