Nové poselství z Prahy?

[Beppe]

[Krabas]

Možná by jen pomohlo na chvilku opustit své horké hlavy a ponořit se do nekonečné vlny fantazie.

[kamo]

Dzarmi,

Lightworkera v dobách jeho největší slávy pamatuju, právě i jeho věčné a sáhodlouhé channelingy, i tu hysterii na snad každou jeho větu.

Ano, používám sarkasmus a těžkou ironii, pokud je na místě. Ale nepouštím se do štvanic a když už chci něco i sarkasticky a ironicky shodit, musím mít za sebou i argumenty, ne jen chuť si přisadit.

Máš asi pravdu v tom, že v čajovně by takováto slova nepadla, protože v čajovně jsme všichni ke všem zásadně milí a usměvaví, ačkoli nás svrbí huba. Proto tam už nechodím, připadám si tam jako mezi křesťanskou mládeží. Ale možná že na vašich srazech je to jiné.

[kamo]

No a teď do toho přijde Krabas s dalším chrámem a dokonce na obrázku...

[Beppe]

A pak že ten chrám neexistuje, já ho taky jasně vidím !

[Krabas]

[Dzarmi]

[Lendulka]

Náhodou klucí, v sobotu v čajovně to nebylo zas tak uhlazené jako v nedělní škole................

Mě dokázal Zeto říct do očí, co potřeboval a huba ho pak už nesvrběla, viď Zeto.

[smart]

[kamo]

Smarte,

nemám ani to nejmenší proti ostřejší diskusi, je to stokrát lepší než pokrytecká ulízanost a vysmátý smajlík ať píšu co píšu.

Přes psychologii je tu Narya, ale mám dojem, že právě forma sdělení nesouhlasu je jeden z velmi vypovídajících osobnostích faktorů.

OK, už to nechme spát.

[Narya]

To není o osobnosti, ale o stylu komunikace a hlavně stylu jak si to zpracuje ten, komu je sdělení určeno. A dobře mířené "řešíš / děláš kraviny" má často mnohonásobně větší účinek, než stostránkové přátelské povídání o tom, že některé duchovní teorie jsou více pohádkovými příběhy než prakticky a prožitkově použitelná životní filozofie. Vzpomínáš? Sám si mi říkal, že mé obsáhlé projevy v tobě vzbuzují spíše odpor a "intelektuální mlácení prázdné slámy z učebnic".

Psala jsem to jinde. Virtuální prostředí nám přirozeně umožnuje psát, rozhohnit se, bez přerušení. V dialogu jsme ochotni se občas zastavit a druhého poslouchat. Takže i sebemírumilovnější z nás může napsat sakra ostré vyjádření a je to v pohodě. Já si z toho snažím vždy vybrat to užitečné, zpětnou vazbu pro sebe se závěrem: jo tady na sobě mohu zapracovat, ne, tady bych podléhala jeho názoru, atd. Myslím si ale (a skromně), že v tomto mám své schopnosti nadprůměrné a určitě i díky své práci hodně cvičené. Jak citlivě říci nesouhlas a zpochybnit řečené, vést k zamyšlení.

Proklepnout jakoukoliv duchovní představu její využitelností mimo seminář a přednáškovou místnost. Vyšehrad byl vždy energeticky silné místo, chrám potřebuje jen lidská představivost. Takové mentální vězení, které nám potřebuje ospravedlnit to, co můžeme vnímat přímo...

Takže super, víme že Praha je vyjímečná (stejně jako mnoho jiných míst, když budeme hledat a vyprávět příběhy), víme, že je to místo, kde se děje mnoho důležitých událostí pro celou českou zemi (a co jiného bychom taky od hlavního města a centra mnoha organizací a institucí měli čekat), že je to místo okolo, kterého se vypráví mnoho příběhů (třeba o tom chrámu nad Vyšehradem) a ano jistě, dle našeho stylu máme větší či menší sklony nechávat se unášet příběhy.

