Reiki v nemocnicích

[Evik]

Řekla bych, že dost velký kámen úrazu je v malé osvětě mezi lidmi - pacienty. Neschopností přijmout takový způsob ,,léčby". Vím to z několika svých zkušeností, kdy terapie skutečně pomohla, klient to viděl také, ale ve finále mi řekl, že tomu stejně nevěří.

Dokud budou mít potenciální pacienti takovéto smýšlení , napadají mě slova básníka ,,dalekáť cesta má, marné volání ..." .

Myšlenka to není špatná, ale osobně bych do toho asi nešla. Pokud chci pomáhat, tak si sama najdu člověka, který je takovému způsobu otevřený. Musím mít na toho člověka dostatek času, přitom ale nedopustit, aby se vytvořila z jeho strany na mě nějaká závislost.
Také si nedovedu představit, podle jakého klíče by se vybírali lidé, kteří by byli vhodní pro tento způsob terapie.

[Doreikis]

Pro rozšření Reiki do nemocnic bude třeba provádět osvětu. Přesvědčující argumenty může přinést výzkum, který je prováděn v souladu s vědeckou metodologií. Takové studie už existují a existuje i jejich kritické přezkoumání odborníky. A závěry? Prokazatelné jsou účinky Reiki pro snižování stresu, částečně i bolesti. Celkově 83% studií potvrzuje mírné nebo výrazné účinky Reiki jako terapeutické metody. Zaměření výzkumu je z mého pohledu dost omezené, ale je to důsledek faktu, že v seriózních vědeckých studiích se s energiemi moc argumentovat nedá. Zaplať pánbůh aspoň za to. Více viz http://www.doreikis.cz/view.php?cisloclanku=2010060002.

[Zbultran]

Když jsem si přečetl web doreikis, řekl jsem si super, paráda, tohle je potřeba. Jenže pak jsem četl dále a něco mi vadilo. Bohužel jsem nebyl schopen si uvědomit co.

Pak jsem si přečetl pár příspěvků tady a nechal si čas, aby se mi myšlenky nějak samy utřídily. A k čemu jsem došel:

- velmi těžko by se dalo standardizovat reiko-ošetření, když někomu dělám reiki, je to pokaždé jinak, někdy se věnuju jedné části více a i čas ošetření je různý; (snad to je ta intuice?)
- dávám reiki svobodně, já se rozhodnu nakonec komu ho dám a komu ne a vlastně i komu to vůbec nabídnu a komu ne; nestalo se mi zatím nikdy, že by někdo požádal a já ho odmítl, přesto bych si však rád nechal svobodu, toto učinit
- někdy je takový nějaký špatný den, kdy mám pocit, že by se reiki dávat nemělo; no a to by nešlo dohromady s tou pevnou dobrovolnickou dobou; navíc kdyby takových bylo víc (a nejspíše jsou), ten reiki manager by se z toho musel "picnout".

[Narya]

Doktor Hajaši měl Reiki kliniku a poměrně výrazně standardizovaný způsob ošetřování a fungovalo mu to skvěle.
V mnoha východních zemích jsou klasické nemocnice západního typu a pak nemocnice tradiční medicíny, které s těmi klasickými velmi úzce spolupracují.
Na jednu stranu je Reiki tvořivé umění, na druhou stranu poměrně přímá a pragmatická metoda k dosažení harmonie psychiky a těla.

Profesionální praktik Reiki nemá špatné dny - buď je schopen (ochoten) nebo není. V tradiční výuce dostával nástroje k uschopnění, budování kondice a schopnosti se spojit s Reiki kdekoliv a kdykoliv. Samozřejmě jsou situace, kdy to fakt nejde. Taky si kolikrát v práci říkám, že bych mohla lidi na odpoledne zrušit, že dneska nejsem schopná, ale vždycky se překonám a často to za to stojí. Snad jen jednou jsem rušila - ale to jsem nemluvila, mandle jak balóny, byla jsem nebezpečná sobě i okolí

Vysoce provokativní otázkou je, kdo tu v Čechách vyučuje Reiki na profesionální úrovni, ne pouze jako víkendovou záležitost typu: "hrozně chci mít Reiki, nevím vlastně k čemu a nechci se u toho moc nadřít a chci mít pocit velké duchovní práce".

Každý významnejší bezprostřední Usuiho žák dával Reiki cestě svůj styl. Myslím, že i dnešní doba by mohla dát Reiki určitý styl, způsob práce.
Jak ten zájmový, přístupný širší veřejnosti.
Tak ten profesionální, který vyžaduje další proškolení a intenzivnější výcvik.
Mnoho jiných i alternativních metod tak funguje, proč by Reiki mělo být vyjímkou?

M.

[samanka]

Malá poznámečka: nežijeme v zemích východního typu, tady má spíš tradici nepřátelství klasické a alternativní medicíny zvané "ti šarlatáni
a podvodníci".

šamanka

[Zbultran]

[kamo]

[Evik]

[samanka]

Myslím, že tady jde o dva rozdílné pojmy:
a) posílání, kdy mi intuice napovídá, že bych z nějakého důvodu neměla
a já bych tak chtěla, slíbila nebo je to moje práce. Pak je dobré se
naučit klasické asertivní NE. Protože jinak to tlačím vlastními silami
a chci a chci a chci. A k ničemu.
b) posílání kdy tam žádná překážka není.
Nevím jak vy, ale já když někomu posílám nebo se někomu věnuju,
tak se snažím prostě vypnout sebe a soustředit se na to co dělám.
Je to naprosto stejný princip jako když naplno kopete kanál, čtete
knížku nebo cokoliv jiného na plné pecky. Nevím, kdo z vás má
zkušenosti s hraním divadla nebo bojovými sporty, ale tam platí, že
v okamžiku kdy začíná představení (píše o tom spousta špičkových
herců) nebo trenink (vlastní zkušenost), tak člověk naprosto
zapomíná na sebe, svoje problémy a bolístky a jen

JE PROSTĚ V TOM!

Jasně chce to trenink a trpělivost. Vlastně je to pořád dokola o tom
starém a známém "tady a teď". Proto se tu taky pořád omílá pár
starých a známých pravidel, zcela jednoduchých, leč stále
nepochopených: když něco dělám, tak to dělám naplno. Nečučím
u toho na TV (abych se nenudila) a jiné náhražky. Pak mě to, že
mě před hodinou někdo naštval v MHD nemůže narušit posílání
mému bráškovi na zranění, protože v ten okamžik jsem plně
soustředěná na jeho rameno ne na toho hulváta z busu.

šamanka