ZÁVIST

[zeto]

Rád bych tady nakousl téma, které se dotýká každého z nás a tím je ZÁVIST. Snad více než jiné národy je ten český postižen závistí. Poslední dobou hodně vnímám jak ta lidská závist ubližuje, lidé jsou díky ní nepřející a rádi ubližují. Mám pocit že závist je zhoubou tohoto národa a že se utlučeme navzájem.

Kde je soudržnost a touha jít ruku v ruce dál? Proč ta závist nás tak svírá a ničí? Nerad bych aby se z tohoto stalo pouze tlachací vlákno. Rád bych požádal všechny co toto zaujme a mají k tomu co říci, aby odpověděli na některé z těchto otázek.... držet se jich nemusíte, slouží pouze jako vodítko....

Kde se v životě setkávám se závistí?
Co komu závidím? Proč?
Co dělám proto abych nezáviděl?
Lék proti závisti?

Děkuji za reakce, jsem velmi zvědavý co se ve vás ukrývá, myslím že závist je pro nás jako Čechy velké téma, proto za odkrytí kousku z nás se uvolní kousek v celém našem S(s)větě.

Z filmu Nesmrtelná teta "Závist: Tak, mě snad trefí šlak."

[Lendulka]

Zeto, myslím, že jsi vybral moc zajímavé téma.

Naposled jsem se setkala se závistí sama u sebe asi před týdnem. Dostala jsem se pracovně do jednoho domu, který bych velmi hrubým odhadem odhadla tak na 12 - 15 milionů................ Musím říct, že se ve mě hoooodně mísily pocity a jeden z nich byla právě závist. Přistihla jsem se při tom, že nejsem schopná si ten dům pořádně prohlédnout, protože je mi to "blbé". Přitom právě moje práce spočívá i v tom - si ten dům pořádně prohlédnout. No zkrátka moje "čecháčství" na mě vystrkovalo růžky a ještě si u toho drze vyplazovalo jazyk. Pcháááááá

No pokusila jsem se to ustát, ale přirozeně jsem se v té roli necítila.
Moje závist není o tom, že bych to těm lidem nepřála, ale o tom, že bych to také chtěla mít nastavené tak, abych se finančně mohla trochu víc ROZMÁCHNOUT, než teď.......................................

[mamka]

Ahooojky Milánku ,
zdravím a jsem ráda, že jsme se tu zase náhodou sešli!
Hele, já jsem přesvědčena, že nejsme o nic víc závistiví, než jakýkoli jiný národ. To je pitomost, kterou nám pořád někdo vtlouká do hlaviček, abychom snad pohrdali svým národem....?
Závistiví jsou prostě lidi, bez ohledu na to, k jakému národu patří. Někteří jsou víc, někteří míň a to všude.
Povídat se o tom dá jistě moc a moc. Každý máme alespoň jednu malinkou závist, že?
Papa Dáša

[zeto]

[Beppe]

Souhlasí s mamkou. Mě spíš připadá, že jestli je pro část našeho národa něco typické, tak je to daleko spíš než závist potřeba provádět národní sebemrskačství a pocit že když poukážu a někdy i zveličím údajné národní negativní vlastnosti, tak se díky tomu snad stanu lepším. Zavání to snahou, že když se distancuji od "špatného národa", tak sám sebe jakoby vyvýším. Každý by měl mluvit především sám za sebe a národ nechat na pokoji. Takže se zeto ptej proč závidíš a nesváděj to na imaginární národ.

[mamka]

Zetíku,tak ze mě asi nic nevydoluješ . Nějak mě netáhne mudrovat na jakékoli téma a o závist tím spíš .
Byly doby, kdy jsem dobře ten pocit znala, a jsem ráda, že si ho už skoro nevybavuju. Ono totiž vůbec není komu a co závidět, tím méně majetek a prachy.To je ta poslední věc, na kterou by stálo plýtvat energií.
To není jen otřelá fráze, ale právě ta zkušenost, ke které si každý musí dojít sám.
Žádné řeči v tom nepomůžou . Takže kdybych tady plácala svá moudra, jen bych si tu tahala triko
Tím samozřejmě neříkám, že diskuzi na tohle téma odsuzuji. To ani náhodou. Jen necítím potřebu se jí aktivně účastnit.

