Víly, elfové, salamandři, sylfy...fantazie nebo skutečnost?

[Damao]

[sunnyi]

Tak dobře Karle,

nejprve k těm Tvým otázkám:

"Mirku, myslíš si vážně, že má cenu překrucovat, co jsem napsal..."

Tady jsem Ti již odpověděl:

"Já v tom překrucování nevidím..."

"...a pošťuchovat?"

Řekl bych, že někdy ano. Může to vést k hlubšímu zamyšlení. Což někdy nebývá na škodu.

"Nebráním Ti přece, abys napsal svůj názor a ani by mě nenapadlo překrucovat, co napíšeš."

No, tím si právě nejsem tak jistý. Vždyť zrovna nedávno sis tady tropil posměšky z někoho, kdo se zmínil o odvádění tzv. přivtělených duší pomocí kyvadla (SRT). Nechce se mi to hledat, jistě víš, o čem je řeč. Tvoje poťouchlá poznámka ve stylu: "Hurá na ně! A nešetřete je!", mi právě vtipná nepřišla.

Protože to je právě to překrucování. Vždyť kyvadlo slouží jen jako indikátor stavu. Podobně jako měřicí přístroj. Kyvadlem nikdo nikoho nevyléčil. Ale to Ty dobře víš. Přesto se neubráníš takovým dětinským hláškám. Nebyla by zdrženlivost namístě spíše tady?

Možná bys teď zase rád namítnul, že Ty o voze, já o koze.

Jenomže:

Jestliže dokážeš takto překrucovat slova někoho jiného, jak si mohu být jistý pravdivostí tohoto Tvého výroku: "... a ani by mě nenapadlo překrucovat, co napíšeš."

"Kdyby sis přečetl - dříve než začneš psát odpověď - co jsem napsal, tak zjistíš, že nezpochybňuji existenci energií, jimž pak lidé říkají víly, nebo skřítci, či elfové."

Já jsem si to, cos napsal, přečetl. A bylo mi jasné, že takové energie rovněž vnímáš. Přijde mi to přirozené u člověka, který má blízko k šamanismu.

"Myslíš si, že když vnímáš strom, nebo hvězdy na nebi, že to není Tvoje projekce? Jak to víš? Jak si můžeš tím být jistý?"

Já si nic takového nemyslím, ani to nevím, ani si tím nejsem jistý. Ani si nemyslím, že by to z mojí odpovědi vyplývalo. Toto z Tvojí strany vnímám jako podsouvání.

Jde prostě o to, že:

"Nerozumím tomu, proč bychom se měli bránit. Potřebuji se snad bránit tomu, abych viděl strom nebo hvězdy na nebi jako strom nebo hvězdy na nebi? Proč bych měl řešit, jestli to není moje projekce? Jsem člověk, mám své fyzické smysly i schopnost mimosmyslového vnímání. Ale proč bych to měl oddělovat? To, že vidím strom nebo slyším potok, má pro mne stejnou hodnotu, jako když moje přítelkyně a celá řada dalších lidí, které znám, vidí třeba skřítky. Proč bych měl jejich vnímání relativizovat?"

Malé dítě nezná slova jako projekce, neví, jak funguje zrak, mozek. Je nezatížené intelektuálním balastem, medicínským, fyzikálním, pschologickým, atd. vzděláním.

Prostě jen Je a vnímá. V přítomném okamžiku. Tady a teď. Nemá potřebu řešit, jestli to, co vnímá je jen nějaká projekce, halucinace, fantazie...

Jak i sám píšeš:

"Jestliže žijeme "ne má vůle, ale Tvá se staň", pak cítím, že čím déle se udržím bez posuzování (pojmenovávání a srovnávání), tím déle jsem s Bohem. Proto."

Proto v této Tvojí odpovědi na moji otázku, proč bychom měli relativizovat, vnímám zásadní rozpor.

A opravdu to nevnímám, jako slovíčkaření.

