Porucha pozornosti - Adition Deficit Disorder

[Samolibek]

Porucha pozornosti - Adition Deficit Disorder

Reiki mne přitáhlo jako možnost řešit své problémy, jako sebeterapie.
Spolu s dalšími četnými terapiemi jsem jej využíval při pokusu ovlivnit své nesnáze jako dílčí témata. Vždy jsem tušil, že by mohla mít všechna něco společného, ač se zdála nesouvisející. Ve 42 letech jsem konečně zjistil s neotřesitelnou jistotou, že trpím poruchou ADD.
Na tomto webu se ADD již také stihla zobrazit - jako převzatý, vtipný komentář o tom, jak lidé zapomínají, že si již uvařili kávu, zatímco vaří další a že během jedné nedokončené činnosti člověk započne další a uprostřed té novou atd, až nedodělá žádnou. To je samozřejmě srandovní, neboť to zažívá občas možná každý z nás, jenže to platí bohužel i o pozornosti dlouhodobé, jako například dostudovat, najít své místo ve společnosti, dokončovat projekty, udržet a naplnit své občanské role, udržet partnerství, zkrátka převzít plnou zodpovědnost za svůj život.

ADD bývá diagnostikována především u dětí a to často víceméně jen na základě hyperaktivity, pro niž je výchova obtížnější. Ostatní ukazatele se v jednotlivostech dají snadno zaměnit za běžné, i když výraznější rysy osobnosti a proto, schází-li hyperaktivita (není nutnou součástí ADD), je často tato neurologická dysfunkce NEROZPOZNÁNA až do vysokého věku.
Dlouho měli odborníci za to, že LEHKÁ MOZKOVÁ DYSFUNKCE, jak se tento syndrom donedávna nazýval, zasahuje cca 5% dětí a mizí s odchodem dětství. Není tomu tak a mnoho z nás se doživotně sebeobviňuje z hlouposti, nechápavosti, z neschopnosti mít plnohodnotné vztahy, žít vlastní život atd, aniž kohokoli napadne, že jeho problém je léčitelný. I pro odborníky je mnohdy ADD nerozpoznatelná, alespoň dokud není podezření na vážnost problému. V tom je právě skryta jeho nesmírná zákeřnost.

Některá kritéria rozpoznání poruchy:
- Potíže se systematičností
- Neschopnost dovést započaté aktivity do konce, případně problém se zahajováním činností
- Jedinec se současně věnuje více aktivitám
- Tendence říkat to, co má jedinec na mysli - bez zvážení vhodnosti okamžiku
- Vyhledávání silných podnětů
- Snížený práh frustrace, bolesti, nudy
- Snadná rozptýlitelnost i během běžného, nenáročného rozhovoru - přeskakování mysli a naopak výjimečně dokonalá, až nadlidská schopnost soustředění se za přesně vymezených podmínek
- Výrazná kreativita, inteligence, intuitivnost
- Netrpělivost, impulzivita, problém s autoritami
- Neustálé starosti, nejistota, nesebevědomí, sebeobviňování
- Tělesný a kognitivní(myšlenkový) neklid
- Časté změny nálad
- Neschopnost adekvátního sebepozorování


Tento výčet se u každého jedince může obohacovat o dlouhou řadu specifických problémů. Faktem je to, že jedinci přetrvává dojem, že je zodpovědný ve svém životě úplně za všechno a postupem času mu vznikají těžké trhliny v sebeúctě a veškeré vnímání reality je velmi zkreslené. Bojuje s jednotlivými příznaky, zatímco mu uniká celek, který tak zůstává nepovšimnut a neléčen.


