Velké změny v životě

[clovek]

Ahoj lidičky. Naposled. Klidně udělej to co já. Když jsem potřeboval načerpat sil, bylo to už moc neúnosné, tak jsem si zašel za psychyatričkou a dala mi prášky. Ty řeči o dlouhodobém léčení a postupném vysazování jsem bral z rezervou. Po 3 měsících jsem je vysadil a nešel na žádnou kontrolu. Prostě už to nebylo třeba. Aby člověk mohl se sebou něco dělat, musí být silný a ne na dně. Je to na nic, ale člověk je tak otupělý,že spí, přes den funguje ale nic neřeší. Načerpá síli a pak hurá do života. Je to krajní řešení,ale nezavrhuji žádné. Kdo si to neprošel,neví.
Proč se to stalo zrovna mně.Slovíčko proč je slovo rezignace. Když jsem se ptal boha proč mne opustili mé děti, odpověděl mi, že né oni, on mne opouštěl (skrze ně), abych ho přijal.Trpělivě čekal až ho přijmu. A přijal.DÍKY za to mým synům.
Paní Říhová Michalu Davidovi po roce depresí pomocí regresivní terapie nebo nevím jakou metodou,to bych hádal, mu ukázala, proč ho opustila 9letá dcera. Životy před tím ji vždy opouštěl on jako první a ona mu chtěla ukázat jak moc ho milovala a jak moc jí vždy chyběl. Říkal to v televizi, že kdyby nepřijal její DAR Z LÁSKY tak by to byla zbytečná obět. Už na ní nedokáže myslet s černými myšlenkami.Zustala jen láska a...
Je jedno jestli to bylo 15 minut. Na tuhle není člověk nikdy připravený.Poslední vteřinu věříí.. mi si ani za tři roky nepomysleli že to jednou přijde. I když všichni říkali museli jste s tím počítat, veděli jste to.NEVĚDĚLI.
Nechápeme to, a doufám, že dojdeš zaslíbení a dojde ti, přijmeš a poděkuješ, pochopíš, že to byl od něj dar z lásky. Jen z velké lásky můžeme dát i svůj život v plen..
Nespěchej, miluj vše a neptej se proč. Říkej si, děkuji ti, ale já jdu dál, abych nesla tvé poselství dál. Dokud žiju, jsi tu s námi i ty.Nezapomnělo se na tebe, A říkej si, dokážu ti, že dovedu žít dál.NEZJKLAMU TVOU DŮVĚRU. PROTOŽE TY JSI ODEŠL PROTOŽE JSI MI VĚŘIL ŽE TO ZVLÁDNU. Nezklam ho, on tě nelituje. on ti pomáhá. Každý den si to připomínej. Bojuj,on ti pomáhá a věří ti,a pomůže všem,kteří ti pomáhají a budou stát vedle tebe. Víš to je ta jejich,naše věčná láska.Šaman

[Edy]

[toora]

[Edy]

Tooro, děkuji za krásné vysvětlení. Vím o čem píšeš a rozumím tomu moc dobře. Tenhle způsob přístupu je mi nejbližší. Jdu do toho. Vyzkouším to s radostí. Ještě jednou děkuji.

[Edy]

