Takový projekt..

[polgara1]

Milá Rendyy,
ty nehledáš nikoho, kdo ti řekne Pravdu.
Ty zde hledáš někoho, kdo ti to tvé odsouhlasí, podpoří tě a pošle ti prachy.
Ty chceš, aby ti ostatní věnovali SVOJI energii a finance a dali ti to a ty sis naplňovala SVOJE plány a představy.
Já mám moje mnou vytvořené dát tobě, aby sis to použila?
Co si takhle vytvořit svoje a pak si to použít?

Schováváš se za NĚJ a naplňuješ JEHO vůli atd., opravdu si myslíš, že je Boží vůle, aby se ti nedařilo? Má představa je, že ON nám dává velkou spoustu inspirací a možností třeba i tisíce denně a MY jsme ti, kdo vybírají.
Máme svoji zodpovědnost zato, jak se máme. Jistěže se nám některé věci dějí, abychom se ponaučili, ale nevnímám takovou ODEVZDANOST jemu.
Tím jak se máme se nám ukazuje, jak si vybíráme a tím se i učíme vybírat si stejně nebo i lépe. ON nás miluje a poskytne nám vše, co se chceme.

Psala jsi, že se ráda rozvíjíš a přijímáš inspirace, tak bych ti doporučila dotknout se tohoto tématu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lenost

[Beppe]

Díky Stáňo za odkaz, zajímavé zamyšlení i pro mě. Nebo spíš zejména pro mě.

[blankas]

Stáňo, děkuji za připomenutí M.Scotta Pecka, doma mám řádku let jeho 2 první knížky, co u nás vyšly a teď si jdu půjčit do knihovny od něj další.
Ten jeho úhel pohledu (v odkazu) ten mě taky "dostal"

[toora]

Vidím Polgaro, že Scott Peck je vskutku výstižný.

"Vlastní lenost dokážeme vždy úspěšně zahalit do nejrůznějších racionalizací, které druhá část naší osobnosti - ta, která roste - ještě nedokáže lehko prohlédnout, natož s nimi bojovat. Když však lenost správně rozpoznáme a přiznáme, že v nás je, udělali jsme první krok k tomu, abychom se jí zbavili."


Ano, jakmile v sobě začneme objevovat a pravdivě pojmenovávat veškeré tendence, potom nejenže "blahé" nevědomí ztrácí svoji pevnou půdu pod nohama, ale také, stále zřetelněji, můžeme vidět na to z čeho se naše tendence rodí, uvidět, že tím "live-motivem" je právě strach.

Je to neskutečná úleva, když si na tyhle věci přicházíme, přiznáváme a přijímáme je, tedy sebe sama, se vším všady. Tohle přijetí (odevzdání) je úrodnou půdou, ze které vzchází myšlenky a činy, které už nejsou pouze produktem naší iluze a chtění.

[samanka]

Dámy, nemohu s vámi zcela souhlasit. Lenost je velmi těžký nepřítel.
Rozpoznání a uvědomění je sice hezký první krok, ale ten druhýýýýý, tj. její překonání je fuška

Nevím, kdo to napsal, ale zaujala mě krásná úvaha ne téma zakuklená lenost nebo nechuť k povinnostem. Vypadá to takhle:
Máte před sebou povinnost (vymyslím si - nádobí). Nachystáte si to, jenže pak zjistíte, že jako naschvál potřebujete zalít kytky. Pak musíte zavolat kamarádce. Po nějaké chvíli se k práci vrátíte, jenže se zase naskytne něco mooooc důležitého (a zajímavějšího) co v tuhle chvíli "musíte" udělat.
Mohu potvrdit vlastní zkušeností
Lze aplikovat na jakoukoliv činnost, dokonce se to může údajně vymknout až do onemocnění a neschopnosti plnit pracovní povinnosti.
Že by jedna z forem vyhoření?

šamanka

[toora]

Ano Mílo, je to přesně tak.
Jako jistý model našeho fungování (různých úhybných manévrů), tenhle příklad může docela dobře posloužit.

