Kde se bere láska?

[Roso]

Láska má více podob a v některých jazycích mají pro každou lásku jiné jméno. Pro lásku k partnerce, lásku k dítěti. lásku ke zvířatům....

Mám teď ale na mysli lásku partnerskou. Kde se bere? Kde se bere taková láska, že víte, že ten člověk kterého milujete, je ten jeden jediný a nikdo jiný vás nezajímá. Může se vám líbit nebo přitahovat mnoho jiných lidí ale k tomu jednomu jedinému cítíte něco naprosto vyjímečného. Něco co nedokážete ani posat slovy. Lásku, která bere dech. Rozumově si nedokážete zdůvodnit vůbec nic.
Kde se tato láska bere?

RoSo

[ivulka]

Víš, na toto nejde asi jednoznačně odpovědět. Věřím, že spousta z nás si o svém vztahu myslela, že to je ten pravý /á/ a po pár letech se nestačí divit, koho vedle sebe má. Asi jsem takovou dechberoucí lásku ještě nezažila, spíš bych to tipla na poblouznění, zamilování. Ale tak to hodnotím až zpětně, v ten daný moment jsem si byla jistá, že to je ono.

[samanka]

Jednoduché:
vzpoura hormonů a vášní se jmenuje zamilovanost, kterou nás příroda milosrdně zahaluje proto, abychom získali čas si na partenra zvyknout
a smířit se s tím koho jsme si to vlastně vybrali.
Teprve až se ta růžová mlha, která nám bere dech, rozplyne, teprve pak můžeme začít budovat lásku, což je trochu něco jiného. Každodennost, zkoušky v různých situacích, podpora jeden druhého když je dobře i když se nedaří.
A kde se bere? Jako odměna, že jsme ochotni na našem vztahu pracovat dál i když jsme po stádiu zamilovanosti zjistili, že všechno není tak ideální jak se našim pomateným smyslům z počátku zdálo.

šamanka

[ivulka]

šamanka: mám úsměv na tváři, zhodnotila jsi to tak hezky realisticky a přitom ponechala kousek romantiky , líp bych to nenapsala

[samanka]

Tudle jsem dostala pesimistickou otázku, jestli opravdu znám nějaké dlouhodobě spokojené páry a já mohla s radostí říct, že ano. Sama jsem si to cca 13 let vyzkoušela.

šamanka

[Lendulka]

Nemůžu napsat, kde se bere láska........sama to nevím.......Já sama jsem zažila dechberoucí OKAMŽIKY, ale ne dechberoucí vztahy.

Moje sestra to tuhle neděli zhodnotila slovy: No jak ty si myslíš, že by s tebou mohl nějakej chlap vydržet, když seš tak náročná a sobecká a netolerantní.....(já bych ještě dodala skeptická)
Kupodivu jsem se na ní ani na vteřinku nehněvala............naopak, má pravdu.


Takže všem zamilovaným a milujícím lidičkám to na jednu stranu závidím, ale na druhou stranu jim to upřímně moc přeju a držím pěsti, aby jim ten nádhernej pocit sounáležitosti vydržel co nejdýl, třeba celej život.............Vždycky jsem po něčem takovém toužila.

[Roso]

Tři druhy lásky

„Láska jestliže“
Tento typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil/a. „Jestliže budeš hodné děťátko, tatínek tě bude mít rád.“ „Jestliže uspokojíš mé očekávání jako milenec…“ „Jestliže vyhovíš mým představám…“ „Jestliže se se mnou vyspíš…“ …budu tě mít rád. Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: „Jestliže budeš mít dobré vysvědčení…, jestliže se budeš přátelit s těmi a těmi dětmi…, jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak…, budeme tě mít rádi.“ V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco, co si druhá strana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku.
Láska „jestliže“ je jako lákadlo na provázku, které může kdykoliv zmizet. Jsou-li plněny podmínky, všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš požadavkům, láska je ta tam. Je to politováníhodné, že láska, která si kladla podmínky, téměř vždy sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého. Mnoho manželství se rozpadá, protože byla založena na tomto typu lásky. Manžel nebo manželka zjistí, že je zamilována nikoli do svého skutečného partnera, ale do vysněné, neskutečné, zromantizované představy. Když časem zjistí, jaký její partner ve skutečnosti je nebo přestanou být plněna očekávání, „láska jestliže“ se často obrátí v zášť a ostatní lidé se možná nikdy nedoví proč.

