Reiki 1. stupeň Vaše pocity a zážitky

[Futetka]

Nojo, ale já se bojím, že bych se pak musela uzemňovat. Nevím přesně proč to vzniká, ale od té doby, co na sobě zkouším reiki, tak mám problém s nohama. Stále kopou. Nemůžu kvůli tomu ani spát, takové je to nutkání pohnout nohou.((( Není to tedy nic příjemného. Třeba s tím máte také zkušenosti.

[Dzarmi]

Nu mě se to dělo myslím právě proto,že jsem je nereikovala.Dříve jsem jim nevěnovala žádnou pozornost a cítila jsem často dole u kotníků jakoby nahromaděnou energii.
Říkají si o pozornost hihi.
Myslím,že to s lítáním nemá nic společného,ale ať promluví znalejší...


Džarmi

[blankas]

[clovek]

Můj názor.Systém reikování čaker stylem 1+7,2+6...se nedoporučuje,protože spojuje první a sedmou čakru a může spustit kundalíni a nebo nastartovat velký okruh.Proto doporučují na kurzech 1+6. A taky s tím souhlasím.Nemá se to přehánět,ale dělat to do té doby,než mám stejný pocit v obou rukách,což značí,že jsou čakry v rovnováze a končím na srdeční čakře,a ta si obě ruce zaslouží.Teprve po určité době bych doporučil úplné,neboli 1+7. Ale pro urychlení a nevkládání vlastních přání a tužeb doporučuji začátečníkům dát se mezi dlaně a posílat dálkově reiki sobě.At si teče,kam si teče.Jen vnímat,jaké pocity to vyvolává a co cítím v rukách..A mimo to nezapomente na své vyšší já,střední...Člověk

[smart]

[Beppe]

[kamo]

Tak.
Aby ta diskuse, zda je lepší systém 1-2-3-4-5-6 nebo 1-6 2-5 atd nabrala na obrátkách, taky něco přidám :

Ano, už na 1.reiki se učí ošahávání se určitou kombinací poloh rukou, která nebývá u každého učitele stejná. Sám za sebe můžu říct, že mnohé tyto polohy mi byly poměrně nepohodlné - kotníky, záda atd - a zcela zaměstnán prostým udržením rukou na předepsaných pozicích nebyl jsem schopen ještě vnímat jiné účinky než zvolna nastupující nepohodlí přecházející někdy do mírné svalové křeče. Byla to asi má chyba, že jsem nebyl jogín schopný obmotat končetinami sám sebe, ale tak to zkrátka bylo a je.
A nemusí se jednat o nějaké exotické polohy. Např. po deseti minutách držení ruky na čele (vsedě) se začne ozývat svalová soustava celé ruky a opět ruší výsledný efekt.

Takže já při běžné údržbě praktikuji pouze ty polohy, na které dosáhne volně svěšená ruka v rozsahu ohybu v lokti, tzn. krk, srdce, břicho, podbřišek. Tyto polohy se dají bez sebemenších potíží držet opravdu hodně dlouho jak vsedě, tak vleže a kdyby bylo třeba, tak i ve stoji.

Jestliže je reiki inteligentní energie, tak proč z ní dělat dementa, který umí působit jen tam, kam dáme ruku? Ano, ruka je nejčastějším a nejpohodlnějším zdrojem, ale jestliže se reiki už jednou do nás dostane, tak se pravděpodobně rozloží po celém těle víceméně stejnoměrně. Není přece kýmsi naprogramována, že se dostane jen do srdce, ze kterého se musí vytáhnout do dlaní, aby se pomocí nich mohla přenést do zbytku těla, nebo někam jinam. Jsem přesvědčen, že je všude, v ušním lalůčku i malíčku u nohy a jde jen o to si ji uvědomit - tudíž věřit sám sobě. Pokud nedokážu poslat reiki na dálku jen svým srdcem, pak můžu mít rukou jako chobotnice chapadel, můžu je namířit jako antény kam chci a bude to slabé. Je snad vyloučen přenos reiki třeba kolenem (vzpomeňme na dávné či nedávné doteky koleny krytými stolem s osobou velmi příjemně rezonující na naší vlně - copak to není přenos reiki ta vlna tepla, mrazení a příjemného vzrušení? ) a cožpak není možno se opřít zády o sebe a sledovat co se děje? To je jiná plocha než dlaně, zkuste si to někdy. O dalších polohách až po desáté večer .

Velmi často tedy reikuji sám sebe tak, že si prostě sednu, ruce položím na stehna - dlaněmi dolů, žádné nepřirozené vykroucení směrem k nebi, které stejně po chvíli začne povolovat - a věřte nebo ne, ale funguje to taky. Ty výše zmíněné polohy používám jen občas, když se mi chce.

