Přítomné zlo?

[polgara1]

Víš Rigi, nejsi ty a my. Neodděluj se od nás. Máš na výběr - ti lidé mi něco sdělují - použiji to nebo to zahodím jako nepotřebné? Někdy se mi také něco nelíbí, ale není náhoda, že mi to ti lidé říkají. Sice se ti to nelíbí, ale my si tady dáváme ze sebe vzájemně to nejlepší. I Smart ti nabídla to nejlepší - ona má prožitek toho co píše, ona to takto měla a zjistila že to jde jinak a lépe a nabídla ti to. Není potřeba zahazovat naše zkušenosti - i my vítáme tvé zkušenosti. I ty nám takto nabízíš své prožitky.

Nejen v tobě toto vlákno otevřelo nějaké dveře - i v nás samých otevřelo nějaké věci.
Za sebe jsem ráda, že jsi toto vlákno otevřela a jsem ráda že je tu Hanička (Smart) se svým názorem a jsem ráda, že jsi tu se svým názorem i ty a jsem ráda, že můžeme všichni své názory vyjadřovat.

Za sebe osobně bych ti doporučila srovnat si čakry a uzemnit se.

Mým jazykem jsou emoce. Vnímám hodně energii přes emoce a zobrazují se mi i děje. Viděla jsem rozestavěný kostel, který stál na druidské mýtině, moc hezká atmosféra.
Věřím, že určitá místa mají svoji energii podle toho, co se tam odehrávalo a my ji můžeme vnímat. Viděla jsem člověka, který zakopl a sprostě nadával a byl vzteklý a šel druhý člověk a úplně se mu v tom místě podvrkla noha.
Cítila jsem v lese místo, kde se dva lidé milovali z lásky. Cítila jsem místo, kde byli zavražděni lidé a tam to zase moc hezké nebylo. Tam kde bydlím je jeden dům a manželé co ho stavěli se během stavby škorpili a nakonec se rozvedli a prodali ho. Jsou tam již třetí lidé. Všichni předchozí se rozvedli.
Tyto místa cítíme asi všichni, vědomky nebo nevědomky. Stoupneš si na určité místo a nemůžeš tam vydržet, tak přejdeš a stoupneš si opodál a tam je ti dobře.

[Damao]

Vnímám to velmi podobně.
Viděl jsem například pána, který vztekle nakopl svého psa, který v zápětí upadl ... za několik minut tím místem, kde se to stalo, procházelo děvče, které najednou jakoby někdo podrazil nohy. Celou tu dobu jsem v tom místě vnímal cosi jako vír energie - podobně jako letící tornádo.
A aby to nebylo jen o tom zlém a špatném, také jednu pozitivní příhodu.
Moje bývalá bytná v Brně si doma vytvořila energii "Vesmírného léčitele" - myslím z Venuše. Byla před důchodem zdravotní sestra, tak "TO" či "HO" oslovovala "pane doktore". Tu energii jsme pak vnímali několik let jako něco úžasného. Ještě návštěvník stál za dveřmi u už pan Vesmírný lékař hlásil své asistentce (mojí bytné), že za dveřmi stojí někdo, kdo potřebuje přeléčit játra, nebo krční páteř atp. A opravdu to tak v těchto případech bylo...!
Pan Vesmírný léčitel pak úspěšně "léčil" a zbavoval bolestí .... my tu energii dokonce vyfotografovali a nevinné dítě na návštěvě "HO" také vidělo a povídalo si s "NÍM".

[Beppe]

Mě by zajímalo jestli v některých místech může přetrvávat "záporná energie" dlouhodobě tj. desítky nebo stovky let ? Mám na mysli místa kde se staly vraždy nebo nějáké tragédie při kterých umírali lidé. Mě se například stalo, že se můj pětiletý syn bez zjevné příčiny rozbrečel, když jsme byli sami dva na dětském hřišti nedaleko Kobyliské střelnice, kde bylo za 2. světové vály nacistické popraviště. Syn začal brečet a říkal "že nechce do nebíčka". Je tedy fakt, že otázku lidské smrtelnosti v těch dnech řešil (jeho spolužákovi ze školky zemřel dědeček), ale tady ten pláč na dětském hřišti byl jakoby z ničeho nic, tak jsem si to dal do možné souvislosti s tím místem. Synovi zřejmě ve školce vysvětlili, že lidi po smrti odejdou "do nebíčka", což se mu moc nelíbilo a řešil to. Na to bych navázal další otázkou, že nevím jak takhle malému dítěti vysvětlit otázku lidské smrtelnosti, co je po smrti apod. Sám v tom nemám jasno a už vůbec nevím co na to říct jemu ?