„Láska protože“
Druhým typem lásky (a zdá se, že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí) je láska, kterou lze nazvat „láskou protože“. Touto láskou je člověk milován pro něco, čím je, co má nebo dělá. Jinými slovy, tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, protože jsi hezká.“ „Miluji tě, protože jsi bohatý.“ Miluji tě, protože mi poskytuješ bezpečí.“ „Miluji tě, protože jsi jiný, než všichni ostatní, protože jsi oblíbený nebo slavný.“ Apod. Možná znáte nějakou ženu, která miluje určitého muže, protože je to výborný sportovec. Na někoho jiného, než na absolutní jedničku by se ani nepodívala. Je zamilována nikoli do něj, ale do jeho postavení a popularity.
Častokrát lidé říkají: „Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to, co jsem, pro konkrétní kvality a hodnoty, které mám. Co je na tom špatného?“ Možná, že nic. Každý z nás chce být milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce, před „láskou jestliže“. „Lásku jestliže“ si musíme zasloužit, a to mnohdy vyžaduje spoustu úsilí. Pokud nás někdo miluje pro to, co jsme, je to pro nás mnohem pohodlnější. Víme, že něco v nás nebo na nás je hodno lásky.
Žijeme-li však v takovém vztahu, brzy na tom nebudeme lépe, než ti, kdo si musí svou „lásku jestliže“ zasloužit. A to není příliš pevný základ pro manželství, ani pro jakýkoliv jiný trvalý vztah. Považme například problém konkurence. Co se stane, objeví-li se někdo, kdo vykazuje žádané kvality ve větší míře? Představ si, že jsi manželka a tvoje kráse je důvodem, proč tě tvůj muž má rád. Co se stane, když se „na scéně“ objeví krásnější žena?
Pokud je láska tvé přítelkyně nebo manželky založena na tvém platu nebo na tom, co je za něj možno koupit, co se stane, když ztratíš práci nebo nebudeš-li schopen z nějakých důvodů vydělávat tolik, jako dříve? Nebo co se stane, když se objeví někdo, kdo má víc peněz nebo lepší schopnosti je vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí tvůj vztah? Pokud ano, je to typický příklad „lásky protože“.
S tímto druhem lásky se pojí ještě další problémy. Je zjištěno a platí to pro většinu z nás, že každého z nás tvoří vlastně dvě bytosti. Zaprvé je to ta podoba, kterou ukazujeme světu: taková, se kterou se setkává veřejnost. A pak existuje ta naše druhá stránka, osobnost, kterou opravdu zná jen velmi málo lidí, pokud ji vůbec někdo zná. Mnoho lidí se opravdu bojí, aby ten druhý nepoznal, jací tam hluboko uvnitř ve skutečnosti jsou. Velmi se obávají, že až jejich partner pozná pravdu, budou méně přijímáni, méně milováni nebo možná úplně odmítnuti.
Jedna studentka měla automobilovou nehodu. Předtím byla krásná, po nehodě zůstala její levá tvář zjizvena. Hodně pomohla plastická operace, ale její vztah nebyl nic, než „láskou protože“. Její srdce naplnily nejistota a strach a nakonec se její známost „zhroutila“. Byl to klasický příklad „lásky protože“. Ta vlastně říká: „Miluji tě, chci tě, protože…“ Tento druh lásky v nás vždycky vyvolá pochybnosti, jak dlouho vydrží. Mnohé lásky, které jsme v životě poznali, jsou láskami tohoto typu.