Rozumím tomu, že jsi zdrženlivý. To je v pořádku. Podobně, jako je někdo jiný zdrženlivý ve víře v Boha. Snad bychom ale mohli respektovat, že někdo jiný takovou zdrženlivost již pozbyl. Protože se dokáže odevzdat a naprosto nekriticky prožívat to, co je Tady a Teď. Alespoň v určitých chvílích

Mirek

[Damao]

Evidentní je, že stále vidíme každý něco jiného - koneckonců je to i tak v pořádku. Přeju všechno dobré.

[sunnyi]

Já Tobě taky.

Mirek

[Evik]

Tak, a je to .

[toora]

[Damao]

Tooro, v tomto s Tebou nemohu souhlasit.
V podstatě jde o to, zda můžeme svým vědomím ovlivňovat formu, kterou vnímáme a smyslové vnímání samo. Jestli tedy, to, co vnímáme svými smysly je odrazem absolutní reality. Cítím to tak, že forma, kterou dáváme svým smyslovým vjemům, je relativní a absolutně neexistuje v rámci absolutní pravdy nezávisle na našem vědomí. Proto mluvím o tom, že absolutní pravda je "živoucím prázdnem".
Někde na pozadí je stará filozofická otázka - otázka poznatelnosti Světa. Uskutečnil jsem ve svém životě reálné praktické kroky k tomu, abych se osvobodil od danosti formy a ono se stalo, že jsem "uvěřil a uviděl".

Ve stejném duchu, když je nějakému člověku představena určitá forma a on jí přijme za svou, uvěří jí, stává se tato forma součástí jeho reality.

Pokud vytváření forem je o přirozeným procesem - je možné s tím pracovat (vést dotyčného ke změně víry v danou formu).
Pokud je někomu určitá forma inplantována, jde - jak tomu rozumím - o sugesci, která se "stává" realitou. S tím se pracuje dobře pouze tomu, kdo takovou sugesci vytvořil.
Tak to vnímám.
Je velmi těžké diskutovat o těchto věcech tímto způsobem s klýmkoliv, kdo věří tomu, že forma je absolutní pravda (navíc třeba sdělovaná Bohem). Proto jsem ze své strany diskuzi ukončil.

[toora]

[Damao]

Rozhodně jsem neměl na mysli nikoho konkrétního - a na druhé straně každého, kdo implantuje druhým to, nač ještě nepřišli.
K tomu ostatnímu - diskuse na podobné téma opravdu přesahuje rámec výměny několika (desítek) vět na fóru - asi bychom si lépe porozuměli, kdybychom si v klidu sedli a nechali to beze slov působit. Jakmile v takovém uvnitřnění člověk dokáže nelpět na dříve vytvořených formách a zdrží se vytváření nových, zažije něco nepopsatelného - četl jsem kdysi u pana Tomáše o živoucím a láskou naplněném zářícím prázdnu. Asi tak nějak bych volil slova, ale skutečnost je ještě jiná ...
Máš pravdu v tom, že naše relativní pravda je také součástí té absolutní - pokud si to člověk prožije a uvědomí, může převzít odpovědnost za formy, které vytváří. Může být "božím hrnčířem" a zažívat si, jaké to je jím být.
A druhá polarita: náš synek Kryštof, které mu je teď deset měsíců, když mu postavím "věž", tak je okamžitě u ní a udělá "bác!" - tak se chováme i my, když jsme ještě "nedospělí".
Tohle přibližuje moje vnímání naší odpovědnosti za formy....
Určitě by bylo příjemnější si o tom popovídat, procítit si to. Tady na fóru se pak občas chytáme za slovíčka. Hihihi.
Snad to není jen moje aspirace nesnažit se hlásat Jedinou Pravdu.
Na druhé straně je mnoho "kvalit", které jsem si prožil. To je něco, že pak už víš a někdy ani neumíš logicky vysvětlit jak a proč. Naučil jsem se také nelpět na tom, že to je jedině možná pravda.
Od jisté doby neučím a ani nemluvím o věcech, které jsem si předtím nezažil. Uvažuju o tom, proč vlastně sem na reikiwebík o tom píšu....