[Narya]

Jednoduše
Nemusíš se bát, do nebíčka jdeme až když jsme staří a když se o sebe dobře staráme (dobře spíme, nepřejídáme se, máme dobrou náladu), tak jako hodně staří lidé. Prostě mu jednoduše a pravdivě zodpověz otázku.

Filozofii jako válka, náhlá úmrtí, zlé věci co se na světě také mohou dít, to pochopí časem.

Nevím jak dlouho tyhle stopy mohou přetrvávat, jakmile je něco intenzivní, dlouhodobé, lidé to podporují (pietní akce, připomínání si), tak to asi vydrží dlouho. Přijde mi, že pokud tyto "energie" neudržují a nevyživují lidé, tak to prostředí postupně zpracuje a přirozenými aktivitami prostě rozpustí. Případně je tu jistě možnost to přepsat něčím novým, příjemnějším, užitečnějším.

Na Vltavě jsem našla jedno kouzelné místo, malý krásně chladivý potůček vtékal do řeky, tam jsme prostě museli zastavit. To místo ke mě mluvilo, bylo úžasné. Lidi tam postavili z kamenů pagody. Energie toho místa byla osvěžující, ale zároveň se tam mísilo něco jiného, přišlo mi že lidského, a ne zas tak příjemného. Skoro jak kdyby tam nekdo delal nejaky ritual (mozna z nejnovejsi druidske knihy zakoupene tyden predtim:), ale s tim mistem to nerezonovalo. Myslim si, ze ten potucek si to zase brzy srovna:)

Zeptam se i sveho kamarada. Jeho bratr koupil starsi usedlost a kdyz opravovali dlazbu ve dvore zjistili, ze jeden kamen ma na sobe napis, hrbitovni. Pak zjistili, ze nedaleko byval stary hrbitov a je dost mozne ze i na stavbu tohohle domu se pouzily nahrobky. Nevim zda meli obyvatele domu nejake neprijemne zkusenosti, ale i kdyby meli, myslim si ze vhodne sestavenym ritualem dojde ke zmene, aby jim tam bylo lepe.

[clovek]

Ahoj lidičky.Možná bych dnes dítěti vysvětlil,že nic není věčné.Oni to tak berou.6e vše jednou zstárne a pak umře.Ale vše má svou duši,která je nesmrtelná a odchází do nebíčka,kde na ní čekají její předkové.Babička,prababička atd.Už se na ni těší a ona na ně.Tam se spolu setkají a povídají si o tom jak bylo tady na zemi a těší se,až sem zase budou moci přijít na návštěvu.Nebojte se je to diskuse na mnoho zimních večeru a budete se divit na kolik možností a fines děti přijdou se svýmy dotazy.
Já třeba po 300 letech u jedné staré,dávno zaniklé studně cítím i dnes,co se tam stalo.Kdysi za třicetileté války tam hodily místní obyvatele.Převážně ženy.Čistíme prostory po někom,kdo tu už několik staletí není a ještě tu straší.Hlídá si svůj poklad,který ale už dávno zanikl.Stačí ti to jako odpověd.Člověk.

[smart]

[Narya]

Špatná volba slov, vidím to podobně jako ty. Uctění, laskavá vzpomínka, závazek toto už nedopustíme to ano jistě, memento mori. Připomenout si, že věci mohly být i jinak. Prostě tak jak popisuješ ty, to je ok.
Ale pak je i ten méně zdravý přístup, bez odkazu na budoucnost, konzervovat, nedopřát pozitivních změn.

Vzpomínám si na Brno, křižovatka Jugoslávská. Mají tam školu a na škole nápis, zde dříve bývalo Brněnské gestapo a odsud odešlo na smrt xxx lidí. Nikdy jsem vevnitř nebyla, ale z toho připomenutí mě mrazilo pořád.

Některá místa si zaslouží, aby byla s citem proměněna v něco nového. Jak se říká meče byly přetaveny v pluhy.

Já v podstatě jen chtěla říci, že lidé se významně podílejí na udržování / měnění energetických míst, kde se něco stalo.

[smart]

to narya: jojo, to je take zajimave tema... udrzovani/meneni energetickych mist

[mrtvybrouk]

Myslím, že je vše o našem postoji k věcem a událostem, se kterými jsme v každodenním životě konfrontováni a kterým dáváme třeba nálepku "zlo".

Sama pro sebe chápu zlo spíše jako aspekt Boha, protože stejně jako dobro a láska, taktéž i to "zlo" má původ v tomtéž. Chápu to tak, že zlo je pouze věc vznikající na základě neznalosti, nevědomosti, nepochopení (ať už směrem k ní nebo od ní). Že žádná bytost nejedná s cílem "konat zlo", ale pouze na základě svého pochopení věcí dělá to v čem vidí dobrý cíl. Bohužel, díky tomu, že není věc pochopena nebo naopak pochopena sice je, ale vnitřní překážky ve formě různých obav, tužeb apod nedovolí bytosti konat "jak by ideálně mohla", pak bytost spíše vlivem strachu (např.) volí pro sebe ve svých očích schůdnější řešení. Navenek je to pak vnímáno okolím jako "zlo".

