Velké změny v životě

[Edy]

Ahoj, zdravím vás všechny po delší odmlce.
Psala jsem tu naposledy o sebelítosti v souvislosti s úmrtím mého manžela. Nějak si nevím rady, co se to se mnou nyní děje. Nerozumím tomu.
Za tu dobu od jeho smrti se u mne mnohé změnilo. Našla jsem nového (naprosto odlišného) partnera, změnila jsem i tak nějak styl života, hodlám změnit bydliště, dostala jsem nabídku na změnu profese v práci a přijala jsem ji, mám jiné telefonní číslo, ... . Ne, že bych snad utíkala před vším, ale samo se to naskytlo. Co mě však zaráží, je to, co stále cítím. Měním se totiž i já a to dost podstatně.
Dnes mne tak napadlo téma : můj Matrix. Něco jsem si tu před tím s manželem budovala a nikdy by mne nenapadlo, že je to vše tak pomíjivé a vážně jen domněnka, sen. To, co mně bavilo mne teď nebaví, co se mi líbilo mne nudí, co jsem odmítala to dělám. Kde býval problém není a kde nebyl tam je. Vše je nějak na hlavu postavené. Učím se novým změnám, jsou zajímavé. Ale ty zvláštní stavy, co se vynořují, mě vykolejují.
Mnohdy cítím smutek a deprese ze sebe samotné. (Doprovází to myšlenka, co vše se muselo změnit, abych mohla fungovat dál.) Samozřejmě mi to činí už drobné zdravotní problémy. Dokonce se má psychika občas vymkne kontrole a já si nevím rady. V tu chvíli se mi začnou třást ruce a postupně celé tělo. Vše je doprovázeno tlakem (někdy až bolestí) na hrudi. V hlavě se mi honí spousta myšlenek takovou rychlostí, že jim nestíhám. Nastoupí strach, pak rezignace a dokonce pocit panyky. Když se do tohoto stavu dostanu, jsem schopná čehokoliv. Mívám i chuť ten život vzdát. Je mi v tu chvíli vše úplně jedno. Strácím pozornost a chuť vidět, slyšet, cítit, slyšet, být. Má to různou intenzitu.

O všem jsem si promluvila se svým přítelem. Rozumí mi z velké části. Některé myšlenky ho děsí. Má mě moc rád, i já jeho. Hodně mi pomohl ze začátku. Donutil mě jíst, hlídal můj spánek i celkovou životosprávu. Vše jsme spolu zvládli. Jen bych ty stavy ráda už měla za sebou. Přicházejí kdykoliv a kdekoliv v různé intenzitě. Bývalo i hůř. Přeji si už klid v dušičce. Není přeci proč bych měla tyto stavy mít. Mám se s novým přítelem krásně. Máme spoustu snů a plánů. Plánujeme do půl roka svatbu.
Nedávno jsem si řekla, že své podivné stavy nechám vždy jen odeznít bez jakékoliv snahy o cokoliv a stejně s tím i ony divné myšlenkové pochody. Nebudu se dělit se svým přítelem během toho o tyto zážitky, pokud nebudu vyžadovat vyloženě pomoc. On už sám pozná, že zase nejsem OK. Trochu to pomáhá a hledám tak svou vnitřní sílu. Zjišťuji, že jí mám dost.
Ale někdy mi připadá, že mi dělá dobře, když mám na tyto stavy "diváky" a zároveň mi vadí, když tuto slabinu někdo vidí. Chci být s lidma a přesto se schovat někde sama. Je to vše jako černá a bílá, vlevo a vpravo zároveň.
Částečně si uvědomuji, že mi vadí i ty změny v životě. To se ještě přidá sebelítost, ač jsou ty změny jen pozitivní a já je vítám. Opravdu tomu nerozumím.

[toora]

Ahoj Edy.

Stavy, které popisuješ jsou velmi podobné příznakům panické ataky.
Pokud chceš nahlédnout, je toho na netu o ní ke čtení dost, např: http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ostatni_obory/co_je_to_panicka_ataka_priznaky_lecba.html

Nebylo by ani divu, protože každý reagujeme trochu jinak, každý se taky jinak vyrovnáváme s bolestnými událostmi našeho života.

