Je libo sodu?

[samanka]

Když pominu zlatou střední cestu, tak se často potkávám se dvěma extrémy: jeden typ lidí chce změny, uzdravování a řešení svých problémů hlavně tak, aby to proběhlo jaksi bez nich, v pohodičce, nejlépe metodami - dáme kuličku, uděláme regresi, šup tam RUŠ nebo cokoliv
bezbolestného, hlavně abych se na tom nemusel podílet.

A pak je tu druhá skupina extrémistů, kteří rádi čistí, hezky si to servírují "hustý", jak to není pořádná soda nebo nelítají třísky, tak to není ono, prostě třísky musí lítat. Tím myslím jak v okolí, tak fyzicky, tak uvnitř. Prostě nejlíp když je nějaká akce. Což je po většině aktivit, když se do toho obujete a jak tak pozoruju u sebe i kolem sebe, pořád je do čeho se obouvat. Vždycky mě i ostatní překvapí nové, často naprosto nečekané téma.

Není to špatně, ale jakoby už člověk čekal, že nic nejde jemně, lehce
a dokonce snad někdy méně bolestně (třeba tradiční formou snů. No vlastně i ze snů může být člověk doooost hotový).

Pochopitelně znám takové ty teorie o životě a utrpení, ale nechci tu rozepisovat žádné imaginární fráze, zajímají mě osobní zkušenosti.
Já se hlásím k verzi dvě. Kdysi jsem se svěřila své učitelce se svou tříměsíční bolestí hlavy při léčbě a ta se na mě tak podívala a povídá:
víš vzít si Valetol není zbabělost. A skutečně jsem pochopila i možnost,
že léčba nemusí být mučení!

Japak to máte vy?

šamanka

[zeto]

Šamanko: Myslím že duchovní svět není ve skutečnosti zase tak vzdálený od toho materiálního. A protože každý jedinec vnímá sám sebe i své okolí jedinečně, reaguje na něj svým jedinečným způsobem.

Ty reakce mohou být velice odlišné a věřím tomu že každý pro sebe hledá tu nejlepší cestu (cestu kterou si zvolí). Už se nesnažím vyhledávat pouze duchovní směry, ale hledat podstatu svého života, jednání ať v duchovní rovině, nebo materiální.

A pokud se budu řídit heslem "VŠECHNO JE JEDNO" tak budu žít s tím že jednota je nekonečná a ve své podstatě oddělenost (ODDĚL LENOST) je jen zdánlivá.

Z tvého pohledu se může jednat o extremisty, pro ně je to CESTA jak žít, jednat a komunikovat se svým tělem, stejně jako NEEXTREMISTA, který činí to samé svým vlastním způsobem.

To důležité je v nás a je pro NÁS důležité mít interakci s okolím. Naučilo by se malé kotě hrát a lovit, kdyby k tomu nemělo vhodné podmínky? Naučil by se člověk mluvit, kdyby kolem neměl nikoho kdo by na něj promluvil?

Interakce s okolím je to co nám ukazuje samu sebe a dává nám zpětnou vazbu. Učí nás.

Pojal jsem tvou otázku Šamanko trošku z jiné strany, ale věřím že Ti to dá malý střípek odpovědi, kterou tu hledáš

[kamo]

[Narya]

Nabídnu ještě jednu myšlenku, odkud se mohou brát tyhlety buď extrémně "vatičkové" nebo "sodové" přístupy.

Jedna věc je člověk sám, který se snaží srovnat sám se sebou a s okolím a ve chvíli kdy něco není ok, vědomě i nevědomě hledá jak se do toho ok stavu zase zpátky vrátit - volí nějaký styl jak na to. Ten styl je buď úspěšný nebo není.

Často pokud není obrátí se na nějakého specialistu, jedno z jaké oblasti.
Ten specialista má svou víru jak se taková změna provádí. Tam kromě 2 extrémních strategií co zmínila Míla patří cokoliv mezi tím. Díky této své víře a nástrojům své práce si buď hraje na "Vatičku" nebo na "sodu", atd. Lidé tomu pak věří a vytvářejí si představy o tom jak musí správná změna, terapie, vypadat...

Klíčem je však ne to JAK, ale CO je potřeba změnit a KAM dojít. Tím je potřeba začít spolupráci, najít kam ten člověk vlastně potřebuje dojít. To jak a jaké nástroje k tomu budou využity a zda cesta bude drsná, jemná, je jak o klientovi, tak o tom, kdo se na péči podílí. I sebevětší potíž jde zvládnout v klidu. Je příliš snadné vyvolat dramatické zážitky z dětství a o plačícím člověku říkat, jé to je dobře, on něco uvolňuje. Zdaleka to tak být nemusí, pokud tam nepřijde ruku v ruce zážitek pozitivní změny, nová informace o tom, že lze život prožívat i jinak, jsou to jen podrážděné nervy a stopy zážitků.