A tak, jak píšeš, můžeme si vymýšlet všechno možné, jen ne to, co je třeba právě teď udělat.
V tomto případě ale o tom neumytém nádobí v kuchyni (které za nás většinou nikdo neumyje), přeci jen, alespoň víme. Na rozdíl od mnoha dalších situací, kdy si ani nepřipustíme, že tady něco dosud „neumytého“ vůbec na práci máme, prostě v zájmu jakýchsi svých „vyšších met“ a ambicí, nevěnujeme pozornost něčemu „nevoňavému“, ale vymýšlíme si, co udělat úžasného, a u duchovníka tedy nejlépe cosi dostatečně vznosného, tj. „duchovního“.
A jak je občas možno vidět, tak si tuhle tendenci třebas taky posvětíme nějakými těmi svatými pocity, a někdy do toho všeho ještě zatáhneme i tichý souhlas nějakého nevinného světce.

Lidská mysl je holt neomezeně vynalézavá, tedy i v tom, jak si posvětit prostředky ke svému účelu a nemuset si špinit ruce s něčím obyčejnským
a naprosto „neušlechtilým“...

[Zbultran]

Šamanko, tomu se říká prokrastinace:

http://psychologie.cz/prokrastinace-jak-na-ni-vyzrat/

[Beppe]

Zbultran: Zajímavé. Někdy se mi to stává. A někdy zase opačně tj. musím to důležité udělat hned, abych měl pokoj. Jinak bych se těžko zbavoval nepříjemného pocitu, že mám nesplněno (i když na to mám třeba ještě čas).

[polgara1]

[rendyy]

Milá Polgaro,

děkuji za Tvoji reakci. Máš pravdu, možná jsem nepřišla hledat nikoho, kdo mi řekne Pravdu, ale kdo mě třeba nějak podpoří, komu se můj nápad bude líbit...

Je na tom snad něco špatného?

Nebo on když někdo dostane fajn nápad a přemýšlí, jak ho zrealizovat vzhledem k možnostem, které v tu chvíli má... Tak je potřeba mu říkat Pravdu? Je tou Pravdou snad něčí subjektivní názor? Přeci buď mě to osloví a tak můžu nějak pomoci, anebo neosloví a tak se podobných věcí nemusím všímat...

Stejně tak se ptáš, jestli mi máš dát Tebou vytvořené k tomu, abych si to použila... Přeci, pokud bys to chtěla udělat, tak můžeš... Stejně tak já ráda nabízím něco mnou vytvořené k použití ostatním, když o to stojí...

To je celé. Myslím, že netřeba soudit...

Já se snažím dělat to nejlepší, co umím. A pokud se někomu nepozdává způsob, jakým to dělám, může se ptát "proč", ale především sám sebe.... A pak až třeba mě...

Jinak nevím, jak s tím mělo souviset téma "Lenost", ale dalším filozofickým debatám bych se asi ráda vyhla..

[Kwisatz_Haderach]

Rendyy, jsi v současné době šťastná?

[rendyy]

[Renata]