[sunnyi]

Damao:

"Je velmi těžké diskutovat o těchto věcech tímto způsobem s klýmkoliv, kdo věří tomu, že forma je absolutní pravda (navíc třeba sdělovaná Bohem). Proto jsem ze své strany diskuzi ukončil."

toora:

Ano, jen nevím, koho přesně tím „kýmkoli“ na tomto vlákně Karle myslíš, ale například Sunyiho bych z tohoto nepodezřívala ani ve snu.

Damao:

"Rozhodně jsem neměl na mysli nikoho konkrétního - a na druhé straně každého, kdo implantuje druhým to, nač ještě nepřišli."

Ani z jednoho mne Karle opravdu podezřívat nemusíš. Moje zkušenost s Tebou je ale taková, že pokaždé ukončíš diskusi, kdykoli Tě usvědčím z pokrytectví. A pokaždé vždy znovu a znovu žasnu nad jeho mírou.

Cítím, že tato diskuse opravdu nikam nevede a rád už bych trávil svůj čas smysluplněji.

Mirek

[Damao]

Říkám si, škoda, že mě Mirku neznáš ještě lépe, jistě bys rád uvedl i další moje necnosti. Máš zřejmě utkvělou potřebu, že Tvým posláním je druhým kázat morálku.

Ukončuji diskuzi vždy, když cítím, že cílem není komunikovat, ale napadat. Rovněž bych se příště věnoval něčemu užitečnějšímu - alespoň v tom jsme za jedno.

[blankas]

[Narya]

Vnesu sem jinou kacířskou myšlenku. Určitě znáte mnoho zpráv o tom, jak malé děti mají neviditelné kamarády, věří na víly a strašidla, vidí to co mi nevidíme, dám vám malou inspiraci, kterou mě naučila malá 4 letá slečna.

Děti "to" vidí, protože je to učíme, protože jim vyprávíme příběhy, pohádky, formujeme jejich mladou mysl, ony jsou na moc slov velmi citlivé, jsou citlivé na moc vzorů, naprosto nekriticky a dokonale kopírují vše, co jim ti dospělí ať již vědomě, či nevědomě nabízejí. Ta holčička s obdivuhodnou přesností kopírovala všechno, chování, mluvu, gesta, zkoušela jaké to je, to co dělají dospělí. Slova jsou pro ně živé bytosti, věci mají magickou moc, fantazie neomezené hranice.
Co budou dělat děti, které takhle učit nebudeme? Existuje několik zdokumentovaných případů dětí, co přežili v divočině, bez jakéhokoliv kontaktu s člověkem, počtěte si tady, je to zajímavé http://marieke.pise.cz/110600-vlci-deti-amala-a-kamala.html

Asi bych měla napsat "v jakém prostředí vyrůstáme, tak se chováme" To mi ale uplně nesedí. Více bych zdůraznila "máme neskutečnou schopnost se učit" a volbu "vybrat si o čem to učení bude" a to "bude formovat náš svět"

[clovek]

