Od stádovosti k individualitě

[samanka]

Doba se změnila a všichni bychom mooooc potřebovali se vrátit
od nahánění do stáda k vlastní individualitě. Nejen v nakupování
a stylu života, ale i terapiím, dělaným na míru.

Jednomu víc sedí kinezka, druhému reiki, třetímu třeba akupunktura...
Jenže za půl roku potřebuje na nový problém nové řešení.
Byla tu sáhodlouhá debata o tradičním japonském reiki a údajně jiných variantách. Nebudu to rozebírat. Sama mám ráda určitý systém a smysl
v metodách, ale začíná mě to táhnout k zamyšlení, jak dělat věci líp
"na míru".

Podle mého je důležité se neustále, ba celý život vzdělávat a neustrnout.
Vzít si ze starých mistrů to dobré, ale otrocky je nenapodobovat. Jak pro sebe, tak své "pacienty" hledat velmi osobní a individuální přístup.
Univerzální šablona jakoby se přežila a složitost doby i problémů si žádá
nové myšlení. Nemyslím tím vymýšlet ptákoviny jako reiki z Dolních Kotěhůlek a reiki z dosud neobjevené planety, ale nový pohled na potřeby člověka, který žádá o pomoc a to s dobrými metodami v ruce.
Mít pár svých osvědčených, ve kterých se orientuji, věřím jim.

Taky se učit druhého víc provázet než ho hnát před sebou podle vlastních představ. A to ani nemluvě o tom, když svou oběť dostihneme ještě než ji vůbec něco napadne, už je tlačená do léčby předem, nacpeme to do něj horem dolem a jsme spokojeni, kolik dobra jsme na něm napáchali. On neměl ani čas se rozhodnout co by v této chvíli chtěl a potřeboval.
U našich blízkých je tohle naše "zkouška dospělosti" nechat jim jejich prostor pro jejich volbu a rozhodnutí. Velmi těžká zkouška.
Zrovna mám jednu před sebou, dcera půjde na operaci, kde se dá tolik udělat! Ale trenuju - nabízím, nenutím, trenuji trpělivost a respekt
k rozhodnutí druhého. Je dospělá a zodpovědná sama za sebe.
Ovšem to pokušení je velikéééééé.

Pochopitelně univerzální postup je jednodušší a méně náročný. Proto ho hodně využívá klasická medicína, kde lékař často ani nemá čas
a chuť si s pacientem popovídat. Což mi bychom naopak mít měli.
Vnímat kdo přišel a co potřebuje. A co mu můžu ze svého poskytnout já.
Tedy znovu opakuji - co i mě nejvíc sedí, čemu věřím a co mě baví, ne to, za co jsem dala nejvíc peněz, tudíž se mi musí vrátit. Nebo co se léta dělá takhle, proto s tím nemůžu hnout o píď i když cítím, že o kousek dál by to bylo to pravé ořechové.

Tohle mi připadá jako dobrá výzva pro dnešní dobu a zlepšování obou stran - jak na straně "pacienta" tak na straně "terapeuta" (používám tyto výrazy pro zjednodušení a pochopení o čem mluvím, dosaďte si tam co potřebujete).

šamanka

[Krabas]

musím říct šamanko, že jsi mě urazila tou svojí poznámkou, že naše "setkání" pro tebe bylo nepříjemnou záležitostí.

škoda žes mi to tenkrát neřekla do očí. a nebo aspoň tady vysvětlila proč. místo toho sekáš nová a nová témata a od starších utíkáš.

měj se

[Dizzy]

Ahoj Samanko. Tady je jednoznacna odpoved. Univerzalni veci funguji ve stadovosti. A tak to je. Takze ja se priklanim jednoznacne k individualite...

[samanka]

Děkuji chlape, koukám že osvícení máš v kapse!

šamanka