„Miluji tě a tečka“
Naštěstí však existuje ještě jiný druh lásky, láska zářivá a krásná. Každý by ji měl prožít. Je to láska bez podmínek. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by mou lásku ohrozilo. Miluji tě a tečka.“
Láska „miluji tě a tečka“ není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přijímá, aniž by za to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Nemůžete udělat nic, aby byla větší. Nemůžete ji ničím odvrátit. Není na nic vázána. Od „lásky protože“ se liší tím, že nevzniká na základě nějaké přitažlivé kvality milované osoby. Touto láskou můžeme milovat i naprosto bezvýznamné osoby tak, jako by měly nekonečnou hodnotu.
Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci, kteří nepotřebují ze životních vztahů stále jen brát, aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom, aby do vztahu dávala, aniž by za to něco požadovala. Aniž si to možná uvědomuješ, tato láska je pro nás důležitější, než cokoliv jiného. Pokud zrovna teď neprožíváš takovou lásku, pravděpodobně doufáš, že jednou ji prožiješ nebo se ráda/a vracíš k dobře střežené vzpomínce na dobu, kdy jsi takovou lásku zakoušel/a. Život bez vztahu, který takovou lásku alespoň připomíná, vede nakonec k beznaději. Láska „miluji tě a tečka“ je vztah, do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat, až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy lásky se nemohou dočkat, až něco získají. „Miluji tě a tečka“ znamená „dávám“, dobrovolně dávám sama sebe. A v tomto vztahu není místo pro obavy, nejistotu, nátlak, závist nebo žárlivost.
Jedna žena napsala: „Drahý, vím, že mne přijímáš takovou, jaká jsem, že před tebou nemusím nic předvádět. Nemusím se snažit vypadat nebo chovat se určitým způsobem… Ty mě zkrátka máš rád. Víš, co to pro mne znamená? Vzbuzuje to ve mně touhu být ti více, než ženou.“
Mnoho mužů namítne: „Kdybych měl svou dívku rád bez ohledu na to, jak vypadá a co dělá, nebude se zanedbávat?“ A víte, že ne? Taková láska je láska, ve které dáváme. Je to vlastně Boží láska působící v člověku. Je tak přívětivá, krásná a tak neodolatelná, že dokáže z druhého „vytáhnout“ to nejlepší. Vyvolává v tom druhém tvořící změny. Tyto změny nevyžaduje, jsou jednoduše přirozenou reakcí na bezpodmínečnou lásku. Když žena takto miluje, nemusíme před ní nic hrát. Její bezpodmínečná reakce v nás vyvolává přirozenou touhu být takovými, jakými bychom podle ní být měli. Ne, že bychom takoví být museli, ale chceme být takovými. Je to přirozená reakce na lásku „miluji tě a tečka“, kterou nás miluje.
Kterou ze jmenovaných druhů lásky si vybereš? Velmi málo lidí si záměrně vybírá „lásku jestliže“. Ta vyžaduje nepřetržité a nekonečné úsilí. Zůstávají další dva typy lásky. Je překvapující, že hodně lidí volí „lásku protože“. Možná, že být milován tímto způsobem je lichotivější. Být milován pro to, co jsem nebo co mám, je uspokojující. Podporuje to naše sebevědomí. Je to však křehká stavba, která nakonec ničí sama sebe.
Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky – „miluji tě a tečka“. Není příliš běžný, protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou, aniž by v něm nepřebýval Boží Duch a nevedl jej. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka, který je ochoten přiznat, že o to stojí a že potřebuje Boží pomoc, aby dokázal takovou lásku projevit.
Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. Neradi přiznáváme, že nedokážeme být vlastní silou a vůlí tím, čím chceme. Nejraději bychom zapomněli na tuto lásku „miluji tě a tečka“, protože vyžaduje kázeň a sebeovládání. Vyžaduje, abychom brali své emoce a tělesné touhy tak, aby nám sloužily a ne tak, abychom my sloužili jim.

Převzato z http://www.reiki-melzerova.cz/ Zajimavosti

RoSo

[samanka]

Roso: to ses ptal jenom proto, abys sem nakonec umístil rozsáhlé teoretické pojednání?