[Samolibek]

Astrologicky odpovídá Českému národu znamení Lva. Američané, kteří jsou Blíženci, si úspěchu ostatních váží. Má to dobrou stránku, že čím je kdo úspěšnější, tím jsou ostatní také motivovanější. (Hle, čeho je možné dosáhnout - koukněte jak je dobrej - chci také odkrýt své rezervy!) A má to stinnou stránku, že se navzájem ženou do špičkových výkonů a také do špičkové konzumace...
Možná jsou úvahy o národních vlastnostech zbytečné, protože musím s těmi svými něco dělat, ať žiju kdekoli, ale existují nepopiratelně.
Lev je hrdý a úspěch druhého může vrhat na jeho vlastní snažení stín... a čest a místo na Slunci je pro Lva jednou z priorit.
Ve skutečnosti takto žádný stín vrhnout nelze. Osobně jsem se se závistí nikdy nesetkal, ačkoli o ní slýchám od 1. stupně zš: Nepřát někomu něco. Strašlivě někomu něco nepřát, užírat se, nenávidět jej za to, a cítit ochotu třeba i přispět k tomu, aby o to přišel...
Lendulka se tu přiznala k "závisti" a jedním dechem dodala, že to ale není tak, že by jim to nepřála. To je ta nejtypičtější závist, s jakou jsem se setkal. Jenže tohle se spíše závisti jen podobá, ve skutečnosti to je touha.
Nepochybuji, že závist mezi lidmi existuje, ale mnohem více se o ní mluví než jí ve skutečnosti je. Obejít někomu auto s pětikorunou je projev adresného vandalismu, kdy chci někomu uškodit prostě proto, že ho nemám rád a mám na něj pifku a přitom se ho bojím.
Není totiž člověku přirozené, aby někomu něco nepřál. Jde o to, aby měl také a českým Lvům pak jde často o to, aby měli více a lepší než ten druhý. A to je touha plus podmíněný reflex mocenského boje. Skutečná závist je podle mě vzácná podobně jako většina deviací. Zato je člověku přirozený strach - strach, že to málo, co jsem si nasyslil, mi někdo bude závidět. Oproti Američanům se často bojíme být doopravdy úspěšní. Jistě po tom toužíme, ale když se to stane, bojíme se reakcí okolí. Jsme ochotni preventivně rozhlašovat, že všude kolem je závist. A pokud se přes takový filtr začneme na svět dívat, mnohé tak bude i vypadat.
Myslím, že závisti je mezi námi více jako domnělého fenoménu než holého zla.

[Zbultran]

[Zbultran]

Slyšel jsem jedno povídání, jak je to prý se závistí ve spojitosti s karmou:

- prý když někdo nahromadí majetek nebo získá nějaké postavení či moc ne zrovna čistými prostředky a my mu to závidíme, přesouvá se část té jejich "špatné" karmy na nás závidějící.

Já osobně si myslím, že nezávidím ...

[Renata]

Myslím si, že s určitým druhem závisti se setkáme všude na světě, jen někde to inklinuje k tomu a onde k něčemu jinému. Závist chápu jako stres spojený s tím, že někde díky nějakým přesvědčením, ať ciztím nebo vlastním věřím, že něco nemůžu mít, tedy popírám HOJNOST. A je jedno jestli se jedná o hojnost v oblasti zdraví, lásky, financí a nebo vědomostí.

Kkdyž bych popsala svoje pozorování vývoje závisti, tak v dětství to byly hlavně vztahy, protože jsem byla ousider, jela jsem podle programu ze sekce Nevěřím, žebych mohla mít dostatek lásky, nevěřím že by mě měli dostatečně rádi. Ty programy jedou jak dráha, takže když jsem se dostala do stresové situace, tak já podle nich jela . A měly hodně podob. Protože jsem k tomu neuměla zaujmout lepší postoj, tak jsem to řešila nepřátelstvím, schovávání se za úsměv a nebo praním, jinde přesvědčováním, útěky do samoty a nebo pak do jiné školy,....kdy jsem měla nutkavou potřebu začít znovu a jinak.

Když jsem získala jakous takous doměnku, že tohle téma bych mohla mít zvládnuté (doměnka ale realita byla jiná, jen pozornost se přesunula jinam), tak jsem se soustředila na důkazy lásky.

U mne to vypadalo, že jsem se snažila v tom co dělám být ne dobrá, ale nejlepší, samozřejmě nesmysl ale já abych mohla být jakžtakž spokojená s s něříém, co odvedu, musela jsem mít pocit, že zkrátka víc nejsem schopná udělat. Ale ani tehdy jsem si nedovedla dát pod svůj výkon "razítko" ok, bylo to vždy spojené s nepřátelstvím vůči sobě, že nedovedu víc. Úžasné téma srdeční čakry, že?

Tyhle moje stavy, to že jsem se za ně styděla a odsouzela se, a neměla zájem je rozebírat s někým jiným protože bych měla ještě hlubší pocit propadu a odmítnutí mě přivedl k tomu že jsem začla pracovat s reiki, vyhledávala informace na toto téma a seznamovala se s metodami, které by mi mohly pomoci z těch stavů ven.

