Ze života

[samanka]

Konstelace a jiné techniky, které objasňují to, co se v které rodině nebo situaci děje, jsou docela záludné v tom, že ukazují co se děje ve skutečnosti a ne to, co bychom rádi viděli a jakou roli bychom v tom rádi hráli.
Jak se chováme navzájem a kde stojíme my i ti ostatní "herci" našeho rodu. Může to být i dost bolavé, ale velice léčivé. Člověk hodně pochopí, ale může být oloupen i o spoustu iluzí. Třeba jací jsme chudáčci - oběti, nebo kdo s kým v partnerství manipuluje, jaké vztahy a jaké osobnosti byli v našem rodu. Stejně jako pochopení jednání našich blízkých.
Viděla jsem spoustu velice, velice zajímavých příběhů. Protože pro jedno a to samé jednání může být tisíc důvodů a my můžeme být v jejich rozmotání a pochopení úplně vedle.

šamanka

[niki]

Ahojky,

Šamanko, nad Tvým příspěvkem mě napadá jedna otázka. Jelikož jsem rodinné konstelace ještě neabsolvovala a tudíž neznám, ráda bych se zeptala, jestli pracují na principu horoskopů a vzájemné shody či neshody z nich vyplývající? Nebo je to spíš psychologická metoda s nutností navštěvovat pravidelné terapie?
Možná by to zajímala i někoho dalšího.

Ano, přiznávám, že tam kde já se vidím jako oběť, tam mě třeba právě má matka může vidět, jako agresora a podle toho taky jedná jak jedná. Tudíž je to její systém obrany. Mám o čem přemýšlet!!!!! Děkuju za tuto poznámku. Vžít se do situace druhé strany a toho, jak vidí ona mě....

[polgara1]

[Dzarmi]

[Narya]

Dobré konstelace by měly být jako podpůrná metoda s následnou další prací.

Zobrazí se toho hodně, ale "reálnost" je také zpochybnitelná, i když dá se spolehnout, že ten vytvořený obraz hodně napoví o tom, co ty nevědomě tušíš, ale vědomě na to máš pohled jiný. Herec si vždy něco přidá ze sebe, i když na výsledném efektu to není to nejpodstatnější, důležité je co se s tím obrazem dále udělá a hlavně jak do toho budeš vtažena ty sama.
Určitě můžeš vyzkoušet.

Doporučila bych ti ale i jinou variantu a to dobrého manželsko-rodinného poradce/psychologa a zařídit setkání s rodiči v neutrálním prostoru, ideální by bylo kdyby jsi to samé dokázala sama za sebe, ale to ustojí málokdo, vždy se hodí jiná, cizí osoba, která celý proces ohlídá aby došel k něčemu konstruktivnímu. Bo zdá se, že ve vaší rodině si rodiče až příliš dlouho drží moc nad všemi, nerespektují hranice, samostastnost své dcery zaměnuji za nevděčnost, prázdnotu svého života zaměnují za kecání do života jiným.

Možná mají v hlavně ted starý model - rodiče žijí s dětmi ideálně pokupě, mladí pracují a budují socialismus a prarodiče jim vychovávají děti (dělají s nimi úkoly,...). Já myslím, že dřív to mohlo i fungovat, než to rozbila unifikovaná komunistická společnost. Každý způsob rodinného fungování musí být ale vytvářen všemi členy, musí panovat nějaká shoda, nebo alespoň domluvená tolerance - něco za něco - vztahová výměna, obchod - rodiče chtějí ať jim v něčem ustoupíš, máš plné právo vyžadovat i ty nějaký jejich ústupek. Stará lidová moudrost říkala dokud sedíš u stolu s námi, budeš poslouchat. Ty už máš ale přeci se svým mužem svůj vlastní stůl.

Jestli se na to cítíš, zajdi za nějakým poradcem a pak k němu prostě dotáhni mámu (nebo oba?) a za pomoci poradce otevřete téma toho co by sis potřebovala s rodinou vyjasnit, možná se budete divit, které hodnoty a očekávání máte úplně jiné, ale taky naprosto stejné Zkušený profík umí hodně pomoci.

Můžeme jít přes konstelace a zobrazit to nevědomé do vědomého, nebo přes to vědomé v komunikaci trochu osvítit to nevědomé. Obě cesty mají svůj smysl.