Jak pravil klasik: šedá je teorie, zelený je strom života....

šamanka

[Roso]

Založil jsem toto téma, protože mně to napadlo a ten druhý příspěvek mně přišel teď pod ruku, tak mně to přišlo vhodné to sem umístit. Je toho tam dost na to, abych to ještě najak komentoval. Sám si neumím vysvětlit, kde se bere láska. Myslím bezpodmínečná láska, taková ta Miluji tě a tečka.

RoSo

[samanka]

Ach bože, zase bezpodmínečná láska. Nevím proč o ní pořád někdo sní a očekává, že mu to dá klid a spokojenost do života, konečně jakýsi ideál, kdy bude plout v bezbřehém štěstí, kde nehrozí zranění a bolest. Protože bezpodmínečná láska má být jakýsi druh nirvány.

Mám zkušenost, že o tomhle mluví spousta lidí, ale když přijde na praxi, najednou je všechno jinak. Dost často ji druhým ordinují lidi, speciálně pánové, za jejichž řečmi jsou ve skutečnosti jiné důvody: zástěrka pro zálety, které má druhý tolerovat, protože bezpodmínečná láska není sobecká, pro to aby se partneři posunuli bezbolestně do kategorie přátelé, aby se svých partnerů zbavili, z náboženských důvodů, protože vlastně milovat neumí, ze strachu z blízkosti apod.

Opravdu spokojení partneři, které jsem viděla ve skutečném životě stavějí na jiných základech než jsou vzdálené ideály. Praktikují obyčejné věci jako je vážení si jeden druhého, tolerance, spolupráce, respekt k tomu, co druhý dělá jako práci nebo koníčka, schopnost se domluvit
a snášet i obyčejnou každodenní všednost.

Snění o ideálech je krásné, ale pak se může člověk dočkat mnoha zklamání, protože realita těžko může dosahovat takové dokonalosti.


šamanka

[Roso]

Abys pochopila bezpodmínečnou lásku, tak bys ji musela zažít. Abys ji mohla zažít, tak o ní musíš snít. Ti co jí teď nezažívají ale věří v ni a sní o ní, tak se k ní blíží. Ti ostatní přešlapují na místě a říkají že to nejde.

Nikdy neříkej, že něco nejde, protože přijde člověk, který neví, že to nejde a udělá to.

Moje životní motto je: Nikdy neříkej nikdy!

RoSo

[samanka]

Nebo prosní celý život místo toho, aby ho prožili.

šamanka

[Roso]

Ale to si pleteš Šamanko.
Žít normální život ale při tom mít nějaký sen, to přece není v rozporu.

RoSo

[harmonik]

Ahoj webíkáři, všechno je energie, jsme jako houby nasávající v moři plném energie. Je to otázka vibrací. Vše pevné, hutné /kameny, kosti apod./ kmitá pomaleji a podléhá nejmíň změnám. Naopak látky až nehmotné kmitají nejrychleji / vzduch, myšlenky, astrál atd./ A nejrychleji se dokážou změnit. Toho hodně využívají léčitelé.
Příklad: všechno hmotné se prý vyvinulo zhušťováním /zpomalováním vibrací/. Třeba něco jako mlha. Je to už hmota nebo něco nehmotného? No něco mezi tím. Napřed je voda jako pára rozptýlená ve vzduchu takřka neviditelná, pak kondenzuje až do stavu vlhkosti, mléčnosti mlhy, kdy je částečně přes ni vidět až do našim smyslům poznatelné vlhkosti a tekutosti v podobě kapiček či vody.
A LÁSKA?
Je to víc než cit, je to také způsob, jak být v souladu s ostatními bytostmi. A známkou evoluce je prý rozšiřování vnímavosti těchto energií.
Velký léčitel Ježíš pravil: " Jak slepý je ten, kdo vidí jenom očima!" Má se vnímat, vidět i srdcem, celým kompletním já /všemi čakrami otevřenými naplno./
To nás taky dovedlo kupředu v evolučním vývoji. Člověk vytvářel kulturu a morálku v průběhu věků. Podle polohy vnímání je člověk víc než zvíře a jenom o kousíček míň než anděl. Mark Twain/který v životě zažil okamžiky prozření/ to trefně vyjádřil: "Člověk je jediné zvíře, které se červená a jediné, které má za co!"
Takže láska? Její centrum je ve 4. čakře vpředu. Děkuji hlavně ženským za rozvinutí a rozšíření srdeční čakry v této mojí inkarnaci. To, co moje Jája začala a rozšířila, umocnila má mistrová zasvěcením a přijetím reiki. V průběhu zasvěcení mě tak "osvítilo", že můžu teď svět vnímat daleko intenzivněji a poznávat. Naučilo mě to doslova /dívat se srdcem/. Ale špatně se o tom píše a ještě víc hůře chápe.
Láska?
Láska to je cit,
ten se nedá mnohdy ničím vyjádřit
ani pochopit.
Je to jako MEGAHIT!