Diagnózu jsem si určil s naprostou jistotou, ale nevím, kam se obrátit. Literatura potvrzuje, že ani běžně psycholog nemusí tuto obtížnou poruchu objevit. V každém případě jsem v minulosti u psychologa byl, na psychiatrii a sexuologii rovněž. Z vojny jsem byl propuštěn s nervovou labilitou, v dětství jsem docházel na intenzivní pediatrii a užíval medikamenty, přesto tuto poruchu nikdo nerozeznal. Je to u ní specifické a tak nikomu nic nezazlívám. Svým způsobem mám hlavně radost, neboť můj problém, resp. dlouhá řada problémů ( včetně toho, že mám tendenci stále za vším vidět problémy) má konečně jméno. Dokázal jsem to sám a tak může po dlouhé době mé sebevědomí zase jednou pookřát.

(Tento příspěvek jsem tvořil cca 2,5 hodiny - tvrdí Lendulka)

Je na tomto webu někdo s podobnou zkušeností nebo s odbornější radou?

[Dzarmi]

[toora]

Nevím sice u koho a jakými „terapiemi“ jsi Samolibku prošel, mám ale za to, že by v tomto případě bylo vhodné projít (u zkušeného terapeuta) metodou „Ruš“.

Co se týká vlastní každodenní práce, potom vidím cestu v tréninku pozornosti, v meditaci.
Dle mé zkušenosti, jsou v tomto velmi dobrými pomocníky Bachovy esence.
Konkrétně např. tyto dvě:

http://eshop.bachovaterapie.cz/zbozi/3460/White-Chestnut.htm

http://eshop.bachovaterapie.cz/zbozi/3431/Clematis.htm

[Psychedelic]

Já k tomu přidám jen to co přidat mohu a co znám.

Samozřejmě - tak trochu by rád řekl, že jsem s Tebou a Džarmí jedna ruka

Nicméně zažil jsem: potíže se systematičností, schopnost rozptýlit se během rozhovoru - někdy utíkají myšlenky pryč, nebo někdy vůbec nechápání co druhý říká - jakoby mluvil za sklem.
Na toto mi pomohlo vysazení potravin, jenž mají silnou odstředivou energii a které tedy oslabují převahu energie dostředivé v těle, jenž je zodpovědná za systematičnost, cílevědomost, rozhodnost, schopnost krok za krokem tvořit něco velkého.
Pokud člověk jí ony potraviny, jenž mají silnou odstředivou energii, zvyšuje nadšení pro věci, započínání velkých plánů (ale chybí ty malé kroky), snižuje se schopnost VYTRVAT (v čemkoli - například v soustředění) . Obecně se to dá nazvat jakýmsi mentálním rozletem. Což se může vyjadřovat i ve fyzické rovině jako neschopnost být na jednom místě a něčemu se kontkrétně delší dobu věnovat. Naopak touha chodit ven, cestovat, povídat a snít atd....
Silná jinová kondice se rovněž může ukazovat jako vyhledávání silných podnětů. Protože: člověk je příliš vystředěný. A potřebuje cítit uvnitř to, co je jinak napovrchu. Proto je větší tendence k excesům v extrémním případě až sebepoškozování. Je to podle mého jakási nevědomá touha cítit zpět vše v těle či cítit alespoň něco opravdově, cítit jde jsem a co jsem, neboť jsem díky mimořádné odstředěnosti jaksi rozplizlý všude a ve všem - ale jaksi napůl, neralizovaný konkrétně v žádné činnosti.
Jinové potraviny/látky mají obecnou tendenci vybuzovat stav relaxace, nespěchu (zároveň frustrující a sebeoviňující pocity z nestíhání) a obecné nechuti se podřizovat jakémukoli řádu a autoritě. V extrémním případě je to krásně vidět na lidech kouřících marihuanu, jenž má extrémní JINový potenciál.
Pokud člověk sní potravinu s odstředivou energií, má obvykle větší tendence zabývat se poezií, psát vzletné věty, poslouchat hudbu či se chodit a vše jen pozorovat - procházka ulicí je jako procházka galerií atd.
Toto vše se dá do značné míry upravit tím, že se přestane do těla vpravovat odstředivá energie, jenž má na svědomí vytváření takovéto mimořádné odstředivné kondice a z toho plynoucího uvažování. Naopak, pokud se začne jíst strava, jenž má energii více dostředivou, koncentrující energii, začne nastávat v životě jedince řád, větší schopnost plánovat, řidit se systémem, schopnost soustředit se, rozhodovat, jít krok za krokem a a tím tvořit veliký krok.
Pro větší pochopení je třeba si nastudovat makrobiotické knihy a hlavně zkusit tak jíst.

