Rok 2012. A co dál?

[Roso]

Kamo: těší mně, že ne všechno přišlo nazmar.

RoSo

[kamo]

Digitalizuji si své staré pásky do PC a zrovna teď hraje Slávek Janoušek svůj kdysi slavný hit, možná si pamětníci vzpomenou:
"Užívejte světa, blíží se kometa..."

To bylo tehdy i v osmdesátých letech taky řečí a teorií

[Zbultran]

Opakuji pro Tazze, ptal jsem se 2x a jak se rika do třetice všeho dobrého i zlého

[Beppe]

[Narya]

Všichni se asi shodneme na tom, že tato civilizace a v globálním hledisku vlastně celé lidstvo dělá hodně věcí, které nejsou v pohodě, vůči přírodě, vůči sobě navzájem, vůči dominantnímu nastavení světa. Občas tak uvažuju co si asi říkají ti co tu naši moderní civilizaci neznají a žijí v zapadlých klidných částech světa, jak oni to celé vidí, jak žijí, čemu věří.

No a pak jak jsme na tom my s naším jazykem, abstraktním myšlením a příběhy, které si okolo našeho života vytváříme.
Jsem od přírody konstruktivista, to znamená, že náš svět, který prožíváme vidím jako konstrukci, skládačku, kterou si vytváříme od mala, kdy si osvojíme řeč, myšlení, žijeme v nějaké kulturní a životní atmosféře a jak to máme vytvořené, tak si to taky žijeme, přetváříme sami aktivně, přetváříme přejímáním příběhů a názorů na svět a jeho vývoj od jiných. A hlavně, ať chceme sebevíc být všichni pospolu, každý z nás má tu svoji konstrukci naprosto jedinečnou. Někdy jdu i dále a říkám si, jaké to je z té konstrukce alespon na malou chviličku vypadnout, když se mi to povede, co se stane s mým vnímáním, prožíváním, já?

Líbí se mi co píše zdroj mé inspirace Juraj Barbarič z Brna, myslím si, že je to hodně k tématu: http://jurajbarbaric.eu/pro-koho-je-tento-web/uvod

Mějte se hezky.
M.

Ps: uvidíme, kde budeme za dva roky:)

[harmonik]

[Edy]

Možná to bude slovíčkaření pro někoho, já si myslím a cítím to trochu jinak. 1.Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
2.Miluj sám sebe celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
3.Miluj svého bližního celou svou duší a celou svou myslí, jako sám sebe.

Vnímám to, tak. Bůh je a není. Je všude a nikde. Ty jsi Bůh, já jsem Bůh, je ve stromech, třeba i tam nahoře. Je to láska, vítr ve vlasech, je to milost, ... . Svého bližního mít rád tak, že mu např. pomohu, poradím, popovídám si nebo se jen usměji tak, jak bych to přála sama sobě. Vždy s láskou.

[martasek]

Ahoj lidi koukám,že tohle téma jste už pohřbili možná je to škoda.Proč myslet na to kolik let nám tu ještě zbývá,každý máme svůj cíl a své poslání na tomto světě.DUŠE je věčná tak čeho se bojíme?

Radujme se z každého nového dne začíná léto slunce svítí a na světě je krásně.

Vesmírné zákony jsou pro všechny na Zemi stejné jen myšlenky máme každý jiné a proto je každý jedinečný jako kapka v moři.Můžeme přispět světu.

Ale co je horší a to mě moc mrzí proč se dovolilo aby zničili život v moři těžbou ropy z moře já to prostě nechápu.To je katastrofa velkých rozměrů,jen bych chtěla vědět jestli můžeme jako reikisté pomoci matce přírodě s tímto problémem i když naší republiky se to tak nějak netýká

Možná to není úplně k věci ale jen chci nějakou alternativu určitě máte spoustu nápadů Díky moc všem co zareagují

Martasek[/b]

[samanka]

Jak správně píšeš: proč se pořád hňácat v katastrofických vizích
a tedy by logicky navazovalo, proč tedy pořád dokola vytahovat tohle téma? I myšlenky a slova jsou silná energie, takže je fajn když dumáme nad užitečnějšími, aktuálními problémy.