Bylo by dobré, neustále mít na paměti, že vše je jen přechodné, i tyto tvoje stavy a co příjde, to také zase odejde, a světlo na konci tunelu je tady pořád, jen ho prostě třeba chvilku nevidíme. Tedy i tyto Tvoje stavy jsou jen přechodné a dříve či později ustanou.

Když jsem v životě procházela nějakým hodně těžkým obdobím, tak až o něco později mi došlo, že jsem to prožila, mimo jiné, také proto, abych lépe pochopila a mohla pomoc někomu, kdo to bude třeba potřebovat.

Tak držím palečky a přeju Ti, ať jde vše už jen k dobrému, a hodně štěstí.
Katka

[Edy]

Katko, děkuji ti, moc. Nahlédla jsem na tu stránku a ono to sedí. Asi je to ta lidská vlastnost pojmenovat "to", abych věděla, co s tím dál a jak na "to".
Ty stavy mne trápí, mrzí a neskutečně vyčerpávají. Nechci je a ani se jimi nechci nechat pohltit. Je to, jakoby si dělalo tělo něco jiného než chci já. Vždyť teď se mám docela dobře. Jsem na tzv.nové startovní čáře života. Překážky které na ní tak trochu vidím jsou překonatelné s úsměvem na rtech. Spousta věcí je pro mne nových. Proč ne. Změny vítám.
Tu stránku si pořádně přečtu a ještě jednou děkuji.

[toora]

[Evik]

Edy, napadla mě taková věc, která s tím možná vůbec nesouvisí. A sice ta, jestli jsi se už doopravdy dokázala se svým manželem ve svém srdci rozloučit.
Nemyslím tím zapomenout. To nejde.
Ale rozloučit a jeho duši propustit a dál jí k sobě nepoutat.

Promiň, je to asi hodně citlivé téma...

Eva

[clovek]

Ahoj. Každý jsme jíný a každý to prožíváme po svým. Zkus to brát vše pozitivně.Mám strach, tak to tělo potřebuje, něco je v něm a musí ven. Začínáš mít zdravotní problémy, dobře, tělo ukazuje,že něco není v pořádku. Tvoje tělo, celý vesmír, ti ukazuje cestu. Jen naše mysl, možná, si myslí, proč bych mněla, když ted mám vše. Ale co je v podvědomí. Držím ti palce. Jestli odchod tvého manželä byl pro tebe těžký, tak nedoufej že za pár měsíců se dokážeš odpojit. Sama vidíš, že srovnáváš, místo aby jsi viděla, že obě stránky věci byli,jsou a zůstanou pro tebe ty nejlepší. Vem si, jak píšeš, že jsi jiná než dřív, co jsi odmítala a nedělala,ted děláš. Skutečně před tím i ted je to Čse mění,žádný den není stejný, a proto i my nemůžeme zůstat stejný. Ty to ale víš. Chceš- li konkrétně, tak mi napiš. Taky jsem si to prožil, snad ti pomůže moje rada.Napiš na můj osobní email.Šaman
Zkus to, už jen to,že mi to dokážeš napsat, pojmenuješ, co tě bolí.

[Narya]

Tooro, panická je moc silné kafe, já bych spíš mluvila o postraumatických obtížích (i slovo porucha se mi tu psát nechce). To co Edy zažila bylo dost silné a tělo si ten uložený šok ještě tak trochu pamatuje. Já zažila něco podobného a teprve po roce a kousek mám pocit, že sice vzpomínka zůstala, ale je pečlivě a bezpečně uložená a odložená (nejde zapomenout), prostě je neaktivní a já mohu fungovat dál. Občas se stane, že si vzpomenu a je mi smutno, tak jí zapálím svíčku a připomenu si to hezké co jsem s ní zažila a prožiju si vděčnost za ty dobré zážitky.