[samanka]

Asi bych měla začít plně od začátku, jak to vlastně vypadá:
Ty si vybereš z ostatních lidí "zástupce" za sebe a své rodinné příslušníky, podle toho jaké téma se řeší. Předkové můžou být také zobrazení jako rod nebo ženská či mužská větev rodu atd. Tito lidé se snaží vnímat "energii" a pocity své postavy a podle toho se posunovat směrem k jemu sympatickým osobám a slovně vyjadřovat co cítí v této postavě.
Tím, že ten kdo si staví konstelaci je jen v roli diváka, tak si nemůže s postavami manipulovat jak by se mu líbilo. Je VELICE důležité, aby konstelaci vedl někdo, kdo se umí vcítit a s tím, co se tam děje si věděl rady. Protože se tam zástupně dá lecos vyříkat a vyřešit, vlastně takovou hrou. Důležité je, to co tu nakousla Narya, aby se lidi nesnažili do toho, co se děje vnášet svoje myšlenky a názory, jak by to mělo vypadat.
Ono se to děje samo, vlastně nikdo nedokáže vysvětlit jak je to možné.

Konstelace nevyžadují pravidelné chození, některé můžou vnitřně dobíhat dlouho (říká se že až půl roku). Spíš je dál potřeba pracovat s tím co se událo. Je to velice individuální, není podmínkou, záleží jak potřebuješ ty. Jestliže jsou v rodině složité a hluboko zaryté problémy, je dobře i opakovat, ve smyslu posunout problém dál nebo se podívat na jiný, který se nově odkryl. Pochopitelně nic nebrání tomu, aby se souběžně dělalo něco dál ještě s nějakou další metodou, třeba si posílat reiki. Sama to znám z vlastní zkušenosti, že náročné vztahy s rodiči nejdou jen tak předělat. Jakože by člověk přijel domů
a všichni by si padli do náruče a od té doby tam panovala idylka a samé ťuťumuťu. Ale cosi nového se tam objeví vždycky.
Jako s každou metodou - něco jde líp, něco hůř, všechno chce trpělivost.
A ještě jedna důležitá věc: rodiče jsou většinou lidé staršího věku, mají svoji povahu, svoje zvyky a těžko se budou měnit tak, jak bychom si to představovali.
Pro naše duševní zdraví není špatné si tuhle informaci uvědomit a zkusit je brát takové jací jsou. Nemyslím rezignovat, ale brát na vědomí i tuto skutečnost.

šamanka

[grasshopper]

Dovolil bych si také přispět, když je tu nakousnuté téma rodinných konstelací. Před pár lety jsem o nich dost slyšel, ale nevěděl jsem co to je a k čemu to je. Pak mě jednou (před rokem a čtvrt) kamarádka pozvala na rodinné konstelace, které vedla její známá. Kamarádka už s tím měla osobní zkušenost a říkala mi jak je to skvělé a neuvěřitelné, jak se to prostě samo všechno spustí a co všechno se tím dá vyřešit. Tak jsem na ty konstelace šel, spíše ze zvědavosti, abych už konečně věděl o co se jedná. Nakonec jak už to bývá odřekli těsně před termínem účast asi čtyři lidé, tak jsem tam byl jediný chlap s asi 10 ženami.

Překvapilo mě jak se "to" u řady lidí spouští samo. U mě se to ale říct nedalo. Mě to přišlo, že žádné nějaké emoce a pocity nemám, tak jako ostatní. A kdyby mi paní co vedla konstelace nevkládala do úst řadu slov, asi bych nevěděl co mám dělat a říkat. Všichni si řešili nějaké osobní téma, já ale ne. Nějak jsem s tím ani nepočítal a ani mě nenapdlo jak bych měl svoje téma přesně definovat.

V polední pauze jsem z toho všeho byl takový zmatený. Na závěr mi ale paní poděkovala, že je moc ráda, že jsem tam s nima byl a vydržel to až do konce a podle ní jsem byl skvělý a zrovna takového člověka pro ty konstelace do těch rolí co řešili, potřebovali. Pak mi psala ta kamarádka co mě pozvala, že se nemám snažit to pochopit rozumem a mám jen pozorovat co se bude v budoucnosti dít. Jako, že bych se cítil následující den nějak dobře, to se říct nedá. Spíš jsem z toho byl takový zmatený a přemýšlel co mi to vlastně mělo dát. Taky jsem si říkal jednu věc a sice, že takové konstelace nejsou pro mě. Že jsem k tomu ještě nedospěl. Přirovnal bych to k tomu kdyby šel žák 4. třídy ZŠ rovnou na gymnázium. Asi tak mi bylo.

A co se dělo pak? Během pár měsíců jsem se dost rozhádal a přestal kamarádit s asi pěti ženami včetně té holky co mě na konstelace pozvala. Nechápu to, přitom je to tak milá holka a dodnes na ni rád vzpomínám.
Nevím zda je to výsledek těch konstelací nebo ne, ale stalo se to tak. Důvodem bylo často nepochopení jeden druhého v komunikaci.

Při těch konstelacích, i když se řešily problémy druhých, jsem se v řadě situací docela poznával a něco jsem si uvědomoval. Zajímavé bylo třeba to, že když jsem si tak na začátku tipnul, kdo by byl vhodný pro roli mého otce tak přesně tahle osoba tu roli v jedné z konstelací dostala...

