Neúspěch neboli facka od života

[samanka]

Evik tu nakousla téma, kterým se v poslední době hodně zabývám
a které se mi, musím se pochválit a pochválit poslední konstelace, daří
pomalounku rozmotávat:

JAK SE DÍVAT NA NEÚSPĚCH A JAK SE S NÍM SROVNAT.

Zvlášť když má člověk vlivem čehokoliv nizké nebo pošramocené sebevědomí je doba, kdy jde všechno v životě hladce, v pořádku. Ale najednou je něco špatně: někdo nám ublíží, někdo nás zraní, někdo nám dá pomyslnou facku - zkritizuje, odmítne, urazí.
A pak přichází velký problém, co s tím, jak se k tomu postavit, jak to vydýchat.

Víte začalo to v době mé školní docházky (upozorňuji, že to bylo v době, kdy se ještě učitelé museli poslouchat a největší sígr si nedovolil tolik, co dneska každý druhý žáček, kdy bylo víc povinností než práv).
Moji rodiče nebyli nijak ambiciozní, ale hodně přísní. Takže jsem si vypěstovala jakousi stihu, že každý neúspěch rovná se obrovskému maléru, který znamená ohromnou pohromu nebo se musí před ostatními nějak schovat, zakamuflovat, protože to nějakým způsobem snižuje moji lidskou hodnotu, je to strašná ostuda a průšvih. Jakoby neúspěch nebo chyba nebyly součástí normálního života, ale něco opravdu hrozného.
A tohle jsem si nesla prakticky celý život.

Vidím to tady taky. Dnešní doba je hodně na úspěch zaměřená.
I tady spousta lidí píše, že se bojí psát, aby jejich příspěvky nevyzněly
naivně, hloupě nebo amatérsky (nebo pro to mají podobný důvod).
Bojí se jít s kůží na trh, bojí se odmítnutí a neúspěchu. I když není důvod.
Je podstatné si uvědomit, že nemůžu být vždycky za chytráka.
Prostě dělám chyby, nevím spoustu věci a informací, tak se prostě zeptám, pochopitelně i s rizikem, že můj příspěvek nebo otázka nebude právě z nejchytřejších. Ale o to tu přece nejde - diskutujeme, hledáme odpovědi a řešení, nesoutěžíme, tedy většinou.

Včera jsme se s dcerou kochaly a mrzly v nádherné předvánoční Vídni.
Sněžilo a smívalo se a my pořádně zabloudily, dokonce jsme podezíraly vídeňáky, že mezitím stihli odmontovat i pověstné obrovské kolo v Prátru, které je normálně vidět odevšad. Pořádně jsme se kroutily, ale nakonec jsme se zeptaly dvou pánu s pejskem, kde je, hernajs, ten Prátr. No byly jsme za naprosté tupce a slepoty, ale díky tomu jsme cestu našly a jsme doma v teple.

Hodně jsem si na tomto fóru natrénovala, že co sem napíšu, tak je přijato různě (kromě Krabase, který je zaujatý). Jednou se moje nápady nebo myšlenky líbí, jindy jsou rozcupovány na hadry, někdo mě naštve, urazí (nebo naopak já naštvu nebo urazím někoho jiného). Někdy reaguju hodně emotivně, jindy podrážděně nebo to ve mě opravdu pořádně vře.
Ale tohle už jsem si v sobě dávno srovnala - jsem taková a tvářit se jako tichounký a slaďoučký andílek, jenom abych se tu všem zalíbila - to by byla přetvářka.

S tím ovšem souvisí výše uvedené téma. Nikdo z nás není pořád jen nahoře. Jak tu psal Krabas: život je i o těch fackách a prohrách.
Nejdůležitější na nich je vzít si poučení a co vnímám jako nejtěžší, zvlášť pro lidi mého typu, je naučit se je přijímat. Ne jako životní katastrofy, ne jako něco, co sráží naše sebevědomí někam až pod zem, ne jako důvod proč nás nikdo nebude mít rád nebo respektovat. Příště se nám zase stane opak: uděláme něco, za co si nás bude někdo vážit, za co nás jiný pochválí a za co budeme mít svých pomyslných 5 minut slávy. Ale zase se tím nestaneme lepším nebo báječnějším člověkem. Pořád to budeme my, se svými chybami a nedostatky i se svými klady a jedinečností.