Edy, na každou změnu si musíme zvyknout. Je vidět, že jsi udělala kus práce, nech ty změny působit. Pokud ty pocity přijdou najdi si cestičky první pomoci, naprosto jasné kroky co uděláš k tomu, aby sis ulevila a sklidnila se. Pokud ti jde vizualizace, tak použij Reiki na napjatá místa a představu sklidňování, odplouvání - ano zažila jsem to, ale je to tak daleko, abych na to viděla, ale zároveň dost na to, aby už mě to netížilo. To uklidnění, uvolnění, pocit, že teď už je dobře je velmi důležité. Víceméně jde o to, aby pro tvůj mozek byly užitečnější současné pozitivní informace a vědomí, ano, umím to zvládnout a ty vzpomínky na šok se oslabily a vybledly - pak sice budou, ale ne tak silné a vyčerpávající.

Kdybych já pracovala s tebou asi bych teď zkusila tranzovou práci, pomoci podvědomí ten zážitek klidně a dobře uložit, ale to intenzivní deaktivovat a pomoci se přeladit do harmonického stavu.

(Eviku, myslím (co vím), tak tady nejde o rozloučení, jako spíš o tělesné a emoční vzpomínky z toho šoku.)

[toora]

[Narya]

Víš co, sama diagnostika podle MKN10 (mezinár. klasifikace nemocí) nebo DSM-4 (to samé jen o americku) je nahouby. Více méně se to řídí podle popisů chování a škatulkuje se (diferenciální diagnostika), kam se hodí víc. Budu-li se toho držet, a to velmi nerada, bo se tak ztrácí lidské příběhy a lidé začínají "mít poruchy", ne se v životě trápit, mít potřebu změny,...

Ale...z toho co vím, co Edy řešila (a něco i soukromě se mnou), tak to jsou postrraumatické stresové reakce, bo tu lze jasně a poměrně ohraničeně určit o co šlo. Je to přesnější. Ale panická ataka a z toho celá plejáda "panických úzkostných poruch" (obdivuju lidské myšlení, kolik umí vytvořit nálepek a problémů) - má trochu jiný příběh vzniku. Kolem a kolem jsou to ale hračičky aby kliničtí psychologové mohli být chytří a měli po odpolednách co dělat.

Edy stačí vědět, ano děje se mi to, moje tělo je díky silným zážitkům tak vyladěno, je to v pořádku, když si pomohu se přeladit jinam, tyhle pocity zeslabí, sklidní se - a časem se budu moci ohlédnout. Nejhrůř lze dočasně pomoci i vhodným psychiatrickým lékem, aby se to přeladění odehrálo klidněji ... bez práce samotného člověka to ale samozřejmě nejde.

Prostě jsem na syndromy, poruchy, retardace, neurózy a spol. hodně opatrná - jakmile člověk začne řešit toto místo sebe a svého života, terapeutická práce hned dostane ránu, aniž začala.

[Edy]