Dokonce si dovolím prezentovat názor, kterého nejsem autorem, ale
velice s tím souhlasím. Často mi kdosi posílá dojemné a emocionální výzvy ke srocení k léčení země. Nejpodivnější na tom je ta absurdita
této činnosti. Vždyť jediné řešení, jak ozdravit zraňovanou a ničenou
Zemi je setřást a zahubit důvod jejího onemocnění, ty parazity, kteří její onemocnění způsobují: Lidi. Připadá mi to, jako přimlouvání se
za víc katastrof a průšvihů.

Dovolím si citovat jeden vtip, který jsem dneska slyšela:
potkají se dvě planety a jedna povídá: "Jsem nějaká nemocná"
Druhá se ptá: "A co máš?"
První: "Aaaale lidi"
Druhá: "Tak to je dobrý, to jsem měla taky"

Já myslím, že jediné řešení, kromě smetení lidstva z povrchu zemského
je změna v myšlení a jednání lidi. A kde je nejjednodušší začít?
U toho nejjednoduššího na co máme vliv a co můžeme měnit - u nás osobně i ve svém okolí. Pozvolna změnit chování, v rámci možností co nejmíň škodit a pomáhat. Dá se šířit pokoutně nákaza třídění odpadu,
zájem o místní zemědělství, zdravější stravu, nehromadění zbytečných
věcí atd.

Pochopitelně pokud má někdo touhu se účastnit nějakých projektů
modliteb nebo tak něco, nic proti. Jen bych se přimlouvala spíš
na působení na zdravý lidský rozum a pochopení o co kráčí, plus realizaci
ozdravných projektů od nás tzv. myslících tvorů...

šamanka

[Damao]

Šamanka to napsala hezky - jsem podobného názoru. Když chceme změnit svět, začněme se měnit my sami.
A ve vzta¨hu k Zemi? Tam je znát, že mnoho lidí se dívá na Zemi z pohledu toho, kolik by se "z toho"dalo vytěžit. Je to jako když někdo všechno přepočítává na počet piv....
Ta vypočítavost se rodí z nás. Zkusmě začít tím, že se zřekneme veškerého přepočítávání.... Je to těžké? Zdá se to nesmyslné - nevšímat si cen a slev v supermarketech například? - připadá vám to donkichotské?
Někde se ale přece začít musí, když chceme změnu. Jinak zavádíme jen novou setrvačnost: že o všem, co nám dává příležitost měnit se, dokážeme vést jen řečičky....

[zeto]

Asi bych rozšířil Šamanky pohled na věc mou perspektivou:

Myslím že příliš rozdělujeme a oddělujeme všechny události i jednání lidí, tedy i naše. Myslíme a uvažujeme velice extrémně (dobro a zlo, hodný + zlý).

Život i jednání jsou, plynou a události se dějí. Každé jednání má svůj důvod a ve své podstatě není zlého ani dobrého skutku.

Pokud existuje rovnice:
(že je každý strůjce svého štěstí) + (každý k sobě přitahuje to co v sobě potřebuje vyřešit) = (neexistuje viník ani oběť).

Abych to shrnul, nemyslím si že lidstvo je něco co tu nemá být, myslím si že všechno co se děje je naprosto v pořádku, rozdělili jsme si náš svět na bolest, utrpení, lásku i radost. Nevím zda si losujeme z košíku to co si v životě prožijeme, nebo si to sami určíme...... někdy ty volby mohou být velice těžké a můžeme být rádi, že jsme si vytáhli / zvolili příznivý osud a život.

[harmonik]

Ahoj, téma obživlo, každý tu krásně pisáte. No katastrofy velkého formátu už tu byly / kdysi zakouřil Černobyl, teď zas ropa v mexickém zálivu..../. Je s podivem, jak k nim dochází....opomenutí, fatální šlendrián....

