Osud versus svobodná vůle

[clovek]

Dobrý den děcka.Bůh vám žehnej.O čem se to přete?Veškeré poznání je jen v mé hlavě.Kdo mi vysvětlí,ale pravdu,svou poznanou pravdu,co je karma,co dharma?Ale bude to pravda a nebo jen přesvědčení v mé hlavě.Je mi jedno,co znamená karma,taky jsem se ji snažil pochopit a vystoupit z ní. Co když jen stačí v poslední vteřině,posledním výdechem před smrtí přijmout Boha,rozplakat se štěstím z uvědomění si nesmrtelnosti a tato vteřina se stane dnem a my vše přijmeme s opakováním díků za vše a takto blažení už NEZEMŘEME,ale naše vědomí jen s uvědomováním si sama sebe a celku jen ...Děkuji Tooro,šamanko,arohoji díky vám všem namasté...člověk,šaman,jožka... není to jedno

[sunnyi]

[clovek]

Promin.O víkendu napíšu.Dotklo se mne to.Napíšu co jsem cítil,vnímal první 4 dny po setkání s Bohem,vesmírnou inteligencí..Cítil jsi strach,proč jsi jim nedůvěřoval,každý jsme za někoho něco dodělali a jen předáme žezlo dál.Míro,když dovolíš,pomodlím se za tebe a pošlu.Děkuji za sdílení a důvěru Jožka

[AROHOJ]

NAMASTÉ Tooro.

AROHOJ napsal:
Jen moje přání je,aby Tvě Slunce zářilo a dalo se vyčíst i z Tvých očí i odpovědí.

Tvé odpovědi jsou daleko od sluníčka a zéří převážně jen kritikou,
které Tobě k Tvému ýivotnímu poslání vůbec nepomohou.

Pro Tvůj klid:
http://www.rolandsante.cz/_mp3dir/18/Neil%20H-Voices%20of%20the%20Heart4.mp3

AROHOJ

[toora]

[clovek]

Ahoj děcka.Píšu jak jsem slíbil.
První 4 dny po setkání s Bohem jsem žil jako by v jiné realitě.Vše jsem mohl,protože mne ani nenapadlo pochybovat.Věděl jsem,že vše co jsem udělal,bylo to nejlepší,co jsem mohl udělat a vlastně jsem o tom nepřemýšlel.Prostě jsem byl štastný a ani to jsem si plně neuvědomoval,nepřmýšlel jsem o tom,prostě jsem v tom žil.Pak se mi zase vrátila logika a pochybnosti....
Zmíním se o třech mých z posledních životů.Už jsem to tu psal,proto stručně. Když jsem zabil svoje tři děti a nejstarší holčička se ještě probrala,tak už hořelo mnou zapálené stavení a já se k ní vrátil,vzal jsem její zkrvavenou hlavičku do svého klína a hladil jsem ji,dokud neumřela.Seděl jsem tam dál,než žár zabil i mne a jediné,na co jsem myslel,Bože přijmi je mezi své anděli.Jak jsem ho před tím nenáviděl,ted jsem se k němu modlil.Nebál jsem se smrti ani zatracení(kdo vymyslel peklo byl jen blázen,který straší malé děti),to není.Myslel jsem jen na své děti,aby je Bůh přijal do své náruče.Když jsem zemřel,čekali tam na mne a cítil jsem jen lásku.Silnou,nesobeckou.Žádné obvinování,že jsem je zabil.Vzali jsme se za ruce,stejně jako když jsme chodili světem a šli jsme za světlem.Znovu jsem se modlil a prosil Bože,vem je mezi své andílky.Nebyl tam nikde zákaz vstupu,nebo stopka,nebo že bych cítil Boží odmítnutí.Jen láska mezi námi a také jsem cítil lásku od Boha.Proto jsem mohl nechat jít své děti do světla a já se sám,jen sám rozhodl,že přece za to co jsme jim udělal nemohu jít s nimi k Bohu.Sám sebe jsem odsoudil a vrátil se do čekárny a pak znovu na zem.V okamžiku smrti jsem se neodsuzoval,prostě jsem věděl,že přeci za to co jsem udělal si nic lepšího nezasloužím.Já jsem si vybral svuj osud ještě před smrtí.Tak jsem se narodil.Ale...nemohl jsem mít děti.Copak můžu,když jsem se o ně neuměl postarat a zabil je v předchozím životě.Měl jsem hodně starýho manžela a ještě straší přísnou tchyni ve staré Anglii.A nemohl jsem mít děti.Já,protože jsem vystřídal asi 17 až 19 milenců a stejně jsem neotěhotněl.Je to strašný pocit toužit po dítěti a nemoci ho mít.A co myslíte,že přišlo.Před smrtí jsem se omlouval již mrtvému manželovi za své podvody,milence.Sám sebe jsem odsoudil a pochopil jak to bylo špatné a znovu se narodil.Proč myslíte,že v tomto životě jsem poznal jen 3 ženy,partnerky a nikdy jsem neměl milenku.i když během manželství jsem více méně žil v celibátu...proč,když odvádím duše,které tu zůstali kvůli majetku a pak když je odvádím,tak ještě nějaký čas tu pobývají a litují toho,že tak dlouho tu přebývali pro máju,pro něco,co si nemůžou vzít nikam.A zase je jim líto,tak že se znovu vrátí,aby...ale já nemohu měnit jejich karmu.Mohu jim říct,ale neslyší...i kdybych křičel...jen já mám svobodnou vůli ukončit a nebo si prodloužit kolo osudu, a nebo z něj vystoupit.
Včichni více méně jsme přijali,že děti si vyberou své rodiče,svou rodinu do které se jdou přesně to naučit,co jim rodina dá.Narodím se hodným,zlým,alkoholikům...rodičům.Je to moje volba před narozením.A přesně to mi ta rodina má dát.Tak že když umírám a tak to je vlastně taky učení mých potomků a všech kolem mne.A je to i učení,které jim mám předat při odchodu.Vše co jsem nestačil,nedodělal,podělal,vše jim zanechávám tak,jak si to sami vybrali ze svobodné vůle.Je hodně dětí,které nepustí své rodiče umřít,protože je milují opičí láskou.Co by si tu bez nich počali.A ten rodič přežívá ale vlastně ani nežije,a nebo umře a neodejde.A nebo my sami v okamžiku smrti se rozhodneme,že neodejdeme.Znáte to,matka má malé děti a i když podle všech informací měla zemřít,tak přece nemůže.Má zde ještě nezaopatřené děti.A nezemře.Nebo ,jako u mé maminky,jsme jí neřekli,že její vnučka jde na operaci a ona se vrátila,aby ji zkontrolovala,zda je v pořádku.A já ji musel po dvou dnech znovu odvádět.Ale co kdyby ji neměl kdo odvést.
Moje zkušenost je taková,že v poslední vteřině smrti musím převzít za vše zodpovědnost,milovat se za vše co jsem dodělal a za vše co přenechávám druhým.Milovat je a důvěřovat jim,že mají sílu a odvahu vše dodělat za nás.Vůbec na nic nemyslet jen milovat a těšit se a jít bez chtění,jan tak samozřejmně,k Bohu.Pak k němu dojdeme a pochopíme...to je moje poznání...Bůh vám žehnej.