Postupně jak jsem stupínek po stupínku dokázala pracovat na svých vztazích k druhým, k sobě, na své sebejistotě, sebepřijetí a sebeuvědomění, tak postupně opadával nepříjemný pocit, který patřil do ZÁVISTI, když jsem se setkala s někým, o kom jsem si myslela že je v něčem lepší než já. V čemkoli. I když jsem díky praáci na sobě věděla, že to je někde v mojí hlavě a ne realita, tomu nepříjemnému pocitu to nezabránilo. Už jsem dospěla k tomu, že jsem tenhle pocit na těle nebrala jako nutnou potřebu jít a naučit se nebo dělat něco jako ta osoba, ale stejně mi trvalo hodně let, než jsem dospěla do nynějšího stádia, kdy ten nepříjemný pocit kolem krku a hrudi nemám a když se moje vnímání reality hodně pozměnilo a posunulo.

Nikdy jsem neměla problém s tím že bych záviděla druhým nějaký majetek nebo vztahy s pocitem nepřejícnosti, ale vždy to bylo jak psala Lendulka s lítostí, že já to nemám. To mě pak nakopalo k tomu postavit se k vlastní zodpovědnosti a hledat řešení co s tím můžu dělat já. ALe ze začátku to byl extrém, protože pak mě to hnalodo toho pracovat a učit se na úkor odpočinku a radosti. Něco se posunulo, už jsem se dokázala postarat o to abych něco měla a uměla ale pořád jsem se z toho nedovedla radovat, hledala jsem na sobě a tím pádem na druhých další "vši", protože jsem byla někde nastavená na nějakou fiktivní dokonalost.

Třeba se budete smát, ale pocity, které jsem do krabičky s názvem Závist zařadila a řadím jsou i takové které se objevily i u toho, když někdo vyzvednul někoho druhého a já měla pocit že i když jsem udělala víc , že jsem byla přehlédnuta a nebo nevyslyšená. NoBodejť ne, když jsem přehlížela sama sebe, tak jsem tuhle info vysílala ven a druzí se podle ní jen chovali. Člověk takové situace dokáže více nebo méně lépe ustát s nějakou maskou ale uvnitř sebe se pak trápí.
ALe nadruhou stranu, když se pak začly dít situace, kdy jsem byla vyzvedávaná, chválená a vyhledávaná já, tak jsem se začla najednou cítit divně, provinile před druhými, hlavou se mi honila otázka Myslí to opravdu a nebo si dělají srandu, nebo mi kvůli něčemu potřebují lichotit, tzv.lézt do zadku?

Kdybych tyhle problémy neměla, tak bych nebyla tam kde jsem teď,takže jim můžu jen děkovat a a taky tomu, že jsem klikař a vždycky jsem se dostala k rychlému a efektnímu řešení problému, k pochopení, vždycky jsem narazila na ty správné lidi, kteří mne po nějakou dobou vedli, buD vědomě a nebo aniž by věděli.

TeĎ momentálně jsem ve stavu, kdy mi lidská závist vědomě neubližuje, určitě je plno lidí, které štvu, kteří mi něco závidějí, ale problém s tím zatím nemám. Beru ji jako že je, stejně jako jiné jevy.Ale taky nemůžu říct, že bych se svým způsobem života nějak vymykala co se týče majetkových poměrů, které jsou lidem asi nejvíc trnem v oku. Mám fajn partnera, jsem spokojená se svou rodinou a jsem s v ní šťastná, kolem mne je mnoho rozvedených lidí a nemám pocit, že by mi můj stav záviděli nepřejícím způsobem. Týká se to taky práce a všeho co dělám. Takže pokud mi někdo snad závidí, tak to dělá asi stejně jako jsem to dělávala já a třeba ještě někde budu dělat, co já vím, že to je spíš jako podnět k otázkám A co s tím můžu a chci dělat já? Potřebuju to opravdu? A pak se ten nepříjemný pocit mžikem mění v motivaci k tvoření něčeho dobrého.

Když se kolem mne v poslední době přešmrncla energie cizí závisti vůči mně, tak to bylo spíš jen nepříjemné ale rychle se věci daly , až přímo zázrakem do pořádku. To jsem si teď uvědomila. Takže mi ta "nepřátelská energie" neublížila, nepoškodila mne, jen mi dala určité informace.

[Beppe]

Samolibek to napsal pěkně, ono je vůbec otázkou co to vlastně závist je. Pokud má být závistí touha po něčem co nemám a chtěl bych mít, tak to je pro člověka ten nejpřirozenější "motor" a bez této vlastnosti by nedocházelo k žádnému vývoji, k žádnému posunu dopředu. Tato vlastnost není sama o sobě dobrá ani špatná, důležité je jestli jí člověk použije právě jako "motor" pozitivního jednání (když někdo něco pozitivního dokázal, tak se budu snažit abych to dokázal taky) nebo to naopak vede k frustraci a zlobě na toho co něco dokázal. Na závisti jako takové nic špatného není, špatné může být pouze to co si z ní vezmeme.

[toora]

[Krabas]

Zeto ty žiješ?

[zeto]

[okenko]

Ahojenky prosincové,
patří-li Češstvo ku znamení Lva(na jakém propočtu je určeno), který národ je spojen se znamení Vodnáře? Díky za info, Míša.