Už jsem tu zase. Docela mi pomáhá se tímto způsobem vykecat ...
Snad to nevadí. Napadlo mne mnohokrát, proč se nedržím Reiki během tohoto období, kdy se vzpamatovávám ze všeho. Po smrti manžela jsem dokončila Mistrovský stupeň, pustila jsem se jako zvědavé dítko i do Shambally a absolvovala jsem satsang i výuku Esenciálního léčitelství. Jednu chvíli mě to uchvacovalo, ale teď mám jaký si stop stav. Přičítám to k postraumatu. Jistou souvislost v tom vidím. Čas od času (zřídka) se nechám zahalit do těchto energií, užívám si to.
Když ale použiji Reiki nebo Shamballu na přítele, mám vždy stejné výsledky. Buď mi intuice našeptává, že energie proudí, ale na daný problém (bolest) nemám působit, je to prý zbytečné. Je to ve smyslu vyrovnávání se našich vzájemných energií a on si tím má projít. Následuje do několika hodin či minut pak mezi námi problém či zvláštní konflikt. Jsme každý jinde a naprosto odlišní. Přestože nemá s duchovnem nic společného, toto chápe a naslouchá, když já něco tzv."vím". Mám zvláštní pocit, že je to ten pravý a zároveň mi cosi našeptává, že je mým učitelem, duch.partnerem.
U mne se s Reiki děje něco podobného. I u sebe to vnímám podobně, i když u mne něco dělá psychika. To ale od sebe rozeznám. Naše energie se vzájemně vyrovnávají. Původně jsme několik let (než jsme se poznali) byli naprosto zdraví. U lékaře jsme nebyli několik let. Nyní máme každou chvíli zajímavé, mnohdy úsměvné zdr.problémy. Ty však jsou krátkodobého rázu, nejsou vážné a rychle odezní.
Občas vidím malinko dopředu a vím, co ještě přijde.
Např. Jsem viděla, jak můj přítel jednou bude mít problém s oběhovým systémem (i jeho smrt). Měla jsem těchto vizí více u různých osob. V duchu jsem si přála, ať trochu přispůsobí jídelníček. Ejhle, začalo ho bolet koleno. Diagnóza - dna. To obnáší změnu stravovacích návyků a změnu jídelníčku. V lepším případě alespoň zamyšlení se, co jím. Zeptal se mne, zda ho to chytne v nejbližší době zase. Viděla jsem bolavé koleno, ale jinak, mírněji. A je to tu, běžel k lékaři a je to něco ortopedického. Já ale vím, že i tohle rychle bez následků zmizí. Dna ho chytne ještě jednou ale slaběji jakožto varování. Potkala nás různá nachlazení, prostydnutí, střevní potíže, ... . Pomalu se to sklidňuje. Oba se tomu smějeme, máme z toho srandu. Tak trochu sleduji i z mého poledu, z energetického, co se to tělo snaží říct. Je to tudíž i kromě vyrovnávání energií, snaha organismu naznačit kde máme resty i jakoby urychlené samoléčení a čištění organismu.
Máte někdo podobnou zkušenost?

[samanka]

Milá Edy,
v tvém příspěvku mě zaujalo, jak jsi napsala, že ti intuice jasně říká:
nedělej to, ale ty z neznámého důvodu musíš a musíš a musíš.
Zkus se sama sebe zeptat proč?

Jedna z naprosto základních zásad etiky reiki, které většina z nás učí hned na jedničce, je poslouchat intuici, požádat o svolení jestli můžu v danném problému působit (tohle je snad jedna z důležitých zásad ve velké většině alternativních metod) a pokud mi přijde NE, tak to prostě neudělám i kdyby to byl můj sebelepší přítel. Kromě jiného bych mohla jemu i sobě zadělat na ještě větší problém. Dobrá teď mu sice něco svou vlastní vůlí potlačím, ale ejhle najednou se to vyrazí někde jinde, to je překvapeníčko!
Problémek u mě, problémek u něho...

Nezlob se, ale mám takový výrazný pocit, že mu hodláš hodně řídit
život. Má špatnou životosprávu? Šup mu tam svoje přání - ať se to napraví (za jeho zády, vždyť stejně ezoteriku nebere vážně) a hupky dupky máme tu dnu.
A ještě z toho máš radost, jak hezky to s ním, jak se říká, válíš. Co na dalším zdravotním problému, hlavně, že teď bude jíst dietně, přesně podle tvého přání.

Mě tedy to, co píšeš moc veselé nepřipadá. Spíš na zamyšlení nad tím,
jaký máte vlastně vztah, co si jím realizuješ a co se to s tímhle člověkem snažíš provádět. Možná proto máš ten stop stav, abys někomu nevědomky neublížila. Než si uvědomíš pár věcí.

Promiň, že to píšu tak tvrdě, ale někdy je lepší jedna tvrdší poznámka než neustálé mazání medu kolem pusy.