[samanka]

Dzarmi - souhlas
Mnoho z popisovaného mám taky odjakživa.
Sice jsem si to s neotřesitelnou jistotou nepojmenovala, ale pracuju
na zlepšení.

Nevím kde a na jakých terpaiích jsi byl? Čím sis prošel? Nebo je to jen
vlastní nápad? Sám sobě diagnostikem a léčitelem je největší hloupost, kterou můžeme udělat,protože se často vidíme svýma zaujatýma očima
a všechno může být jinak. Bohužel se nám to JINAK nebude líbit - máme přece jasno o čem to je: prostě diagnóza taková a maková a BASTA!!!

Takže moje rada je nejdřív si zjistit o co jde a třeba začít hezky pozvolna
postupně problémy řešit. Protože cos napsal není jeden, ale celá sbírka problémů, které jsou každé z jiného soudků - např. nepozornost
a malé sebevědomí atd. Neschovávat se za jakousi poruchu, ale hledat
skutečné zádrhely, které volají o pozornost a jsou schované pod nálepkami problémů.
Přehodnotit a objektivně se podívat na životní styl, jak správně píše Pschedelic, jestli ti nechybí něco v jídelníčku, jako podpora léčení psychiky zhodnotit pohybové zájmy a další. Je potřeba se od něčeho odrazit a pak pokračovat. Ujasnit si jaké metody jsou ti blízké a jestli by
ti mohly při tvých potížích pomoct.

šamanka

[Samolibek]

"Problémy", které jsem vypsal, nejsou každý z jiného soudku, neboť jsem v tu chvíli nepsal o sobě. Uvedl jsem, že popisuji KRITÉRIA rozpoznání poruchy ADD, respektive jejich část. Tato kritéria nejsou má, jsou součástí oficiální psychiatrické diagnostiky.

Džarmi příjemně odlehčila. Jistě je to srandovní stejně jako snad my všichni vtipkujeme na účet toho cizího Němce, co nám doma schovává předměty, jakže se to jen... snad ten Alzheimer, ne?
V závěru Džarmi podotýká, že se tyto problémy snaží regulovat, neb si jinak připadá věsměs šťastná osoba. Tím se vzdala jakéhokoli soudu nade mnou a tak se z pohledu její objektivity mohu jejímu příspěvku zasmát s ostatními.
Také se tím dotkla onoho zrádného rozdílu mezi momenty, kdy v jednotlivých částech této diagnózy rozpozná sám sebe každý, ale kdy se v souhrnu tyto jinak běžné zážitky stávají prostě poruchou, která je psychiatricky uznaným syndromem právě proto, že jedinec s ADD není nijak schopen si tyto vlastnosti regulovat. Naopak tato porucha, není-li léčena, způsobuje trvalý konflikt se životem, neschopnost udržet občanské nebo partnerské a rodičovské role atd.

Ne tak Šamanka:
Omluvte mě, prosím, budu se v mnohém opakovat, ale asi je to nutné. Právě proto, že se porucha skládá v jednotlivostech z jinak běžných projevů psychiky, je často nerozpoznána odborníky.
V šesti letech mi skončilo dětství, když na mě začala mít společnost a rodina nároky, jimž jsem nebyl schopen dostát, leda s maximálním vypjetím. Do 9ti let jsem byl v intenzivní péči pediatra, z vojny jsem byl propuštěn s labilitou, později navštívil psychiatra, psychologa i sexuologa, ale nevedlo to nikam.
Stejně jako se zjistilo až v mých 35ti letech, že mám od narození astigmatismus s 5ti dioptriemi... (prošel jsem úspěšně autoškolu a na vojně jsem byl ve funkci střelce tanku T 72 - nikdo to nechápe a srandu si fakt nedělám), stejně tak svou skutečnou diagnózu znám až dnes.
Edward M. Halowell, docent psychiatrie z Bostonu, který se na tuto poruchu specializuje, ji na sobě rozeznal až v 31 letech. Není jediný (a ne nejstarší) odborník, který ji musel diagnostikovat sám.