Je to otázka vibrací,
Něco se v dobré obrací,
je sladká i ostrá jako břit,
nedá se uchopit.

Je to cit,
co umí srdce otevřít,
krásně žít.
Je to fascinace,
je to zblbnutí
i inspirace.

Tam, v městečku Pardubice,
sídlí pokladnice,
ale není to banka,
je to báječňátko REIKI_MAMKA!.
Ta ví více !

Rozzářila svět,
život je samý květ.
Miliónkrát dík!!!!!
Na to nestačí tu NET!
Harmonik.

[Narya]

Příroda (Bůh) musela vytvořit něco co nás u sebe udrží, abychom měli dost času, předat dalším malým bezbranným bytostem co potřebují. V Historii našeho druhu vždy existovalo společenství, je to něco co je nám vlastní, už od narození máme vztah k někomu, vyžadujeme ho, chceme ho a až dospějeme hledáme ho znovu, protože je to něco důvěrně známého, nám blízkého.

Ano Roso, taky mám zkušenost že je okolo mě mnoho zajímavých, ale přece jenom ten jeden nakonec ... mě trochu přijde že to kouzlo "jedinečnosti", dělá naše pozornost, z té neurčitosti si prostě najednou vybereme a zaměříme se, naskočí zamilovanost, v podstatě takovou dlouhodobý tranz, který pak pokračuje dalším vývojem, nebo se lidi rozejdou.

Je těžké v dnešní době pěstovat dlouhodobé vztahy, je přeci tolik lákadel, co nám berou pozornost. Tyhle hadříky, tamhleten výlet okolo světa, tamhleta úžasná finanční příležitost na druhém konci světa. V komunismu to bylo jasné, prostě si někoho vyber, vem si ho, udělejte si děti a nevyčnívejte. Ani jedno nás zrovna neučilo pěstování vztahů. Přesto v nás ta snaha být s někým ve velmi blízkém a důvěrném vztahu je. Jen je to překryté mnoho má se, nesmí se, správný chap, správná ženská, správný vztah vypadají tak a tak, a vzniká mnoho nedorozumění. Do celé té prosté posvátné vazby se nacpaly emoce, myšlení, moderní civilizace.

Sama cítím, že to, kde se bere moje láska je ve mě, je mi velmi blízké s pokorou se někomu věnovat, podporovat ho ve všem co dělá, vzájemně si ulehčovat cestu na tomhle světě. Jsem ochotná nabízet hodně a žiju s člověkem, který umí přijímat i sám dává a naplňuje tak moji vlastní potřebu. I když každý myslíme jinak, máme na různé věci v životě odlišné názory a oba si na nich vytrvale trváme a běžně se stává, že si nerozumíme, ale oba o tom víme a přesto jdeme k sobě, protože se respektujeme a víme, že není jedna správná cesta.

Je to moc povídání, stačí pořádně podumat nad prvním odstavcem, historie lidského rodu mluví poměrně jasně a na jakékoliv mimofyzické úrovni to musí být podobné. Pak už je jen otázkou co k tomu budeme přidávat, předpoklady, očekávání, představy...