Sama se tohle momentálně hodně učím a opatrně našlapuju. Vždycky jsem měla docela rušný život a bohatě zažila obojí: malá i větší vítězství i velmi bolavé prohry. Ale nechci před ničím utíkat, protože před našimi lekcemi stejně nikam neutečeme. Oni nás doženou i když odjedeme na druhý konec světa.

Strach z čehokoliv, třeba právě z neúspěchu, je náš hlavní nepřítel.
I neúspěch je součástí našeho života, který nelze vymazat, ani se na něj připravit, ale můžeme se s ním vyrovnat, každý podle své nátury a podle toho, čeho se týká. Nejsme kvůli tomu ani horší ani lepší lidé, jen nás může k tomu lepšímu zase o kousek posunout.

A můžu vám říct, že je to ohromná úleva, nebýt pořád ve střehu, abych, nedejbože, nebyla v něčem poražená....

šamanka

[clovek]

Šamanko SOUHLAS.Jožka

[Frantishek]

Šamanko..

..v jakým Jsi znamení?

F

[samanka]

Váhy, proč?

šamanka

[sunnyi]

"Hodně jsem si na tomto fóru natrénovala, že co sem napíšu, tak je přijato různě (kromě Krabase, který je zaujatý)."

Hm, šamanko, neřekl bych, že Ty bys byla méně zaujatá.

Viz téma Reconnection. Tam bylo předem úplně jasné, jak Pepa zareaguje. Že způsobně neřekne: "No, s tímto nemohu souhlasit." Místo toho řekl: "Strašnej škvár." A já jsem se přitom rozchechtal, jak libozvučně vystihnul podstatu toho článku, založeného na pouhých domněnkách a předsudcích. A při vědomí si toho podtextu, tedy Vašeho pejsko - kočičího vztahu mi jen rošťácky zasvítila očka a nemohl jsem odolat, abych si nepřisadil.

A co z toho vzniklo? Naprosto vážně vzatá litánie o dvou mudrlantech, kteří se odmítají vyjádřit konkrétně.

"...A můžu vám říct, že je to ohromná úleva, nebýt pořád ve střehu, abych, nedejbože, nebyla v něčem poražená...."

U Tebe jsem neměl nikdy pocit, že bys byla v některé diskusi ta poražená. Právě naopak. Poražení můžeme být pouze tehdy, když si zabejčeně sedíme na těch našich, s prominutím, "zaprděných" názorech a nejsme ochotni otevřít se něčemu novému, s opravdovou pozorností naslouchat druhým a snažit se pochopit, co se nám snaží sdělit. Místo toho si často vytvoříme názor na základě slov, která byla vyřčena nebo napsána a odmítáme tomu člověku naslouchat srdcem. A potom, místo pohlazení Lásky, skryté za někdy trnitými slovy, se i z dobře míněných, ač ostrých slov, na nás šklebí opice našeho vlastního ega a šmahem odsuzujeme. A jakékoli pokusy o vysvětlení smeteme mávnutím ruky: "Ty mi nic neříkej! Mně je to jasné."

Ty taková ale nejsi. Jsi otevřená, ochotná naslouchat i se dál učit. A pokud Tě někdo opravdu přesvědčí, tak jsi připravena svůj postoj změnit. A to není vůbec samozřejmé. Pro mě jsi vždy vítězem.

Mirek

[Krabas]

[samanka]

sunnyi: děkuji, je to fuška. Ale je úžasné, že je kolem nás tolik šikovných lidí, kteří nám v tom můžou pomoct, zvlášť když je nám mizerně.
Však víš sám nejlíp.

šamanka

[Beppe]

[Frantishek]

[Roso]

"Neúspěch není jedna katastrofální událost. Neselžete přes noc. Neúspěch je spíše několik chyb v úsudku opakovaných každý den." -- Jim Rohn

RoSo

[punkt]

Když se Martin Zbrožek na udílení Českých lvů* zeptal Jana Potměšila, jak se mu žije na vozíčku, odpověděl takto:

Každá zkušenost je úspěch

*Podle mě to byl nejpovedenější ročník, který poprvé sólově uváděl Martin Zbrožek a završil tak celou úspěšnou éru s Jaroslavem Duškem.