Přejídání

[Berenika]

Nevíte, s čím v životě souvisí, že se člověk začne nekontrolovatelně přejídat, doslova přežírat?

Může to být i tím, že přestal být ve svém životě tvořivý?

[Roso]

Já osobně k tomu mám sklony když mám v sobě nějaký vnitřní smutek.

RoSo

[Narya]

Spíš je v nějakém napětí nebo nedostatek, ze kterého hledá uvolnění - jídlem.

Drtivá většina z nás má zkušenost s tím, že když se hodně a dobře najíme, tak se nám přecvaknou v těle nervy na trávení - člověk se zklidní, zpomalí, to nabuzení a neklid někam zmizí. Odsud taky pochází ono "dát si dvacet po obědě".
Jiní lidé mají zkušenosti s tím, že jim jídlo prostě dělá dobře, tak si dopřávají. Třeba i místo jiných chybějících věcí (pozornost rodiny, spokojenost s prací,..)

Je samozřejmě nutné znát souvislosti. Mohou být rodiny kde zacházení s jídlem může nabývat velmi vysoké důležitosti a souviset s tématy, která jsou nezúzčastněným lidem neviditelná, dokud nepochopí souvislosti.

Než ale zaměstnáš svoji mysl nadměrnými úvahami, jdi pragmaticky po tom, zda se neudálo nebo neděje něco rušivého, co tebe (nebo koho se to týká) znejisťuje, zatěžuje....

M.

Ps: Pokud přestal být tvořivý a působí mu to vnitřní napětí (chtěl by třeba znovu začít být nebo hledá způsob jak být tvořivý novým způsobem, protože se objevily události, které mu to narušují a těm se musí přizpůsobovat), pak tam nějaká souvislost být může.

[Berenika]

Děkuji za reakce. Ten přejídající se jsem já a už jsem z toho úplně nešťastná. Trvá to už skoro týden a pořád jenom jím a jím, až je mi úplně špatně. A pak v noci skoro ani nespím, protože mi je špatně...

Ale mám pocit určitého zablokování, marnosti, nebo zbytečnosti... jako bych se nemohla nijak vyjádřit.

Právě když mi bylo jednu noc tak špatně, tak jsem se reikovala a pak ke mě chodili takové impulsy, že bych měla začít něco kreativního dělat. Cokoliv, hlavně něco.....

Je fakt, že mám teď hodně stresu a i si vzpomínám, že u nás v rodině se láska dávala najevo hlavně jídlem.

Potřebovala bych se nějak vzpamatovat, dřív než se ze mě stane soudek tuku.......

[Krabas]

Jednoznačně je tvé přejídání způsobené stresem. Snažíš se obalit si nervy tukem.

Člověk se musí naučit relaxovat, hledat a vidět v situacích to pozitivní a s tím pozitivním pracovat. Umět se uvolnit a nechat vše na chvíli samovolně plynout.

Je to fuška, na celý život.

[davemer]

Přejídání souvisí to ze stresem to souhlasím. spoustu lidí tak ředí své problémy nikdo je ředí jídlem někdo cigaretami .Ani jedno však není správné řešení lepší je se zaměstnat prací,nebo sportem nebo meditací Naučit se zvládat stres a překonat ho.
.

[Berenika]

Prosím, řekněte mi, jak překonat stres.

Meditace nepomáhají, protože stres je silnější a ve stresu prostě meditovat nemůžu. Jen jíst...

[Krabas]

Bojovat proti stresu je neúčinné, vede k frustraci a ještě většímu stresu. Pěstuj a věnuj svou pozornost opaku.

Uč se relaxovat, brát věci ve větším klidu. Stres může být způsoben vnitřním dialogem. Pak je důležitá spolupráce se svým podvědomím. Je to spíš otázka nějakého kurzu, dlouhodobější práce s někým, kdo ti může věnovat čas na osobní konzultace.

Jinak ten stres a přejídání také souvisí se špatným vztahem ke své osobě. S neláskou vůči sobě. Člověk se pak přejídá, aby se pak sobě ještě více hnusil (na nevědomé rovině).

[Berenika]

Někdy prostě neumím ty věci brát tak moc v klidu...

Jsem ve stresu zrovna v tomto období, takže uvažování o nějakém kurzu je "out", navíc na to nemám teď ani prostor, ani čas, ani chuť.

