Věříte na reinkarnaci?

[Annaka]

[clovek]

Ahoj.Anakoo,je-li to jeho cesta,budiž.Může se zbláznit,nebo něco jiného.Ale jak poznáme,že je to to správné,nebude to jen snaha našeho ega o viniknutí jako mnicha samotáře.Projev ega má mnoho forem.Ale i tak by v samotě a meditacích třeba po 10 letech přišel na to,co je jeho úkol.A nemyslím si,že když zvolím dobrovolnou samotu,jsem-li na to už vyspělý,tak proč bych se mněl zbláznit.Zbláznit se může mozek,hmota ale né duch,duše.Říká se,že v Tibetu mniši,aby dosáhly určitého stupně duchovního vývoje,tak tři roky,tři měsíce,tři týdny a tři dny jsou v samote cely jen pod dveře jim dávají jídlo.Pak na závěr skládají zkoušku,sedí na sněhu a musí během noci usušit určité množství dek.Ty se máčí v horské bystřině.Údajně kolem nejlepších i taje sníh.Nevím podrobnosti ale nemluví se o tom,že se někteří zbláznili.Blázní jen člověk otevřený ven.Ale taky se může zbláznit člověk,který vstoupí tam,kam nemněl přístup.Ale to je zase z jiného důvodu.Dojde ke zkratu jeho mysli.Co nemáš mít,nedostaneš.Člověk

[toora]

Ano, Jožko,
zbláznit se lze z čehokoliv. Ať už z probuzení a nezvládnutí různých „vyšších“ sil, nebo z toho co nás v životě potkává. Proto je tu džňána a bhakti, které teprve spolu tvoří jeden celek.

Je možné se pár let pekelně soustřeďovat a meditovat v ústraní, pak z té „jeskyňky“ vkročit do běžného civilního života a zjistit, že je tu „učení“, které je třeba zvládnout a že nelze jedno od druhého oddělit. Resp. až jedno s druhým vytváří pravou celistvost.

Mnozí učitelé ze západu tímhle prošli – strávili delší čas např. v šrámu na Východě, potom se vrátili domů, žili v rodinným životem, chodili do zaměstnání, a až potom teprve řádně prověřili, přivedli do praxe, to, co se před tím v ústranní naučili. Že to pro ně nebyla žádná „procházka růžovým sadem“, o tom svědčí mnohé knihy, které o tom byly napsány.
Jen díky tomu ale dnes mohou, a mají, z čeho čerpat, co doopravdy učit.

Mám za to, že ty, i Annaka mluvíte v tomto případě o tomtéž....

[clovek]

Ahoj Tooro.Máš pravdu.Šlo to napsat vlastně jednoduše.Vemte světlo. někdo se celý život bude bavit o modré složce,druhý o fialové složce...ale všichni mluvíme o světle.Ne cíl,ale cesta k cíli je tím cílem.Šaman

[Tazz]

Kamarádi,
když to tady tak čtu, tak vidím, že tu řada z vás má v pojmech dost velký chaos. (Nic ve zlém). Uvědomění si své skutečné podstaty má tři fáze.

1. Intelektuální pochopení. Zde shromažďujeme informace z učení. A řadu z nich se nám podaří na intelektuální úrovni pochopit. Jenže to nestačí.

2. Meditace. Díky metodám meditace a meditačním technikám se náhle po nějaké době začnou objevovat, zcela spontálně, záblesky pochopení. Pochopení toho, co jsme si přečetli, ale co byla zatím jenom prázdná slova bez obsahu. Ten obsah k nám přichází z prostoru. Vědomého prostoru, kterého jsme neoddělitelnou součástí. Čím déle a pravidelně meditujeme jsme si stále více vědomi toho, že neexistuje minulost a že budoucnost je jen přelud našeho očekávání. Vše se skládá jen z vědomých okamžiků přítomnosti.

a

3. Udržování čistého pohledu. To bych vám přeložil jako udržování těch pochopení, která jsme prožili (skutečně prožily od slova prožitek) v meditaci v každodenním životě až do další meditace. Najednou si uvědomujeme, že vlastně svět kolem nás je naprosto skvělý, lidi se kterými se setkáváme jsou ve své podstatě osvícení a to, že se tak zrovna nechovají je jen důsledek toho, že si to ještě neuvědomili. Na každém rohu na nás čeká spousta informací, které jsme jak slepí dříve přecházeli.

Jenže abychom meditovali a měli tyto zkušenosti a ještě spoustu dalších dobrých zážitků, NEPOTŘEBUJEME odejít do lesa a stranit se okolnímu světu. Naopak. Díky tomu, že se setkáváme denně s mnoha situacemi svou mysl neustále cvičíme a pomáhá nám to mnohem rychleji odstraňovat všechna zatemnění, která nám brání probudit svou osvícenou podstatu. V ústraní meditují jen ti, kdo se cítí být okolním světem obtěžováni. Proto se raději zavřou v klášteře.

Je tu jasný cíl. Jsou tu metody. Tak proč to nezkusit. Věci můžu odmítat až v okamžiku, kdy jsem tím prošel a zjistil jsem, že mi to bylo k ničemu. Problém je v naší osobnosti. Našem EGU. Záměrně jsem ho napsal velkým písmem, protože právě ego udělá vše pro to abychom se tohoto procesu nezúčastnili. Vymyslí našim prostřednictvím 111 111 důvodů, proč by sem se měl takové věci vyvarovat. Ze strachu, že nad námi ztratí kontrolu.