Takže:
Jelikož jsme každý trochu jiný je potřeba najít tu rozumnou cestu, která povede k efektivnímu řešení, životní cestě, dalšímu sbírání zkušeností.
Dokud tohle nastavení v sobě člověk nebude mít, pak nemá žádná soda ani cokoliv dalšího smysl. Zůstanou jen podrážděné nervy a unavený člověk. (moje provokativní myšlenka je, že po 4 hodinách abreaktivní terapie nastane úleva, dořešení ne proto, že by už fakt bylo vše hotovo, ale prostě proto, že ten organismus už tu umělou zátěž nezvládá a moudré podvědomé mechanismy vypnou).

Nikdy jsme neztratili schopnost se učit, takže se neblokujme vírou že učení má vypadat tak, či onak, ale v každé jedinečné situaci hledejme šanci se něco nového naučit - každá cesta, která vede k učení je dobrá.

Na někoho je užitečnější být čert s vidlemi, o někoho pečující a laskavý anděl, u někoho trpělivý průvodce, u jiného důstojný partner ve vytváření řešení, .... Důležité je poznat vhodnost přístupu a to je často hodně těžké.

Ps: Mnohé změny mohou proběhnout na podvědomé úrovni bez účasti vědomí, prožívání a nejsou o nic méně slabší, než ty vědomě vnímané. Někdy je dokonce vědomá účast na změnách i na překážku a je potřeba vědomí zaměstnat jinde (odvedení pozornosti - zadání úkolu, hypnotická amnézie).

[Narya]

A ještě osobní zkušenost.

Od 12 let trpím sezónní alergií - sennou rýmou (pyly trav), která je bezesporu vytvořena zážitky a především prožíváním napětí, tlaku otce,... Léta jsem se trápila myšlenkou ano je to psychické, prášky jsou špatné, musím to odblokovat, naučit se zase být s trávou v pohodě. Tím jsem ale ignorovala svůj naučený imunitní systém, který mě stále věrně bránil a bylo to - no hrozné. Soda na druhou. Pak mi došlo proč tak blbnu. Tomu, že budu s trávou zase v pohodě tím, že nechám rozjet imunitní reakci ani trochu nepomohu. Takže teď si v klidu prášek vezmu a jdu si užívat života venku a doufám, že imunitní systém časem zapomene. Zážitky už jsou změněny, dneska je pro mě dělání sena zábava, které se ale musím spíš vyhýbat nebo si vzít roušku, ale něco zůstává a je mnohem lepší to přijmout a naučit se s tím fungovat, než pořád za každou cenu odblokovávat. A je mi tak moc dobře.

Od 14 mě víceméně provází bolestivý začátek menstruace. Dříve jsem z toho zvracela, pomalu kolabovala, nebyla schopná chodit a ještě se k tomu užírala představou, že potlačuju své ženství (chytré knihy to tak říkaly) a že musím něco zásadního odblokovat aby bylo dobře. No, lecos jsem od té doby změnila a nemám pocit, že bych v sobě cokoliv potlačovala, je mi dobře v mém ženském těle. Jen ty zatracené křeče chodí s neúprosnou pravidelností, že lecjaká žena by mi tu pravidelnost mohla závidět. Tak mi jednoho dne přišlo, no co se to vlastně děje, pro tělo naskakuje nový proces, musí se zbavit staré tkáně a krve a to je vlastně dobré, tak tomu nebudu bránit. Zařídím si abych byla v pohodě a přijala ta, jak se to děje, dovolila tělu ať tu změnu udělá co nejrychleji. Takže když poznám, že už to přichází vezmu si ibalgin proti bolesti, promasíruju si břicho, nebo si dám teplo a psychicky se soustředím na co největší uvolnění a nechám to proběhnout. No a je mi mnohem lépe než dříve, i mám pocit, že to tělo více respektuju, dokonce i ten prášek mu ohromně pomůže - křeče rychle odejdou, protože nenaskočí psychická křeč z bolesti. (A ostatní projevy jsou samozřejmě také daleko mírnější.)

Možná někdo namítne: nešla si po příčinách, nemáš to dořešené, potlačuješ témata prášky,... Osobně nevidím rozdíly mezi zaříkáváním, bylinkami a jinými metodami předků. Pro mě je to podstatné, že jsem si sama našla cestu k sobě. A podle toho Mílina dělení jsem od "sodování" přešla k mnohem rozumnějšímu přístupu.

[Damao]

Souhlasím - jít po příčinách by nemělo znamenat nechat se jimi polapit.
Důležité je skutečně co a jak změnit. Koneckonců se to týká pouze našich scénářů - ani to, o čem tvrdíme že je příčinou, pokud to přichází nebo přišlo zvenčí, skutečnou příčinou nebylo. Jinými slovy každá příčina je jen důsledkem jiných příčin a tak můžeme jít do nekonečně.
Ve skutečnosti potřebujeme změnit naše vidění, jinak: své postoje k tomu či onomu, řasto to znamená odvolat svá očekávání...
Žádná léčba není jen duchovní nebo jen "zavrženíhodná". Jde o to, zda ten Brufen či jiný prostředek, nepoužíváme jako "vypínač kontrolky" )))

[clovek]