Ale vy tu přesně vystihujete podstatu ve změně jednání a myšlení každičkého konkrétního jedince, bytosti. Reagování na situaci. Svět se mění a lidé s ním. A mnohdy pěkně ostrým tempem. No považte: co by asi tak řekl děda, kdyby mě viděl roztápět 100 let stará kamna /mým zlepšovákem/ pomocí opalovací pistole? Že pajtnu šňůru do krabičky na zdi a hučím čímsi do kamen? A pak to ještě zapálí hromádku zátopu? No buď by věřil na spolek s čertem nebo bych byl za pomatence.

Nedávno oslavší tchán krásných 87 vyprávěl: "No řekni, dal by dneska tata 11 letému ogarovi koně a přikázal jet 17 km do města? Mně je svěřil a já jsem musel jet...."

Před týdnem si děcka hrály s odpojeným starým / no dvacet let/ telefonem. A ptaly se, jak se telefonuje? Jestli se napřed zvedne sluchátko a pak vytáčí kruhovým ciferníkem nebo naopak....no snad nemám tak postižené dítka, jen dneska na mobilu to dilema nemají..

No a včera na výletě s osmiletými dětmi byl zážitek- opékali na ohni a jeden hlásí: jé, tady to ale pálí..... druhý dal dobrotu nad plameny a za minutu se ptal, jestli už to má opečené. Povídám, to není mikrovlnka, tady se musíš chvilku snažit, otáčet a propékat..... No a třetí to dal naprudko do ohně a vytáhl škvarek a dost se divil, co z toho má....No aby nešli tihle mlaďoši do učení až k neandrtálcům.....
No a pak se vracíme vlakem a ti osmiletí mají vánoce /nebo premiéru/, jak se diví vakuovému splachování WC.... No to v autech nemají. Ani v půlmilionovém Mercedesu.
Jó mačkat klávesnici a hrát hry, to je jiná...

A tak se učí, poznávají, reagují na nové a zažívají emoce, úplně jak novorozeňata. No a vznikají fóbie, deprese, další nemoce. a Původcem jsou emoce. Ale to už je třebas čínská medicína, reiki, regrese /kterou teď študuju/.

Zdar všichni, ať má každý nejlepšího učitele a průvodce životem.

Harmonik.

[toora]

[harmonik]

[toora]

Znalost principů ještě není „problém“, Harmoniku. Asi jako když Tvoje tělesná soustava začne mít žízeň a ty se napiješ, je to „jen“ pochopení tohoto životodárného principu (vzorce) nutného k fungování těla, ten problém má ale kořen až pěkný kus za tím...

Rozumím sice co chceš asi říct, ale emoce opravdu není příčinou, příčinou je právě až nevědomé osvojení si vzorce chybného, tj. jistý způsob myšlení a nulová retrospekce, kteréžto jsou za vznikem naší emoce, a celkové nepohody. V případě malého kluka by to například mohlo být osvojení si poměrně častého „vzorce“ manipulace s lidmi za účelem dosažení vlastního uspokojení, a samozřejmě i nemožnost nahlédutí toho, do jakých nesnází ho tento osvojený koncept v životě přivede.

Proto ještě jednou – emoce není prvotní ve vzniku neduhů, ale jedním z projevů, tj. následků osvojení si chybného vzorce myšlení a jednání. V pořadí dalším možným a zjevným projevem je nemoc, ať už je to nemoc psychická, nebo fyzická.
A právě proto je tak důležité zabývání se našimi pocity a emocemi (v první řadě vědomí o nich), protože nás tato opravdová snaha „poznat“, pochopit a změnit, dovede až k té skutečné prvotní příčině naší nepohody, tedy k nahlédnutí a proměně způsobu našeho myšlení a našich postojů.

Mám ale Hermoniku za to, že teď je pro Tebe prvotní příčinou Tvojí pohody čas dovolené, tak Ti přeju, ať si to s celou rodinou hezky užijete.
Pěkný letní čas!

Ahoj.
Katka