Mirek

[toora]

[Tazz]

No. Asi máme, Katko, na mysli stejnou techniku jen se vyjadřujeme v jiných pojmech. To, co prožijeme v meditaci a pochopíme v ní, se snažíme co nejdéle aplikovat v běžném životě. Až do další meditace. Zpočátku to jde chvíli, pak se ty chvíle prodlužují a nakonec přecházejí do nepřetržité meditace. Kdy už nerozlišujeme, zda provádíme sezenou meditaci nebo ne. Vše kolem nás je čistou zemí. Všechny bytosti vnímáme jako buddhy. Všechny zvuky a slova mají sílu manter. Každá myšlenka je moudrostí prostoru.

Je jedno, zda jdeme cestou buddhismu, hinduismu, taoismu, zenu nebo jiné východní filozofie. Všechny mají společný jmenovatel. Jsou to jasné metody s kterými pracujeme a které nás vedou k pochopení naší skutečné podstaty. Některé rychleji jiné pomaleji. Na tom nezáleží. Ta pravidla jsou prastará a stále platná. Protože naše mysl (křesťani tomu říkají duch) se nemění. Měníme svá těla. Dříve nebo později dozraje karma tohoto současného těla a ono zemře. Ale naše mysl toto tělo opustí nepoškozena. Protože se nikdy nenarodila nikdy a nic ji nemůže zničit. Poté co projde mezistavem (bardem) trvajícím 49 dnů, znovu se vtělí do embria a po devíti měsících přichází znovu na svět. Pokud ovšem nejde o ty jedince, kteří překročili hranici vysvobození. Ti mají možnost pobývat v tzv. "čistých zemích" neomezeně dlouho, tam získávat učení a znovuzrodí se až v okamžiku, kdy si to sami přejí. My ostatní si v bardu nemáme moc co vybírat. Spíše jsme vláčeni převládajícími emocemi, které si sebou neseme.

A právě k tomu jsou ty metody o kterých jsem psal. Když budeme pilní, nejenže budeme vždy prospěšní svému okolí. Budeme si vědět rady v každé situaci bez negativních emocí. Budeme prožívat vše spontálně jako velkou radost. A v mezistavu si budeme moci pěkně složit nohy do meditace a vydat se díky učením, která jsme získali za života, do "čistých zemí" a vrátit se zpátky jen proto, abychom pomáhali ostatním z neustálého utrpení.

To, že naše mysl opouští tělo, dokázali dokonce i jezuitští mniši. Vážili těla umírajících a zjistili, že v okamžiku smrti všichni ztratili 21 gramů tělesné hmotnosti. Usoudili z toho, že duše váží právě těch 21 gramů.

Proto, věřte jen tomu, co si můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

Mirek

[Evik]

[Roso]

[clovek]

Ahoj lidičky.Nevím,jestli se po 49 dnech znovu vracím do věčného koloběhu.Spíše se kloním k názoru starých Egypstskýchk,kteří spočítali,že cyklus země kolem středu galaxie společně se sluncem trvá nějakých 25700 let a nějaký drobný roky.Za tento jeden cyklus se člověk reinkarnuje přibkižně 700x.Pak mi to na těch 49 dnů nevychází.To bychom byli dlouhověcí.Je to jen EGO CHCE FAKTA,INFORMACE.DUŠE NEPOTŘEBUJE NIC.VÍ A VĚŘÍ.Víte.pan Tomášek a ne jen on, říkával,že
učení je brzdou poznání.Vše si pak chceme logicky odvodit.Vše zapomente a jdete k sobě,ke svému játství. Přistupujme ke studiu,stejně jako k jiným pozorováním.Třeba západ slunce.Taky nepřemýšlím proč jsou ty mraky červený,proč je to slunce nějaký větší.Když budu vnímat krásu tohoto úkazu bez logiky,zkoumání mysly,klidně můžu zažít osvícení.Ale bez logiky a údajů.To samý,když při studiu přijmu vnitřně smysl poselství,klidně prozřím.Novím kde je pravda,jestli těch 49 dní,ale moje duše to ví,a já ji věřím.Je to moje polemika,jak se snažit vnímat a přijímat poznání.Šaman

[toora]

[Dzarmi]

[hanulka]

Ahojky,
jen jsem chtěla říct,že nesdílím názor se ČLOVĚKEM.Život bez zplození dítěte že nemá smysl?Promiň,ale to se mi nelíbí....
Podotýkám,že dítě mám....úžasnýho syna,který je jistě mým velkým darem a učitelem,ale že by Ti kteří tento dar nedostali nebo se sami rozhodli,že o něj žádat nebudou neměli smysl života???

[grasshopper]

Já na reinkarnaci taky věřím od doby co jsem četl knihu Osud jako šance od T. Dethlefsena. V této knize se reinkarnace popisuje jako hotová věc. Vůbec se o ní nepochybuje. A jedině tak mi dává život na zemi smysl. Můj reiki mistr o reinkarnaci taky často mluvil. Myslím, že každý, kdo dělá reiki nutně musí věřit i na reinkarnaci.

[Zbultran]