Pokud bych měl nějak hodnotit jak se ke mě chovali rodiče dřív a jak teď, tak teď je to už celkem v pořádku. Jenže řada mých problémů asi pramení z toho, že to dříve v pořádku nebylo. Člověk získá nějaké automatické návyky, reakce na vnější události, nějaký žebříček hodnot, který se vytváří výchovou X let a toho se nejde jenom tak zbavit. Proto si říkám zda pro mě má tahle metoda vůbec smysl. Mým cílem teď není, aby se rodiče chovali nějak lépe. Spíš bych se potřeboval nějak vyrovnat s tím, že to v minulosti dobré nebylo. A jeden z hlavních problémů vidím taky v tom, že jsem byl vychovám v jistém žebříčku hodnot, který mi byl dáván za vzor, ale který se bohužel cenil a uznával jenom v mé rodině, u jiných lidí s ním dnes neuspěju a je pro mě dost přítěží. To co moji rodiče považovali za velice pozitivní, řada lidí považuje za negativní. Pomůžou na tohle rodinné konstelace? Mě to tak nepřipadá.

Teď jsem měl jít na konstelace koncem ledna a vůbec se mi tam nechtělo. Ten den jsem se probudil s bolestí břicha a celý den pak proležel s žaludečními a střevními problémy. Vůbec jsem nemohl vstát z postele. Další den jsem byl už fit. Tak mi to přišlo, že nějaká vyšší moc mi tímto buď naznačuje, abych tam nechodil, že to pro mě není a nebo jsem z toho měl takové obavy až mě skolily zdravotní problémy.

[harmonik]

Zdravím všechny Reikipisálky a další, co tu jezdí očima. Jsou tu parádní a velice poučné příspěvky. Jó, rodinné vztahy, to je ale téma!!!
Niki to nastartovala a téměř každý k tomu má co podotknout. Já mám vztahy s rodiči víc jak nádherné, ale na životní zpracování mám vztah především s mým bráškou-dost podobným dvojčetem.
Jak to tak je, že polovina lidí nás nerozezná/asi nepotřebuje/ a ostatní v pohodě? Co způsobuje, že máš stejné oči a najednou vidíš a uvědomuješ si věci a dění předtím neviděné a nevnímané? VNÍMÁNÍ! Různý úhel pohledu...Příklad: kdysi mi vykvetl zadní blatník u Favorita a najednou vidím, že ostatní to mají taky tak! Nebo když jsme čekali mimčo, najednou vidíš a vnímáš to množství kočárků v ulicích předtím úplně opomíjené, nevnímané. S bráškou jsme byli kdysi na jedné svatbě a po létech při vzpomínání to vypadalo tak, že každý byl někde jinde. Ač chlapci "z jednoho hnízda a stejné výchovy", přítomní ve stejném čase a prostoru, já vzpomínám např. na koláče a muzikanty a on zase na příhodu s nevěstou./Proto dle mého poznání nikdy nikdo nesestrojí úplně stejného člověka, robota či stroj.Protože třeba i taková motorka vnímá a zaznamenává přístup obsluhy a jednomu vydrží sezónu a dalšímu 20 let/.
Myšlenka, událost či děj jsou v podstatě neutrální. Co jim přidává náboj, "zabarvení" či prožívání, jsou emoce. A emoce jsou mnohdy i nemoce...
Vztahy všeobecně i ty rodinné jsou o tom, co a jak prožívám já a ti druzí, jak to "vnímají" oni.
Niki, máme mocný nástroj v Reiki, přímo symboly a techniky na emoční léčení. Co nejvíc se snaž vyladit a otevřít všechny čakry a "být tím sluníčkem", které je tu a září pro všechny stejně. Vytvoříš nádherné milující prostředí, které umožní "vyrůst a vzniknout rostlinkám alias vztahům a vůbec všemu láskyplnému".
Působíme víc než jen zevnějškem,chováním a myšlenkama.Ta energie je mnohem bohatší...
Mně se po zasvěcení /a já si přidám i vyladění/ stalo, že i mistr v práci dříve nabručený byl naráz samý vtípek, dřív nás jen honil a nutil k nesplnitelným věcem a najednou jsme slyšeli přednášku, jak se máme šetřit, ať vydržíme do důchodu, dávat na sebe pozor, když dostanem léky, tak je řádně užívat apod.../A to jsem jenom prosil vesmír o energii, ochranu a pomoc na směně!/
Že rodinné vztahy jsou leckdy tvrdší oříšek, vím z vlastní zkušenosti. Když se s bráškou setkám, tak energie je taková, že první den se na sebe těšíme a je to paráda, druhý v poho a třetí den už lítají třesky blesky....Každý si tam dává a prosazuje to svoje apod...
A tak čistím, harmonizuji, vylaďuji, působím /nejlíp v souladu kosmických zákonů/....Harmonik.

[mrtvybrouk]