Přejídání

[Lightworker]

Berenika píšeš, že to máš asi týden. Vezmu na to jiný pohled, než ostatní.

Po zimním slunovratu sem na Zemi začaly proudit energie, které podporují, ještě několik týdnů než nastane nový cyklický pulz, vyplouvání na povrch starým energiím. V této době se z nás budou dostávat na povrch různé staré vzorce, naše traumata z dětství a jiné "staré věci", které ještě pořád v nás jsou.

Jak píšeš nahoře, u vás v rodu se láska dávala přes jídlo. A v tuto chvíli tyto pocity asi proudí na povrch a ty děláš to, co v takovéto situaci vždycky nebo většinou. Je to naučené z rodu a předané rodiči jako štafetový kolík (doktoři tomu říkají dědičnost). Láska je za vším, co se nám v životě děje a my tolik po ní toužíme a hledáme ji neustále někde venku. Vlastně jsme sem přišli na naši planetu se naučit mít sám sebe rád. A podle zákona přitažlivosti, co mám v sobě, to vysílám ven a to se mi zase vrací. Takže k nám přichází opět neláska... Ale jak k nám má přijít láska, když se nemáme sami sebe rádi? - je to jednoduché, přijmout si to

Kdybychom se měli rádi, tak nikdy nedovolíme to, co se nám děje.

Můžeš to dění u tebe teď jen pozorovat, nebo i propouštět, přijímat. A protože sem proudí docela hodně vysoko vibrující energie, tak se naše těla někdy mohou pokoušet tuto energii i uzemňovat - jedením. Začni se uzemňovat způsobem, co tě určitě učili na kurzu Reiki. To ti pomůže taky.

[davemer]

Ahoj mám pocit že už ráno vstáváš ze špatným programem .Zkus si vytvořit vlastní program ráno vstaneš a řekneš si že dneska bude krásný den i když od rána bude zamračeno deštivo no a co že prší já se tým přece nenechám ovlivnit špatným počasím vytvoř si sama vlasni program tak jak ho chceš žit ty neprožívej pasivně programi tvoř si je sama .Musíš se znovu naučit mít ráda sama sebe, když ti to nikdo jiný neřekne řekni si ráno, když vstaneš dnes bude krásný den a já se mám ráda opakuj si to i během dne musíš si to i vnitřně uvědomit ,když tě něco bude stresovat řekni si já se mám ráda a nenechám se tím ovlivnit,
když budeš jist řekni si to taky mám se ráda stačí mi jen poloviční porce uvědom si jak bys vypadala kdebisi se zase přejedla musíš si říc, když sním jen tolik budu se cítit lehčeji .Začni jist jídla s mniším podílem tuku jídla co nenadýmají méně cukru jídla snišim pH .Zkus si koupit nejlépe přírodní preparát na snížení chuti.

[Berenika]

To je zajímavé, Lightworkere, co píšeš...

Je pravda, že to jídlo je takový pomocný záchytný bod v chaosu.

Dnes jsem byla u zubaře a vytrhli mi zub. Cítila jsem takovou poloviční úlevu, jako kdyby to nějak souviselo právě s rodinou. Vnímala jsem určité osvobozování od takových vzorců, ale zároveň na nějaké úrovni nějaké nepřijetí a bránění se té jejich energii. Zítra mi vytrhnou další, tak už ta úleva bude kompletní. Ale třeba v tom ty souvislosti vidím jenom já.

Navíc to má tu výhodu, že pak nemůžu jíst, takže se těším, až se mi podaří přerušit ten jídelní maraton.

[Narya]

Pepo stejně tak ale může fungovat přejídání jako náplast na nedostatek sebelásky. Jím pro to, že aspoň tím jídlem si věnuji pozornost. Co člověk to jiný příběh.

Kamo, samozřejmě, okamžitý stres a napětí aktivuje sympatikus a tudíž klesá chuť k jídlu, kvalita trávení,... spousta lidí v téhle akutní fázi nejí.

Pokud je tam ale u nich ta vazba (nechci vyloženě říkat program), že jídlo znamená být v pohodě a dostatku nebo dostávat lásku, tak se původní primární reakce (v podstatě čistě živočišná - když utíkám před medvědem tak nejím a netrávím) podvolí té novější, naučené, vytvořené vazbě.

Teď jsem si vzpomněla na sebe a svoji rodinu. Když jsem byla ve velkém a dlouhodobém stresu, že nemám práci a nikde mě nechtějí, tak se o mě moje širší rodina začala víc zajímat a chtěli mě neustále krmit jídlem, protože nevypadám dobře. Nikdo se neozval jestli si nechci popovídat o tom jak ty starosti s prací zvládnout. Chtěli mě krmit.

[Berenika]

[Narya]

V životě fungujeme podle mnoha automatických věcí. Často nám slouží velmi dobře. Někdy ale přijde doba kdy původně fungující automatické věci začnou selhávat nebo do pocitového životního prostoru vnášet zmatek.

Protože jsou automatické jsou také velmi nevědomé. Často pak lítáme od čerta k ďáblu, řešíme všemožné a teprve když se unaveni neustálým řešením zmateni sedneme, tak se ta podstatná souvislost, často léta přehlížená, najednou ukáže.

Déledobější terapeutický vztah pak dává velké šance, že k tomu objevu nebo změně dojdeme rychleji. Kouzelné na tom je, že někdy stačí jen chuť ke změně a podpora někoho druhého a můžeme se trápení zbavit, aniž bychom kdy tušili s čím to přesně souvisí.

Když hledáme příčiny - co to jako vlastně asi bude vždy vytváříme mix našich současných představ, vzpomínek a názorů druhých. Není špatné mít takový scénář. Je ale potřeba si ověřit, jestli ten scénář je užitečný a může nám ke změně pomoci... pokud k šanci na změnu nepomáhá, není to dobrý scénář.

Jsem ráda, že si sama pro sebe hledáš použitelné souvislosti...

[Berenika]

Já jsem třeba "psací", takže mě často spousta věcí docvakne, až když je vidím napsané, někdy i analyticky rozkouskované... Můžu tak psát o svých potížích a stejně tak o tom, jak z nich ven. A zase, když si sepíšu návod na to, jak z něčeho ven, tak to většinou funguje...

Teď mi třeba došlo, že si můžu sepsat takový seznam způsobů, které jsou pro mě vyjádřením toho, že dávám sama sobě najevo lásku... A můžu napsat i pár způsobů, které jsou pro mě takovým nejvzácnějším vyjádřením lásky k sobě sama...

To si pak můžu nalepit třeba na ledničku, na monitor, na dveře od wc.... a když zase budu mít pocit, že bych si dala něco k jídlu, tak místo toho udělám něco z toho seznamu...

A postupně se to naučím dělat i bez toho, aby mě k tomu nutilo nutkání jíst...

[Evik]

[Berenika]

Proč? Asi se toho v mém životě dělo moc najednou a měla jsem slabou chvilku a začala pochybovat. Začala jsem pochybovat o sobě, i o hodnotě toho, co jsem kdy vytvořila a udělala, cítila jsem se nejistá a bála jsem se důvěřovat, že všechno bude zase ok, protože jsem si nedovedla představit, "jak"...

Hezké. Teď jsi mě dostala, Evíku. Mohla ses zeptat, jestli si nedám něco k jídlu, ale zeptala ses, proč jsem přestala být tvořivá.....

[Evik]