Takže je dobré vědět, že existují všelijaké osahávací polohy a předepsané kombinace a postupy, ale podle mě jen proto, aby si člověk časem našel svůj vlastní způsob. Taky budu jedničkáře učit klasiku, ale dvojkaře už povedu spíš k vlastní kreativitě, než k otrockému dodržování "Vyhlášky 52/4 o provozu reiki po tělesných komunikacích".

Tož tak. A včíl vy.

[Beppe]

kamo: Ty seš můj člověk Já totiž za svojí kratičkou "reiki kariéru" řeším přesně tohle co popisuješ a tak něják intuitivně jsem došel k týmž závěrům (nic jiného mi ostatně nezbylo). Taky totiž nejsem chobotnice a i při prostém vyrovnávání čaker v leže (1-6, 2-5, 3-4) si musím ruce různě podkládat tak abych se moh soustředit na reiki a ne na to jak mě ukrutně bolí ruka. Reiki do těla taky dávám většinou přiložením rukou na stehna nebo na hruď a břicho neboť je to tak nejpohodlnější a můžu se na to v této poloze nejlíp soustředit. K chytání kotníků a podobným krkolomým pozicím mě donutí jedině nějáké zranění či jiná indispozice (když jsem měl výron v kotníku). I tak jsem to ale dlouho v té poloze nevydržel natož abych něco takového dělal, když mě ten kotník vysloveně nebolí. Taky doufám že je reiki opravdu inteligentní energie a není třeba žádné přesné přiložení rukou, jinak jsem nahranej

[Lendulka]

Ahojky,
já si večer lehnu do postele (nejkrásnější moment dne chichi) a položím si ruce na břicho a poprosím o Reiki a aby proudila v těle tam, kam je potřeba.
Tím považuji žádost za kladně vyřízenou................ A vždy je...........

Je inteligentní, v to nejen doufám, ale vím to.


Když někomu dávám celkové Reiki - dětem, mamině, přátelům - ukončuji léčení 1+6, 2+5, 3+4.
Chtělo to trochu cviku a dneska cítím pod rukama, kde je čakra. Všichni jí nemají na milimetr přesně ve stejném místě, jen přibližně.
Cítím takový lehounký tah v tom místě a jakoby tam byla "ďourka", kterou tam Reiki teče.

Neumím to popsat slovy, tak doufám, že to bude aspoň trochu srozumitelné.

Přeju všem.........krásný den.........

[Futetka]

jsem naprostý začátečník, ale vnímám reiki a jeho aplikaci přesně jako "Kamo". Stejně mi pulzuje celé tělo, ať mám ruce na kterékoli čakře.
A můžete mi prosím někdo vysvětlit, proč se tedy dělá to uzemnění?

[blankas]

[blankas]

A ještě mi je moc příjemné uzemňování tak, že si dávám reiki chodidlům,
to je úža

[Beppe]

blankas: Já bych potřeboval spíš umět se vznést, jak to popisuješ. Uzemněnej jsem až příliš. Asi to přijde časem.

[polgara1]

Vnímám to jako Blankas, je to nesmírně důležité pro tady a teď.
"Nahoře" si načteme informace, ale tady je prostě máme žít.

Uzemnění vnímám také jako určitou rovnováhu.
"Nahoře" je náš otec ( Bůh, univerzum ) jako duchovní lidi tam hodně vzhlížíme. Ptáme se nahoru - Bože proč atd?
Osobně to vnímám tak, že "dole" je naše matka (země, půda, ploditelka, Bohyně) a je neméně důležitá. Dává nám obilí, plodiny, obživu.
Když položím ruce na půdu, tak cítím jak žije, jak dýchá. Když se člověk necítí fit a jde do lesa nebo si sundá boty a brouzdá se v trávě, tak se mu hodně uleví.

On-nahoře je můj otec a ona-dole je moje matka a když jsou ve mě v rovnováze, tak se cítím celistvá. Je ve mě obsaženo oboje.
Země má také svou energii- hutnou, krásnou.
Meditace je pro mě stejně důležitá jako prohlížení květin a stromů - také člověk najde roztodivnosti.
Potřebuji být napojená na zemské i vesmírné síly.

Myslím si, že obdobím Lítání projde snad každý. Když jsme tam dlouho tak se cítíme nepatřičně, nepříjemně, "vykořeněně". Lidé působí i jako vizionáři. Je tam sice krásně, ale ŽÍT se tam nedá. Nemůžeme, nepatří nám to tam.

Uff, přeložit do slov co cítím a jak to vnímám je někdy těžké

[samanka]

polgara1: pěkně řečeno.


šamanka