[clovek]

Vše je jen v naší hlavě. Já jen dodávám,ale né v naší duši.Poznejme ji a prozřeme..

[kamo]

Tak tohle je silné kafe...
.

[harmonik]

Ahojte, tak já to mám docela jednoduché s komunikací "mého osobního průvodce". Jednou v meditaci jsem uslyšel na dotaz, kdo je můj osobní duchovní průvodce, uslyšel jsem Zakiel. Nic mi to neříkalo,akorát že to je podobné jak archandělové jako třebas Gabriel.......No já zvědavé jak opica jsem šňupnul NET a to mi fakt vylezly oči z důlků. Nejpodobnější "Zadkiel"
se tam zmiňují o tomto názvu a překládají to jako "blahovůle Boží apod..."
Občas si s průvodcem v meditaci popovídám. Nemluví na mě cizími slovíčky jak tady komusi Namasté apod., sděluje mi pravdy a kroky normálka, někdy i jen v obrazech. Zkrátka mě vede asi tak: klikni na reikiwebík, tam najdeš Šamanku, Tóru, Kamoša a tak dál, seznam se s jejich moudry, přehodnoť si to ve své makovičce s tím, co znáš, co jsi schopný akceptovat....co tě neosloví, nezaujme, odlož dál, co tě obohatí podrž.....no a pak mi přihraje do cesty zas někoho, zas něco.....

No jak praktikuju reiki,asi opravdu i mně se něco zjeví z minulých životů. Ale oni ví /průvodci/ , že bych to naprudko nesnesl, tak mi pošlou jenom útržek....třebas kdysi jsem se bál psů...dost.....no a po kursu dvojce jdu jednou po stezce a zezadu mě předběhli dva obrovští hafani. Ani si mě nevšimli. Nestačil jsem se ani vylekat a bát, tak to bylo rychlé. Ale hned jsem dostal shůry myšlenku, že problém já-pes je vyřešen a od té doby se vůbec nebojím. Ten strach utekl s těmi psy. No v minulosti jsem asi bojoval v aréně s psiskama nebo se lvem, možná mě i spapali. Ale asi je to vyřešeno. Myslím i kvůli reiki. Že fakt očišťuje, dává do harmonie, rovnováhy, napravuje......

Čaute, praktikové energie vesmírné- reiki.

Harmonik.

[zeto]

Jedna tématická

[clovek]

Harmoniku díky...