šamanka

[Edy]

Jaképak promiň. Já ti děkuji za příspěvek nebo komentář či radu ... .
Asi to špatně vyznělo. Když mě požádá o pomoc, přesněji zda bych mu s nějakým zdrav. problémem nepomohla, když pracuji s Reiki, ráda to udělám. Jenže když se objeví to NE, přestanu a oznámím mu to. To je samozřejmé. I přesto dochází k tomu, co jsem popisovala. Přestala jsem nyní na něj úplně působit, protože to NE je tam teď skoro pořád. Je i u mne. Když náhodou vycítím, že mohu na sebe působit, z deseti případů to udělám jen jednou. Spasitelský syndrom Šamanko nemám
Skutečně nikam nic necpu. Opravdu ne. Asi jsem se vážně špatně vyjádřila. Zachraňovat také nehodlám. Ctím jeho rozhodnutí ať si jí co jí. Jí opravdu nezdravě. Jen přihlížím. A mrzí mě to v koutku duše. Ale je to jeho život a já kráčím vedle něj. Také mám svá přání a rozhodnutí.
Ještě se zamyslím nad tím, co jsi mi napsala. Snad mu ty nemoce nepřivolávám já, ale cítím že ne. Smějeme se tomu protože jsou kolem toho legrační situace, které tyto okolnosti doprovázejí. Ne protože někoho znás opět něco bolí. To ne. Děkuji ti, Šamanko.

[samanka]

Víš co mě ještě na tvém příběhu zarazilo? Že jsi ten šok po smrti manžela začala řešit obrážením moře seminářů, poměrně rychle sis našla nového přítele a docela se hrneš do nové svatby. Prostě sis nenechala žádný čas klidu abys mohla být smutná. Aby sis všechno rozdýchala a zpracovala. Kamsi jsi to zastrčíla a hurá zase do světa. Jeden z mých učitelů vždycky říká, že žal po dobu půl roku je normální lidská reakce.

šamanka
PS: pochopitelně tohle platí jen v případě, že bylo proč prožívat smutek, nevím jaký byl váš vztah před tím a jestli neprožíváš jen šok z faktu smrti
a toho jak jsi ho našla.

[Edy]

Já vím a vnímám to také. Vše je nějak rychlé. Chyběl mi ten tzv.oddech, ale ...

Co se týče seminářů, teď to vím také. Zřejmě mi ten oddech dopřává "vesmír" alespoň takto nyní. Co se mám naučit, pochopit a co dostanu za lekce, to mi nikam neuteče. Vše se děje tak jak má a přijde to v pravou chvíli. Já jsem nyní přibrzdila a veškeré akce všeho typu nyní odmítám. Pracovní nabídku na povýšení jsem také přijala ale s odkladem na půl roku. Odpočívám.

A přítel? Měla jsem představu a malinkaté přání, že až jednou někdy v budoucnu za nějaký čas, tak snad ... Najednou to přáníčko stálo přede mnou. Vypadal úplně jako to nedomyšlené spola vyslané přání. Povaha také sedí. A podmínka byla nezadaný, to také vyšlo. Navíc je to v místě mého bydliště a já si ho přitom za celé roky nikdy nevšimla. Upozornila jsem ho, že nejsem OK a nejsem připravená na nový vztah. Má se mnou ale neskutečnou trpělivost, smekám před ním. Spolu se nám daří překlenout toto období. Nechávám si ale i prostor pro slzy a smutek. Tohle on chápe a je mi oporou. Už několikrát mě obejmul a říkal, ať klidně pláču, když to tak cítím. Držel mne a hladil, dokud jsem nepřestala.
Vše se mi vedle něj snáší o něco lépe. Ale už se snažím trochu po svém. Nechci ho mít jako opěrnou zeď, polštářek na fňukání a ani na něm nechci vyset jako koule u nohy. Mám dost síly se postavit. Našla jsem chuť žít a inspiraci do dalších dnů. Přeji si, aby nám to spolu vydrželo co nejdéle, ať je to krásné a ať je i on se mnou také šťastný, jako jsem já.