Ahoj.Naryo.Do tří let se naučíme víc,než za zbytek života.At už je to řeč,tak zaroveň ovládání svalů,chůze,tvarů,celého světa a naše místo v něm.A čím více vjemů,tím věčí rozvoj mozku a větší posun v inteligenci.V pralese mají minimum vjemů.A když je od tud vezmeme,nic nechápou,jejich poznaný svět byl v pralese a na přetížení organismu vjemy,stresem umírají všechny tyto děti brzo.Pralesní lidé,domorodci neznají možná kalendář dní jako my,ale jim stačí stín na stěně chatrče a ví přesně ve které části roku se nalézají.Mají tak obrovské znalosti o přírodě a třeba zelenou barvu my vnímáme asi 3 odstína a oni snad 27.A dokonce my se pracně učíme pochopit a přijmout,že jsme součástí celku a oni znají souhvězdí a cítí se být jejich součástí.Neznají pojem štěstí,oni v něm žijí.Žijí ted a tady,v přítomnosti.Možná jim bychom mněli závidět.
Děti se opičí po lidech.Opakováním se učí od rodičů všichni tvorové na zemi.Ale...Je dokázáno,že třeba opice se narodí s uměním počítat do 7.Člověk,mimino,to umí taky,ale jen do 5 a pak to zase lidi zapomenou a znovu se to učí.Já jsem si vzpomněl na zážitek v 7 měsíci těhotenství mé maminky.2 mněsíce jsem ještě nebyl na světě a přesto jsem byl schopen vnímat a zařadit zážitek s přítomnosti Boha jako že je to Bůh.Já to vnímal skutečně jako boží přítomnost.Nebylo to jen uvolnění,klid,teplo a světlo.Bylo tu uvědomnění si jeho blízkosti.Dítě má možná větší duchovní napojení než my dospělí.Při práci s dianetikou vím,že při návratu do dětství,pacienti jsou skutečně v té části mozku,kde mají informaci k tomuto věku.Jsou seřazeny chronologicky za sebou.Neumějí počítat,neznají svůj věk,ale popíšou jak jsou velcí,proběhnou pod stolem a podobně.A jejich vzpomínky jsou kopií našeho vnímání,ale bez našich zkušeností daných životem.Trpí stresem,mají strach,mají svoje starosti.Jejich duch je plně rozvinut.Nepodcenoval bych jejich vnímavost a citlivost.My jim můžeme říci,jak se co jmenuje a nebo oni to pojmenují podle toho,co jim řekneme,ale co skutečně vidí?Nevím.Kdybychom se tím seriozně zabyvaly,možná by nás překvapily.Jsou popsány případy,kdy děti mají svého přítele.Baví se s ním,mluví o něm a my se jen usmíváme do chvíle,kdy jim ten přítel řekne nějaké varování a my si teprve pak uvědomíme,že je tu něco,co nám nahání hrůzu a my jim zakážeme se s ním stýkat.Hodně už toho o tomto fenoménu bylo napsáno.Já osobně,teda moje mistrová by vám mohla vyprávět,co viděl její syn v její přítomnosti a ona né ale byla už daleko a pochopila,že to není jako?JO nayro,kdo ví?To je zase můj pohled z druhé strany.Kolik dětí se v noci budí hrůzou a my je jen odbýváme.Zamyslete se.Když to nevidím,neznamená to,že to není.Jak to řekl Bolek Polívka ve filmu Kur..hoši gunt tag.Já jsem tu vaši taky neviděl a přesto nepochybuji,že ju máte.Člověk.

[Narya]

Nezpochybňuji, že se dějí věci, jevy, na které menší lidé mohou být vyladěni.

Mě slo o ten princip přiřazování co je co a podle toho, co se naučíme, podle toho prožíváme náš svět. Viz ten tvuj krásný příklad naší civilizace a pralesních lidí. Intuitivní vnímání se velmi brzy propojí s naučenými významy, no a pak, hledej si co je co. I když ono je to víceméně jedno. Jen by si měl být člověk vědom obého: "To co nutně vnímán ještě nemusí existovat tak jak to vidím" i "mimo mé vnímání existují věci o kterých ještě nevím".

S "regresemi" pozor, to co se objevuje, projevuje (při hypnotické práci používáme regrese běžně, je-li to užitečné), to je uložená vzpomínka, zpracování té události naší psychikou, ne událost sama. Už Freud na to natrefil, když mu nějak moc lidí začalo mluvit o tom jak je jako malé sexuálně zneužívali rodiče... Psychika nerozlišuje co je uvnitř, co venku, mozek má jednu jedinou realitu, tu svoji.

Tak těžko říci, jestli vjem "hrozícího nebezpečí" dítětem oblečen do kabátku, že mu to někdo řekl (bo chytří dospělí dítěti už od mala přeci říkají spoustu užitečných věcí") nebo je to "bytost" s rukama nohama a hromadou dalších lidských rysů, kterou prostě dítě vidí.

Občas si říkám, jestli už za ty roky nebyla naše civilizace schopna vytvořit určité energetické formy ve stylu jak to popisují mágové (astrální úroveň), takže máme sklony skutečně vidět postavy,...Ale to už hodně spekuluji. Vlastně, ještě mě napadlo, hodně by tomu mohly odpovídat jungovy archetypy. Prostě hledáme formy, do kterých nám to nepoznané, ale existující zapadá. Mě intuitivní vjemy přicházejí v podobě komplexních pocitů, nevidim, neslysím, ale vím.

M.