Rendyy,

je jedno jakou jdeš cestou, vždycky když se pro něco rozhodneš a pocitově to vnímáš jako správné rozhodnutí, vždycky s tou cestou bereš i její stínovou stránku. Tu stínovou stránku má každá cesta, protože tě učí o stínech, které jsou v tobě, které tě omezují v tom, abys se cítila spokojeně. Ten stín jsou nepřijaté části tebe samé a abys na té cestě, po které jsi se rozhodla jít cítila jistotu, klid, respekt a radost, musíš objevit a pojmenovat ty stínové stránky v sobě. K tomu abys je viděla a poznala, tak potkáváš lidi a situace. Ony nějak reagujou na tebe a ty na ně. Podle toho poznáš , jak na tom uvnitř sebe jsi. To je celé.
Potkává je každý, jak ten kdo praktikuje Reiki, nebo je křesťan, muslim, buddhista,..poktává je i ten, kdo naštěvuje jiné skupiny, potkávají se s nimi i ti, kteří tvrdí že v nic nevěří. Každý. Vždycky má volbu. Buď se jich se strachem bude o to víc bát, bude je popírat a vždy když se začnou objevovat, tak bude dělat že nejsou a bude záchranu a spasení hledat vně, takže bude vlastně pořád na útěku před sebou samým a nebo začne hledat odpovědi a souvislosti k tomu JAK ví, že mu něco v něm velí JAK se má cítit. Zavede ho to do vzpomínek a zavede ho to k tomu, že je v jeho moci v sobě kvalitu těch vzpomínek změnit. ALe nejdřív musí přijmout to, že ten obraz, představa kterou o sobě díky vzpomínkám získal, nemusí být o něm. Je to cesta sebeobjevování. Jako když se někde uvnitř sebe rozhodneme být v pozici malého dítěte a začneme přebírat vědomou volbu jako opravdu dospělí. Náboj vzpomínek nás sice bude nutit v některé situaci se bát, pochybovat, ale když si ten strach pořádně prohlídneme, zjistíme, že až tak velký není. Že stačí si jej prohlídnout, "vyslechnout", vzít si z toho informaci, že je třeba být jen ostražitý a více dát na svoje smysly a ne být hlavou pořád někde jinde a pak ten strach s láskou propustit. Ten strach je náš vlastní a když budeme dělt že není, nebo ho odmítat s naštvaností, pořád ten postoj vlastně projevujeme vůči sobě. Pak je moc těžké mít se rád a přijímat se, když spoustu toho v nás odmítáme.
Se vším se dá něco dělat. Například hodně nepříjemné pocity viny nám řeknou, abychom se zamyslili co s něčím můžeme a jsem schopni dělat a to ostatní, to jsou všechno energie, které jsme k tomu přibalili od druhých a kteří nám "přihráli" svým jednáním. Cítili z nás pocity viny a tak jako správní herci udělali všechno proto, abychom v pocitu viny byli. Kdžy změníme vibraci a přijeme ty kousky v sobě, které se pojí s negativními emocemi, pak i okolí se začne chovat a jednat podle změněných vibrací.
Pocity křivdy nám zase ukazují, že někde uvnitř popíráme svoje volby a možnosti, žě něco může být taky jinak než si představujeme a jak jsme se to doposud naučili.
Pocity bezmoci nás vedou do větší bolesti a proapdu jako by se ptali - Opravdu to potřebuješ? Opravdu nechceš zkusit nějaké jiné řešení než jsi se doposud naučil? A podobně.
Vždycky ja ale hodně důležité uvědomit si, co z jakéhokoli kontaktu s okolím je o nás a co jsou příběhy, scénáře těch druhých.
To bývá hodně těžké a mockrát si člověk vleze přes ty hranice, než získá nějaké poznání a moudro pro sebe a o sobě a to co jen´ho není nechá být.
Dokud je nepřijmeš, nevyslechneš a vědomě nezměníš jejich náboj, budou to kousky tebe , se kterými se budeš prát, popírat je, nenávidět, nebo je budeš zvěličovat. To je hodně velká spotřeba energie, která by se dala využít i jinak, na cestu a tvorbu.

Takže i k sobě se člověk musí chovat ekologicky, aby byl spokojený sám za sebe a ne aby se mu o spokojenost museli starat vždy JENOM vlivy z vnějšku. A nebo že na ty vlivy z vnějšku ukáže prstem že oni jsou za o vinni a zodpovědni za to, v jakém je stavu a situaci. a nebo, když má pocit, že se MUSÍ všem zavděčit a starat se o jejich záchranu a štěstí.
A spoustu dalších MUSÍŠ a NESMÍŠ.

(To, že o tom takdy píšu vůbec neznamená, že to mám všechno na háku, že to ovládám a že nemám žádná témata k řešení. Dnes a denně. Dokud žiju, budu potkávat sama sebe skrze druhé lidi a mám příležitost objevovat a přijímat kousky sebe. Zpočátku to bylo nepříjemné a měla jsem strach z toho co objevím...no, teď mne to začlo bavit, není to nuda, ten život:)))))

Jestli máš být spokojená, objevit sebe sama a přijmout se taková jaká jsi cestou křesťnaství, pak je to v pořádku, když se ti pak podaří tohle objevit a naučit v druhých, pak je to přímo super.

Budeš potkávat lid, kteří s křesťanstvím nemají dobré zkušenosti a nebo ho v sobě nemají zrovna nejlíp zařazené -k těm taky patřím. ALe každý potkává na svojí cestičce ty, kteří to nechápou, nedovedou přijmout a odmítají. To jsou hodně velcí učité v tom, jak hodně věříš tomu co děláš, jak dalece dovedeš vnímat hloubku toho, když se mluví o Lásce a Bohu, je to všechno o tom, jak ty sama budeš se sebou v míru. Pak podle toho budou reagovat všichni ti, kterí budeš potkávat. Když budeš mít klid, přijetí a radost v sobě, tak to pomůžeš rozsvítit ve všech, které potkáš. Ne proto, aby sestali křestany ale aby byli nejvíc jak to budou umět svým způsobem v lásce k sobě samým. A tím víc dokáží být sami sebou.
Pro tebe bude zkouška v tom, jestli dokážeš pak tohle tolerovat, že nepůjdou cestou kterou jdeš ty, ale tou svou...Jeden se učí od druhého neustále:))))

Dalajláma taky nemá problém vnímat jiná náboženství a jiné způsoby cesty jako ty "špatné" a nesprávné. Je to v něm a podle toho na něj lidé reagují nejlépe jak jen to uvnitř sebe dovedou.
Protože reagují na to, co z něj cítí. Je to totiž ve shodě s tím, co říká a jak se chová.