Kdybych měl podezření, že si někdo vymýšlí, napsal bych něco podobného jako Šamanka. Nechápu ale, odkdy jsou příznivci šamanství propadlí skepticismu... Kdybych byl šaman a měl dojem, že předkládaný problém je zástupný, pak bych hledal původní zdroj, o němž bych nepředpokládal, že snižuje kvalitu života nějak méně.
Možná si mnohé namlouvám, jistě se v přemnohém mýlím a jistě nejsou ještě všechny mé vnější masky a filtry rozkryty. Ale objevem existence diagnózy ADD se mi ulevilo, po dlouhém hledání to neznamená nějakou další nálepku "CHUDÁK" ale životní nález. Asi jsem málo zdůraznil, že jsem za tento nález životu vděčný a na to, že jsem jej učinil sám, že jsem hrdý a neviním dále rodiče, jak jsem činil doteď, neboť má výchova probíhala, dejme tomu, hrubě. Nevnímám se jako životem ublížený, nýbrž obohacený. Nic není samo o sobě a tato porucha se nazývá poruchou jen proto, že výsledek je společností špatně přijatelný, ale má své naprosto výrazné, jedinečné klady, kterých bych se vzdát nechtěl. Je to už dlouho výzva, s níž se peru tak jako tak, jen odteď na soupeře vidím mnohem mnohem mnohem lépe.

Neměl jsem v úmyslu šermovat diagnózami, abych volal po soucitu. Nehodlám popisovat konkrétní témata podstoupených terapií a nalezené útrapy, abych pro vás byl chudinkou. Postěžovat si by byla příjemná taškařice, ale to nebylo mým cílem - chtěl jsem nalézt lidi se ZKUŠENOSTÍ S TOUTO DIAGNÓZOU, případně oslovit ty, kterým by takové téma mohlo pomoci si o sobě něco ujasnit.
Kdoví, je možné, že Šamanka dobře poznala své strasti, které ji občas nejen rozesmějí, ale třeba trochu sužují, nebo jimi snad i docela trpí, zatímco dál musí nést své normální, běžné břímě zodpovědností, zatímco si tady nějaký Samolibek samolibě žvástne, že si na to určil diagnózu. Ejhle, toť postoj typický pro adepta ADD - prožívání nesmyslných konfliktů. Neboj, Šamanko, dobře to znám. třeba teď. Tys to tak zle zas nemyslela, ale protože mě to přesto (ach jo) urazilo, jeden zbytečný konflikt jsem možná právě vyvolal? Ale nehodnotím, jen nahlas uvažuji - nabízím...

Myslel jsem, že na tomto webu se sdružují lidé s otevřeným přístupem k duchovnu a k sebeléčbě, kteréžto obě složky jsou snad až prvotně zásadní - ne-li určující pro pro příznivce šamanství. Reiki jsem přijal do svého života právě pro možnost sebeléčby, kterou nabízí.
Ostatní terapie byly konstelace traumatu, rodinné konstelace, kineziologie, metoda Česká citlivost, metoda Klíč, SRT s vyrovnáním energií, různé regrese, práce s tarotem a afirmacemi, stromoléčba, pokusy o meditaci a jiná duchovně tělesná cvičení, autohypnóza, Hawaiská Hopo Nopo, homeopatie i Bachovy kapky a nevím, zda jsem si vzpomněl všechno.
Říkáte-li si nyní, co to ze sebe ten debil dělá, jste vedle. Říkáte-li si - co je to za šílence, jste už blíže pravdě. ADD vás žene nesmyslným tempem k vyřešení všeho, čímž vám řešení unikají. Ale že něco víte, vám samo o sobě ještě ne vždy pomůže.

