Je pricina vzdy jen v minulosti?

[smart]

Zeto tu v jinem vlakne daval link na rozhovor s Jaroslavem Duskem na tema pust.
http://xman.idnes.cz/jaroslav-dusek-sve-choroby-lecim-pustem-prasky-neberu-pps-/xman-styl.asp?c=A100218_151545_xman-styl_fro
me tam ale zaujala jina myslenka:

[zeto]

Myslím že souhlasím. Minulost je důležitá ale neexistujeme. Jen naše duše si pamatuje a tělo eviduje veškeré prožitky, radosti a ublížení. To si tedy neseme s sebou a to doslova. Proto abych pochopili a uzdravili sebe, je nutné pochopit proč v minulosti bylo jednáno tak a onak. A pak v naší přítomnosti každodenní prožívat život vědomě..... (tisíckrát již omílané a asi na tom pravdy něco bude). A budoucnost................ je napsaná, není napsaná......... asi existuje nekonečno variant a vybíráme si tu svou.

[Narya]

Co se stalo, nedá se odestát a jediný smysluplný krok k použití minulosti, je aby nám mohla posloužit k lepšímu zaměření do budoucnosti.

Celý trik s minulostí a budoucností spočívá v zaměřenění pozornosti. Někdy je fajn studovat jak to s námi bylo, jaké jsou naše kořeny a z čeho vycházíme, ale změna pak vychází s dalších kroků...současných, směřujících ... cíle, zaměření, motivace.

[Dzarmi]

Nějak by mne vůbec nenapadlo to nazývat příčinou .
Moudrost a radost života nemusí být nutně prožívána složitě,si myslím.

Krásný den

Džarmí

[toora]

Ahoj Smarte

Lidský mozek je zvyklý fungovat lineárně. Většinou se tomu říká myšlení. Proto jsou zde koncepty, jako například zákon kauzální, který přímo z této roviny možnosti chápání vychází.
Pokud se chceme podobnými otázkami zabývat, potom k těmto filozofickým úvahám potřebujeme posloupnost, logiku, tedy i naši jakousi „reálnou“ představu (pozn.legrační mi připadá už jen tohle paradoxní slovní spojení) návaznosti, plynutí, prostě času.

Video s Duškem jsem si sice nepouštěla, ale jak ho znám, někdy
tuhle naši naprogramovanou, neustále přemítavou mysl (aniž by to třeba sám zamýšlel) na okamžik svým nějakým prima postřehem vyautuje.

Zkus se na tohle třebas mrknout tak, že pokud je někde něčeho nějaká příčina, tak je to okamžik, kdy vzniknul tenhle projevený svět. Pak už to jede hlava nehlava. Jo, jenže...kterým z těch vesmírů v nekonečném pořadí tenhle „náš“ vlastně je?
Tím mám na mysli, že ve skuečnosti vlastně příčina a následek splývají v jedno. Tvoří jeden jediný, naprosto kompaktní celek, ve kterém se vše neustále prolíná, klokotá vzniká, zaniká a osciluje, kde pravá je levá a nohoře je zároveň dole, kde to, co máme za zlé, může být pro nás nejvyšším dobrodiním, kdy příčina je následkem a každý tzv. následek je zase jen další příčinou.
A všechno se to děje jen a právě „teď“.

[Lendulka]

[toora]

[zeto]

[clovek]

Ahoj lidičky. Abych se mohl projevit jen za sebe, neomezeně, chovat se tak,jak je má přirozenost, jak jsem se narodil a přišel jsem na svět mohu jen tehdy,když se zbavím všech programů, engramů podle dianetiky, zapomenu na omezení mi dané lidskou společností,školou,rodinou. Nemusíte souhlasit, ale dcera se chová podle vzoru své matky a opakuje její vzorce chování.Ano můžu to postupně uvědomováním změnit. Uplně se obrátit.NA ZÁKLADĚ UVĚDOMNĚKLÉ PRÁCE,VĚDOMÍM CHOVÁNÍM. Rozhoduje moje logig?,můj rozum?, jeden program nahradím druhým.Vytěsním ho. Ale kde je svoboda ducha,duše. Kdo je duchovně na cestě, potřebuje si uvědomit,co děla špatně,aby neopakoval stejné chyby, aby pokročil dál a nešel v kruhu.Kdo žažil,co je to přísaha nebo daný smrtelný slib, a jak ho poctivě dodržujeme i ted ,v tomto životě, proč se říká, a je to pravda, že tisíce životů se to táhne jako nit osudu. Je jedno,jestli je to to a nebo ono. Z praxe. V minulosti jsem přišel o nohu a dnes mi ji lékaři zase budou amputovat.Léčitel to léčí a pošle to do minulosti a vyčistí to i tam a nohu mu zachrání.Stalo se! Fobie , kdo s nimi pracuje, ví, že vznikají i v tomto životě,zaděláváme si na průsery příště i ted. Ale je to, nevím v procentech, ale podle mé zkušenosti si tipnu tak 5%, zbytek jsme si už přinesli na svět. A fobie, a vůbec jakékoliv omezení je vězení,mříž,která svazuje našeho ducha. Pohled z druhé strany.

[Damao]

Přišla mi k tomu otázka, zda vůbec jde o to především zjistit příčinu nemoci. Není tu za vším také jiné téma? Je-li nemoc něco jako indikátor toho, zda jdeme svojí životní cestou, nebo ne, může být také podnětem něco do budoucna změnit.