Pohádka o kouzelném proutku

[samanka]

Milé děti povím vám pohádku, pohodlně se posaďte, začínáme.


Bylo nebylo.

Byl jednou jeden kouzelný dědeček. A ten dědeček měl kouzelný
proutek, který uměl uzdravovat jak tělo, tak duši.

Když dědeček viděl, co je na světě utrpení, tak se rozhodl, že svým kouzelným proutkem uzdraví celý svět.
Začal nejdřív uzdravovat svoji rodinu a pověst o kouzelném proutku
se rychle šířila. Za pár dní už u chaloupky stála dlouhá fronta a časem
se nedalo dohlédnout konce toho ohromného davu lidí.

Dědeček byl neustálým uzdravováním vyčerpaný, tak proutek rozlomil na menší kousky a vyslal další učedníky do světa.
Jednoho dne nebylo koho léčit, celý svět byl vyléčený a dědeček
šťastně zemřel v kruhu své spokojené rodiny.

Svět se začal měnit. Lidé byli nejdřív spokojení a šťastní.
Jenže pak se to začalo celé kazit. Ti co pomáhali najednou neměli komu.
Ti, kteří si užívali svoje nemoci najednou ztratili svoje hračky: svoje nemoci a problémy. Nemocnice byly prázdné, lidé se k sobě chovali jen
hezky, nebylo s čím bojovat, co dobývat, všechno bylo příliš dokonalé.
Nebylo potřeba peněz, mocenských hrátek. Všeho bylo dostatek.

A lidé si s tím nevěděli rady. Nebyli na něco takového připraveni.
Neuměli s tím zacházet.
Začali se nudit.

A pak jednoho šikovného člověka napadlo, že by svět mohl být ještě
šťastnější. A právě on by k tomu mohl pomoct, poradit.
Vymyslel k tomu hezké divadelní představení, se kterým začal objíždět města. Lidé se začali dobře bavit a začalo jim vrtat v hlavě, že na tom něco je. Sice jsou šťastní, ale přece jenom by mohli být ještě o něco více.

Nespokojenost se začala šířit světem jako prasečí chřipka. Śikovný člověk začal za svoji námahu a dobro přijímat dary a odměny. Najednou potřebovat víc a víc uznání a majetku. Jenže touha po slávě a větších darech mu začala měnit emoční nastavení a tělo začalo vykazovat podivné příznaky, které se začali objevovat i u dalších nespokojených jedinců. Připomínaly staré známé, zapomenuté nemoci.

Všechno se pomalu začalo vracet do starých kolejí.

A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Šup pod peřinu, zavřít oči a spát.

Dobrou

šamanka

[Beppe]

Chybí mi tady nějáké poučení z krizového vývoje. Po tomhle se mi dobře spát nebude.

[Damao]

Ále Pepo, to je přece jasné: dědek neměl co lámat ten kouzelný proutek a měl ho pěkně předat někomu se zásluhama, nebo třeba nejstaršímu v rodině - to by nakonec zůstalo to kouzlo pěkně v rodu a následníci mohli z toho hezky zbohatnout.
Ponaučení: Nelámej přes koleno nic, na čem se dá vydělat!?

Hihihi

[miwa]

Ahoj.Šamanka to myslela trochu jinak,než zareaguji.Ale je to pro Bebeho nebo hu.
Člověk teprve když přijde o štěstí,tak pozná,že ho mněl.
Tímto se omlouvám šamance.Je to trochu mimo pohádku.Člo.

[punkt]

Ahoj Jožko, Tebe jsem vždycky rád četl a zase jsi mě potěšil ; ) Děkuju a pozdravuj Miwu! Třeba se zase sejdem k nějaké novoroční procházce nebo v čajovně. Petr