Lidičky, děkuji vám za tu spoustu reakcí. Jsem vám moc vděčná za rady i vaši přítomnost. Je to takhle nějak snažší, když to mohu s vámi konzultovat. V každém příspěvku jsem si našla to své a hned je mi veseleji.
Já osobně to cítím jako postraumatické obtíže, které mají s tou panickou atakou hodně společné, při niž mám strach a černé myšlenky. Je to pro mne orientační bod či směr, ne diagnoza. Je to opravdu strach ze strachu spojený s různými fyzickými projevy (špatně se mi dýchá, strácím pozornost, emoce se stupňují, chvěji se, buší mi srdce jako o závod, nejradši bych utekla nebo nebyla, strach z kolabsu, bolest na hrudi, někdy je mi zima a jindy dokonce mám horečku, mám hodně neklidný spánek, často odpor k jídlu a poslední týden dokonce lehkou žaludeční nevolnost. Snad jsem to popsala vše, ale ten vnitřní nátlak, co se ve mně odehrává je v tu chvíli příšerný. Také se bojím, že ten šok prožiji ještě jednou. Nikdy jsem netušila, co psychika dokáže. Mysl si něco přeje, duše bolí a lituje se a tělo neposlouchá.
Dnes jsem ten stav cítila asi 10 krát, ale slabě. Byla jsem dnes s přítelem ve městě a říkala jsem si, že je vše OK. Zažehnala jsem to. Jenže další nástup byl zase o něco silnější, ten další také. Před chvílí jsem si prošla další, ale s pomocí přítele to krásně odeznívá. Když mě drží beze slov v náručí a já to jen pozoruji , nechám to odeznít a neodháním to. Zní to hezky, ale chtěla bych to zvládnout i jinak, sama si s tím poradit. Není možné za ním běžet a volat : už to na mně jde. Také ne vždy je po ruce.
Sílu mám něco s tím udělat a odhodlání také. Podle příznaků bych se měla zaměřit na srdeční čakru. Spíše nechat Reiki ať mnou protéká a pomůže mi se uzdravit. Nechám to na ní.
S manželem jsem se zdárně rozloučila. Za vše mu děkuji, bylo mi s ním krásně. Nikdy nezapomenu. Jen jsem nerozdýchala to, jak odešel. Dostal infarkt v noci a do 15 minut bylo po všem. Nikde nikdo, sanitka přijela když už nebylo pomoci. Tak jsem se snažila mu pomoci. Pořád mi v hlavě zní má věta, že je to vůči mně nefér. Už to zavání sebelítostí.
Můj nový život a změny v něm jsou neskutečně krásné. Až na ty stavy jsem šťastná a zamilovaná.

[toora]

[toora]

Díky Edy,
je Tvůj popis je přesný, proto jsem Ti psala o strachu ze strachu.

[Evik]

[harmonik]

Ahoj Edy, pomáhají ti tu psychologičtí profíci a je to fajn a krásné sdílet, že na nějaký oříšek není člověk sám. Já jsem k reiki čichnul před pár měsíci a odmalička mě léčení zajímá. Hlavně dušičky. Opravdu jsme leckdy jak herci na jevišti a máme si tu sehrát nějakou roli. Ostatní nám jsou zrcadly. Každý zaujímá jiný úhel pohledu a vzniká jedinečná mozaika. Já mám rád pohádky, je v nich ukryto velké kouzlo a moudro a vím, že se stávají i skutečností. Nejoblíbenější mám snad Lotranda s panem Dr-ncem. A protože uměl kácet stromy a měl vyvinuté soucítění a lásku, léčil po svém. Přivedli ho k srdíčkem zlomené princezně a tu svým fortelem dokázal uzdravit.
První co bylo, pokácel "stínící stromy", nechal přijít sluníčko a ona se plně zotavila.
Máš štěstí a výhru, že to sluníčko přítele vedle sebe máš! Nechť jste si jeden druhému sluníčky a děláte jeden druhého navzájem šťastným! Láska je univerzální lék na všechno!
Protože: štěstí si nemůžeš koupit, štastným můžeš jenom BÝT! A všechno překonáš!!!
Původně jsem zamýšlel na webíku něco jiného, ale prostě musím to dát SEM, TOBĚ!
Rosík vyzýval k roztočení mozkových závitů, probírá se téma, co bude po roce 2012, ale my mnozí řešíme to své "TADY A TEĎ!" nyní.Konkrétně mi nedá spát myšlenka, proč k nám do české kotliny a blízkém okolí přijíždí velcí duchovní lidé jako dalajláma, papež, Tichanovskij a mnozí další. Možná se to probere na srazíkách a někdo tu něco k tomu dá.

Já jenom: Velký léčitel Ježíš /a papež jeho následovníkem/ pravil: Pokoj vám! / A myslel tím nejspíš klid a spokojenost v duši/.

A dalajlámova modlitba, jak jsem si ji vystřihnul z článku se skvělou a též esoterickou Květou Fialovou:
" Ať se stanu v každé době, nyní a navždy, ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, co ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceán, mostem pro ty, co jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, co nemají světlo, útočištěm pro ty, kdo nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné." /To je smysl života, abychom si pomáhali. Jakoukoliv drobností./
Měj se sluníčkově, pošlu ti energii reiki. Harmonik.

[Edy]