Řekla bych, i že různé jiné entity, ať už jsou to různé myšlenkové formy, různé negativní vtisky silných emocí lidí, které danému místu daly náboj, duchové a podobné věci jsou jen výsledkem lpění, obav a strachů a náš vlastní postoj k nim (strach, obrana apod.) ten jejich náboj jen opět nazpět živí a posiluje. Myslím si, že když je přijmeme s láskou a pochopením nejenže nebudeme potřebovat se všemožně chránit, ale poskytneme tím i impuls k jejich napravení, ať už tím, že se ten jejich náboj přetransformuje (jak píše Narya), nebo dojde k pochopení... Prostě k nápravě.

[clovek]

A nebo můžeme negativní energií odvést a místo zmněnit na pozitivní.vytvářet krásná místa bílého světla.Ale to je o něčem jiném.Šaman

[klofi]

Děkuji Rigi, že založila toto vlákno. Ať už to udělala z jakéhokoli důvodu, zase mi do sebe pár věcí zapadlo. A kdyby to neudělala, neznala bych vaše názory na toto téma.

[samanka]

Něco mě napadlo.
Pořád tu všichni na sobě pracují, snaží se množit lásku a co já vím co všechno, ale je v tom jeden háček. Tohle všechno a aktivity různých bojovníků za spravedlnost a neubližování jsou sice krásné, ale krutosti
na světě neubívá. Stačí otevřít každý den zprávy. Problém je v tom, že to jiné uvažování se týká spíš úzké menšiny lidí a sice díky za to, ale je to jakoby kapka v moři.

Takže moje myšlenka je, jestli by nebylo užitečné se zamyslet a podporovat rozvoj soucítění a svědomí všeobecně. Protože ať se nám to líbí nebo ne, tak svědomí sice nepatří mezi nějaké superduchovně uznávané veličiny, ovšem uchrání, jako brzda, každého, komu zůstalo,
od spousty chyb a zločinů. Je to krapet odlišný postup než se obecně
navrhuje - tedy sít lásku horem, dolem, ale to by mohl být docela dobrý začátek. Taková příprava, protože v převážné skupině lidstva (žádné náboženské skupiny nevyjímaje) tahle důležitá schopnost odlišit co můžu
a co už ne, naprosto chybí. Já chci a já můžu - z pozice moci, peněz, nadvlády, duchovního vedení,.... je velmi silné a často zneužívané lákadlo.
A jen soucítit a posílat těm, co už jsou v pozici týraných a zneužívaných dětí, zvířat a dalších bezmocných obětí, mi připadá málo. Protože už se to stalo a dál stává a ubíjeným velrybám, tuleňům, zneužívaným miminům a jiným hnusárnám (momentálně pes hozený z mostu, ryba pečená a jezená za živa,...) to nezabrání.

šamanka

[clovek]

Tak,tak samanko.Napadlo mne přirovnání ke kapce v mori.Moře je znečištěné a přitéká do něj kapka čisté vody.Nepřemýšlí o své čistotě,jen se ji snaží zachovat aby do moře dotekla jako kapka úplně čisté vody.Je jí naprosto jedno,jak je to moře špinavé,na kolik.Ona se raduje z toho vědomí,že i její čistota přispěje k jeho záchraně.CO JE ALE JEDNA KAPKA PROTI MOŘI?Nic, ale víte že tato kapka už v dějinách dokázala zmněnit hory v roviny,poušt v úrodnou půdu.Ale jen tím,že nechtěla nic měnit.Zůstala čistá.A trpělivá.
V okamžiku.kdy něco chci měnit,léčit,odvádět, tak ztrácím svoji čistotu.Jak pan Emota dokázal fotografiemi ledových krystalů,tak negativní myšlenka zmnění kvalitu vody.Voda se kazí.Třeba i tím,že o zlu jen přemýšlím,že přemýšlím o nemoci jak jí vyléčit.Tím vlastně tu nemoc inplantuji do informačního pole své vody v těle a ona,ta voda už mi ji dodá a nebo pošle do okolí druhým.V okamžiku kdy zachranuji a vnímám zlo,před kterým chci zachránit,ho vlastně přijímám a podlehl jsem.
Kdo neví jak fungují zákony vody,at si na internetu přečte něco o fotografiích pana Emota/doufám,že jsem si dobře zapamatoval jeho jméno).Šaman
PS:Když kapka vody dokáže na věčnost udržet svou čistotu,tak vyčistí celé moře.Co vysílá se jí vrátí.