Ahoj. Přesně tak Damao. Každá bolest je volání o pomoc těla. Něco někde není v pořádku.
Jak chtěla šamanka z vlastní zkušenosti. Nejít na operaci nádoru střeva by v mém případě znamenalo z nezhoubného nádoru by se změnil během dvou měsíců na zhoubný. Tu bolest mi po potní chýši poslali na poslední chvíli. Vůbec jsem neváhal, tady na ten nádor je doktor. Od 13 let trpím na migrény,trpěl jsem. 3 dny prášků a za měsíc znovu. Pak jsem mněl zážitek, blízkost Boha, a nic. Už 7 let bez prášků. Mám nemocnou krční páteř a přesto nic. Bolest přijde a než pomyslím,tak za 2 až 3 vteřiny není a já nic nedělám. V mém případě jsem mněl v sobě odmítání, které mi tu nemoc dávalo. Ten můj rozpor uvnitř. Je Bůh či není.
Obrátím to. Brát či nebrat léky. V obou případech,vše co mi pomůže je pro mě dobře. Musím přemýšlet o všem, co se mi děje a proč, ale at se rozhodnu tak či onak, musím se za to milovat. Pak dávám šanci i sama sobě se k sobě přiblížit, nebýt zablokovaný a pochopit, co mi ten zdravotní problém říká,upozornuje. Jožka

[harmonik]

Ahojky, no krásné příspěvky.... Včera jsem je večer pročítal, pak v pelíšku poslouchal "Hlasy lesa" /meditačně relaxační/ od Jíši a přijímal od mé Jaruš harmonizaci čaker reiki.
No a měl jsem k tomuto takovou vizi---

Plul jsem na moři v korábu, v mocných vlnách oceánu, držel jsem se kormidla a mířil k v kdesi vzdálenému světýlku, lucerničce. A to je to osvícení, ten smysl života, blížit se ke světlu. No a samozřejmě záleží na korábu / moje tělo- čím pevnější, tím odolnější vlnám, žralokům.../ Pak na kursu a otáčením kormidlem.... Přímá cesta / ta zdejší soda/ nemusí být vánkem, ale i rozbouřeným vlnobitím... Takže si podmínky a prožitky dokážu ovlivnit sám.... A záleží na kormidelníkovi, kam to namíří... / soda nebo klidný vývoj/ kupředu....

Někomu pomůže razance, druhému pozvolnost... Obdivuju, jak např. homeopatie, ty minimální látky nesoucí spíš vibrační informace, pomáhají.
Nebo zas potrava, ten přímý ovlivňující prvek. Chytla mě čínská medicína a zajímavá je třebas slezina, jak přijímá energii z potravin. Přijímá čistou složku, kdežto ta druhá se rozdělí do tenkého střeva a pročišťuje dál.

Nikdy jsem netrpěl alergií, ale před několika lety jsem začal prskat z přerostlých trav a taky domácího vína, když je přesířené. Zrovna teď o víkendu jsem při ochutnávce začal kýchat. Doporučili mi štamprlu domácí slivovice. Z miňuju se proto, protože fakt do desíti minut absolutně klid, žádná reakce kýchavice..... No fakt mě to mile překvapilo. Jenže to žádný lékař nepředepíše...

Dědeček oslavil 87. narozeniny a je docela fit, naprosto soběstačný a v poho naštípe třísky na zátop nebo naklepe kosisko..... No a do 85 nebral žádný lék, max. anacid na pálení žáhy. Co se přestěhoval na penzion a do moci doktorů, vyfasoval 10 léků a nadávkovat je na týden je na vysokou školu. Přitom to jsou docela dryáky a silné léky!!!!
No já se budu snažit raději stimulovat si brzlík, meridiány apod., než vyfasovat takovou palbu....
Ale ty prostředky za 200 miliard ve zdravotnictví se musí nějak spotřebovat.....

Mějte se krásně, Harmonik.

[Lendulka]

Tak jo, Míla chtěla osobní zkušenosti...........

Celej život jsem si to dávala všechno hustě, čím hustší, tím lepší.............nevím proč, třeba jsem měla pocit, že když to nebolí - nežiju........ Taky to možná bylo tím, že jsem se neměla ráda.........nevím, těch důvodů je určitě víc.......(už teď mě napadají další)


Před 2,5 lety mi dal život pořádně na držku a ptal se mě: Tak co, je to dost hustý, nebo mám ještě přitlačit???
Ne, ne, ne, prosím, už ne, už to tak nepotřebuju.........


Reiki 1, Reiki 2 a ted probíhá Reiki 3 a já zjišťuju, že se věci dají řešit jemně, bez ubližování si...........

Věc, kterou bych před lety řešila drsně jako třeba trhání zubu bez umrtvení, tak dneska stejnou věc řeším tak nějak jaksi mimochodem.........normálně "za chůze".....naprosto v klidu........uvnitřněná............

A nemám pocit, že by tahle jemná metoda byla "méně učinná"..........vůbec ne, jenom jaksi neubližuje a třísky nelítají a přesto se to mění, či čistí, či řeší.................

Takže já si dám prosím pěkně sodu maximálně na pití............

Děkuji...................