Hodně zdaru:)

[polgara1]

Víš Rendyy ale já tam vnímám, že ty v této záležitosti nechceš dávat něco TEBOU vytvořené. Ty vezmeš ode mne, něco tam uděláš a přepošleš to dál.
Možná máš čas nato, aby jsi neděla kolektivní práce, ale individuální práce. Ty sama vše od A do Z. Ne někdo část a druhý další část.
Naučit se být soběstačná, samostatná, tím nám roste sebevědomí, sebedůvěra, učíme se stát na vlastních nohou. Pěstujeme si naše vlastní sebe... postavené na svém. To má stabilní základy a pro nás nedozírný význam, to se ničím nedá nahradit. Ten pocit, že jsme to sami zvládli a umíme to, to nám nikdo nevezme ani nedá, to se musí prožít.

Já prostě cítím, že máš špatný systém a snažím se tě na něj upozornit a domnívám se, že i ostatní lidé. Tím, že ti tady píšeme se ti snažíme pomoci. Když budu mluvit za sebe, tak je v mém zájmu aby se ti dařilo. Když se bude dařit tobě, bude se i dařit mě. Když tě budu podporovat, podpoří i mě ostatní. Co vysílám, to se mi vrací. Myslíš že je náhoda, že jsem se zde dosti shodli v názorech na tvůj projekt? Nepřijde ti něco špatně?

Nehledej vše venku, hledej v sobě. Často když se nám něčeho nedostává z venku, tak jedním z důvodů může být to, že se nám nedostává zevnitř ( vevnitř ) a proto máme zvýšenou potřebu čerpat venku a proto se nám ZDÁ že nám z venku nechodí.

Já a filozofické debaty? To jsi se bohužel nestrefila.

[rendyy]

Polgara: Díky za názor...

Jestli mi přijde něco špatně? Nepřijde...

To, co jsem napsala, vnímám jako moc fajn a dokonce jsou lidé, kterým se to také zdá jako fajn a kteří neváhali a tu pomoc nabídli, ať už v jakékoliv podobě.

Ale jestli chceš, tak můžeš přesně pojmenovat, co Ti tolik vadí a společně můžeme zjistit, jestli Ti to vadí proto, že je skutečně u mě něco "špatně" a nebo to třeba jen tak Ty vnímáš ze svého pohledu, protože se o slovo hlásí něco, co je v Tobě...

Moje idea fungování a nejen ta moje, je o spolupráci. Každý umí něco, každý má svoje určení a když člověk opravdu rozvíjí to, co je to "jeho", tak dohromady může vzniknout něco úžasného...

A jestli vezmu od Tebe, něco udělám a pošlu to dál... To je přeci fajn, nebo ne? Nebo to má menší hodnotu, než pouze MNOU vytvořené? V tomhle možná tak úplně nechápu, co jsi chtěla říct... Neumím dělat sama vše od A do Z, obdarování býti supermanem se mi nedostalo......

Vnímám to asi tak, jak napsala Renata... Nečekám, že každý pochopí to, o co mi jde a bude s tím souznít. A ani to, že se tu sejde víc lidí se stejným názorem pro mě není signál toho, že je zrovna u mě něco "špatně". A ani to neznamená, že u nich je něco "špatně". Může to být tak, že každý si máme co vzít od toho druhého, anebo se zkrátka sešly dva různé postoje, z nichž každý má svoji hodnotu.

To, co dělám, stavím na pevných základech... A ani to, že člověk občas pochybuje, nebo má pocit, že nemá dostatek podpory, není známkou toho, že by nehledal v sobě, nebo neměl sebedůvěru, ale je to prostě o tom, že je taky lidská bytost a takové věci jsou prostě součástí života.......

Pokud tedy někdo není dokonalý...