PS : Vztah s manželem jsem měla krásný, už jsem to tu i psala. Žili jsme spolu 15 let a když jsme se konečně vzali, nedožil se ani výročí. Dokonce měsíc před jeho smrtí jsme doplatili leasing na auto a dokončili rekonstrukci bytu. Dokoupili jsme nějaký nábytek. Tak se mu to líbilo a ani si to neužil. Plánovali jsme si, jak se budeme mít, jak budeme cestovat, ... .
Celé roky jsme měli stejné směny ve stejném podniku. Byli jsme stále spolu. Náš vztah jakoby zrál. Všude jsme byli spolu. Měli jsme také jednu krizi, tu jsme ustáli a náš vztah se upevnil. Neměli jsme potřebu, aby jeden z nás byl kápo. Každý jsme rozuměli něčemu jinému a tak jsme se vlastně doplňovali. Byl to skvělý člověk a všude oblíbený. Naučila jsem se od něj hodně a dal mi také hodně. Líbila se mi jeho upřímnost a přímočarost.

To je asi tak vše. Snad jsem to popsala tak, jak se mi to v hlavě všechno honí. Snad to bude dávat trochu smysl. Děkuji ti Šamanko za pohled z druhé strany.

[clovek]

Ahoj. Zkus zapřemýšlet,jestli ty tvé semináře nebyli z důvodů jako u mně.
Už nikdy jsem nechtěl jen přihlížet. Chtěl jsem být Bůh. Jen on dokáže uzdravit a vskřísit mrtvého?

[Lendulka]

Jožko, občas si říkám, že ti nerozumím a jestli jsem duševně nemocná já, nebo ty..... Promiň.....

[slunecnice02]

Lendulko, nemyslím si, že pokud někomu nerozumíme, musí být někdo z nás nutně duševně nemocný.
Myslím naopak, že to, co říká Člověk má hlavu i patu.
Sama jsem se nechala iniciovat do reiki z podobných důvodů - nechtěla jsem pouze přihlížet. Neoběhala jsem sice plno seminářů (pouze Reiki I a po nějakém čase Reiki II), ale nakoupila jsem spousty knih a každý den v nich ležela. Po čase jsem zjistila, že teorie je hezká věc, ale kolikrát člověk pro studium teorie nemá čas na praxi a tak se snažím ve čtení trochu usměrňovat.
To, že Edy oběhala pár seminářů, může třeba souviset s tím, že pokud můžu soudit podle sebe, když se člověk dostane do podobné situace a je mu celkem hodně zle, potřebuje mezi lidi a přijít na jiné myšlenky, než na ty, které by ho samotného a smutného doma napadaly.

[Lendulka]

Ahoj Slunečnice02,

nerozumím spoustě lidí, ale přesto si o nich nemyslím, že jsou duševně nemocní.

Nemám nic proti tomu, že někdo obíhá semináře, páč to dělám takyyyy.......

Ale nezkoumám, co koho k tomu vedlo, protože to má přece každý z jiných důvodů.....

Jenom mě opravdu, ale opravdu zarazilo, že si clovek myslí, že na nějakém semináři se z něj stane Bůh, co umí vzkřísit mrtvé...........
Jestli umím dobře číst, tak to je to, co tu Jožka napsal....

[samanka]

No, po pravdě řečeno mě tahle informace, jako důvod návštěvy seminářů taky dost překvapila, zatím jsem o podobných případech slyšela jen v souvislosti s černou magií. Ale už jsem si zvykla, že Jožka není troškař, je to jeho způsob psaní, vždycky tam dává extrémy: jednou chce být Bůh, příště tvrdí, že jediná pravá pokora je plazení se v prachu apod.
Jo to je prostě Jožka.

šamanka

[slunecnice02]

Ahoj, možná na dovysvětlení toho, co jsem psala výše - příspěvky, které tady čtu vnímám jako kdyby na mě nebo na kohokoli jiného lidi, kteří je píšou mluvili. Zkrátka si u nich představuji i tón hlasu, jakým jsou proneseny a spolu s informací, kterou příspěvek nese mi to dá celek sdělení.
No a u některých mám zkrátka pocit, že někdy jsou slova míň než to, co za tím člověk cítí.
Jsou to jen moje dojmy, tak snad to nikoho neurazí (proč taky).
Chci tím říct, že příspěvek Člověka na mě nijak bláznivě nepůsobil, i když použil výrazu nebo obratu, jaký bych sama nepoužila.
Mám pocit, že to chápu, ale třeba je to myšleno úplně jinak.
V každém případě Člověk (Jožka) jako člověk má moje sympatie