Psychedelicovi dík - super pohled. I když ADD je dědičná, jistě ji mnoho faktorů zhorší či zlepší, věřím ti a jak to půjde, budu se o makrobiotiku zajímat. Zatím jím, co je

[samanka]

Milý Samolibku,
překvapím tě ještě víc, šamanka je ještě ke všemu velmi podezíravá. Velmi mi připomínáš jednoho jiného člověka, který je ti velmi, velmi, velmi podobný. Dokonce tě ještě podezírám z dalších diagnóz
a problémů, které jsi v tebou uvedené diagnóze neuvedl.

Opravdu tě nechci urážet ani nijak snižovat tvoje problémy.
Ale najít si jakousi diagnózu, pochopitelně nějakou zvláštní, těžko diagnostikovatelnou a těžko dokazovatelnou a lebedit si v ní mi připadá sice moc hezké, ale poněkud mimo mísu. Chápu, že jsi docela skeptický po tolika prošlých léčebných systémech, ale napadá mě, jestli jsi některému z těchto systému dal delší šanci - jestli ses některou z těchto metod léčil déle než jedno sezení? Protože tolik různých léčeb za tak krátkou dobu života, to musel být opravdu cvrkot.
Léčba, jakákoliv, potřebuje i svůj čas a šanci na působení, ale to víš sám nejlíp.

Možná ti křivdím a špatně čtu, ale myslelal jsem, že píšeš jak máš tuhle diagnozu (podle tvého vynálezu) a pak jsi popsal, jakou má tato tvoje diagnoza příznaky. Pak jsi zase couvl - prý si jen popisoval co se u této diagnózy objevuje, nikoliv o sobě. Tak nevim, možná jsem to špatně přečetla.

No hodně štěstí při vlastním bádání. Upřimně.

šamanka

[toora]

[Samolibek]

[toora]

Samolíbku,
mám za to, že to co píšeš je určeno Šamance, ale přesto - nezpochybňuji Tvoji diagnózu, nemám k tomu nejmenší důvod.
Nekladu otázky pronic zanic, a už vůbec ne kvůli svojí zvědavosti.

Děkuji.

K.

[Annaka]

[Samolibek]

[samanka]

Ufff tomu říkám sbírka terapií, hlavně ta rychlost. Četla jsem, že dojezd jedné silné konstelace je až půl roku, že by se to nemělo brát jako aspirín, 3x denně, ale nechat čas na to, co se děje a mění. To stejné se týká homeopatie, kineziologie a dalších terapií...Čas je taky jedním z léčiv.



šamanka

[Samolibek]

[Samolibek]

Milá Šamanko, máš naprostou pravdu.

Víš ale jedním z příznaků ADD je právě intenzita a neustálý spěch na řešení čehokoli. Spěchat na výsledky dovede i zdravý jedinec, představ si, že máš v sobě o ohýnek navíc, který nutí tvou mysl do neustálého trysku a že prostě nevíš, že to tak nemusí být nebo že to není dobře, protože ty to tak prostě máš.
(Ono to má i pozitivní stránky. Jedinci s ADD se vyznačují nejen hyper reaktivitou ale i hyper kreativitou. )

Pokud se jedinec s ADD jednou bytostně soustředí na jednu věc, pak to naopak dovede na 150%. A to je ti 5 konstelací jednou za 14 dnů málo. Oni totiž ne všichni terapeuti umí tak - jak bys potřebovala. Onehdy šlo o konstelace, v nichž se energie sice zobrazily ale nevyčistily. Jen se rozvířila voda... A to tě nakopne ... a nic ... Uvádím spoustu terapií, ale bohužel: neznamená to, že jsem bůhvíjak daleko či že mám kdovíco za sebou.