Vnitřní dialog mě nestresuje a ani mi nepřijde, že bych se sobě hnusila tím, že tolik jím. Spíš je mi líto, že tímhle způsobem marním čas a škodím sama sobě... Z nějakého důvodu se mi to ale zatím nepovedlo změnit.

B.

[Evik]

[kamo]

Stres je náš strach z něčeho a ten živíme naším zájmem o něho, takže jedna z cest je nemít čas na strachy a tím i na stresy.
Ne nadarmo se říká - zavalit se prací aby nebyl čas na blbosti. Ne ale zase takovou prací, aby nás pak následně stresovalo to, že ji nestíháme, spíš si nabrat tzv.věčné činnosti, dobrý je na to počítač. Na harddisku jen málokdo nemá spoustu zbytečností a tak se pustit do jeho úklidu, do popisu a archivace fotek atd atd, prostě do čehokoli, co můžeme kdykoli přerušit bez nějaké újmy.
Samozřejmě, že takováto zbytná činnost není navěky, ale stačí i dva dny, kdy zjistíme, že jsme se bez toho našeho stresu docela obešli a nechyběl nám a přežili jsme to a tudíž nám neusiluje o život a můžeme ho v klidu kompletně propustit.

A např.já někdy žeru všechno co vidím ve chvílích, kdy vzácně nemám co dělat, tudíž ne ze stresu, ale z obyčejné rozežranosti.


Na přejídání se ze stresu moc nehraju, protože při stresu je přece jako první a ze všeho nejvíce zasažen trávicí systém a ten v té chvíli asi nemá náladu na nějakou potravu.

Přejídáním trpí často člověk, ze kterého spadlo nějaké napětí, nebo který z nějakého důvodu právě rezignoval na brzdu proč by nemohl jíst víc než je zdrávo. Takže např. manželka, která ztratila důvod být svému manželi erotickou vílou, totéž manžel, chlap nebo ženská kterého opustila milenka/milenec a tím nastal konec světa, člověk který si pro blaho jiných odepíral vlastní potěšení a teď se to zlomilo, člověk který po dosažení určité věkové hranice kdy dojde k názoru že nějaké ty špeky už k tomu věku patří atd. Nikdy se jedinec nepřejídá proto, aby si zachránil život, tudíž důvody k přejídání jsou jen zástupné omluvy a výmluvy a je to i zkouška co jsme zač - jestli tomu podlehneme a za chvíli budeme jako bečka, nebo jestli v sobě objevíme vůli ne hladovět, ale jíst normálně, podle naší běžné potřeby.

Pokud neobstojíme v této zkoušce a nadále budeme naše tělo přetěžovat zbytečnými kaloriemi, jak pak můžeme zpětně žádat to tělo, aby nadále sloužilo bez poruchy a věrně jako dřív? Pak ho při nemoci prosíme na kolenou aby nás nenechalo ve štychu...

[Berenika]

Od včera jsem si uvědomila, že u mě je tendence podléhat stresu a závislostem indikátor toho, jak moc jsem se odchýlila od vlastního středu.

Pak nezbývá, než přestat bulet na internetovém fóru, ale ptát se sama sebe, proč to dělám... Protože tu sice mnoho lidí může pomoci svými názory, nebo teoriemi, což beru zase jako takové pomocné indicie, abych hledala u sebe a věděla, kde hledat.

Jinak Kamo, měl bys sis rozšířit obzory ohledně lidí ve stresu. Moje trávicí soustava jím rozhodně není a ani nikdy moc nebyla zasažena tak, aby nebyla schopná přijímat potravu... A myslím, že spousta dalších lidí Ti to jen potvrdí, že ne vždy je to tak, jak říkáš......

Jak psal Krab, člověk si chce prostě obalit nervy, odvádí tak pozornost sám od sebe, necítí tolik. A hlavně si vytváří svůj vlastní tlustej svět, kam mu toho v tu chvíli mimo myšlenek na jídlo mnoho nepronikne...

Jinak ju, když je člověk více "mimo" svůj střed, než jindy, tak je tam i více prostoru pro prázdnotu a touha po kompenzaci.

Snad už bude líp, podnikla jsem kroky k nápravě a též se mi mnohé pomoci a povzbuzení dostalo od druhých, i od vás....

Děkuji.

B.

[Berenika]

Jeden z fajn způsobů, které by mohly fungovat: "Bože, odevzdávám Ti všechno, i to žraní, i ten stres... A teď mi, prosím, řekni co mám dělat a já už Tě budu poslouchat..."

[Evik]

[kamo]