Víte, ráda hraju různé RPG hry (role playing games), kde ovládám osudy a činy různých postaviček. V Aionu jsem kombinace pomocného léčitele, bojovníka, posilovatele celé skupiny a zažívám často pocit moci, když je skupina v krizové situaci, hlavní léčitel "zemře" a celé je na mě abych ho vzkřísila léčitele, uléčila hlavního bojovníka a ještě sama přežila. Wow super, úžasné, pro 5 lidí jsem najednou bůh, se kterým chtějí hrát znova. Tak nějak ale pak vypnu počítač, pohladím kočičky, umeju nádobí a ráno jdu řešit příběhy dětí co mají trable se školou. Prostě vím kde hra končí... Ke svému životu nepotřebuju další chrámy, channelingy, poselství ... snažím se ale chápat, že pro mnohé je to inspirativní poselství, první kontakt s něčím co nás přesahuje, co obsahuje víc než prachsprostou existenci v této společnosti...

To dává smysl a je to do určité míry užitečné. Přijde ale čas, kdy je tyto berličky užitečné odložit a dělat něco se svým naprosto konkrétně rozehraným životem...

Taky jedno poselství, i to video k tomu je velmi povedené:
http://www.youtube.com/watch?v=jIBHDrsUfq4&feature=PlayList&p=44217AD66BD48B50&playnext=1&playnext_from=PL&index=20

[Roso]

Je fajn s potěšením sledovat tuhle diskuzi a uvědomovat si, jak se každý znás neustále vyvíjí a posouvá vpřed

Někomu, nebo možná většině se zdají moje příspěvky hodně ulítlé. Kdybych svoje příspěvky četl před rokem, asi bych s váma vřele souhlasil. Na základě svého vlastního vývoje ale vidím, že nemůžu lpět na svých současných názorech a stanoviscích. Nemohu lpět na vnímání světa a vesmíru, tak jak ho vidím teď. Nemohu věřit pouze tomu co vidím a vím teď. Přiznám se proto, že ne se vším co je uvedeno v mém příspěvku o chrámu se dokážu naprosto ztotožnit. Jsou tam pasáže, při kterých se kroutím když je čtu, ale zároveň si uvědomuji, že je to jen moje momentální vnímání, které způsobuje, že nedokážu všechny informace přijmout. Protože vím, že to nad čím jsem se kroutil před půl rokem, tak dnes přijímám jako samozřejmost.

Vnímám všechny signály, které ke mně proudí. Vnímám odkazy žijících mistrů, ať už je to Dalajláma, Svámi Kaleshwar a další méně známí a když si uvědomím co vím já a jak jsem daleko a uvědomím si jak jsou daleko oni, tak mně nenechává klidným a lhostejným to co ONI říkají a jaká nám dávají poselství. A když si tohle všechno dám do souvislosti s tím co se děje v mém životě tak jsem prostě otevřený všemu co ke mně přichází.
Pro ty, kteří si myslí, že ulítávám, tak vás mohu ubezpečit, že stojím velmi pevně oběma nohama na zemi. Myslím, že moje práce (jsem šéfe IT), moje dcera a další věci, mně drží u země dostatečně silně.

RoSo

[kamo]

No...RoSo...
...teda náš IT šéf často jako pozemšťan zrovna nevypadá

[kamo]

Naryo,

já studoval psychologii v ženských kolektivech, kde se pracovně od nepaměti vyskytuji a po práci pak i v restauracích všech cenových skupin a naučili mě právě i to, co jsem napsal, že: "forma sdělení nesouhlasu je jeden z velmi vypovídajících osobnostích faktorů."
A styl komunikace a to jak si to adresát zpracuje se právě až od té formy přímo odvíjí. Takže je to hodně o osobnosti odpůrce a o tom jak umí někoho poslat do háje.
Se zbytkem toho prvního odstavce v pohodě souhlasím, vždyť taky říkám to samé.

Akorát osobní poznámka k

[Roso]

A co nás poutá k zemi jako pozemšťany? Ego a fyzické tělo. Tělo patří zemi. Kam patří duch?
Zkuste znova popřemýšlet co je skryto v básni od Nerudy.


Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!"

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!


RoSo